PEER je ten, kdo nabízí pomoc a rozumí

Slovo „peer“ má mnoho významů. Můžeme se s ním setkat i v oblasti zdravotnictví, kde označuje školeného a odborně informovaného kolegu, který je svým pracovním zařazením a zkušenostmi na stejné úrovni jako vy. Právě takový člověk si totiž dovede nejlépe představit, co můžete zažívat po ošklivých prožitcích spojených s výkonem vašeho povolání.

V rámci pedagogicko-psychologické činnosti jsou jako „peeři“ zařazovány ve školách i například děti, které prošly šikanou a zvládly ji. Zvládly ji dokonce natolik, že nyní mohou pomáhat jiným šikanovaným spolužákům tím, že je vyslechnou, uklidní je, ujistí, že nejsou se svým problémem sami, a nasměrují je k dalším krokům.

Tento nápad vznikl v armádě již za první světové války. Tehdy se ukázalo, že pokud byl vojákům poskytnut prostor pro ventilaci stresorů a frustračních faktorů, byli mnohem dříve znovu bojeschopní. Válečné konflikty pokračovaly a působení „peerů“ se osvědčilo i v Koreji, Vietnamu a dalších částech světa zmítaných válkou. Přitom se tato metoda neustále zkoumala, promýšlela a zdokonalovala.

Zhruba před deseti lety se v řadách tuzemských zdravotníků začala šířit myšlenka, že i zachraňující profesionál je „jenom“ člověk a že se mu výjimečný zážitek ze služby může stát noční můrou, o které nemluví. Na první pohled to nebyl objev nijak veliký, ale velmi důležitý. Základem se stala myšlenka, že když si poškodíme tělo fyzicky, je to vidět na první pohled. Když si však nějakým ošklivým prožitkem poškodíte psychickou rovnováhu (např. neúspěšná resuscitace dítěte, zásah u smrtelné autonehody apod.), vidět to není, ale časem vás to dožene. Psychika funguje jinak než kosti a svaly. Střádá si a ukládá „na potom“. A má dost velkou kapacitu paměti. Když do ní však přikápne ona pověstná poslední kapka, třeba v podobě rutinně zvládnutých febrilních křečí nebo pro laika strašidelně vypadající hypoglykémie, křehké hranice vaší psychické pohody prasknou. Najednou se nesnesete s kolegy, s rodinou se nedokážete bavit, děti ignorujete, se sousedy se hádáte nebo děláte jiné věci – pijete, berete prášky, nespíte, děláte chyby, v autě za volantem bezdůvodně nadáváte, máte pocit, že vám dělají všichni naschvály a celý svět je proti vám… Kdybychom poraněnou psychiku přirovnali ke karcinomu, daly by se výše uvedené stavy charakterizovat jako laloky nádoru. Sice se dají uříznout, ale příčina vzniku nádorových změn se tím nevyřeší. Kostlivci ve skříních zůstávají…

Přitom by stačilo nehrát si od začátku na hrdinu typu Lary Croft a přiznat si, že jsou situace, které nás zkrátka „dostanou“. Kolegové by vám pak mohli například poradit, že na sousední výjezdové základně je jeden zkušený záchranář, který prošel výcvikem psycho-sociální intervence a je zařazen do PEER programu Systému psychosociální intervenční služby (SPIS). Je také možné, že jste o této službě už slyšeli, ale dosud jste tuto informaci ignorovali. Každopádně by stačilo, kdybyste takto vyškolenému kolegovi zavolali a domluvili si s ním schůzku nebo rozhovor po telefonu. Poskytl by vám podporu a možnost bezpečně otevřít své nitro a všechno, co vás trápí a zasahuje do hloubi vaší duše, vypustit. PEER, který projde výcvikem (a je cvičen neustále), totiž ví, že jsou v naší práci situace, na které se nelze připravit. Ví, že reakce naší „psýché“ a emoce, které námi potom cloumají, jsou naopak očekávatelné, přirozené, v literatuře mnohokrát popsané a k stresujícím prožitkům zkrátka patří.

fota: Jiří Weidenthaler, Zdravotnická záchranná služba Libereckého kraje

PEER ví, že podpora od druhého je v krizi potřebná, protože člověk sám sobě pomáhá jen velmi obtížně a pomalu. Ví, že psychicky zraněný člověk může být nebezpečný sobě i svému okolí a že i zdravotník s mnohaletou praxí je „jen“ člověk, a chápe to. PEER je empatický a umí se do vašeho problému vcítit, dost možná i podobnou situaci jako vy sám zažil. PEER ví, že projevy emocí a potřeba nechat si pomoci nejsou slabostí, ale že ten, kdo si uvědomuje, že potřebuje pomoc, a také ji sám vyhledá, je na dobré cestě najít zpět ztracenou psychickou rovnováhu. PEER je v těžké chvíli vaším průvodcem a ramenem, o které se můžete s klidem opřít.

PEER program v ČR

V péči o psychické zdraví pracovníků ve zdravotnictví má Česká republika oproti ostatním vyspělým zemím světa jisté zpoždění. Proto po prvotním vycvičení několika desítek zdravotníků inicioval v roce 2009 Odbor krizové připravenosti Ministerstva zdravotnictví ČR (MZ ČR) vznik odborné pracovní skupiny, která měla koordinovat systém psychické podpory pro potřeby poskytovatelů zdravotních služeb. Do roku 2009 se také datuje počátek přípravy PEERů v kurzech pořádaných Národním centrem ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů v Brně.

Koncem roku 2010 byl oficiálně ustanoven Systém psychosociální intervenční služby (SPIS) a od roku 2011 bylo zajištění psychosociálních služeb zaneseno i do zákona o zdravotnické záchranné službě (ZZS) jako povinnost poskytovatele ZZS. V hierarchii SPIS pracují odborní garanti – psychologové, krajští koordinátoři, kteří vedou, řídí a dále trénují vycvičené PEERy.

V roce 2016 bylo v ČR celkem asi 200 vycvičených PEERů. Z grafu 1 vyplývá, že počet ošetření rok od roku stoupá (nepoměr mezi počtem ošetřených osob a počtem „peerovských“ ošetření vyplývá z provedených ošetření pracovních skupin).

Zdravotník zasažený těžkou profesní situací může požádat o zprostředkování pomoci krajského koordinátora, popřípadě vyhledat kontakt přímo na PEERa a sám si s ním domluvit setkání nebo telefonický rozhovor. Kontakty na takto vyškolené pracovníky jsou k dispozici na jednotlivých pracovištích a na webových stránkách krajských záchranných služeb a těch zdravotnických zařízení, která se už do systému SPIS zapojila (https://spis.cz/).

Antonín Hoffmann, Zdravotnická záchranná služba Libereckého kraje
Ljuba Hrdinová, Zdravotnická záchranná služba Středočeského kraje
Martina Kerdová, Zdravotnická záchranná služba Středočeského kraje
PhDr. Lukáš Humpl, Zdravotnická záchranná služba Moravskoslezského kraje

 

• tisk
• předplatit si