V Americe si lůžka vybírá personál podle kvality a designu, u nás záleží jenom na ceně

Spojené státy americké, Německo, Švýcarsko, ale i Spojené arabské emiráty, Saúdská Arábie, Indie či některé africké státy – tady všude se mohou pacienti ve zdravotnických, ale i v sociálních zařízeních setkat s lůžky, která nesou značku LINET a která se vyrábějí v Želevčicích u Slaného. Česká firma, která je od roku 2011 členem nadnárodního holdingu LINET Group SE se sídlem v Nizozemsku, ročně vyrobí více než 90 000 lůžek. Na český trh se podle generálního ředitele firmy Ing. Tomáše Koláře dostanou jen zhruba 4 % z celkové produkce.

Proč se na český trh dostane jen tak malá část vaší produkce? Je to cenou vašich lůžek?

To bychom se asi dostali do trochu složitější debaty. Je pravda, že české zdravotnictví je dlouhodobě podinvestované. Peníze z veřejného zdravotního pojištění, které si všichni platíme, stačí jen na to, aby se udržovalo v provozu, ale už nestačí na to, aby se rozvíjelo. Stačí se podívat na benchmark okolních zemí. My dáváme do zdravotnictví 7 % z HDP, zatímco například v Německu je to 12,3 %. A k tomu si ještě připočtěte sílu HDP, která je u nás na hlavu nižší než v Německu. Takže v tom bude asi ten zakopaný pes.

 

V zahraničí je také běžné, že pacienti platí téměř za všechno.

Ano. My máme jen velmi malý poměr soukromých prostředků, které jdou do zdravotnictví, což jsou de facto peníze, které v zahraničí zaplatíte například v lékárně, u doktora nebo v nemocnici. U nás se neplatí nic, což není v rámci evropských poměrů normální. Když přijdete v Německu k doktorovi, musíte zaplatit dvacet nebo třicet eur. V nemocnici si platíte za jídlo a podobně. U nás nezaplatíte nic, což se samozřejmě musí zase někde projevit. Ale to je otázka spíš pro někoho jiného.

Dlouhodobá podinvestovanost českého zdravotnictví je podle generálního ředitele firmy LINET Ing. Tomáše Koláře jedním z důvodů, proč je většina lůžek této firmy exportována
foto: LINET

Pojďme tedy k vašim lůžkům. Jak takové lůžko vzniká?

Lůžko je nástrojem pro sestry. To je naše cílová skupina, takže musí samozřejmě vznikat ve spolupráci s nimi. Podle jednotlivých oborů máme vytvořených několik takzvaných advisory group, které jsou rozděleny i podle národností, protože nároky na lůžko, které uživatelé mají, se liší podle toho, pro jaký trh je lůžko určeno. To je tedy primární stimul. Vedle toho pak využíváme inovace, které jdou napříč jednotlivými odvětvími průmyslu, protože velmi často se stává, že to, co bylo vytvořeno například pro automobilový nebo letecký průmysl, se dá nějakým způsobem využít i v našem odvětví. Takto tedy vstupují do výroby inovátoři. Celý tento proces má na starost product management, od kterého jde pak návrh k inženýrům, kteří se následně starají o vlastní vývoj a výrobu lůžka. Každé lůžko tedy prochází jednak kreativní částí a za druhé samotnou výrobou.

 

Jak se liší nároky zákazníků v jednotlivých státech?

Asi nejvíc je ten kontrast patrný mezi českým trhem a trhem ve Spojených státech amerických. Když se chceme prosadit u zákazníka v USA, tak nejdůležitější fází, kterou náš výrobek prochází, jsou tzv. clinical trials. To znamená, že lůžko putuje několik týdnů po nemocnici a všichni, kteří s ním budou pracovat, což je několik desítek lidí, zodpovědně vyhodnocují u každého uchazeče, co se jim na jeho lůžku líbí, nelíbí, jak se jim s ním pracuje a podobně. Mají na to vypracované strukturované dotazníky a teprve pokud lůžko tímto procesem úspěšně projde, postupuje do dalšího kola. Projít tímto kolem znamená zhruba 80 % úspěchu. Další na řadě jsou pak bioinženýři, kteří posuzují kvalitu výrobku – jeho dlouhodobou trvanlivost a podobně, a teprve na úplný závěr se jedná o financích. Většinou to dopadá tak, že pokud jsou tyto dva kroky zvládnuté, tak už management zdravotnického zařízení finance na nákup lůžka vyčlení. V otázce peněz se pak jedná spíše o specifikaci toho, jak moc vybavené nebo nevybavené lůžko se pořídí. Podle toho, na co mají peníze. V Čechách je naproti tomu jediným kritériem cena. Vůbec to není o tom, co by si personál přál pro to, aby mohl kvalitně vykonávat svou práci. A už vůbec do toho nevstupují taková kritéria, jako je design, kvalita a podobně. Takže přestože to zákon umožňuje a všichni se tím obhajují, praxe je taková, že jediné kritérium, kterým se všechna naše zdravotnická zařízení při nákupech řídí, je cena. Jinak je totiž spousta možností, jak soutěž napadnout, že je účelově vypsaná. Náš stávající systém je tedy tak chorý, že jsme se dostali do situace, že aby se vůbec něco nakoupilo, tak se nakupuje jen to nejlevnější bez ohledu na kvalitu. Takže na jednu stranu prodáváme v USA něco, co si vybrali ti, kteří s tím budou pracovat, a na druhou stranu v ČR je úplně jedno, co dodáme, ale hlavně ať je to nejlevnější. A ty tendence bohužel nemizejí.

 

Když už se tedy vaše lůžka objeví v českém zdravotnickém zařízení, o jaká zařízení se jedná nejčastěji?

Nedá se říci, ve kterých nejčastěji. Najdeme je ve všech. U nás není moc rozdílů mezi státem řízenými nemocnicemi a soukromými. Nevím, jestli se ten poměr nezměnil, ale pokud vím, tak máme asi 20 % soukromých nemocnic, nicméně způsob jejich financování je v zásadě stejný jako u těch státních. Když jako pacient přijdete do soukromé nemocnice, tak v podstatě nepoznáte rozdíl. Všude se k vám budou chovat podle principů zdravotního pojištění a podle stejných principů také všichni nakupují. Všude jsou stejné tendry, ve všech zařízeních platí zákon o veřejných zakázkách, všude je to velmi podobné.

 

Starají se zdravotnická zařízení o to, aby s vašimi lůžky uměl personál také pracovat?

My poskytujeme možnost školení, ale i v této oblasti je u nás velký prostor pro zlepšení. Opět se tak vracíme ke zdrojům, které ve zdravotnictví jsou. To, aby se personál naučil s těmito technologiemi pracovat, vyžaduje nějakou časovou investici a prostor, který k tomu musí mít. A to se vůbec nemusíme bavit o tom, jestli dokáží ovládat postele, protože těch technologií a postupů, které vyžadují to samé, je mnohem více. A jestliže zdravotnické zařízení investuje miliony korun do nákupu nějaké techniky, ale nenaučí se ji ovládat, tak se logicky nabízí otázka, jak je to s tím ostatním? S těmi důležitějšími postupy?

 

To je pravda.

A když se pak potkáte s někým, kdo prošel nemocnicí, kde třeba ležel s nějakým zraněním nebo s nemocí, a zeptáte se ho na to, jak s ním zdravotníci komunikovali a jak odcházel informačně vybavený, tak já neznám nikoho, kdo by řekl: „Dostal jsem všechny informace a odcházel jsem domů naprosto obeznámený s tím, co mám dělat a jak se ke svému zranění nebo nemoci chovat.“ Naopak. Většinou člověka vyšoupnou, komunikace v nemocnici nula, informace při odchodu nula a člověk si je pak musí shánět a doplňovat sám, kde umí. Myslím si, že příčiny tohoto stavu jsou dvě. Jednak v těch procesech zřejmě není zařazeno to, co by tam zařazeno být mělo, a za druhé ti lidé na to nemají čas. A v tom vidím obrovský prostor pro zlepšení.

 

Mohou si vaše lůžka pořídit i lidé domů?

Ano. Mohou si je jednak koupit a jednak jsme už před časem zřídili půjčovnu, kde si je mohou vypůjčit. Nabízíme v ní jednak dětské postýlky MiMi a jednak lůžka pro seniory a handicapované. Z dětské postýlky dítě vyroste během tří, čtyř měsíců, takže není nutné, aby si ji rodiče kupovali, a u lůžek pro seniory a handicapované jsme se zase setkávali s tím, že si lidé, kteří o svého blízkého pečovali, lůžko koupili, investovali do něj dost peněz – třeba dvacet tisíc, s antidekubitní matrací třicet tisíc, ale ten, pro koho je kupovali, zemřel – a oni pak nevěděli, co s tím. S lůžkem je to jako s nábytkem. Za patnáct let je už staré, ale za půl roku je v podstatě ještě nové. Takže nám pak volali, jestli bychom si ho nekoupili zpátky. My jsme ho samozřejmě koupili, ale co s ním máme dělat zase my? Proto jsme zřídili půjčovnu a necháváme to na každém zákazníkovi, ať se rozhodne, jestli si chce lůžko koupit, nebo pronajmout. Pokud ho potřebuje na přechodnou dobu, doporučíme mu pronájem. Lůžko mu přivezeme až domů, smontujeme a pak zase odvezeme. Je jedno, jestli bydlí v domku nebo v šestém patře paneláku, lůžka jsou vyrobená tak, že se dají rozebrat, přemístit a zase složit. Jejich složení navíc není vůbec složité, takže to naši technici zvládnou bez problémů.

 

Přesto jsou vaše lůžka sofistikovaná a mají spoustu funkcí. Jaké novinky v nich chystáte?

Hodně investujeme do elektroniky, protože naše vize spočívá v tzv. internet of things neboli internet věcí. Vycházíme z toho, že pacient je s naším produktem sto procent času, a proto z toho chceme vytěžit co nejvíc pro naši cílovou skupinu, tedy pro sestry. Když to vysvětlím na jednoduchém příkladu – buď bude sestra pořád běhat k pacientovi a kontrolovat ho, jestli je vše, jak má být, anebo to za ni bude dělat lůžko, na kterém pacient leží, a sestře se to bude zobrazovat na nějakém mobilním zařízení nebo dashboardu a v případě, že dojde k nějaké změně, ji na to lůžko samo upozorní. Jsou to relativně jednoduché aplikace, které však mají jasnou přidanou hodnotu – například kontinuální měření tělesné teploty, tlaku a podobně. Aplikace by pak navíc tato data sbíraly a prostřednictvím nějaké sítě je posílaly tam, kde to má smysl, anebo by je sbíraly v řadě tak, aby dohromady poskytly nějakou zajímavou informaci.

 

Kdy byste chtěli tuto vizi naplnit?

To nedokážu říct. Chceme na to být připraveni, a proto na tom pracujeme, ale kdy na to bude připraven i trh, je těžko říct. Zdravotnictví je konzervativní obor, který inovace přijímá postupně. Ale připravujeme se na to a věříme tomu.

 

První vlaštovky v tomto směru už můžeme najít u vašeho nového lůžka Eleganza 5, které jste nedávno představili i na veletrhu Arab Health.

Zabudované to je už v lůžku Multicare, které je určené pro JIP a ARO, ale Eleganza 5 je na to už také připravena.

 

Jaké další vaše produkty byly na Arab Health k vidění?

Kromě Eleganzy 5 jsme představovali i porodní lůžko AVE2, které je nejen designově krásné, ale stojí na úplné špičce tohoto našeho portfolia i co do konkurenceschopnosti. Tato část světa je populačně hodně silná a lidé tu mají k rodině a dětem velmi silný vztah. Zatímco v Evropě je normální mít jedno, maximálně dvě děti, tam je normální mít dětí pět a více. Takže i jejich postoj k těmto produktům je trochu jiný než jinde. Představovali jsme i novou postýlku TOM a bylo vidět, že i u lidí, které to přímo nezajímá, vzbuzovala emoce. Kromě toho jsme vystavovali i lůžko Multicare s designem delfínů, které je navrženo přímo pro dětské oddělení. Tato lůžka jsou unikátní v tom, že jsou vyráběná na zakázku vždy pro konkrétního zákazníka, který k lůžku dostane navíc certifikát, že už ho nikdo jiný mít nebude. Je to poměrně drahá záležitost, neboť design je vyrobený na zakázku a ta lůžka se malují ručně, což z nich dělá unikátní produkty. Designy pro nás tvoří Pavel Šťastný, což je mimo jiné i autor loga Občanského fóra. Na malování se pak používá stejná technologie, jakou se malují třeba motorky. Není to však jen o lůžku. Designér dokáže vytvořit celý koncept pokoje včetně například nábytku, záclon a podobně.

 

Jaký je o tato lůžka zájem?

V arabském světě dost. Arabové si přejí určitou exkluzivitu, chtějí mít něco, co nikdo jiný nemá. Takže když přijdete do Dubaje, tak uvidíte exotická, na zakázku vyrobená auta, exotické, na zakázku vyrobené šperky za nesmyslné peníze – a toto je také něco exkluzivního.

 

Našli bychom takové lůžko i někde v ČR?

Možná jsme ho někam umístili, ale nikdo si ho rozhodně nekoupil, protože jak říkám, české zdravotnictví je poznamenané tím – nakoupit, ale hlavně levně. A tyto produkty rozhodně nejsou levné. Jsou krásné a věřím, že i dětem pomáhají, ale takové lůžko vyjde na milion, milion a půl, a nemocnice jsou u nás dnes schopny vybavit za milion půl pavilonu.

 

Jaké novinky chystáte pro letošní rok?

Lůžko Eleganza 5 a její klony, dále porodní lůžko AVE2, které budeme uvádět na trh, novou skupinu stretcherů, což jsou transportní vozíky, nové antidekubitní matrace – je toho zkrátka hodně.

 

Magda Hettnerová, redakce Florence

 

• tisk
• předplatit si