Výživa kosmonautů

Kosmonaut či astronaut je člověk, který uskutečnil kosmický let (označení kosmonaut je ruského původu, astronaut amerického). Jako každý člověk má i kosmonaut své biologické potřeby. I ve vesmíru musí jít a pít a čím delší čas ve vesmíru tráví, tím větší pozornost se musí věnovat jeho výživě. Zajistit dostatek potravin a vhodně je uložit je důležitá součást přípravy kosmické mise.

Jako první člověk se do vesmíru podíval Jurij Gagarin. V kosmické lodi Vostok 1 odstartoval z kosmodromu Bajkonur dne 12. dubna 1961 v 9 hodin a 7 minut moskevského času. V té době mu bylo 27 let. V kosmu strávil 1 hodinu a 48 minut a během letu pozoroval hvězdy, východ slunce a v kosmické lodi i posvačil. Vzhledem ke krátké době trvání letu nebyla potřeba komplexní strava. Jídlo se konzumovalo před letem. Během prvních letů se testovalo, zda lze ve stavu beztíže žvýkat, polykat a konzumovat pevné nebo tekuté potraviny. První kosmonauti konzumovali potravu z hliníkových tub. Podobné se používaly na zubní pasty. Takto se podávaly zeleninové i bramborové kaše, haše, ale třeba i ruská polévka boršč. Tuby obsahovaly masové směsi (játra, rybu a další druhy mas) nebo byly sladké. Kosmonauti si je mezi sebou měnili podle svých chuťových preferencí. Protože však hliník nebyl ideální obal na potraviny, potahoval se speciálními materiály. Samotná tuba však byla těžká, proto se přešlo na plastové obaly.

První potraviny určené pro lety do vesmíru byly dehydratované, stlačené a upravené do kostek, které se vkládaly přímo do úst. Kostky se pomocí slin rehydratovaly a tuhé jídlo se dlouho žvýkalo. Drobečky by ve stavu beztíže mohly poškodit přístrojové vybavení, proto se kostky potahovaly želatinou, aby se snížilo jejich drobení. Potraviny byly vakuově baleny do jednotlivých porcí. Laminátové ochranné obaly chránily pokrm proti vlhkosti, ztrátě chuti a znehodnocení. Polotekutá strava nebyla příliš oblíbená, kosmonauti si na ni často stěžovali. Dehydratace potravin umožňovala větší pestrost jídelníčku kosmonautů ve vesmíru. K rehydrataci používali vodu z pistole, která se vstřikovala přes trysku do sáčku, v němž byl z druhé strany otvor, kterým si kosmonaut rehydratovaný obsah balíčku vytlačil do úst. Takovýto jídelníček se zdál být pestřejší, ale vzhledem k velikosti otvoru v sáčku byly potraviny rozmělněny na malé částečky. Po jídle vložil kosmonaut do sáčku germicidní tabletu, aby zamezil mikrobiálnímu růstu ze zbytků potravy.

Tuby nahradil příbor

Lyofilizace, vakuové vymražování, je metoda sušení vlhkých předmětů, která později výrazně zlepšila jídelníček astronautů. Jídlo bylo díky ní lehké a mělo delší životnost. Dlouhé lety do kosmu však ukázaly na zdravotní rizika plynoucí z nedostatečného příjmu živin. Na začátku konzumovali kosmonauti potraviny třikrát denně a nabídka se opakovala každé čtyři dny. Každý člen posádky měl přidělených půl kilogramu potravin na den. S každým novým letem přibývaly i cenné zkušenosti pro lety budoucí. Konzistence potravin se postupně vylepšila natolik, že už nebylo nutné konzumovat všechny pokrmy z obalu přímo do úst, ale už se mohly konzumovat pomocí lžíce. Do obalu s dehydratovaným pokrmem se pomocí vodní pistole nastříkala voda a po rehydrataci se otevřel zip a pokrm se snědl lžící. Kromě těchto pokrmů v sáčcích měli už astronauti z programu Apollo s sebou i konzervované potraviny v plechovkách. Jejich nevýhodou však byla vysoká hmotnost. Výhodou naopak bylo potěšení z jídla jako na Zemi. Protlaky v tubách už byly považovány spíše za zálohu než za hlavní způsob výživy.

Dnes se do lehkých plastikových sáčků balí astronautům např. chleba nebo sušenky, do malých mističek se vkládají potraviny, které nepotřebují vodu, jako jsou např. ovocné dřeně nebo pudinky. V sáčku mohou být i potraviny, které nepotřebují další úpravu, jako např. oříšky, bonbony a sušené ovoce. Volně poletující potraviny jsou zakázané. Potraviny, které se mohou drobit, jako je např. pečivo, jsou zpracovávané do malých kousků – „jednohubek“, které se vkládají celé do úst, takže se riziko drobení eliminuje. Jeden malý bochánek = jedno sousto. Stoly a židle nejsou v prostorách kosmických stanic běžné, spíše se používá tác, který si s pomocí suchého zipu připevní kosmonaut na stehna, anebo tác, který se uchytí ke zdi. Také příbory jsou pomocí magnetu přichyceny k tácu. Součástí příboru jsou nůžky pro otevření balíčků s pokrmem. Jídlo se konzumuje přímo z obalů, nepřesunuje se na talíře. Potraviny v kosmu mají mdlejší chuť, což je dáno absencí gravitace, která způsobuje obtížnější vnímání vůní. Proto je nutné podpořit chuť. Sůl nemohou kosmonauti používat v podobě, v jaké ji známe na Zemi. Místo ní používají slané roztoky. Zdroj vody tvoří palivový článek, který přeměňuje směs vodíku a kyslíku na vodu. Tato voda je vhodná k přípravě pokrmů, ale není vhodná k pití. K tomu musí kosmonaut využít sáček s minerály. Pro uchovávání a konzumaci nápojů jsou v kosmu využívány adaptéry, které zamezují vytékání. Tyto adaptéry jsou podobné jako na běžných sportovních lahvích. V prostoru kosmických lodí nelze konzumovat sycené nápoje a alkohol je striktně zakázán. Rusové s sebou měli dříve malé množství alkoholu na přípitek při zvláštní události, Američané však zákaz dodržují.

Potraviny pro Mezinárodní vesmírnou stanici (ISS) – balíčky obsahují například dehydratovaný listový smetanový špenát nebo cukrem potažené burské oříšky
foto: Profimedia

Dnes si kosmonaut přihlásí jídlo do systému a ohřeje v mikrovlnce

Jídlo pro kosmonauty musí obsahovat všechny potřebné složky. Pro uchovávání potravin se využívá dehydratace, zamrazování i konzervování. Ještě před odletem si kosmonauti vybírají jídla, která jim chutnají. Na základě jejich preferencí pak nutriční terapeuti připraví jídelníček, který odpovídá kaloricky i nutričně vyvážené stravě. Každý kosmonaut tak má svůj vlastní jídelníček, který se mu opakuje nejčastěji po dvou týdnech. Dnes již mohou kosmonauti ve vesmíru konzumovat většinu pozemských pokrmů. Jídlo je převážně v dehydratované formě a je vakuově balené. Před konzumací se do něj doplní voda. Pokrm si bohužel nezachovává svou původní podobu, ale chuť i nutriční hodnota zůstávají stejné. Jídlo se konzumuje buď za studena, nebo se ohřívá pomocí horké vody nebo v mikrovlnné troubě. Jídelníček je individuální pro každého kosmonauta, který si před podáním přihlásí své jídlo do systému. Každý pokrm má svůj čárový kód, takže nutriční terapeut na Zemi má přesný přehled o tom, kolik a čeho každý kosmonaut snědl.

A co konkrétně kosmonauti jedí? Existuje osm kategorií kosmických potravin:

• Potraviny, které se rehydratují, protože z nich byla vymražením odstraněna voda (např. ovesné vločky).
• Termostabilní potraviny v plechovkách, které mohou být skladovány při pokojové teplotě (př. ovoce, tuňák, pudink v kelímku).
• Polotekuté potraviny – v nich je částečně ponechána voda, aby měla potravina měkkou strukturu (př. sušené ovoce, hovězí maso).
• Přirozená forma potravin bez úpravy (př. oříšky, sušenky).
• Ozářené potraviny – to jsou masné produkty (př. hovězí steak, krůtí maso), které byly uvařené a sterilizované ionizujícím zářením. Poté se mohou uchovávat při pokojové teplotě.
• Zmrzlé potraviny – hluboce zamražené (př. koláč).
• Čerstvé potraviny bez úprav (př. banány, jablka).
• Chlazené potraviny (př. sýr, smetana).

Nápoje jsou skladovány v podobě instantních směsí, které se pouze naředí vodou. Čerstvé jídlo musí být spotřebováno během prvních dvou dní letu, jinak by se zkazilo. Maso musí být upravené ionizujícím zářením, které zaručí jeho úplnou sterilizaci. Mezi jídlo, které nepotřebuje speciální úpravu, patří čokoláda, tyčinky, oříšky. Dehydrované jídlo, např. instantní polévky, je upraveno odebráním veškeré vody a konzumováno poté, co se do něj nalije horká voda. Potraviny upravené teplem tak, že jsou sterilní (např. marmeláda), se mohou konzumovat po celou dobu.

Mgr. Helena Michálková, Ph.D., Katedra ošetřovatelství, porodní asistence a neodkladné péče, ZSF, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích

Literatura u autorky

• tisk
• předplatit si