Příprava zdravotnických asistentů na SZŠ z hlediska jejich kompetencí v praxi

Jsme žákyně čtvrtého ročníku Střední školy průmyslové, hotelové a zdravotnické v Uherském Hradišti (SŠPHZ), obor Zdravotnický asistent. Ve školním roce 2016/17 jsme nastoupily poprvé na odbornou praxi do nemocnice a překvapilo nás, že práce zdravotnického asistenta v nemocnici se v některých výkonech liší od toho, nač se připravujeme ve výuce. Protože se zajímáme o svoji budoucí profesi, rozhodly jsme se zeptat zdravotnických asistentů v praxi, jak jsou spokojeni s přípravou na své povolání a zda kompetence požadované v praxi odpovídají těm, které jsou uvedeny v rámcovém vzdělávacím programu pro obor Zdravotnický asistent.

Po vstupu České republiky do Evropské unie došlo ke změně vzdělávání zdravotních sester. Studijní obor 53-41-M/001 Všeobecná sestra byl od 1. 9. 2004 nahrazen novým studijním oborem 53-41-M/007 Zdravotnický asistent. Tato profese nelékařského pracovníka je legislativně upravena (zákonem č. 96/2004 Sb. a vyhláškou č. 55/2011 Sb.).

Z legislativních ustanovení vychází rámcový vzdělávací program pro obor Zdravotnický asistent, kde jsou formulovány klíčové a odborné kompetence. Tyto kompetence absolventa oboru Zdravotnický asistent dále rozvádí školní vzdělávací program, který vytváří každá zdravotnická škola samostatně.

Metodika a charakteristika souboru

Cílem našeho průzkumu bylo zjistit, jak vnímají absolventi oboru Zdravotnický asistent přípravu na střední zdravotnické škole v kontextu klíčových a odborných kompetencí a požadavků klinické praxe, ve které působí. Průzkum měl charakter kvantitativního šetření.

Ke sběru informací byl použit anonymní dotazník vlastní konstrukce, do kterého respondenti prováděli záznamy na pětibodové hodnoticí stupnici. Součástí dotazníku byly i doplňkové otázky. Dotazník vyplňovali absolventi středních zdravotnických škol v České republice prostřednictvím webových stránek http://www.survio.com/cs/. Odkaz na dotazník byl zveřejněn na stránkách www.osetrovatelstvi.info.

Klíčové a odborné kompetence zdravotnických asistentů (nově praktických sester) jsou formulovány v rámcovém vzdělávacím programu, který vychází z legislativy
foto: Profimedia

Soubor respondentů tvořilo 107 zdravotnických asistentů (91 žen a 16 mužů) z klinické praxe. 38 % z nich udávalo délku praxe do 1 roku, 33 % je v praxi 1–3 roky, 29 % respondentů pracuje v oboru 4 a více let.

Výsledky

Klíčové kompetence

Kompetence k učení jsme ověřovali dotazem, zda zdravotnický asistent při výkonu své profese rozumí ošetřovatelské a medicínské terminologii a odborným textům a dokáže je používat při své práci. V této oblasti nemá ve většině případů problém 82 % respondentů. Téměř 90 % respondentů dokáže dle svého úsudku většinou řešit běžné problémy spojené s odbornou praxí, popř. vyhledat pomoc (kompetence k řešení problémů). 73 % respondentů nemá problém se zpracováním administrativních písemností, které souvisejí s povoláním zdravotnického asistenta, a 81 % nepociťuje většinou žádné potíže v odborné komunikaci s dalšími zdravotníky i s klienty (komunikativní kompetence).

Poněkud odlišná situace je v cizojazyčné komunikaci, kdy asi polovina respondentů (53 %) považuje své schopnosti ve znalosti cizí řeči za dostatečné, 25 % respondentů se nedokáže cizím jazykem domluvit vůbec nebo jen s obtížemi.

Matematické kompetence byly ověřovány dotazem, zda zdravotničtí asistenti na základě studia střední zdravotnické školy umějí používat matematické dovednosti při své práci. Pro 46 % respondentů jsou podle jejich názoru získané matematické dovednosti zcela dostačující pro odbornou praxi, 27 % pociťuje mírné a 17 % větší nedostatky, 10 % respondentů nevyužívá ve své praxi matematiku téměř nikdy (8 %) nebo nikdy (2 %).

Odborné kompetence

Nejdříve jsme sledovali spokojenost zdravotnických asistentů s přípravou na činnosti ošetřovatelské péče spojené se sebeobsluhou a uspokojováním základních potřeb pacientů, které zdravotnický asistent může provádět bez odborného dohledu. Naprostá většina respondentů se pro činnosti základní ošetřovatelské péče cítí být připravena dostatečně (téměř 75 % výborně, téměř 20 % chvalitebně a necelých 10 % dobře). Žádný z respondentů neudává v této oblasti nedostatky. Zajímalo nás také, jakou část z celkové pracovní náplně zdravotnických asistentů tyto činnosti tvoří. Z našeho šetření vyplynulo, že pro 42 % respondentů představují jednu desetinu pracovní náplně, pro cca 50 % respondentů jednu pětinu až jednu třetinu pracovní náplně. Pouze pro 6 % respondentů tvoří činnosti základní ošetřovatelské péče více než polovinu pracovní náplně.

Dále jsme sledovali spokojenost absolventů zdravotnických škol s přípravou na činnosti, které zdravotnický asistent může poskytovat pod odborným dohledem. Nadpoloviční většina našich respondentů považuje přípravu k ošetřovatelské péči pod dohledem za výbornou, 29 % za chvalitebnou, 12 % ji ohodnotilo známkou „dobře“ a 6 % známkou „dostatečně“. Pro 88 % respondentů tvoří výkony konané pod odborným dohledem více než polovinu jejich pracovní náplně, pro polovinu respondentů představují až 70 % jejich běžné pracovní náplně.

Po zkušenostech z praxe jsme se dotazovali i na výkony, které nejsou přímo uvedené v kompetencích zdravotnických asistentů, přesto je však zdravotničtí asistenti běžně provádějí. Z výsledků našeho šetření vyplynulo, že víc než polovina respondentů (61 %) se na tyto výkony během studia střední školy připravuje, avšak 39 % nebylo na provádění těchto činností připravováno vůbec. Ve své praxi běžně tyto výkony provádí 86 % dotazovaných, a to nejčastěji v rozsahu 10–30 % obvyklé pracovní náplně, ve čtvrtině případů jde dokonce o více než 50 % pracovní náplně. Pouze 13 % respondentů tyto činnosti neprovádí.

Diskuze

V oblasti klíčových kompetencí jsme zjistili, že se absolventi cítí být velmi dobře připraveni v dovednostech „měkkých“ klíčových kompetencí – kompetence k učení, řešení problému a komunikaci. Rezervy byly shledány v cizojazyčné komunikaci, kdy čtvrtina respondentů udává velké problémy v komunikaci v cizím jazyce. To může být omezením jak při ošetřování cizinců, tak potom v další odborné přípravě. Rezervy byly shledány i v matematických dovednostech. Pouze 46 % respondentů udává jejich zvládání v rámci potřeb svého povolání. Tento výsledek podporuje diskuzi o povinné maturitní zkoušce z matematiky i u žáků zdravotnických škol. Matematické nedostatky jsou spojeny s vážným rizikem poskytování bezpečné ošetřovatelské péče.

V oblasti odborných kompetencí jsme sledovali spokojenost zdravotnických asistentů s přípravou na činnosti ošetřovatelské péče spojené se sebeobsluhou a uspokojováním základních potřeb pacientů, které zdravotnický asistent může provádět bez odborného dohledu. Dle odezvy respondentů jsou k těmto činnostem na střední škole připravováni dostatečně. Překvapující informací však je, že činnosti spojené se základní ošetřovatelskou péči představují v jejich klinické praxi pouze menšinu pracovní náplně (nejčastěji 20 % až 33 %).

Dotazy zaměřené na přípravu na činnosti, které zdravotnický asistent může podle legislativy poskytovat pod odborným dohledem, ukázaly, že tyto činnosti představují největší položku jejich pracovní náplně (pro 88 % respondentů je to více než polovina).

Z šetření vyplynulo, že respondenti jsou na tyto výkony připraveni kvalitně (více než polovina hodnotí přípravu jako výbornou).

Další sledovanou oblastí byly činnosti, které nejsou legislativně uváděny v kompetencích zdravotnických asistentů, přesto je však běžně v klinické praxi provádí až 86 % respondentů (mimo jiné např. zavádění a ošetřování periferních žilních linek). Dle výsledků šetření 61 % respondentů se na tyto činnosti v rámci studia připravuje. Podle průzkumu tvoří tyto činnosti 10–30 % pracovní náplně, u 25 % respondentů dokonce více než 50 % pracovní náplně klinické praxe. Pouze 13 % respondentů neprovádí činnosti mimo své kompetence vůbec.

Zde můžeme vidět rozkol výkladu legislativy ve vzdělávání nelékařských povolání a především dopady jejího naplňování v klinické praxi při nedostatku personálu u lůžka nemocných. Na odborné a náročné výkony, které požaduje po zdravotnických asistentech praxe, jsou žáci připravováni na středních školách rozdílně, nedostatečně nebo vůbec ne. Na jedné straně to můžeme považovat za znamení flexibility a schopnosti učit se v praxi, na druhé straně však za rizika pro bezpečnou ošetřovatelskou péči a nedodržování legislativy.

Závěr

V našem dotazníkovém šetření jsme se zaměřili na kompetence zdravotnických asistentů a na soulad přípravy během studia střední zdravotnické školy a požadavků praxe. Zjistili jsme, že absolventi středních zdravotnických škol se cítí být dobře připraveni v oblasti „měkkých“ klíčových kompetencí – kompetence k učení, řešení problému, komunikativní kompetence. Nedostatky byly shledány v přípravě na cizojazyčnou komunikaci a zejména v matematických dovednostech. Co se týká odborných kompetencí, příprava i požadavky praxe jsou v souladu v činnostech základní ošetřovatelské péče i v činnostech, které může zdravotnický asistent vykonávat pod odborným dohledem. Existuje však řada odborných výkonů, na které není velká část zdravotnických asistentů připravována během studia střední školy vůbec, přesto je v praxi, někdy i ve velké míře, vykonává. Domníváme se, že informace o profesi zdravotnického asistenta jsou v laické i odborné veřejnosti zkreslené nebo zcela chybějí. Výsledky šetření by mohly být nápomocny při navazující tvorbě nynějších legislativních změn ve vzdělávání nelékařských zdravotnických povolání.

Kateřina Kusendová, Dagmar Gajdošíková, žákyně 4.A SŠPHZ Uherské Hradiště
Mgr. Magdaléna Nevařilová, učitelka odborných předmětů SŠPHZ Uherské Hradiště

 

• tisk
• předplatit si