Jde to i jinak…

V září roku 2015 bylo v Ústřední vojenské nemocnici – Vojenské fakultní nemocnici v Praze (ÚVN) otevřeno nové oddělení Následné intenzivní péče a Dlouhodobé intenzivní ošetřovatelské péče (NIP-DIOP). Obě tato oddělení patří pod Kliniku anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny 1. LF UK a ÚVN Praha. Díky tomu je zajištěna kontinuita odborné péče pacientům, kteří již nevyžadují akutní péči, ale jejich stav potřebuje intenzivní ošetřovatelskou péči, umělou plicní ventilaci nebo specifickou péči s ohledem na úroveň vědomí.

Oddělení disponuje šesti lůžky následné intenzivní péče a 14 lůžky dlouhodobé intenzivní ošetřovatelské péče pro nemocné, u kterých již není potřeba umělá plicní ventilace a nepřetržitá monitorace vitálních funkcí.

Pacienti, kteří jsou většinou přijímáni na naše oddělení, jsou nemocní se získaným poškozením mozku – kraniotraumata, cévní mozkové příhody, hypoxická poškození mozku z různých příčin apod. Mají různou úroveň vědomí, omezenou mobilitu, vnímání i komunikaci. Vyžadují velmi specifickou péči a především čas. Jejich schopnost reakce na okolní podněty je většinou velmi omezená, klesá i schopnost soustředit se. Jejich možnost vyjádření je spíše v nonverbální rovině – nemocní mají tracheostomii, změněnou úroveň vědomí, afázii apod. Péče je jim proto individuálně přizpůsobována. Pro podporu pacienta, jeho autonomii a rozvoj schopností využíváme mimo jiné koncept Bazální stimulace®, zejména jeho jednotlivé prvky.

Koncept Bazální stimulace®je podpůrný koncept užívaný v péči o pacienty se změnou vnímání, komunikace nebo pohybu. Původně vychází ze speciální pedagogiky a péče o jedince s mentálním, tělesným nebo kombinovaným postižením. V dnešní době je tato metoda rozšířena do mnoha medicínských oborů. Nejčastěji se využívá v péči o seniory nebo v paliativní péči. Podporuje vlastní identitu pacienta, jeho jedinečnost, umožňuje mu navázání komunikace s okolím, podporuje jeho orientaci v čase i v prostoru. V rámci bazálně stimulující péče je nemocný chápán jako rovnocenný partner a svébytná osobnost s vlastní historií a zkušenostmi. Lze říci, že pečující je průvodcem nemocného na stejné cestě po stejnou dobu a svými nabídkami podporuje rozvoj pacientových schopností.

Nedílnou součástí celého konceptu je zapojení rodiny do poskytované péče. Čas, který rodina s nemocným stráví, je ničím nenahraditelný. Pro personál je to opravdu cenná pomoc, neboť blízkost rodinného příslušníka, partnera či velmi blízké osoby je nesmírně důležitá. S ohledem na jednotlivé pacienty, kteří prošli naším oddělením, si troufám konstatovat, že ve většině případů, kde byla zapojena rodina, která se podílela na péči o svého blízkého, byl vývoj pacienta často hodnocen pozitivněji, než bychom s přihlédnutím k jeho zdravotnímu stavu očekávali. Zaškolení rodiny do bazálně stimulující péče zajišťuje přímo lektorka konceptu Bazální stimulace, na jednotlivé dotazy dokáže reagovat i proškolený personál. Zároveň je rodině a blízkým nabízena psychologická i spirituální podpora pro zvládání nelehké situace. Lze konstatovat, že rodinní příslušníci zažívají jednotlivé fáze modelu Kübler-Rossové, jen v jiném časovém údobí a rozsahu.

foto: Profimedia

Práce na oddělení dlouhodobé intenzivní ošetřovatelské péče je fyzicky i psychicky velmi náročná. Pacienty jsou často mladí lidé a komunikace s rodinou není vždy snadná. Personál má k dispozici psychologickou podporu nebo může navštívit relaxační hodiny pořádané oddělením psychologie. Obrovskou výhodou je také podpora vedoucích pracovníků oddělení i kliniky.

Někdy nás, personál, situace našich pacientů velmi emočně zasáhne. Nejvíce snad v případech, kdy se v naší péči ocitají mladé maminky. Za všechny uvádím následující kazuistiku.

Kazuistika

Žena, 25 let, ischemická cévní mozková příhoda (dále jen iCMP), sedmý měsíc těhotenství.

Některé z diagnóz:

• následky mozkového infarktu
• kolísavý stav vědomí
• spastická kvadruparéza
• dysfagie
• prokrvácená iCMP obou thalamů
• stp. rozsáhlé trombóze mozkových splavů

 

Pacientka je přijímána k hospitalizaci na oddělení DIOP po předchozí hospitalizaci na oddělení ARO a NIP jiného zdravotnického zařízení. Je spontánně ventilující, tracheostomovaná, interminentně fixuje pohledem, na výzvu nevyhoví. Je živena perkutánní endoskopickou gastrostomií.

V rámci předchozí hospitalizace pacientky byla provedena sekce – operační porod, zdravý chlapeček je hospitalizován na neonatologické jednotce jiného zdravotnického zařízení, neboť ÚVN nedisponuje porodním a pediatrickým oddělením.

S ohledem na stav pacientky bylo v rámci ošetřovatelské péče indikováno zavedení prvků konceptu Bazální stimulace pro rozvoj vnímání, pohybu i komunikace. Bylo třeba podpořit její orientaci a adaptaci na nové prostředí. Ve spolupráci s rodinou byla odebrána biografická anamnéza mapující zvyky pacientky a její životní rytmus. Na základě informací byl vytvořen plán péče a rodina byla proškolena v bazální stimulaci.

Prvky bazální stimulace, které byly zavedeny do péče o pacientku:

somatická stimulace

• zklidňující koupel
• polohování
• masáž stimulující dýchání

Somatická stimulace byla propojena s vibračními technikami pro ovlivnění svalového napětí, hlubšího zažití těla a v rámci dechové rehabilitace.

vestibulární stimulace

• vertikalizace, technika „ovesného klasu“

stimulace jednotlivých smyslových rovin

• s důrazem na orofaciální stimulaci ve spolupráci s logopedkou, nácvik polykání

V mezidobí mezi jednotlivými podněty měla pacientka dostatek odpočinku pro zpracování a následnou reakci. Do péče se aktivně zapojila rodina – koupání, orofaciální stimulace, nácvik polykání, procházky po areálu nemocnice.

S ohledem na diagnózu a lékařskou prognózu byl vývoj pacientky více než dynamický, každý den jsme byli překvapeni novým postupem a dovednostmi. Po dvou měsících hospitalizace byla pacientka schopna překladu na následnou rehabilitační péči. Byla jí odstraněna tracheostomická kanyla, stravu přijímala částečně perorálně, proto byla prozatím zachována perkutánní endoskopická gastrostomie. Dále probíhá nácvik chůze v chodítku.

Obrovskou motivací byl pro pacientku její syn. Jejich první setkání proběhlo v rámci hospitalizace na našem oddělení a pro všechny zúčastněné se jednalo o velmi emotivní okamžik. Kontakt matky a dítěte je důležitý pro rozvoj jejich vztahu, je obrovskou motivací pro pacientku a lze říci, že vývoj dítěte ovlivňuje i vývoj pacientky po všech stránkách.

Díky mimořádné péči rodiny, léčebné a ošetřovatelské péči, fyzioterapii, ergoterapii, nutriční terapii a další návazné péči se zdařil návrat pacientky zpět do jejího rodinného života.

Bc. Helena Dvořáková, KARIM ÚVN Praha

 

• tisk
• předplatit si