Informovanost pacientů o právech pacientů při poskytování ošetřovatelské péče

Souhrn: Práva pacientů jsou součástí legislativy České republiky od roku 2011 a konkrétně se nacházejí v zákoně č. 372/2011 Sb. Tím jsou tedy právně vymahatelná a nejen z tohoto důvodu by se měl klást větší důraz na jejich dodržování. Článek se zabývá problematikou dodržování práv pacientů v praxi. Výzkumné šetření bylo realizováno kvantitativní metodou s použitím techniky dotazníku. Cílem bylo zjistit informovanost pacientů o právech pacientů, dále zda je dodržována identifikace pacientů při podávání perorálních léků z pohledu pacientů a zda je z pohledu pacientů dodržováno jejich právo na respektování soukromí při sběru ošetřovatelské anamnézy.

Klíčová slova: Informovanost – ošetřovatelská péče – pacient – práva pacientů – všeobecná sestra.

Patient information on patients‘ rights in the provision of nursing care

Summary: The rights of patients are part of legislation from the year 2011, concretely are contained in statute number 372/2011 Sb. and they are legally enforceable. For this reason should be greater attention to compliance. Article deals with the patients' rights. The research is elaborated using a quantitative research with the help of questionnaires. The aim of this work was to identify patiens awareness of thein rights, whether the from the point of view of patiens abide by identification of patients with oral drugs and whether is abide by the patien rights to respect privacy when is collecting nursing anamnesis.
Keywords: Information – nursing care – patient – patiens rights – general nurse.

 

Úvod

Práva pacientů se začala poprvé formulovat v zahraničí v druhé polovině 20. století. V České republice se práva pacientů začala formulovat v roce 1990, kdy byl podán návrh na jejich vytvoření. V roce 1992 vznikl první etický kodex práv pacientů pro Českou republiku (Haškovcová, 1996). Následně v roce 2011 byla práva pacientů implementována do legislativy České republiky jako součást zákona č. 372/2011 Sb., s účinností od roku 2012. Součástí práv pacientů jsou také jejich povinnosti, které mají být dodržovány při poskytování zdravotní péče, včetně péče ošetřovatelské (Česko, 2011). Práva pacientů rovněž upravuje Úmluva na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny, ve znění pozdějších předpisů (Česko, 2001) a Občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (Česko, 2012).

Všeobecná sestra a ostatní zdravotničtí pracovníci mají odpovědnost za řádné poskytování zdravotní péče, včetně ošetřovatelské. Všeobecná sestra by měla dbát při poskytování ošetřovatelské péče na náležitou úroveň, postupovat dle ošetřovatelských standardů a podávat pacientovi informace při poskytování ošetřovatelské péče v rámci svých kompetencí. Všeobecná sestra tedy respektuje a chrání práva pacientů (Ptáček, 2011). Jestliže nastane porušení jakéhokoliv z práv pacientů, může nastat spor mezi pacientem a zdravotnickým personálem či zdravotnickým zařízením, který se dle povahy řeší soudní nebo mimosoudní cestou (Cantigliota, 2009).

Metodika

Výzkumné šetření bylo realizováno metodou kvantitativního výzkumu zpracovaného popisnou statistikou pomocí dotazníku. Dotazník obsahoval celkem 19 otázek, z toho jedna otázka obsahovala 9 dílčích podotázek, kde respondenti volili, na co vše mají pacienti dle platné legislativy právo. Dotazník také obsahoval 6 otázek s použitím Likertovy škály. Výzkumný vzorek tvořilo 82 (100 %) respondentů, kde jediným kritériem pro výběr respondentů byla nutná hospitalizace v nemocničním zařízení, a respondenti měli být starší 18 let. Výzkum probíhal v červnu 2017 na oddělení kardiologie a ortopedie v  nemocnici krajského typu. Výsledky dotazníkového šetření platí pouze pro tento výzkum.

Výsledky

Dotazníkového šetření se zúčastnilo 38 (46,4 %) žen a 44 (53,6 %) mužů. Z oddělení ortopedie bylo 40 (48,8 %) hospitalizovaných respondentů a z oddělení kardiologie 42 (51,2 %) hospitalizovaných respondentů. Při analýze otázky, zda se respondenti domnívají, že mají dle legislativy právo znát jména zdravotnických pracovníků, bylo zjištěno, že 67 (81,7 %) respondentů odpovědělo na otázku ano. Velmi zajímavým zjištěním bylo, že pouze 40 (48,8 %) respondentů se domnívá, že má právo zvolit si ošetřujícího pracovníka v nemocnici a 42 (51,2 %) respondentů si myslí opak. Další zajímavé výsledky přinesla otázka zjišťující, zda mají pacienti dle legislativy právo nebýt informováni (např. o svém zdravotním stavu). Na tuto otázku odpovědělo 45 (54,9 %) respondentů ano a 37 (45,1 %) respondentů se domnívá, že na toto právo nemá. Dále bylo zjištěno, že 59 (71,9 %) respondentů bylo informováno o právech pacientů zdravotnickým personálem, 15 (18,3 %) respondentů uvedlo, že nebylo informováno vůbec a 8 (9,8 %) respondentů si nevzpomnělo, zda bylo informováno. O tom, že jsou práva pacientů právně vymahatelná, je informováno 50 (61 %) respondentů, 12 (14,6 %) respondentů se domnívá, že práva pacientů nejsou právně vymahatelná a 20 (24,4 %) respondentů zvolilo odpověď nevím.

Další část výzkumného šetření se zaměřovala na dodržování práv pacientů při poskytování ošetřovatelské péče. Na otázku, zda všeobecná sestra připravuje perorální léky před pacientem, odpovědělo 52 (63,4 %) respondentů ano vždy, 18 (22 %) respondentů označilo odpověď téměř vždy, 5 (6,1 %) respondentů zvolilo odpověď občas, 1 (1 %) respondent označil možnost téměř nikdy a 6 (7 %) respondentů uvedlo odpověď nikdy. U otázky, zda se někdy pacientovi stalo, že by přišel na pokoj a měl tam připravené léky, odpovědělo 50 (61 %) respondentů, že nikdy nepřišli na pokoj a měli by tam připravené léky, aniž by věděli, kdo léky připravoval. Naopak 17 (20,7 %) respondentů odpovědělo téměř nikdy, 14 (17,1 %) respondentům se toto stává občas a 1 (1 %) respondent uvedl, že se mu to stává téměř vždy. Na otázku, zda všeobecná sestra provádí identifikaci pacienta pomocí jeho identifikačního náramku při podávání perorálních léků, odpovědělo 16 (19,5 %) respondentů ano vždy. U 55 (67,1 %) respondentů je respektováno soukromí a je s nimi sepisována ošetřovatelská anamnéza v místnosti k tomu určené bez přítomnosti jiných osob.

 

Diskuze

Práva pacientů se stala od roku 2011 součástí legislativy a proto je toto téma velmi důležité, aby se předcházelo soudním a mimosoudním řízením mezi pacientem a zdravotnickým zařízením či zdravotnickým personálem (např. všeobecnou sestrou). Částečná neinformovanost pacientů byla zjištěna i tímto výzkumem.

Všeobecná sestra a ostatní zdravotničtí pracovníci by měli poskytovat zdravotní péči lege artis (Česko, 2011).

Stává se však, že v některých případech poskytované ošetřovatelské péče může dojít k chybnému postupu. Pouze u 52 (63,4 %) respondentů bylo zjištěno, že před nimi všeobecná sestra vždy připravuje perorální léky. Lze tedy tvrdit, že zdravotničtí pracovníci by se měli více zaměřit na tuto oblast, protože se jedná o jeden z nejzákladnějších postupů pro

bezpečně poskytované zdravotní služby pacientům. Na otázku, zda se všeobecná sestra dotazuje pacienta na jméno při podávání léků, zvolilo 48 (58,5 %) respondentů odpověď ano vždy. V tomto případě bylo očekáváno vyšší procento zastoupení. Důvodem pro zařazení této otázky do výzkumného šetření byla skutečnost, že jedním z pochybení při podávání perorálních léků je právě možná záměna pacienta. Jedna z dalších otázek zjišťovala, zda si všeobecná sestra u pacientů ověřuje jejich totožnost také pomocí identifikačního náramku, jelikož identifikace pacienta by se měla provádět dle standardu nemocnice, ve kterém bylo výzkumné šetření realizováno. Celkem 39 (47,5 %) respondentů uvedlo, že si všeobecná sestra totožnost tímto způsobem neověřuje. K této problematice MZČR (2015) uvádí, že řadě pochybení se může předejít právě vhodnou identifikací pacienta a je nutné se tímto i nadále zabývat.

Další neméně důležitou a přesto opomíjenou oblastí, je dodržování a respektování soukromí při sběru informací o pacientovi, které jsou nezbytné pro ucelenou ošetřovatelskou anamnézu. Zásahem do soukromí pacienta v nemocnici se může jednat o porušení tohoto práva. Poskytovaná ošetřovatelská péče všeobecnou sestrou má spolu s pacientem za cíl zachovat soukromí a úctu pacienta, jak uvádí Zacharová (2007). Na otázku, zda se všeobecná sestra pacienta dotazuje na oblast vyprazdňování stolice před ostatními pacienty, odpovědělo pomocí Likertovy škály ano vždy 42 (51,2 %) respondentů a téměř vždy 11 (13,4 %) respondentů. Stejně kladená otázka byla i na oblast vyprazdňování moče, kde naopak 45 (54,8 %) respondentů označilo, že se jich všeobecná sestra nikdy nedotazuje před ostatními pacienty na oblast vyprazdňování moče a pouze u 15 (18,3 %) respondentů se dotazuje vždy. Všeobecná sestra a ostatní zdravotničtí pracovníci by se proto měli dotazovat na tyto intimní oblasti více diskrétně pro zachování práva pacienta na úctu, důstojné zacházení, na ohleduplnost a respektování soukromí při poskytování zdravotních služeb dle aktuální legislativy (Česko, 2011).

Závěr

Pro kvantitativní výzkum byly stanoveny celkem tři cíle. Po vyhodnocení výsledků bylo zjištěno, že 70,1 % pacientů je informováno o právech pacientů a dále bylo zjištěno, že u 55,9 % respondentů je prováděna řádná identifikace při podávání léků perorálně. Posledním zjištěním bylo, že u 48,4 % respondentů je respektováno právo na soukromí při sběru ošetřovatelské anamnézy. Ze zjištěných výsledků je patrné, že dodržování základních práv (jako je právo na bezpečně poskytovanou péči a právo na soukromí) je do jisté míry opomíjeno. Pokud by pacienti byli adekvátně informováni a aktivně se zapojovali do poskytování péče, mohlo by se zcela určitě napomoci ke zlepšení kvality zdravotní a ošetřovatelské péče, a tím i ke snížení případného rizika poškození pacienta.

Bc. Kristýna Kosturová, Fakulta zdravotnických studií, Technická univerzita v Liberci, Mgr. Martin Krause, DiS., Fakulta zdravotnických studií, Technická univerzita v Liberci

 

Literatura:

1. Candigliota Z. Jak být pacientem v České republice a zachovat si důstojnost: medicínské právo v otázkách a odpovědích. Brno: Liga lidských práv. 2009. ISBN 978-80-903473-7-3

2. Česko. Úmluva č. 96 ze dne 1. října 2001 úmluva na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny. In: Sbírka mezinárodních úmluv České republiky. 2001. Částka 44, s. 1898–1919

3. Česko. Zákon č. 372 ze dne 6. listopadu 2011 o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách). In: Sbírka zákonů České republiky. 2011. Částka 131, s. 4730–4801. ISSN 1211-1244

4. Česko. Zákon č. 89 ze dne 3. února 2012 občanský zákoník. In: Sbírka zákonů České republiky. 2012. Částka 33, s. 1026–1368. ISSN 1211-1244

5. Haškovcová H. Práva pacientů komentované vydání. Havířov: Krtilová. 1996. ISBN 80-902163-0-7

6. MZČR. Rádce pacienta. KOLEKTIV PRACOVNÍKŮ MZČR. MZČR. [online].  Ministerstvo zdravotnictví, 2015. [cit. 2017-11-24]. Dostupné z: http://www.mzcr.cz/KvalitaABezpeci/Soubor.ashx?souborID=25637&typ=application/pdf&nazev=Radce%20pacienta_CZ.pdf

7. Ptáček R, Bartůněk P. Etika a komunikace v medicíně. Praha: Grada.  2011. ISBN 978-80-247-3976-2

8. Zacharová E, Hermanová M, Šrámková J. Zdravotnická psychologie: teorie a praktická cvičení. Praha: Grada. 2007. ISBN 978-80-247-2068-5

 

Recenzovaly:

Mgr. Helena Michálková, Ph.D. – Geriatrická klinika, 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy
Mgr. Lenka Šedová, Ph.D. – Katedra ošetřovatelství a porodní asistence, Zdravotně sociální fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích

 

Více o autorech:

Bc. Kristýna Kosturová, Fakulta zdravotnických studií, Technická univerzita v Liberci
2010–2014: SZŠ Brno – obor Zdravotnický asistent; 2014–2017: Bc. studium – studijní program Ošetřovatelství, studijní obor Všeobecná sestra, FZS Technická univerzita v Liberci; od 2017: Špilar-Dent s r.o., Stomatologie, Stomatochirurgie – všeobecná sestra

Mgr. Martin Krause, DiS., Fakulta zdravotnických studií, Technická univerzita v Liberci
2004–2008: SZŠ a VOŠZ Trutnov – obor Zdravotnický asistent; 2008–2011: SZŠ a VOŠZ Trutnov – obor Diplomovaná všeobecná sestra; 2011–2014: Bc. studium – studijní program Ošetřovatelství, studijní obor Všeobecná sestra, Ústav zdravotnických studií, Technická univerzita v Liberci; 2014–2016: Mgr. studium – studijní program Ošetřovatelství, studijní obor Ošetřovatelství ve vybraných klinických oborech, ZSF, JU v Českých Budějovicích; od 2011: Oblastní charita Trutnov, Domácí zdravotní služba a domácí hospicová péče – všeobecná sestra; od 2014: FZS, Technická univerzita v Liberci – odborný asistent; od 2016: doktorský studijní program – obor Ošetřovatelství, JU v Českých Budějovicích

 

• tisk
• předplatit si