Jak je to se souhlasem u nezletilých pacientů

Kancelář Ombudsmana pro zdraví, z. s., je centrem pro bezplatné poradenství a informace ve zdravotnickém právu a navazujících oblastech sociálního zabezpečení. Obrátit se na ni můžete kdykoli, když nevíte, jak nejlépe řešit svou aktuální situaci, či když si potřebujete ujasnit řeč zákona. K dispozici je vám i v případech problémů s nadřízenými či pacienty, diskriminace či šikany.

Určitě jste to už také zažili. Myslím tím situaci, v níž si nikdo není jistý tím, jak se vlastně správně a podle zákona zachovat. Třebaže konečné rozhodnutí není (naštěstí) zpravidla na vás, přesto nikdy není na škodu být těmi, kteří vědí.

Každý rodič jiný názor

Paní Klára se rozhodla nechat svému malému synkovi Jendovi udělat plastickou operaci uší (otoplastiku). Za rok měl jít do školy a mamince bylo už teď jasné, že by se stal terčem posměchu svých spolužáků. Chlapcův otec, se kterým je Klára rozvedená, však provedení zákroku rezolutně odmítá. Jak má lékař, který zná stanoviska obou rodičů, postupovat? A dává zákon matce do rukou v tomto případě nějaké možnosti?

Zákon o zdravotních službách lékaři nenařizuje, aby si vyžádal souhlas od obou zákonných zástupců, a to ani jsou-li rozvedeni. Zcela filištínsky nechává řešení na občanském zákoníku. Ten říká, že jedná-li jeden z rodičů v záležitosti dítěte sám vůči třetí osobě, která je v dobré víře, má se za to, že jedná se souhlasem druhého rodiče. To se však našeho případu netýká, protože lékař negativní stanovisko otce zná. A protože zároveň nejde o neodkladnou nebo akutní péči, nemůže o provedení zákroku rozhodnout sám. Žádnou roli nehraje ani to, že matka udělila s provedením otoplastiky souhlas jako první. Pro rozhodnutí lékaře je důležité jen to, že je se stanovisky obou rodičů seznámen před zákrokem. Za takovéto situace by jej tedy neměl provádět.

Občanský zákoník ukládá rodičům vykonávat svou rodičovskou odpovědnost ve vzájemné shodě. Sám může jeden z rodičů rozhodnout jedině v případě rizika nebezpečí z prodlení, což však u přišití odstálých ušních boltců nehrozí. Protože nejde o běžný léčebný, ale o kosmetický zákrok s významným dopadem na budoucí chlapcův život a rodiče se na něm nemohou dohodnout, mají jedinou možnost, a to obrátit se na soud. Jeho úkolem pak je nejen znovu zjistit názor obou rodičů, ale i samotného nezletilého. Poté by měl rozhodnout v nejlepším zájmu dítěte.

Poznámka: Lékař vybírá v souvislosti se souhlasem k poskytování zdravotní služby dítěti mezi několika postupy. Jestliže je nezletilý ve věku, kdy už je dostatečně rozumově a volně vyspělý k tomu, aby o provedení zákroku rozhodl sám, stačí jen jeho souhlas. V ostatních případech je vyžadován souhlas zákonného zástupce – viz výše popsaný příběh. Pokud jde o neodkladnou nebo akutní péči, nezletilý ještě sám nemůže rozhodnout a zároveň souhlas zákonného zástupce není možné získat bez zbytečného odkladu, rozhodne o poskytnutí péče ošetřující zdravotnický pracovník.

Antikoncepce i bez souhlasu rodičů!

Když před paní Hanu předstoupila její šestnáctiletá dcera Martina s tím, že má vážnou známost a chtěla by si nechat předepsat antikoncepci, byla reakce matky naprosto jednoznačná: „Ne! Jsi mladá! Četla jsem už fůru článků, kde se jasně psalo, jaká rizika s sebou antikoncepce přináší. Proč se tomu chceš dobrovolně vystavovat?“ Má matka skutečně právo veta a bez jejího souhlasu gynekolog nesmí nezletilé slečně antikoncepci předepsat?

Jestliže lékař stojí před rozhodnutím, zda potřebuje pro poskytování zdravotních služeb nezletilým souhlas jejich rodičů, řídí se možnou úrovní rozumové a volní vyspělosti dětí jejich věku. Tedy například tím, zda lze předpokládat, že pochopí význam svého jednání. V případě, že lékař uzná, že jde o úkon přiměřený vyspělosti nezletilého, nemusí nutně vyžadovat souhlas ani jednoho zákonného zástupce. Přesně takový je i případ Martiny, která je v 16 letech již dostatečně vyspělá, aby zvážila své rozhodnutí. I kdyby si třeba nebyla zatím vědoma všech plusů a mínusů, gynekolog ji na ně může upozornit a provést vyšetření, která uzná za vhodné − např. ta, která jsou potřebná vzhledem k rodinné anamnéze. Rovněž by měl nezletilou poučit o možných alternativách.

Paní Hana tedy nemůže zabránit tomu, aby si dcera nechala antikoncepci předepsat. Na druhou stranu lékař ji jako zákonného zástupce může informovat o tom, jaké zdravotní služby její dceři poskytl.

MgA. Kateřina Havelková, ředitelka Kanceláře Ombudsmana pro zdraví

---

Jak podat podnět Kanceláři Ombudsmana pro zdraví

1. prostřednictvím formuláře na www.ombudsmanprozdravi.cz (vyberte ten pro fyzické osoby);
2. e-mailem na ochrance@ombudsmanprozdravi.cz;
3. osobně na adrese Kancelář Ombudsmana pro zdraví, Národní 9, 110 00 Praha 1 ve středu od 9:00 do 11:30 a od 13:00 do 17:00;
4. klasickou poštou na výše uvedenou adresu s vytištěným a podepsaným formulářem;
5. telefonicky na tel.: 222 075 103;
6. prostřednictvím soukromé zprávy na Facebooku – jen v případě obecných dotazů.
Facebook: @OmbudsmanProZdravi
Twitter: @OmbudsmanZdravi.cz

 

• tisk
• předplatit si