Přednemocniční neodkladná péče u bobových a skeletonových sportů

Bobový a skeletonový sport je olympijským zimním sportem a lze jej započítat také mezi adrenalinové sportovní aktivity. Ačkoliv má dlouhou tradici, u nás jen vnímán spíše okrajově bez větší odezvy veřejnosti. Do popředí se dostává pouze v období zimních olympijských her či v okamžicích, kdy se přihodí nehoda vedoucí k poranění závodníků nebo v nejhorším případě k jejich úmrtí. Členové výjezdových skupin často nemají ucelené informace o této sportovní disciplíně a nemohou tedy zcela přesně rozeznat hrozící rizika či potenciální poranění vznikající při těchto nehodách.

Bobování a skeleton jsou vysokorychlostní sportovní disciplíny, při kterých závodní družstvo či jednotlivec projíždí ledovým korytem na speciálně upravených saních.

Bo​b

Bobování je týmový sport pro dvě až čtyři osoby. Kvůli vysoké zátěži pro lidský organismus a vysokému riziku mohou na bobech startovat pouze osoby starší 18 let. Družstva startují na patnáctimetrové startovní rovině s dvěma rovnoběžnými, uměle vytvořenými rýhami s předem určenou šířkou. Úkolem jednotlivců je nastoupit do bobu, jak nejrychleji je to možné, dle předem stanoveného pořadí. Poté přebírá hlavní úlohu pilot a snaží se korigovat jízdu co nejvhodnějším způsobem. V cíli je úkolem brzdaře zastavit bob pomocí brzdného systému. Během jízdy je zakázáno brzdit pod hrozbou sankcí. Boby jsou poháněny pouze gravitační silou, ale i tak mohou dosáhnout rychlosti až 150 km/h a v určitých zatáčkách i přetížení až 5G.

Skeleton

Skeleton je provozován na stejné dráze jako bobování. Základní rozdíl je ve sportovním vybavení skeletonistů. Skeletonisté používají saně, které na startu posunují po ledové ploše jednou či oběma rukama a po dosažení ideální vzdálenosti a rychlosti na startovní rovině na ně naskakují. Atleti si lehají hlavou vpřed ve směru jízdy a bradu mají pouze několik centimetrů nad ledem. Závodníci jezdí rychlostí až 150 km/h s přetížením v určitých zatáčkách až 5G. Závodní kategorie se dělí dle pohlaví a počtu jezdců. Skeletonisté se připravují na dráhu závodníka již od útlého věku – začít lze už od 6 let, a proto je skeleton ohraničen i věkovými kategoriemi.

Pojem bezpečnostní opatření zahrnuje aktivní, ale i pasivní postupy či pomůcky zajišťující bezpečnost závodníků, personálu a diváků na dráze i mimo ni.

Bezpečnostní opatření

Každá dráha musí splňovat podmínky Mezinárodní federace bobového sportu a skeletonu (IBSF). Osobou odpovědnou za závod či závodiště je ředitel závodu a vrchní sudí. Tyto osoby zodpovídají za fungování bezpečnostních opatření během závodu a za kvalitu závodiště a rozhodují o zahájení či ukončení závodu. Za bezpečnost a kvalitu ledu zodpovídá ledař se svým týmem. Je zodpovědný za monitoraci, úpravu a opravu ledové vrstvy, odstraňuje zejména nedostatky a defekty na ledové ploše, které by mohly vést k nehodám. Důležitou funkci má i hlasatel, který sleduje průběh závodu, sleduje jednotlivé posádky na startu, v průběhu jízdy a v cílové stanici. Pomocí kamerového systému odpovídá za bezpečnost na dráze a v případě nehody alarmuje zdravotnickou službu či lékaře a dráhu okamžitě uzavírá pro další závodníky až do zrušení zákazu. Na startu, kolem trati a v cílové stanici jsou rozmístěni pomocní sudí, kteří v případě nehody poskytují technickou pomoc při vyproštění a transportu havarované posádky.

Kvalita ledu je zásadním faktorem ovlivňujícím rychlost, ale i bezpečnost jízdy. Sebemenší nerovnost na ledové ploše může vést ke ztrátě rovnováhy a k následné nehodě. Při závodech je po každém druhém sjezdu led očištěn a případně opraven. Led je chráněn ochrannou plachtou, která se zavěšuje nad ledové koryto a je součástí bezpečnostních opatření bobových drah. Plachty a zástěny chrání led před přírodními vlivy – zejména před sněhem a větrem. Bezpečnost náklonu dráhy a zatáčky zvyšují také tzv. klíčové body, které slouží atletům ke korekci jízdy po náročných úsecích. Jsou to rovné části s mírným náklonem, na kterých může pilot srovnat jízdu a zpomalit její rychlost. Tyto body jsou velmi důležité pro bezpečnost a na každé dráze se jich nachází několik. Cílová stanice je vybudována v mírném převýšení, aby saně či boby ztratily svou rychlost.

Podstatným faktorem je také osvětlení ledového koryta, které patří k pasivním bezpečnostním opatřením. Osvětlení musí být po celé délce dráhy, aby nedocházelo ke střídání světla a tmy, a pilot tak neztrácel ve vysoké rychlosti přehled nad průběhem trati.

Nutností je i kamerový systém, který monitoruje průběh jízdy. Systém je vybudován tak, že jakmile pod ním závodníci projedou, kamery se automaticky přepnou na další úsek, takže hlasatel má po celou dobu možnost jízdu monitorovat. V případě nehody je dráha okamžitě uzavřena a okamžitě se alarmují sudí na dráze a zdravotnická skupina.

Vybavení a ochranné sportovní pomůcky

Základním sportovním vybavením bobování je bob – závodní saně posazené na čtyřech železných nožích dle platných norem ISBF. Samotný bob není nijak vybaven bezpečnostními prvky v případech nárazu či nehody. Na jeho bocích a hranách je pouze tenké polstrování chránící při nárazech.

Jedním z nejdůležitějších ochranných prvků závodníků na dráze je helma, která musí plně krýt hlavu a zátylek a překrývat plně obličejovou část. Helmy musejí odpovídat předpisům ECE. Dalším speciálním prvkem je specifická obuv („drápky“), která má na přední části jemné hřebíčky v maximálním počtu 250 kusů na jednu botu. Závodní kombinéza musí mít dlouhé rukávy a nohavice.

Specifickým vybavením skeletonistů jsou pouze rukavice s malými hřebíčky na dlani („drápky“) o minimální velikosti 2 mm, které slouží atletům k řízení saní.

Zdravotnické zajištění

Při oficiálním tréninku před závodem, během závodu, při mezinárodním tréninku a při mistrovství světa všech závodních kategorií musí být k dispozici lékař se znalostí urgentní medicíny či intenzivní medicíny a odpovídající počet záchranářů či zdravotníků v přepočtu na členy družstva. Zdravotnická výjezdová skupina či Horská služba dozorující na dráze musí disponovat plně funkčně vybaveným sanitním vozem odpovídajícím vyhlášce o vybavení vozidel zdravotnické záchranné služby (ZZS).

Stanoviště zdravotnické služby se nalézá poblíž dráhy tak, aby umožňovalo rychlý přístup sanitním vozem k dráze v případě nutnosti poskytnutí přednemocniční neodkladné péče (PNP).

Zdravotnické stanoviště první pomoci se nachází na snadno dostupném přehledném místě a je zřetelně a jasně označeno. Stanoviště je vybaveno denní místností pro výjezdovou skupinu či skupiny a vyšetřovací místností s lůžky, která je vybavena základním obvazovým a zdravotnickým materiálem, komunikačním systémem, jenž slouží pro spojení s hlasatelem a sudími, a systémem umožňujícím sledování a průběh jednotlivých jízd.

Při každém pádu nebo nehodě závodníků je výjezdová skupina alarmována hlasatelem a ihned vyjíždí k místu nehody. Současně s tím je alarmován i technický personál dráhy, aby zdravotnické skupině zajistil podporu. V případě potřeby lékařské či zdravotnické služby je závod či oficiální trénink přerušen na tak dlouho, dokud nejsou výjezdové posádky opět zásahu schopné.

Mechanismy vzniku úrazu

Podíváme-li se na mechanismus vzniku úrazů při bobování a skeletonu, musíme zohlednit několik na sebe navazujících rizikových faktorů. Jedním z nejdůležitějších je rychlost jízdy, která, jak již bylo řečeno, dosahuje v některých případech až 150 km/h. V zatáčkách může na tělo závodníků působit zátěž až 5G, což vede zejména k nadměrnému zatížení páteře.

Bobování a skeleton jsou především zimní sporty a často se provozují v teplotách pod bodem mrazu. Ve sportovních areálech nejsou vždy k dispozici místa k zahřátí a bobisté trpí častými svalovými a kloubními distorzemi. Nejčastěji se vyskytujícími ranami jsou odřeniny a tržné rány způsobené pády či kontaktem s bokem dráhy při kolizi či při špatném řídícím manévru. Zlomeniny se vyskytují méně a často se jedná zejména o zlomeniny dlouhých kostí dolních končetin.

Ačkoli nebezpečná fáze je již samotný start, během kterého musejí závodníci roztlačit bob do co nejvyšší rychlosti až na konec startovní roviny a poté do něj nasednout v předepsaném pořadí (či naskočit na skeleton), nejrizikovější částí je samotná jízda. K nehodám často dochází při nezvládnutí zatáčky. Závodníci do ní vjíždějí v nejvyšší rychlosti a pokud pilot špatně vyhodnotí její úhel nebo náklon dráhy, dojde při jejím výjezdu k nehodě. Méně nápadným, ale o to kritičtějším bodem bývá jízda v Kreislu (kruhová zatáčka). Pokud do ní pilot špatně najede, ztrácí ve vysoké rychlosti kontrolu nad řízením a bob se začne pohybovat v jakési amplitudě po celé šířce dráhy směrem nahoru a dolů. Dochází k rezonanční frekvenci a zvyšováním frekvence amplitudy ztrácí pilot kontrolu, takže jakmile saně ze zatáčky vyjedou na rovnou část, jsou neovladatelné a dojde k jejich převrácení. Nejohroženějšími členy posádky jsou piloti, kteří ve vysoké rychlosti nestačí skrýt hlavu mezi stěny bobu, takže jejich následný náraz hlavou do stěny dráhy může vést k poranění páteře či k dalším zraněním.

Celé posádce také hrozí vypadnutí z bobu. Nejohroženějším je však brzdař, který sedí vzadu. U skeletonu, který žádné ochranné stěny jako bob nemá, hrozí, že závodníci vypadnou na ledovou plochu a nijak nechráněni se jí budou řítit vysokou rychlostí.

Méně časté riziko nastává při špatném najetí bobu či skeletonu do zatáčky, kdy se saně mohou dostat až do horní části nakloněné dráhy, může dojít k jejich převrácení a pádu až na „dno“ dráhy.

Většina, až 63 % úrazů vyžadujících lékařský či zdravotnický zásah, se vyskytuje při závodní činnosti. Při tréninkových jízdách klesá toto číslo na 20 % z celkového počtu zranění. Zbývajících 15 % pak tvoří chronická či starší zranění. Závodní činnost je tak zcela jasně zatížena nejvyšším procentem úrazů.

Zásady bezpečného zásahu

Vstup do ledového koryta je zakázán během závodu i veškerých jízd. Závodníci nesmějí na dráhu vstupovat bez vyzvání hlasatele a rozhodčích na startovní čáře. Průběh závodu je sledován na kamerovém systému a v případě nehody je alarmován lékař, zdravotnická skupina a technický tým – ve většině případů jsou voláni k nejhlubšímu bodu dráhy, který se nalézá pod cílovou, mírně stoupající rovinou.

Otevření bočních nouzových vstupů provádí pouze personál sportoviště a je zakázáno vstoupit do dráhy, pokud jsou závodníci či saně v pohybu. Při pádu v horní části dráhy se bob i závodníci pohybují ledovým korytem až k cílové stanici, ale protože převrácený bob nelze zabrzdit, pohybuje se drahou až do nejhlubšího místa či nad jeho úroveň a zase zpět. Dochází k tzv. pendlování. Proto je nutné počkat až do chvíle, kdy se saně zastaví, a teprve poté je možné do dráhy vstoupit. V tento okamžik se také až do odvolání zastavují veškeré další jízdy. Na dráhu vstupují členové technického týmu společně se zdravotnickou skupinou a zjišťují zdravotní stav atletů, rozhodují o zahájení jejich transportu z ledového koryta či o zahájení vhodné terapie na místě nehody. Preferuje se však ošetření mimo dráhu.

Nejprve je nutné stanovit počet zraněných, zhodnotit závažnost jejich poranění, zastavit život ohrožující krvácení, zajistit dýchací cesty, zajistit žilní vstupy, farmakoterapii, volumoterapii a zvolit transport do traumacentra či do jiného zdravotnického zařízení (ZZ) dle doporučovaného algoritmu ATLS užívaného v přednemocniční neodkladné péči. Zraněného stabilizujeme dle povahy jeho zranění, zvažujeme fixaci a stabilizaci poraněných částí jeho těla a zaměřujeme se na fixaci páteře a pánve pro transport z ledové dráhy a následný transport do ZZ.

K vyproštění z bobové dráhy se využívají imobilizační a transportní pomůcky dle vyhlášky č. 234/2011 Sb., o požadavcích na věcné a technické vybavení zdravotnických zařízení. Preferuje se zejména využití celotělového transportního rámu (Scoop rám), vhodného i pro nepřístupné prostory pro jeho snadné ovládání při manipulaci s pacientem. Častým způsobem je přetočení poraněného pomocí úchopu do kříže, který stabilizuje několik bodů současně, na záda ve dvou zachráncích. Pod pacienta podsuneme oddělenou část Scoop rámu, následně pacienta přetočíme na opačnou stranu a podsuneme pod něj druhou část rámu. Následně spojovací části zaaretujeme. Možné je i frontální uložení, kdy ve více zachráncích zraněného nadzvedneme a následně jej uložíme na připravený rám. Vždy přitom dbáme na imobilizaci krční páteře pomocí krčního límce.

Další vhodné pomůcky jsou celotělová vakuová matrace, pomůcky pro fixaci končetin (končetinové vakuové dlahy, tvarovatelné dlahy) a páteře či další vhodné imobilizační a transportní pomůcky. Zcela nezbytné je zajištění tepelného komfortu pacienta v co nejkratším čase od vzniku nehody, protože kombinézy závodníků nezabraňují tepelným ztrátám a teploty na sportovišti často klesají pod bod mrazu.

Transport je důležitou součástí péče o zraněného. Nejedná se jen o dopravu zraněného k ošetření, ale také o jeho přesun do vhodného zdravotnického zařízení či traumacentra. S poraněným manipulujeme vždy opatrně a při transportu se snažíme předcházet jeho sekundárním poraněním. Do zdravotnického zařízení zajišťuje transport přivolaná ZZS příslušné spádové oblasti. Pacienti jsou předáni na předem domluveném stanovišti výjezdové skupině ZZS a zdravotnická skupina zajištující závod se vrací zpět na své stanoviště. Teprve po jejím návratu na stanoviště smí být opět zahájen závod či tréninková jednotka.

Kazuistika

Výzva: zlomenina bérce, kraniocerebrální poranění, 2 osoby

Místo nehody: sportovní areál bobové dráhy

Anamnéza pacient č. 1: Osobní anamnéza (OA) – student, skeletonista, s ničím se neléčí, předcházející sportovní poranění – zlomenina pažní kosti, Farmakologická anamnéza (FA) – sine, Alergologická anamnéza (AA) – neguje, Abúzus – neguje

Anamnéza pacient č. 2: Osobní anamnéza (OA) – technický pracovník, arteriální hypertenze, Farmakologická anamnéza (FA) – Prestarium Neo 10 1-0-0, Rodinná anamnéza (RA) – otec zemřel, matka zdráva, Alergologická anamnéza (AA) – neguje, Abúzus – kuřák, cca 10–12 cigaret denně, příležitostně alkohol – pivo

Popis nehody: v 10:45 vchází pracovník dráhy v domnění, že je dráha uzavřena pro další jízdy, do ledového koryta za účelem úpravy ledové plochy, v tomto okamžiku přijíždí skeletonista a dochází k nárazu hlavy kryté helmou do pravého bérce pracovníka upravujícího ledovou plochu cca v rychlosti 120 km/h.

Průběh zásahu u nehody z pohledu ZZS

11:04 Příjem tísňové výzvy na linku 112. Na operační středisko volá člen Horské služby, popisuje událost a udává, že se jedná o sportovní vysokorychlostní úraz s dvěma poraněnými osobami. Pacient č. 1 narazil hlavou ve vysoké rychlosti do nohy pacienta č. 2. Pacient č. 2 má otevřenou frakturu bérce. Upřesňuje místo nehody.

11:06 Výzvu přijímá na vysílačku posádka RZP v tomto okamžiku vzdálená od místa nehody 15 km.

11:07 Na místo vyjíždějí výjezdové skupiny RZP. Všechny výjezdové skupiny vyjíždějí se zapnutým světelným a akustickým zařízením. Posádka RZP je ve složení záchranář, záchranář a student oboru zdravotnický záchranář.

11:17 Na místo přijíždí výjezdová skupina. Řidič záchranného vozu přijíždí k budově PP, kde se nacházejí oba pacienti transportovaní posádkou Horské služby (HS). Řidič zastavuje zadními dveřmi blíže ke vchodu k usnadnění transportu do vozu. Na místě se nachází dvoučlenná posádka Horské služby mající službu na bobové dráze společně s lékařem. Dle popisu HS došlo k nárazu skeletonisty hlavou krytou helmou do pravého bérce dělníka stojícího v ledovém korytu při úpravě dráhy. Došlo k roztříštění helmy závodníka a těžkému otřesu mozku spojenému s retrográdní amnézií a k těžkému poranění pravého bérce pracovníka dráhy. Pacient s poraněnou nohou se nacházel v bobové dráze, se silnými bolestmi postižené dolní končetiny s viditelnou deformitou, při vědomí, orientován, nemůže se postavit. Vyproštění probíhalo na ledové ploše, předcházelo mu vyšetření dle algoritmu ABCDE a následováno bylo fixací poraněné dolní končetiny a uložením pacienta na transportní prostředek. Kvůli akutnosti transportu je použit Rautekův hmat. Pacient byl plynulým pohybem přetažen na připravený Scoop rám, uložen v poloze na zádech a následně vysunut tahem po ledové ploše z bobové dráhy a přepraven do připraveného transportního koše z vozidla HS. Dále probíhá jeho transport do centra první pomoci.

11:18 Posádka vstupuje do místnosti, kde se nacházejí oba pacienti. Pacient č. 1 má nasazen límec pro stabilizaci krční páteře, je při vědomí, orientován časem i místem, komunikace s ním je možná pouze anglicky, pacient pochází z Norska. Vedle pacienta se nachází těžce poškozená helma (obr. 1). Pacient č. 2 leží v transportním koši s viditelně patologickým postavením pravé dolní končetiny v distální části tibie (obr. 2). Dochází k předání obou pacientů výjezdové skupině RZP se stručným popisem poranění a události. Posádka s sebou přináší přenosné EKG od firmy Corpuls 3, lékařský batoh s vybavením, přenosné ampulárium a kyslíkový přístroj od firmy Medumat.

11:20 Pacienta č. 1 se ujímá praktikant (hovořící anglicky) a zahajuje základní fyzikální vyšetření, monitoraci FF (TK, GCS, P, saturace kyslíku v krvi), odebírá anamnézu a zjišťuje rozsah viditelných poranění a krvácejících ran. Pacient č. 2 je při vědomí, orientován místem i časem. Následné fyzikální vyšetření přítomným lékařem je zaměřeno především na hlavu, krk a dolní končetiny – pohmatem, pohledem, zjištění pohyblivosti jednotlivých částí těla a končetin. Pacient je při vědomí, acyanotický, orientován, spolupracuje. Hlava: kalva pevná, poklepově bez bolestivosti, žádné viditelné poranění. Krk: šíje bez opozice, volná, poklepově bez bolestivosti. Hrudník: symetrický, pevný, dýchání čisté, bez známek poranění, akce pravidelná. Břicho: v niveau, měkké, dobře prohmatné, bez známek rezistence. Horní končetiny: pohyblivé, bez známek deformit či poranění, bez parestezie. Lékař dává pokyn k zajištění přístupu krevního řečiště a preoxygenaci pacienta kyslíkem, podaným přes obličejovou masku s rezervoárem v množství 10 l/min.

11:27 Přijíždí další posádka RZP ve složení lékař, záchranář. Pacient je předán praktikantem a záchranářem posádky RZP, při plném vědomí, orientován časem i místem s konstatováním těžkého otřesu mozku s retrográdní amnézií s několika krvácejícími tržnými ránami na čele, na levé tváři a horním rtu.

Pacientovi č. 2 je zajištěn intravenózní přístup kanylou velikosti G 18 do pravé horní končetiny a podán balancovaný krystaloidní roztok E 153 v množství 500 ml. Další záchranář připravuje monitoraci pacienta EKG, saturační čidlo, tlakovou manžetu (TK 150/80 mm Hg, sinusový rytmus 80/min, saturace krve 99 % s kyslíkovou maskou s průtokem kyslíku 10 l/min), lékař podává nitrožilně Dormicum 5 mg a Ketanest S 25 mg. Po utlumení pacienta je mu sundána naložená dlaha a vysoká bezpečnostní obuv odstraněna za pomoci nůžek. Po sejmutí boty je zjištěn rozsah zranění, jedná se o otevřenou zlomeninu distální části lýtkové a holenní kosti (obr. 3–4). Rána mírně krvácí s viditelnou lomnou plochou holenní kosti. Dolní končetina: jasně viditelná, otevřená zlomenina s patologickým postavením v oblasti distálního bérce. Kůže a tkáň silně poškozená, krepitace v oblasti zevního kotníku. Puls hmatný.

11:31 Kost je reponována lékařem a záchranářem tahem a srovnáním ve fyziologické ose. Následuje překrytí sterilním krytím a stažení obinadlem. Končetina je uložena do vakuové dlahy, která je vytvarována dle potřeby pacienta a odsán vzduch (obr. 5–6). Přítomný lékař předává pacienta lékaři ZZS s popisem události a průběhem dosavadní terapie. Lékař ZZS se rozhoduje pro letecký transport, který je zamítnut pro nevhodné sněhové a povětrnostní podmínky. Přistupuje se tedy k naložení pacienta č. 2 do přistaveného vozu. Ve voze RZP je zajištěn druhý žilní přístup do levé horní končetiny kanylou G18 a zavěšena druhá infuze balancovaného roztoku E 153 v množství 500 ml. Elevace horní části těla v úhlu 45 °. Infuze je na pokyn lékaře nahrazena Perfalganem 1000 mg/150 ml. Monitorací VF jsou naměřeny hodnoty TK 130/78 mm Hg, P 85 pravidelný, EKG sinusový rytmus, saturace 99 % při podání kyslíku maskou při průtoku 5 l/min.

Pacientovi č. 1 je zajištěn žilní přístup kanylou G 18 a podána infuze krystaloidního balancovaného roztoku E 153 o objemu 500 ml. Ošetřena jsou drobná poranění v obličejové části v oblasti kořene nosu, levé tváře a levého spánku a jsou překryta sterilním krytím. Inspekce dutiny ústní je bez nálezu, zuby intaktní, dolní čelist pohyblivá, palpačně bez bolestivosti. Hlava: poklepově bez bolestivosti, pacient udává difuzní bolesti hlavy, uši a nos bez výtoku, jazyk plazí středem. Páteř poklepově bez bolesti. Imobilizace krční páteře je ponechána, horní část těla v elevaci 45 °. Monitorací VF jsou naměřeny hodnoty TK 135/82 mm Hg, P 91 pravidelný, EKG sinusový rytmus, saturace 98 %, GCS 15.

11:53 Telefonicky jsou podány informace o stavu pacientů a je nahlášen přibližný čas dojezdu do obou klinik. Přes vysílačku je podána informace na ZOS o cílové klinice obou pacientů. Pacient č. 1, pacient č. 2 jsou poučení o cíli transportu. Posádka RZP transportuje pacienta č. 1 bez lékařského doprovodu. Posádka RZP transportuje pacienta č. 2 v doprovodu lékaře nalézajícího se ve voze RZP. Obě výjezdové skupiny opouštějí místo zásahu se zapnutým akustickým a světelným výstražným zařízením.

12:25 Pacient č. 1 je předán na příjmovém místě na oddělení Emergency ve stabilizovaném stavu, orientován místem i časem.

12:40 Výjezdová skupina RZP předává pacienta č. 2 na oddělení Emergency traumatologickému týmu s diagnózou otevřené zlomeniny distální části tibie. Pacient je předán lékařem ZZS ve stabilizovaném stavu, plně orientován místem i časem, hemodynamicky stabilní.

12:55 Obě výjezdové skupiny opouštějí místo předání pacienta.

fota: autoři

Analýza situace

Kazuistika popisuje velice nešťastnou shodu okolností, kdy došlo ke sražení osoby v ledové dráze skeletonistou jedoucím plnou rychlostí ve spodní etáži dráhy. Tento případ je velice neobvyklý a teoreticky by k němu nemělo vůbec dojít. Tento případ bude proto zřejmě posuzován orgány činnými v trestním řízení.

Horská služba byla pořadatelskou službou poslána k místu, kde se nalézal pacient č. 1. Bohužel, zřejmě souhrou okolností byl pacient č. 2 nalezen až později. HS urychleně nakládá pacienta č. 1 do vozu a dojíždí k druhému pacientu s mírným zpožděním. K takovéto situaci by nemělo teoreticky dojít a posádkou HS zřejmě nebylo na tuto eventualitu myšleno. Pracovník dráhy se zřejmě nalézal v tzv. kamerovém stínu. Tedy v bodu, kam nezasahuje rozptyl kamer.

HS okamžitě uvědomila ZZS a správně vyhodnotila rozsah zranění. Dispečer operačního střediska vyhodnotil situaci velmi dobře jako potenciálně velmi vážnou a bez prodlení informoval dostatečný počet výjezdových skupin ZZS.

Postupu výjezdových skupin velmi napomáhalo, že byla na místě nehody přítomna posádka HS, která již provedla transport pacientů do centra první pomoci a správně uvedla množství a charakter úrazových mechanismů. Pacient byl vyšetřen dle struktury trauma protokolu algoritmem ABCDE. Další významným faktorem byl fakt, že na místě byl přítomen lékař, který provedl lékařské úkony ještě před příjezdem lékaře ZZS. Reponace zlomeniny byla provedena lékařem a záchranářem za stálé monitorace vitálních funkcí. Dlaha byla nasazena také za asistence více zachránců, analgezie byla provedena ještě před manipulací s poraněnou končetinou. Adekvátní byla také včasná preoxygenace pacienta obličejovou maskou o velkém objemu kyslíku a zajištění krevního řečiště vhodnou velikostí kanyly.

Druhý pacient byl zajištěn a vyšetřen ve stejném čase studentem oboru zdravotnický záchranář za asistence zdravotnického záchranáře.

Prognóza obou pacientů se předpokládá dobrá. Pokud pacient č. 1 nemá žádná přidružená poranění, je jeho předpokládané propuštění z nemocnice do několika dnů, maximálně týdne. U pacienta č. 2 je nutná chirurgická revize rány spojená s osteosyntézou holenní kosti a předpokládá se jeho několikatýdenní pobyt na lůžkovém oddělení v nemocnici s následným propuštěním do domácího léčení doprovázeného rehabilitací. Pokud nedojde k vážným pooperačním komplikacím či pokud nebyla poškozena inervace končetiny, lze prognózu předpokládat jako dobrou, bez trvalých následků.

Doporučení pro praxi

Doporučením pro praxi je prohloubení znalostí pracovníků ZZS ve spádové oblasti bobové dráhy. Zvážit možnost společného cvičení členů Horské služby se členy ZZS a technickými pracovníky bobové dráhy v reálných podmínkách a sjednotit postupy vyprošťování poraněných z ledového koryta s kladením důrazu na dostatečnou imobilizaci potenciálně i viditelně poraněných tělesných regionů.

Základem každé úspěšné akce je rychlá a efektivní komunikace. Cílem by mělo být zlepšit komunikaci, kooperaci a připravenost personálu sportoviště se zdravotnickou službou.

Významným bodem je také edukace a proškolení personálu dráhy týkající se nebezpečí a rizik při nerespektování základních bezpečnostních opatření. Poměrně vhodným opatření by bylo opatřit jednotlivé pracovníky dráhy akustickým či vibračním hlásičem o uzavření dráhy, který by mohl spustit hlasatel ze svého stanoviště ihned po ohlášení uzavření dráhy. Tímto opatřením by bylo možné zabránit přeslechnutí či nerespektování hlasové výzvy.

Závěr

Závěrem je nutno konstatovat, že přítomnost a včasná dostupnost zdravotnické služby a lékařské služby na bobových drahách, jak na závodních podnicích, tak i na tréninkových jednotkách, má své opodstatnění a mohla by být podnětem a příkladem pro zlepšení zdravotnického dohledu na jiných sportovních akcích či událostech.

Bc. Tomáš Šupej, DiS., DRK (Německý červený kříz) oblast Dippoldiswalde, Zdravotnický záchranář
Mgr. Helena Michálková, Ph.D., 1. LF UK
Rico Wapki, Leiter der Rettungswache Altenberg (Vedoucí záchranář ZZS Altenberg)

 

Literatura:

1. Atzbach U et al. Notfallsanitäter. 2. vyd. Padeborn: M. P. Media-Print Informationstechnologie, 2016. 695 s. ISBN 978-3-943174-54-0

2. Bydžovský J. První pomoc. 2., přeprac. vyd. Praha: Grada Publishing, 2014. 75 s. ISBN 80-247-0680-6

3. Dobiáš V et al. Prednemocničná urgentná medicína. 2. vyd. Martin: Osveta, 2012. 737 s. ISBN 978-80-8063-387-5

4. Enke K et al. Patientenversorgung und spezielle Notfallmedizin. 5. vyd. Padeborn: M. P. Media-Print Informationstechnologie, 2015. 696 s. ISBN 978-3-943174-41-0

5. Kühn D et al. Rettungsdienst heute. 4. vyd. München: Elsevier, 2007. 1050 s. ISBN 978-3-437-46192-7

6. Martínková J. Sportovní úrazy a přetížení pohybového aparátu sportem: praktický průvodce pro zdravotníky i laiky. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2013. 71 s. ISBN 978-80-204-2454-9

7. Michalský R. Kapitoly z obecné traumatologie končetin a první pomoci pro studující ošetřovatelství. 1. vyd. Opava: Slezská univerzita v Opavě, 2009. 80 s. ISBN 978-80-7248-538-3

8. Mokrošová I. Německo-český/česko-německý lékařský slovník. Praha: Grada, 2002. 912 s. ISBN 978-80-247-0218-6

9. Moster R, Mosterová Z. Sportovní traumatologie. 2., přeprac. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2007. 106 s. ISBN 978-80-210-4312-1

10. Pokorná E, Kandráč R. Anglicko-český/německo-český/česko-německo-anglický slovník sportovního tréninku. Praha: Grada, 2011. 176 s. ISBN 978-80-247-3937-3

11. Remeš R et al. Praktická příručka přednemocniční urgentní medicíny. 1.vyd. Praha: Grada Publishing, 2013. 152 s. ISBN 978-80-247-1079-2

12. Bobteamczech. [online]. [2016-12-16] Dostupné z: http://www.bobteam.cz/o-nas/faq

13. Internationales Bob – Reglement. [online]. [2017-01-05]. Dostupné z: 2016_Internationales_Reglement_BOB.pdf

14. IRO – Internationale Rennrodelordnung. [online]. [2017-01-04]. Dostupné z: www.fil-luge.org/cdn/uploads/iro-2016-d-gut-zum-druck.pdf

15. ISBF Bob – Geschichte. [online]. [2016-12-15]. Dostupné z: http://www.ibsf.org/de/unser-sport/bob-geschichte

16. ISBF: Skeleton – Geschichte. [online]. [2016-12-16]. Dostupné z: http://www.ibsf.org/de/unser-sport/skeleton-geschichte

 

• tisk
• předplatit si