Odškodnění za újmu způsobenou pacientem

Máte problém s kolegy, nadřízenými nebo pacienty? Nevíte, kam se obrátit pro radu? K dispozici je vám Kancelář Ombudsmana pro zdraví, jejímž zřizovatelem je Nadační fond Stránský. Tato kancelář funguje na stejném principu jako veřejný ochránce práv (ombudsman), na kterého se můžete obrátit v případě, že se ocitnete ve sporu s úřady, nebo jako spotřebitelské organizace, které vám poskytnou pomoc v případě sporu s obchodníkem. Kancelář Ombudsmana pro zdraví poskytuje bezplatné poradenství zejména v oblasti zdravotního práva.

Dotaz: Sanitář vezl na vyšetření ležícího pacienta, který si v čekárně plné lidí vytrhl kanylu a začal silně krvácet. Aby toho nebylo málo, křičel, máchal kolem sebe rukama a třísnil krev všude kolem sebe. Sanitář a jedna z přítomných sester okamžitě jednali. Krvácení rychle zastavili a podařilo se jim zabránit tomu, aby krev zasáhla pacienty sedící v čekárně. Bohužel sami sebe neuchránili.

Později odpoledne, když se šel sanitář na pacienta a jeho zdravotní stav přeptat, dozvěděl se náhodou, že onen „výtržník“ má hepatitidu typu C. Jeho dokumentace však nebyla nijak označená a ani nikdo ze zaměstnanců nebyl na rizikového infekčního pacienta upozorněn. Když se sanitář podíval na svou pravou ruku, změnil se jeho údiv v obavy. Z dřívější ranní manipulace se starší zmatenou pacientkou mu totiž na ruce zůstal škrábanec, takže hrozilo riziko, že se od infekčního pacienta nakazil. Proto se sanitář se sestrou, která s ním zasahovala, zeptali zaměstnavatele, zda mají nárok na nějaké odškodnění. A to třeba jen za psychickou újmu, protože je nyní čekají dva měsíce obav, zda nejsou nakaženi nebo zda nemohou nakazit svou rodinu či jiné pacienty. Nikdo se však podle jejich slov neměl k tomu něco řešit. Proto se obrátili na Kancelář Ombudsmana pro zdraví.

Zaměstnavatel je povinen podle zákona 262/2006 Sb., zákoníku práce, uhradit zaměstnanci náhradu za způsobenou újmu
foto: Profimedia

Odpověď: Ze všech informací, které jsme dostali, vyplynulo, že k události došlo při plnění pracovních úkolů. Z pracovněprávního hlediska je zaměstnavatel povinen v souladu se zákonem č. 262/2006 Sb., zákoníkem práce, povinen poskytnout sanitáři náhradu vzniklé újmy, což znamená:

1. ztrátu na výdělku;
2. účelně vynaložené náklady spojené s léčením;
3. věcnou škodu (ta však v tomto popisovaném případě určitě nevznikla);
4. bolest a ztížení společenského uplatnění.

 

S účinností zákona č. 89/2012 Sb., tzv. nového občanského zákoníku, došlo ke zrušení tzv. bodové vyhlášky (vyhláška č. 449/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění), na jejímž základě byly vytrpěné duševní útrapy odškodňovány v rámci jednotlivých kategorií úrazů vyjmenovaných ve vyhlášce a výše náhrady byla stanovena jako peněžní násobek pevně přidělených bodů. Podle ustanovení nového občanského zákoníku má výše odškodnění plně vyvážit vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; pokud nelze takto výši určit, stanoví se podle zásad slušnosti. V této souvislosti se nyní v praxi nutně střetáváme s otázkou: Kolik tedy poškozenému zaplatit? Na tuto situaci reagovalo občanskoprávní a obchodněprávní kolegium Nejvyššího soudu, když 12. března 2014 vydalo po konzultaci s odbornou veřejností Metodiku Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví. Tato metodika částečně přejímá bodový systém zrušené vyhlášky, v jiných oblastech zavádí nové postupy.

Řešení: Pro výše popsaný případ je tedy podle našeho názoru podstatné to, zda by se nákaza u sanitáře projevila. I v případě, že nikoli, však přeci jen existuje díky novému občanskému zákoníků určitá pravděpodobnost, že by soudy nárok na náhradu takové duševní újmy uznaly. S naprostou jistotou však tvrdit nelze nic.

Nejde ale jen o strach a jeho případné odškodnění

Z poznámek v podnětu sanitáře však kromě samotných otázek ohledně případného nároku na odškodnění vyplývají i další problémy, které nelze jen tak přejít.

Jestliže skutečně nebyla dokumentace vůbec označená, zaměstnavatel pravděpodobně porušil povinnosti týkající se vedení zdravotnické dokumentace.

Pokud nebyl sanitář a další personál o infekčním onemocnění pacienta informován a následně se nikdo neměl k tomu nastalý problém řešit, mohlo rovněž dojít k rozporu se zákonem o ochraně veřejného zdraví. Ten totiž praví, že zdravotníci mají právo vědět, když je pacient, kterému budou poskytovat zdravotní služby, nosičem infekční nemoci, a stejně tak o dalších závažných skutečnostech týkajících se pacientova zdravotního stavu. Pokud by mohl být ohrožen jejich život nebo zdraví, mohou se rozhodnout zdravotní služby neposkytnout.

Podobně mohou poskytování zdravotních služeb odmítnout, jestliže by to bylo v rozporu s jejich svědomím či náboženským vyznáním. Samozřejmě ale nemohou nechat pacienta bez pomoci. Jejich povinností je informovat poskytovatele, pro něhož pracují, který pacientovi zajistí někoho jiného. V případě zdravotních sester nemůže v takovém případě zřejmě dojít k vyhrocené situaci. Dovedete si však představit, že například z důvodu víry odmítne právě ordinující lékař poskytnout své služby? Co pak? V případě, že není, kdo by jej zastoupil, měl by sám poskytovatel zdravotních služeb zajistit péči o pacienta u jiného poskytovatele.

Abychom to však ještě více zkomplikovali, pacient může jiného zdravotnického pracovníka i jiného poskytovatele obecně odmítnout. V takovém případě je nutné udělat záznam, který se stane součástí zdravotnické dokumentace. Tento záznam musí být podepsán pacientem i zdravotnickým pracovníkem. Jestliže je však pacient v ohrožení života, nebo by odmítnutí vážně ohrozilo jeho zdraví, musejí mu zdravotníci zdravotní služby poskytnout víra nevíra. To platí jak pro jednotlivé lékaře, tak obecně pro poskytovatele.

MgA. Kateřina Havelková, Kancelář Ombudsmana pro zdraví

---

Více o

Kancelář Ombudsmana pro zdraví

Obrátit se na tuto kancelář pro bezplatné poradenství může každý, a to i např. v případech profesních sporů s nadřízenými nebo tehdy, pokud má pocit diskriminace, bojuje-li se šikanou či sexuálním harašením apod., a to jak ve vztahu s pacientem, tak i kolegou. Kancelář vám pomůže objasnit i vaše kompetence v rámci řešení případných konfliktů s pacienty či jejich příbuznými a řadu dalších témat.

Podnět lze podat:

1. prostřednictví formuláře na www.ombudsmanprozdravi.cz (vyberte ten pro fyzické osoby);

2. e-mailem na ochrance@ombudsmanprozdravi.cz;

3. osobně na adrese Kancelář Ombudsmana pro zdraví, Národní 9, 110 00 Praha 1, úřední hodiny: středa 9:00–11:30 a 13:00–17:00;

4. klasickou poštou na výše uvedenou adresu;

5. telefonicky na tel. 222 075 103 (pokud není nikdo přítomen, je k dispozici záznamník).

K vzájemnému předávání zkušeností a k diskuzi pak slouží Facebook Kanceláře Ombudsmana pro zdraví a Twitter s adresou @OmbudsmanZdravi.cz.

 

• tisk
• předplatit si