Pacientky – seniorky na gynekologickém sále

Autorka by v tomto článku ráda shrnula několik postřehů z vlastního profesního i osobního života. Článek se tedy nesnaží o podání vyčerpávajících odborných informací k danému tématu, ale spíše se snaží přimět čtenáře k zamyšlení.

Po čtyřech letech, kdy jsem intenzivně pečovala o své rodiče, jsem si uvědomila, že stáří je poslední fází vývoje nejen lidského těla, ale také lidské psychiky a života vůbec. Věk je velmi významným prvkem ovlivňujícím postoj člověka k nemoci a jeho schopnost se s nemocí vyrovnat. Ovlivňuje také postoj okolí ke stárnoucímu člověku.

Délka lidského života se stále prodlužuje, přibývá seniorů a stejně tak i seniorek na našem gynekologickém sále. Má-li se starší pacientka podrobit gynekologickému zákroku, hraje tu kromě běžných obav a starostí o vlastní zdraví a budoucnost značnou roli i intimní charakter problémů, které ji na operační sál vedou. Každá operace s sebou přináší určité obavy, gynekologické zákroky však provázejí velkou měrou i rozpaky a nepříjemné pocity zahanbení a studu. Sálové sestry by proto měly k pacientkám seniorkám v první řadě zaujímat chápavý lidský postoj založený na empatii a pochopení. Specifika předoperační přípravy, příprava operačního pole, holení pubického ochlupení a další kroky jsou pro nás, zdravotnický personál, jasnou nezbytností. Pro naše starší pacientky jsou to však obrovské zásahy do jejich intimní zóny, které jsou (jakkoli nezbytné) zdrojem velkého stresu. Dbejme tedy za všech okolností na to, abychom k seniorkám v této situaci přistupovali citlivě a s respektem.

Nedílnou součástí empatického chování nejen v lékařské praxi jsou elementární lidská slušnost a vstřícná komunikace. Denně máme v běžné nemocniční praxi naplánované „malé“ a „velké“ operace, kterým se často podrobují i starší ženy. Ráno, na začátku operačního programu, je všem jasné, co kdo bude dělat a jak po sobě pacientky v programu následují. Během dne ale dochází k častým změnám. Pro nás je to obvyklá rutina, ale pro seniorku čekající na zákrok je to nečekaná okolnost, která se může projevit dalším nárůstem obav a nepokoje.

A právě proto, že je pro nás taková situace zcela obvyklá, mysleme na starší pacientky a osvojme si několik zásad, které nám pomohou přistupovat k seniorkám zdvořile a profesionálně zároveň, a to za všech okolností. Zkusme při změnách v běžném provozním shonu zmírnit a zklidnit naše projevy. Zpomalme v první řadě tempo řeči. Pro pacientky jsou důležité právě ty drobnosti neverbální komunikace, které se vědomě nejhůře hlídají. Mluvme pomaleji, zřetelně, klidným hlasem a přiměřeným tónem. Důvěru pacientek můžeme upevnit, pokud je oslovujeme jejich jménem. Když s pacientkami seniorkami jednáme, stůjme k nim vždy čelem, v přiměřené vzdálenosti a se špičkami nohou otočenými k nim. Dáváme jim tak jasně najevo, že jsou pro nás důležité, soustředíme na ně svou pozornost a jednání s nimi nás neobtěžuje ani nezdržuje. Vždy trpělivě vyčkejme na jejich odpověď nebo jinou reakci, kterou nám dají najevo, že opravdu rozuměly našemu sdělení. Nezapomínejme, že starší ženy mohou být nedoslýchavé, mohou se hůře orientovat v nezvyklých situacích, a proto bychom k nim měli vždy přistupovat v klidu, s pochopením a přizpůsobit jim tempo i styl komunikace. Všechny pacientky, a ty starší obzvlášť, reagují velmi příznivě na každé naše vlídné a klidné slovo a třeba i na letmý dotek. Nemusíme se přitom chovat nijak důvěrně, stačí obvyklá profesionální vstřícnost.

Pokusme se vžít do jejich situace: ocitly se v nemocničním prostředí, mezi cizími lidmi v erárních oděvech. Všichni se jim zdají podobní, nikoho z nás osobně neznají. Pod přikrývkou jsou nahé, často je jim chladno. Mohou pociťovat hlad a žízeň. To vše, společně s intimním charakterem jejich zdravotního problému, může být zvlášť pro starší pacientky zdrojem obrovského stresu, který však můžeme naším vhodným chováním alespoň trochu zmírnit. Pacientky se mohou cítit opravdu velmi nepříjemně, často mají obavy z nadcházejícího zákroku a i malé zdržení může být zdrojem velkého napětí. Mějme proto neustále na paměti, že před námi neleží jen další „případ“, který je třeba odoperovat podle programu, ale lidská bytost, pro kterou není okolní prostředí tak běžné jako pro nás.

Myslím si, že podmínky pro sálové sestry i jejich pacienty se obecně mění k lepšímu. Přes standard práce na operačním sále, který je nutné dodržovat, sice často sotva stíháme vlastní povinnosti v rozumném časovém harmonogramu, přesto bychom v sobě měli najít tu špetku úcty, kterou si stáří jistě zasluhuje v každé situaci, v nemocničním prostředí na gynekologickém sále pak dvojnásob. Velkou míru obav našich pacientek může rozptýlit pár vlídných slov a ujištění, že všechno jde, jak má.

Již třicet let pracuji na operačním sále a chtěla bych, aby naše práce byla v první řadě pro lidi, nikoli pro všechnu nezbytnou dokumentaci, kterou je potřeba vyplnit a odevzdat. Každý den před námi nestojí jen operační program a plánované zákroky, ale konkrétní lidé se svými starostmi, strachy a obavami. Přála bych si proto, aby naše práce na operačním sále byla jako hra s dobře sehraným orchestrem, kdy na každém jednotlivci a tónu záleží celkový výsledek. Mysleme na seniorky na našem gynekologickém sále nejen jako na pacientky, ale především jako na lidské bytosti, které prožily plnohodnotný a často náročný život, jenž je dovedl až k nám. Zasluhují si nejen prvotřídní lékařskou péči, ale také naši vstřícnost a pochopení jejich osobní situace.

Zuzana Gajdová, Oddělení COS – GYN, Krajská nemocnice Liberec

 

• tisk
• předplatit si