Zdravotní rizika práce ve zdravotnictví

Článek podává přehled pracovních rizik, s nimiž přicházejí zdravotníci a pracovníci ve zdravotnictví do styku a která mohou negativně ovlivňovat jejich zdravotní stav. Zaměstnavatel je povinen ve spolupráci se zaměstnanci nastavit postupy, které rizika eliminují, nebo alespoň minimalizují. Jsou to především pravidelné sledování rizik a důkladné předávání informací o nich zaměstnancům, výkon kontrolní činnosti a ukládání nápravných opatření vedoucími pracovníky, nastavování správných pracovních postupů, používání ochranných pomůcek a proškolování zaměstnanců. Vedle prostředí je při preventivních prohlídkách sledován i zdravotní stav zaměstnanců.

Při práci jsou lidé často vystaveni nepříznivým faktorům práce a pracovního prostředí, které se v běžném životě nevyskytují. Obecně se rizikové faktory dělí na nespecifické (směnný provoz, nedostatek odpočinku, psychicky a fyzicky náročná práce, stres aj.) a specifické (fyzikální, chemické a biologické). Pro určení míry působení pracovních rizik na zdraví zaměstnanců se používá systém kategorizace práce. Práce zaměstnavatel podle stanovených pravidel zhodnotí a podle výsledků je zařadí do jedné ze čtyř kategorií, které odpovídají rizikovosti práce. Podle závažnosti zjištěných rizik rozhodne spolu s orgánem ochrany veřejného zdraví o úrovni a četnosti opatření, která mají sloužit ke snížení identifikovaných rizik a ke zvýšení bezpečnosti pracovního prostředí pro zaměstnance.

Rizikové faktory práce ve zdravotnictví

Práce ve zdravotnictví je společensky nepostradatelná, zajímavá, ale také náročná a riziková. Zdravotnictví jako odvětví ekonomické činnosti je jedním z největších zaměstnavatelů. Najdeme je ve všech regionech jako ambulantní a lůžkovou péči nebo jako oborově specializovaná pracoviště, často v návaznosti na poskytování sociálních služeb. Zdravotníci jsou při své práci vystaveni působení kombinaci různorodých faktorů, které často dosahují zdravotně významných úrovní. Expozice těmto faktorům nemá pravidelný průběh, a proto se obtížně identifikuje a vyhodnocuje. Zdravotnictví se díky vědě a výzkumu intenzivně rozvíjí. Nové poznatky iniciují vznik nových technologií, technických zařízení, nových pracovních postupů, a tím i nových pracovních rizik. To vyžaduje i zvýšenou pozornost v oblasti prevence.

Nejčastěji jsou zdravotníci při své práci vystaveni infekčním agens, chemickým látkám, fyzikálním faktorům, jako je záření ionizující i neionizující, zátěži psychické a fyzické.

Biologické činitele

Expozice biologickým činitelům je ve zdravotnictví velmi široká. Patogenní mikroorganismy se mohou vyskytovat v biologickém materiálu a mohou vyvolat infekční onemocnění nebo alergické či toxické projevy. Podmínky práce, zacházení s biologickým materiálem i preventivní postupy jsou dány hygienickou legislativou a jsou zakotveny v provozních řádech jednotlivých pracovišť. Kromě dezinfekce ploch, povrchů a nástrojů a sterilizace nástrojů sem patří i hygiena rukou, správná manipulace s prádlem, odpady, technologie úklidu, problematika vody a vzduchotechniky a kontrola přenašečů nákaz.

Zdravotničtí pracovníci se musejí chránit vhodnými osobními ochrannými pracovními prostředky. Na vybraných pracovištích je třeba před zahájením práce absolvovat zvláštní očkování proti virové hepatitidě B, proti vzteklině nebo pneumokokům. V mimořádných situacích je možné provést preventivní očkování i proti dalším infekcím, jako je virová hepatitida A, spalničky, příušnice či meningokokové infekce. Nejběžněji se zdravotníci mohou nakazit virem hepatitidy B nebo hepatitidy C, existuje přibližně dalších 20 nákaz přenášených krví, včetně viru HIV.

Rizikem pro přenos infekce je především poranění kontaminovaným ostrým předmětem, znečištění poraněné pokožky krví, expozice nechráněných spojivek a sliznic. Běžné je poranění injekční jehlou, skalpelem a ostrým odpadem. Po poranění následuje lékařský dohled s klinickým a sérologickým sledováním zdravotníka a povinné hlášení. Jsou stanoveny postupy i pro další možné epidemiologicky závažné situace, jako je zavlečení vysoce nebezpečných nákaz nebo pandemické chřipky do zdravotnických zařízení.

Práce ve zdravotnictví je společensky nepostradatelná, zajímavá, ale také náročná a riziková
foto: Profimedia

Chemické látky

Chemickými riziky rozumíme expozici látkám a prostředkům používaným v diagnostice, léčbě, dezinfekčním přípravkům, ale také anesteziologickým plynům na operačních sálech a chemikáliím v laboratořích a výzkumu. Některé látky užívané ve zdravotnictví jsou klasifikovány jako jedy. Jiné mají účinky pozdní, a to mutagenní, karcinogenní, teratogenní. Řada běžně užívaných chemikálií je dráždivá nebo alergenní, jako např. latex, jód či běžné mycí přípravky. Dezinfekční přípravky nejsou pouze příčinou kožních alergií, ale i inhalačních reakcí. Dále mohou na zdravotníky škodlivě působit sterilizační plyny a páry etylenoxidu a formaldehydu. Prevencí poškození zdraví je dodržování bezpečných pracovních postupů, používání osobních ochranných pracovních pomůcek, správná manipulace s odpady a vypracované postupy pro případ havárie. Důležitým krokem ke snížení expozice je kvalitní vzduchotechnika. Posouzení míry expozice chemickým látkám je obtížné, kromě obvyklého měření koncentrací chemikálií se hledají jiné cesty, zejména metody biomonitoringu. Proto se provádějí i opakovaná vyšetření pracovníků pomocí biologických expozičních testů.

Alergeny

Zdravotníci se potýkají s alergiemi na dezinfekční prostředky, lokální terapeutika, pryskyřice, antibiotika, nikl, kovové pracovní nástroje či latex. Kromě nejčastějších latexových rukavic se dále jedná o injekční stříkačky, katetry, obvazy nebo intravenózní zavaděče a manžety tonometrů. Až 80 % profesionálních alergií má podobu dermatózy, zbytek tvoří respirační alergie. Účinná preventivní opatření v tomto případě musejí začít již na individuální úrovni, výběrem pracovníků bez atopické dispozice a výběrem nejvhodnějších osobních ochranných pomůcek, protože látky s alergenním potenciálem jsou běžnou a nedílnou součástí prostředí nemocnic a ordinací.

Cytostatika

Rizikovými látkami pro exponované zdravotníky jsou i chemoterapeutika a cytostatika. Používána jsou nejvíce v onkologii, ale i v infekčním lékařství, imunologii či revmatologii. Veškerá manipulace s cytostatiky patří mezi rizikové činnosti.

Centrální příprava cytostatik má schválené pracovní postupy a pracovní podmínky. Podstatně méně jsou legislativně propracovány pokyny k podávání cytostatik pacientům na odděleních nebo ve stacionářích, zejména co se týká požadavků na prostorové a přístrojové vybavení.

Fyzická zátěž

K nadměrné fyzické zátěži vede nerovnováha mezi výkonovou kapacitou pracovníka a požadavky a podmínkami, za kterých se fyzická zátěž uskutečňuje. Zdravotníci zajišťují denně přemisťování pacientů na vozících, postelích, manipulaci s pacienty v bezvědomí, osobní hygienu a rehabilitaci imobilních pacientů, ale také manipulaci s prádlem, odpady a zdravotnickým materiálem. Tyto činnosti jsou pro ně velmi zatěžující a nesou s sebou mnoho zdravotních komplikací. Lumbalgie u středního zdravotnického personálu jsou velmi časté, početně srovnatelné s výskytem u profesí vykonávajících těžkou fyzickou práci. Prevencí působení nadměrné fyzické zátěže je ovládání technik bezpečné manipulace s břemeny, minimalizace výkonů spojených s prostým vertikálním zdviháním a přenášením pacienta, uplatnění správných manipulačních technik, spolupráce v týmu a v neposlední řadě využívání technických pomůcek pro manipulaci.

Pracovní poloha

S nadměrnou fyzickou zátěží souvisí i vnucená pracovní poloha. U stomatologů, chirurgů a při obsluze diagnostických přístrojů se často vyskytují nefyziologické pracovní polohy, nejčastěji otáčení trupu, hluboký předklon, záklon hlavy bez opory, trvalý stoj. Dochází k přetěžování zad s možným rozvojem akutních i chronických algických syndromů v oblasti krční a bederní páteře. Při opakovaných a četných pohybech zejména horními končetinami dochází k dlouhodobému, nadměrnému a jednostrannému zatěžování stále stejných svalových skupin a přilehlého kostně-kloubního aparátu. Rozvíjejí se onemocnění šlach, úponů, svalů, kloubů, nervů, kostí a tíhových váčků.

Psychická zátěž

Dalšími významnými zátěžovými faktory ve zdravotnictví jsou psychická zátěž a stres. Spektrum zátěžových faktorů u jednotlivých zdravotnických profesí je velmi široké, dominuje mu vysoká emocionální zátěž v kombinaci s pracovním stresem. Zdravotník se často musí vypořádat s aktuální závažnou situací v časové tísni, s vědomím důsledků nesprávného i váhavého rozhodnutí pro pacienta. Může se setkat i s případy a postupy, se kterými vnitřně nesouhlasí. Zdravotník je vystaven mnoha zátěžovým situacím, bolesti a utrpení pacienta, vyrovnává se s jeho smrtí i smutkem jeho rodiny. V přednemocniční a neodkladné péči se přidružují i rizika spojená s nepříznivým prostředím zásahu v terénu. Velký vliv na psychiku zdravotníka mají i interpersonální vztahy, správnost nastavení kompetencí a odpovědností v týmu, střídání směn v rámci nepřetržitého provozu. Věk pracovníka také hraje významnou roli, v obou krajních polohách se při zvládání profese objevuje řada specifických problémů. Samozřejmá je také provázanost s kvalitou osobního života. Výsledkem nepřiměřené dlouhodobé psychické zátěže jsou psychické obtíže u zdravotníků, vznik a rozvoj specifických poruch prožívání a chování, změny v pracovním výkonu, demotivace a syndrom vyhoření. Nadlimitní psychická zátěž spolupůsobí také při vzniku a průběhu řady somatických onemocnění.

Prevencí před vznikem syndromu vyhoření může být adaptační proces, nácvik potřebných dovedností. Dále péče o vlastní psychohygienu a budování stabilního soukromého a společenského života. U lidí, kteří pracují v pomáhajících profesích, je důležitá vyrovnanost a přijetí sama sebe. Zdravotník by měl být empatický, měl by mít určené vlastní hranice a měl by si klást reálné cíle.

Zraková zátěž

Zraková zátěž je nejvíce přítomná při práci na zobrazovacích zařízeních, při působení intenzivního osvětlení a potřeby rozlišování malých kritických detailů. Při dnes nevyhnutelné práci s počítači lze ochranu zraku zajistit kvalitou používaných monitorů, správným osvětlením a umístěním pracovního místa a dodržováním zásad ergonomie při práci s počítačem včetně přestávek v práci. Jedná se o jednoduchá, nenáročná pravidla, která dokáží zrakovou zátěž výrazně snížit.

Fyzikální faktory

K nejčastějším fyzikálním faktorům práce ve zdravotnictví patří záření, hluk a vibrace. Zdrojem hluku je místní kumulace diagnostických a léčebných přístrojů, energetických generátorů, úklidových a sterilizačních přístrojů. K přenosu vibrací z nástrojů na ruce pracovníků dochází při používání některých operačních nástrojů, vrtaček, brusek, leštiček kovových materiálů. Prevence je třeba primárně technická a technologická; pokud je nedostatečná, nastupují opatření individuální – používání vhodných ochranných pomůcek.

Neionizující záření

Lasery se léčebně používají nejvíce v dermatologii a drobné chirurgii. Při použití úzkého a energeticky silného laserového paprsku existuje riziko popálení kůže nebo poškození oka zdravotníka při nesprávné manipulaci s laserem. Každé zařízení má nastavena odpovídající technologická opatření podle svých výkonnostních a provozních parametrů (třída laseru), důležité je vyloučení nechtěné expozice záření, zabezpečení zdroje záření a snížení doby expozice osob. Chránit se lze používáním ochranných oděvů, rukavic, brýlí nepropouštějících UV záření nebo obličejových štítů.

K fotodynamické terapii slouží UVA či UVB záření. Krátkovlnné UVC záření je pro své germicidní účinky využíváno jako doplňková dezinfekce prostředí. Využití magnetického pole je principem magnetoterapie.

Ionizující záření

Ionizující záření je rutinně používáno hlavně na radiodiagnostických a radioterapeutických pracovištích. Základními principy radiační ochrany jsou princip zdůvodnění (výsledkem každého ozáření musí být větší prospěch než potenciální škoda na zdraví) a princip optimalizace (výše individuálních dávek by měla být tak nízká, jak je rozumně dosažitelné). Snahou radiační ochrany je zcela zabránit u zdravotníků rozvoji deterministických účinků a minimalizovat možnost vzniku a rozvoje stochastických účinků ionizujícího záření.

Pracoviště podléhají schvalování a dohledu Státního úřadu pro jadernou bezpečnost. Kromě odstupňovaného monitorování prostředí jsou osobními dozimetry vybaveni i pracovníci. Ochrana pracovníků provádějících vyšetření je zajišťována především stavebně-technickými podmínkami použití přístrojů a zdrojů záření. Při skiaskopii a intervenčních metodách musejí být zajištěny bezpečné podmínky vyšetření pacientů a nutné je použití ochranných zástěn, límců, brýlí a rukavic.

Pracovní doba, směnný provoz a nepřetržitý provoz

Velká část zdravotnických zařízení funguje v nepřetržitém či směnném provozu. Tato skutečnost trvale potencuje účinek všech výše uvedených rizikových faktorů pracovního prostředí a práce. Je třeba zdůraznit, že správné nastavení pracovní doby, střídání směn a dlouhodobě únosný počet přesčasových hodin jsou jedním z největších problémů českého zdravotnictví. Pro řadové zdravotníky je dobrá organizace práce na pracovišti základním faktorem, který dlouhodobě ovlivňuje jak kvalitu jejich práce, tak jejich vlastní zdravotní stav. Tím spíše, že řadový pracovník není schopen ze své pozice tento systém žádným způsobem ovlivnit. Jde o úkol pro vedení resortu, vedoucí pracovníky a management.

Závěr

Preventivní opatření k ochraně zdraví zaměstnanců se ve zdravotnictví nastavují a aplikují hůře než v jiných oborech. Rizikové faktory se vzájemně kombinují a současně se liší jejich skladba mezi obory, jednotlivými pracovišti i mezi odděleními stejného charakteru.

Povinnosti v ochraně zdraví zaměstnanců má zaměstnavatel. Mají je ale i sami zdravotníci. Zdravotníci, kteří mají často paradoxně spíše macešský přístup k vlastnímu zdraví, samoléčbou počínaje a dlouhodobým zlehčováním až ignorováním svých zdravotních potíží konče. Základní a velmi důležitou součástí opatření k ochraně zdraví pracovníků je jejich plná informovanost o výskytu a závažnosti rizika, dodržování standardních pracovních postupů, jejich systematická a kvalifikovaná kontrola, opakovaná kvalifikační školení. Nezbytný je také aktivní přístup vedoucích pracovníků, v jejichž gesci je výkon kontrolní činnosti a ukládání nápravných opatření. Všechny faktory působící na zdravotnického pracovníka mají, na rozdíl od většiny jiných profesí, zásadní vliv na všudypřítomné riziko nenapravitelných etických, lidských, morálních a emociálních chyb směrem k pacientovi. Tato skutečnost je z hlediska společenského hodnocení odpovědnosti zdravotnického personálu stále hluboce nedoceněna. Pojmy zdravý zdravotník a co nejlepší pracovní prostředí ve zdravotnictví by proto, z mnoha důvodů, neměly být pro společnost pouhým klišé.

Markéta Petrovová, ambulance pracovnělékařských služeb, Klinika pracovního lékařství LF MU a FNUSA Brno, Masarykův onkologický ústav Brno

 

Literatura:

1. Šubrt B, Tuček M. Pracovnělékařské služby. Povinnosti zaměstnavatelů. Praha: Anag, 2013, 352 s. ISBN 978-80-72638208

2. Švábová K, Tuček M, Nakládalová M. Pracovní lékařství pro všeobecné praktické lékaře. Praha: Raabe, 2013, 156 s. ISBN 978-80-87553-74-9

3. Škrla P, Škrlová M. Řízení rizik ve zdravotnických zařízeních. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2008, 199 s. ISBN 978-802-4726-168

4. Vévoda J. Motivace sester a pracovní spokojenost ve zdravotnictví. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2013, 159 s. ISBN 978-802-4747-323

5. Boušová K, Krčmová I, Vaněčková J. Profesionální alergie na dezinfekční prostředky. Pracovní lékařství. 2008;60(2):61–67. ISSN 1803-6597

 

• tisk
• předplatit si