Práce s lidmi s duševním onemocněním je těžká, ale i zajímavá

Statistiky ukazují, že lidí s diagnózou duševního onemocnění v České republice přibývá. Těm, kteří žijí v Jihomoravském kraji, nabízí pomoc a podporu při začleňování do běžného života organizace Práh jižní Morava. Jednou z oblastí, v níž tato organizace klientům pomáhá, je i bydlení. A právě na to je zaměřen projekt s názvem Dobří sousedé jsou také na Blanensku, o němž jsme hovořili s odborným vedoucím služeb a psychoterapeutem Mgr. Jiřím Šupou, Ph.D.

Co je projekt Dobří sousedé jsou také na Blanensku a komu je určen?

V první řadě je to šance pro lidi, kteří v důsledku symptomů svého onemocnění přišli o bydlení. Takže pokud v současné době žijí například v azylovém domě nebo na ubytovně, snažíme se je znovu vrátit k stabilnějšímu způsobu bydlení. Anebo pokud jim hrozí, že o bydlení v důsledku své nemoci přijdou, protože se třeba zadlužili, snažíme se jim pomoci a zabránit tomu. Projekt je zaměřen na lidi se závažnými duševními nemocemi typu F20 (schizofrenie) a F30 (afektivní poruchy), ale zahrnuje i lidi, kteří ještě diagnostikováni nebyli, ale vykazují symptomy závažné duševní poruchy.

Kolik jich je už v projektu zapojeno?

V tuto chvíli máme sedmnáct klientů, ale neznamená to, že všechny jsme zabydleli. Jsou to lidé, kteří splňují kritéria, jež jsme pro vstup do projektu stanovili, a kteří jsou ochotni spolupracovat. Zpravidla jsou to lidé, kteří už čerpají nějaké různé druhy podpory pro udržení se v bydlení, jako je například terénní práce nebo psychologická podpora.

„Práce s lidmi s duševním onemocněním je v mnoha ohledech specifická,“ říká Mgr. Jiří Šupa, Ph.D.
foto: archiv Mgr. J. Šupy, Ph.D.

Kdo se na projektu podílí?

Je to tým sedmi lidí, přičemž většina z nich jsou tzv. case manažeři, což jsou buď sociální pracovníci, nebo pracovníci v sociálních službách. Říkáme jim case manažeři, protože využíváme metodu case managementu, která se od sociální služby, kdy pracovník pracuje pouze s klientem, ale o nic víc se nestará, liší v tom, že case manažer kromě práce s klientem také koordinuje péči o něj. Do péče o člověka s duševním onemocněním je totiž zapojena celá řada dalších lidí, jako je např. jeho osoba blízká nebo neformální pečovatel, ambulantní psychiatr, úředníci a členové nějaké jiné sociální služby, protože lidé s duševním onemocněním potřebují péči v mnoha oblastech života. A lidé, kteří jim péči poskytují, o obsahu práce toho druhého častokrát nevědí. Case manažer proto zajišťuje, aby všichni tito lidé dostávali potřebné informace a aby spolupracovali. Cílem je, aby péče o klienta byla komplexní. Kromě těchto case manažerů je pak v týmu ještě psychiatr v roli konzultanta, psychiatrická sestra a psycholog, aby byla péče o klienta multidisciplinární.

Cílem projektu také je, aby majitelé bytů poskytli možnost podnájmu duševně nemocným lidem. Kolik se vám jich už podařilo pro spolupráci získat?

V současné době teprve probíhá kampaň zaměřená právě na majitele bytů, ale co se nám podařilo, je, že město Blansko nám vyšlo vstříc a poskytlo nám pro tento projekt dva městské byty. Jeden z nich už je obsazený a pro druhý vybíráme vhodného nájemce. Projekt začal letos v květnu; ještě předtím, než jsme spustili kampaň, jsme provedli analýzu, abychom věděli, kolik bytů by bylo případně dostupných. Spolupracovali jsme přitom nejen s městským úřadem, ale také s realitními kancelářemi a dalšími subjekty. Bohužel, z této analýzy vyplynulo, že situace není nejlepší, protože volných bytů je málo. Nicméně věříme, že se najdou lidé, kteří mají byty, které pronajímají, a budou chtít pomoci. Je jasné, že u některých narazíme na bariéry a předsudky, ale věříme, že se najdou i ti, kteří uvěří, že jim nehrozí žádné riziko, když pronajmou byt duševně nemocnému člověku.

Toho se asi bude hodně lidí bát. Předpokládám, že to máte nějak smluvně ošetřeno?

Ano. Uzavíráme smlouvu o nájmu a hlavně těm lidem zajišťujeme dostatečnou podporu, aby to zvládli, a současně komfort pro majitele, aby s tím neměli starosti. Musíme neustále bojovat s mediálním obrazem a předsudky, protože když se řekne schizofrenie, spousta lidí si představí jen to nejhorší, ale věřím, že se najdou lidé, kteří mají sociální cítění a kteří si řeknou – proč to nezkusit? Proč nepomoci někomu, kdo to potřebuje?

Stigmatizace duševních onemocnění je v ČR veliká. Jak proti ní bojujete?

Připravujeme různé destigmatizační kampaně a akce a doufáme, že se nám podaří bariéry prolomit. Letos jsme už zorganizovali dvě akce – jednak to byl Den pro děti v Nemocnici Blansko, kde jsme měli svůj stánek a kde jsme diskutovali s rodiči dětí, které tam přišly. Rozdávali jsme jim také destigmatizační letáky a příručky. A druhou akcí byla Blanenská desítka, kterou jsme běželi a kde jsme také měli svůj stánek. Myslíme si, že přímý kontakt s lidmi a diskuze s nimi je nejlepší cesta, jak změnit pohled společnosti na duševně nemocné.

Jednou z destigmatizačních akcí, které sdružení Práh jižní Morava letos realizovalo byla účast na běhu Blanenská desítka
foto: archiv Mgr. J. Šupy, Ph.D.

Vraťme se ještě k projektu Dobří sousedé jsou také na Blanensku. Jakým způsobem se o něm dozvědí potenciální klienti?

Částečně díky naší spolupráci s městskými úřady a pracovníky státní správy, protože na úřadech vědí o lidech, kteří mají nějakým způsobem potíže s bydlením, a také díky naší spolupráci s dalšími sociálními službami a jinými subjekty. Spolupracujeme také s ambulantními psychiatry, kteří také mohou vytipovat vhodné adepty na tento projekt a nabídnout jim možnost spolupráce.

Je projekt zaměřen pouze na Blanensko?

Ano, zahrnuje města a obce v tomto regionu.

Jak vás to vůbec napadlo? Inspirovali jste se někde?

V Brně, kde má naše organizace sídlo, provozujeme chráněné bydlení pro lidi s duševním onemocněním, takže téma bydlení nám je blízké. Nicméně jsme si říkali, že je fajn, když u nás mohou klienti bydlet, ale co s nimi dál? Je nutné posouvat je dál k samostatnému bydlení. Pro tento projekt na Blanensku jsme se dali dohromady s organizací Zahrada 2000, která kromě terénních a ambulantních služeb poskytuje také podporu bydlení lidem s duševním onemocněním na Jesenicku. Zahrada 2000 totiž už měla podobný projekt v prostředí vesnice, který evaluovali, takže tento projekt Dobří sousedé jsou také na Blanensku je vlastně sociální inovací, která by měla ověřit, zda to, co oni dokázali v prostředí Jesenicka, je přenositelné i na další oblasti, v tomto případě Blanensko.

Mluvil jste také o tom, že organizace Práh jižní Morava poskytuje také terénní služby. Co to znamená?

Tato služba je zaměřena na podporu lidí v jejich běžném prostředí. Dokážeme podpořit i lidi s duševním onemocněním, kteří si o pomoc neřeknou. Využíváme k tomu metodu, která se nazývá asertivní kontaktování. Jde o to, že člověk, který se nachází v akutní fázi duševního onemocnění, se izoluje před světem. Přestane docházet k psychiatrovi, zavírá se doma a je velmi těžké se k němu dostat. Proto se snažíme tyto lidi v rámci terénní služby navštívit, nabídnout jim pomoc a přesvědčit je, že je dobré takovou pomoc využít. Není to jednoduchá práce, protože jsou to někdy lidé, kteří nějakým způsobem narušují občanské soužití. Existují například lidé, kteří zastavují svůj byt odpadky, křičí z okna a podobně. Hodně přitom spolupracujeme s městskou policií a městským úřadem, který má o těchto lidech informace, a snažíme se je kontaktovat.

Dá se říct, kolik takových klientů máte a jak jste u nich úspěšní?

Kapacita toho terénního týmu je omezená. Zpočátku bylo těch kontaktů dost, ale jak se naplnila kapacita, museli jsme zbrzdit. Letos v srpnu jsme nabrali nové členy týmu, takže kapacitu budeme zase navyšovat. Zatím jsme podpořili 24 klientů. A co se týče úspěšnosti, tak jak jsem už říkal, práce s těmito lidmi je velmi náročná, takže naše úspěšnost v Brně, kde se terénní práci věnujeme déle, se pohybuje mezi 40 až 50 procenty. Myslím si, že je tam stále velký prostor pro zlepšení a že se máme stále ještě co učit.

V čem je práce s lidmi s těžkým duševním onemocněním specifická?

Specifická je především v tom, že se jedná o pomoc zdravotně-sociální. Na rozdíl od čistě sociální práce se na ní musejí podílet odborníci nejen ze sociální, ale i ze zdravotní oblasti a musejí spolupracovat. Dále je specifická v tom, že zasahuje do mnoha oblastí života takto postiženého člověka, od vzdělávání přes zaměstnání, bydlení, navazování vztahů s lidmi a podobně. Dalším specifikem, na které jsme už narazili, je fakt, že jde o stigmatizující onemocnění. Musíme stále bojovat s předsudky a i klient, který nemocí trpí, se musí neustále rozmýšlet, jestli o své nemoci říct ve škole, v práci… Protože se třeba vrátí do školy po delší době a spolužáci se ho zeptají: „Kde jsi byl?“ Když odpoví, že měl autonehodu a byl v nemocnici, všichni ho politují. Ale když řekne, že se zbláznil a byl hospitalizovaný, tak se vystaví riziku posměchu. Proto je nutná podpora těchto lidí ve všech oblastech života. A v neposlední řadě je to i velmi zajímavá práce, protože se při ní setkáte s věcmi, na které normálně nenarazíte. Tito lidé popisují různé stavy, kdy slyší hlasy nebo vnímají realitu, která není, což může být pro určitou část naší profese přitahující.

V současné době se hodně hovoří o reformě psychiatrické péče u nás. Co si od ní slibujete?

Myslím si, že reforma psychiatrické péče je u nás velmi dobře nastartovaná. Jsou připravené projekty a návrhy projektů, některé už se dokonce realizují s konkrétními výsledky. Za Jihomoravský kraj mohu říci, že jednou z prvních vlaštovek této reformy je, že máme krajskou koordinátorku reformy psychiatrické péče, která je zaměstnancem ministerstva zdravotnictví a která v tuto chvíli objíždí poskytovatele zdravotních a sociálních služeb a podporuje vznik spolupracující sítě. Dále tu máme koordinační skupinu, kterou jmenovala Rada Jihomoravského kraje a která by měla koordinovat postup reformy v našem kraji. To je, myslím si, hodně užitečné a jsou to už první reálné kroky. To, co si od reformy slibuji, je, že pomoc a podpora lidí s duševním onemocněním bude efektivnější, protože dojde k většímu propojení zdravotní a sociální sféry. Dalším konkrétním výsledkem reformy je Centrum duševního zdraví, které se u nás vyhlásí 9. října, čímž vznikne komplexní systém podpory, který by měl zahrnovat jak krizovou pomoc, tak ambulantní a lůžkovou péči, přičemž páteřní síť bude tvořit právě terénní služba. A to, co si od toho také slibujeme, je, že tím, že vzniknou takovéto spolupracující celky, které se budou snažit co nejvíce poskytovat pomoc klientům v jejich domácím prostředí, zlepší se sociální fungování klienta, protože ho budou podporovat v návratu do vzdělávacího systému, do práce, podporovat jeho vztah s rodinou a podobně, ale především se sníží počet i délka hospitalizací a dojde ke snížení délky neléčených psychóz.

Jak to?

Projekt, který probíhal v Norsku, ukázal, že pokud tyto týmy fungují a pokud je veřejnosti dostatečně propagováno téma duševního zdraví, může se délka neléčených psychóz snížit až na dvacet šest dní, což je neuvěřitelné. Protože když si uvědomíme, že u nás jsou stále lidé, kteří se rok, dva nebo i několik let neléčí, čímž se jejich stav samozřejmě dále zhoršuje, je to obrovský pokrok.

Statistiky ukazují, že lidí s duševními nemocemi přibývá. Čím si to vysvětlujete?

Myslím si, že je to jednak tím, že lidé mají větší ochotu problémy řešit. Ačkoli stále narážíme, zejména na menších okresech, na lidi, kteří svou nemoc nebo nemoc svých blízkých neřeší. A také, a to je celosvětový trend, je to asi dáno dobou, ve které žijeme a která vytváří na člověka stále větší tlaky, které ne všichni unesou. Takže obecně přibývá lidí s různými diagnózami.

Kam se mohou lidé obrátit, pokud by měli zájem o více informací o vaší činnosti nebo by se chtěli zapojit do některého z vašich projektů?

Máme internetové stránky www.prah-brno.cz, kde najdou i kontakty například na naše koordinátorky dobrovolníků, kdyby se chtěli sami zapojit. Najdou tam ale i kontakt na terénní službu či psychologickou pomoc a informace o našich projektech. Dále máme facebookový profil a na Youtube máme umístěna tři videa, která jsou zaměřena na oblast podpory bydlení, práce a terénní službu. Hovoří v nich i naši klienti a myslím, že velmi zajímavě.

Magda Hettnerová, redakce Florence

---

Více o
Projektu Izaac v úzkých

Jedním z destigmatizačních projektů sdružení Práh jižní Morava je komiks Isaac v úzkých švédského autora Adriana Malmgrena, který na základě vlastní zkušenosti nakreslil příběh o mladém muži, jenž zažívá pocity úzkosti, návaly paniky a neví, co si s nimi počít. Komiks končí tím, že se hlavní hrdina rozhodne vyhledat odbornou pomoc, což by mělo sloužit mj. i jako návod pro mladé lidi, kteří zažívají podobné stavy jako Isaac. Autor se narodil jako žena, ale cítí se být mužem, což byl jeden ze spouštěčů jeho panických atak. Do českého prostředí se jeho komiks dostal náhodou. Jeho překladatelka Anežka Chrudinová jej totiž zakoupila na jednom ze švédských ComicConů. Stalo se tak jen pár dní poté, co se dozvěděla, že její sestra leží na uzavřeném psychiatrickém oddělení. Anežka měla v tu chvíli pocit, že by měla něco podniknout, když už nemůže své sestře napsat ani sms. Kontaktovala proto autora tohoto komiksu, zda by souhlasil s jeho překladem do češtiny. Sdružení Práh jižní Morava pak Anežka zkontaktovala s prosbou, zda by jí nepomohlo s jeho vydáním. Sdružení zorganizovalo na webové stránce Startovač finanční sbírku, díky které se vybralo dostatek peněz na jeho vydání. Útlá knížečka bude nyní distribuována na místa, kde se k ní budou moci mladí lidé dostat, tedy do různých nízkoprahových klubů, do míst, kam se chodí mládež bavit, ale i do škol. Cílem je, aby knížka kolovala mezi lidmi a pomáhala potřebným. Práh jižní Morava kromě toho chystá výstavu tohoto komiksu a diskuzní besedu s jeho překladatelkou, její sestrou Silvií, která nyní pracuje jako peer koordinátorka pro Práh, a odborníkem na psychiatrii v rámci akce Dny duševního zdraví. Výstava pak bude k vidění od 2. do 13. října v Kině Blansko, vstup je volný.

 

• tisk
• předplatit si