Čím nás obohatila 10. podzimní konference prezidia ČAS?

Dne 8. prosince 2017 se v Kongresovém sále Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) v Praze konala již 10. podzimní konference prezidia České asociace sester (ČAS), jejíž program byl věnován kvalitě ošetřovatelské péče a jejím úskalím.

Na pozvání prezidia ČAS jsem byla se svou přednáškou zařazena do odborného programu, v němž jako první vystoupila doc. MUDr. Eva Pokorná, CSc., která přednesla velmi poutavou přednášku o roli sestry při komunikaci s příbuznými obětí různých tragédií, kdy jde o otázku darování orgánů vhodných pro transplantaci apod. Sama se už mnoho let zabývám přípravami kolem transplantace orgánů v IKEM, takže jsem ocenila, že její informace byly velmi přiléhavé a aktuální. Hovořila o rozdílné úloze lékařů a sester, kdy jakékoli nepříjemné sdělení by měl prvotně sdělovat lékař, v přiměřeném prostředí a atmosféře. Jde o úlohu nezáviděníhodnou, po níž následuje úloha všeobecné sestry, která má přinést slova útěchy, ale naději. Sestra má být připravena zprostředkovat servis kolem příbuzných, což často zahrnuje i nesplnitelná přání a žádosti, takřka bez ohledu na čas. V IKEM zavedli proškolování v etiketě a specifické komunikaci s příbuznými „dárců orgánů“, což představuje v moderní etapě medicíny nezbytné specifické vzdělání.

foto: Profimedia

Sdělení Mgr. Jany Zelenkové o prevenci a edukaci v odvykání kouření je tématem znovu aktuálním v souvislosti s přijetím nového zákona, který zakazuje kouření ve veřejných prostorách, včetně těch nejmenších vesnických hospod. Zákon je v platnosti něco přes půl roku a už se objevily petice, které se stavějí za zmírnění této přísné zákonné normy. Přednáška Mgr. Zelenkové obsahovala nejen přehled rizik a následků, které kouření přináší, ale především výsledky ankety zaměřené na provádění intervencí sester v boji proti kouření, kterou iniciovala ČAS. Sdělení bylo podáno vtipně, avšak s důrazem na skutečnost, že jsou to právě všeobecné sestry, které mohou velmi krátkou intervencí u kuřáka působit a nabídnout mu radu i pomoc v odvykání. Hlavním předpokladem však je, aby ony samy nekouřily.

Výživa je nedílnou součástí léčby dekubitů

Na konferenci také zazněla sdělení, která se zabývala výživou a jejím významem v léčebném a ošetřovatelském procesu u pacientů, u kterých je riziko vzniku proleženin (dekubitů). Také zde byly prezentovány výsledky ankety, kterou iniciovalo Ministerstvo zdravotnictví ČR (MZ ČR), které každý rok podporuje aktivity k prevenci vzniku těchto ran a společně s profesními a odbornými dobrovolnickými organizacemi hledá příčiny a nové možnosti zlepšování péče o tyto pacienty. Do ankety byli kromě všeobecných sester zapojeni také nutriční terapeuti, za které v diskuzi promluvila předsedkyně Sekce nutričních terapeutů. Upozornila na fakt, že není vhodné, aby všeobecné sestry přebíraly jejich kompetence. To rozpoutalo zajímavou diskuzi, neboť argument je jasný – nutričních terapeutů je v praxi málo, a pokud by nutriční screening neprováděly sestry, nebyl by prováděn vůbec. Názorová shoda panuje v tom, že správná výživa s pečlivým dávkováním všech potřebných živin a vitaminů je nepochybně předpokladem pro relativně rychlé a úspěšné uzdravování.

O tom, že se nesmí zanedbávat ani polohování nemocných, neboť hrozí tvorba rozsáhlých dekubitů, jsme se přesvědčili pohledem na promítací plátno. K tvorbě těchto nebezpečných komplikací velkou měrou přispívá hypoxie. Ta se vytváří relativně brzy, predilekčně v křížové oblasti, v trvalé poloze vleže, bez častějšího polohování. Zde totiž dochází k vytěsnění cirkulující krve z kůže a podkoží při poloze na tvrdší podložce – nejde jen o tužší matraci –, a tím zcela přirozeně vázne přísun kyslíku, neboť krev do těchto míst po nějaký čas neproudí. Rizikem poškození pacientů jsou i překlady nemocných na jiná zdravotnická pracoviště, kde je například nedostatek ošetřovatelského personálu či jiná ošetřovatelská „politika“.

Mgr. Lenka Gutová, MBA, z Ústřední vojenské nemocnice v Praze otevřeně prezentovala zanedbání péče na nejmenovaném pracovišti dlouhodobé péče, které vedlo až k podání podnětu na její přezkoumání. Zazněl i zajímavý pohled z úst soudního znalce pro ošetřovatelskou péči PhDr. Jiřího Freie, Ph.D., z Fakulty zdravotnických studií Západočeské univerzity v Plzni, který upozorňoval na nedostatky v procesu ošetřovatelské péče a vedení zdravotnické dokumentace, které pak mohou mít nepříznivý dopad na ošetřovatelský personál při soudním sporu.

Zajímavé bylo také sdělení, které se zabývalo zprávou ombudsmanky z jejích neohlášených návštěv v zařízeních pro seniory. V těchto zařízeních jde o relativně velké rozdíly jak v materiálním, tak v personálním vybavení. Snaha zdravotníků i pracovníků v sociálních službách (pečovatelů) je obdivuhodná, ale i tady je určující, jak je daná péče financována a do jakých podmínek vstoupila při svém startu.

Když mě členka prezidia ČAS vyzvala k zodpovězení některých dotazů a nastínění perspektiv při aktuální změně vlády, neodolala jsem užít výroku ze Shakespearova Hamleta: „Smrt mu oddálíš, ale život mu neprodloužíš.“ První část výroku plní naše zdravotnictví relativně dobře, i ve vztahu k seniorům, ale po stránce života sociálního, tj. prodloužení smysluplného života, máme před sebou stále řadu úkolů. Nesmíme zapomínat na demografický vývoj, na tzv. stárnutí společnosti, a to nejen v ČR, ale nepochybně v celé EU a v dalších civilizovaných zemích světa. Nechci však přemýšlet o eutanázii, která bývá v některých případech sice zdůvodněná, avšak při morálce a etice u nás, ale i jinde, je obtížně proveditelná…

Rumburská kauza – velký justiční omyl

Společně s kolegou z olomoucké fakultní nemocnice PhDr. Martinem Šamajem, MBA, jsme se zabývali tzv. rumburskou kauzou. Přítomna byla i advokátka, tehdejší obhájkyně ex offo, Mgr. Bc. Iva Jónová, mj. pro případ, že by se některá z účastnic konference chtěla zeptat na něco z její právnické působnosti.

Šlo o případ zdravotní sestry, která byla v roce 2014 obžalována z celkem šesti vražd, a to prý kvůli podání nadměrné jednorázové dávky 7,5% chloridu draselného. Vyšetřování a znalecké posudky byly realizovány v délce celého kalendářního roku (červen 2014 až červen 2015). Všechno bylo namířeno proti zdravotní sestře, která si tím prý chtěla ušetřit práci. Hrozilo jí doživotí, což bylo po celý rok prohlašováno ve všech sdělovacích prostředcích. V červnu 2015, tj. takřka rok od oné události, jsem v televizním zpravodajství zachytila informaci, která představovala kruciální metodickou chybu ze strany tamějšího zkušeného lékaře. U krajského soudu vypověděl při prvním hlavním líčení, a to spontánně jako svědek, že nabral krev od zemřelé nemocné asi 40 minut po jejím exitu a nechal ji vyšetřit v laboratoři na koncentraci draslíku. Samozřejmě, že vyšla patologická hodnota, dvojnásobek normálu (10,5 mmol/l)! To byl důvod, proč jsem se do případu vložila. Domnívala jsem se, že moje snaha bude nejspíš zbytečná, že takových lékařů bude jistě víc… a ještě ke všemu šlo o obhájkyni ex offo! Jaké však bylo moje překvapení, když mi na základě dopisu přímo k soudu paní obhájkyně zatelefonovala a požádala mě o případné svědectví. Díky naší intenzivní spolupráci a opakovanému prosazování našeho přímého argumentu, že sestra neudělala nic protizákonného, se podařilo vypracovat tzv. revizní znalecký posudek v olomoucké fakultní nemocnici. Ten tzv. „seděl“. Jeho přednes při líčení v roce 2016 u Krajského soudu v Ústí nad Labem byl jasně usvědčující. Zdravotní sestra byla zproštěna obžaloby i za půl roku u Vrchního soudu v Praze. Ve vazbě strávila 432 dnů!

Podrobnější informace ohledně detailního rozboru dokumentace v dané kauze sdělil závěrem jeden z pěti olomouckých soudních znalců PhDr. Martin Šamaj, MBA. Ty byly také šokující, ale přesvědčivé.

Celý případ od začátku do konce jsem se souhlasem dotčené sestry a s pomocí paní obhájkyně sepsala v knize Případ Sestra Smrt, kterou dne 8. listopadu 2017 vydalo plzeňské nakladatelství NAVA. Kdo si ji nepřečte, nepochopí do důsledku, jaká křivda se mohla stát, o jaký justiční omyl mohlo jít, a sestra z okresní nemocnice by dnes byla ve vězení.

Tolik k desáté konferenci prezidia ČAS, která se mi moc líbila. V přítomnosti mnoha všeobecných sester jsem se cítila jako na návštěvě u přátel.

Milé kolegyně zdravotnice, děkuji vám za pozvání a těším se na některá příští…

Doc. MUDr. Milada Emmerová, CSc., senátorka Parlamentu České republiky, místopředsedkyně Výboru pro zdravotnictví a sociální politiku Senátu Parlamentu České republiky

 

• tisk
• předplatit si