Zdravotníci jsou jako běžci na dlouhých tratích. Pokud chceme, aby běhali dobře a nepadli vysílením, musíme se o ně starat

Naší společností jsou pomáhající profese vnímány jako velmi potřebná samozřejmost. Mezi pomáhající profese patří hasiči, policisté, ale také zdravotníci, a to nejenom záchranáři. Společnost na ně nahlíží jako na ty, kteří zvládnou každou situaci, snesou všechno a nepodlehnou stresu. I oni jsou však jen lidé.

Mají své emoce a mohou se dostat do situací, které jsou pro ně nadlimitně zatěžující, mají příliš silný dopad na jejich psychiku. Takovou situací může být pro jednoho těžké trauma nebo smrt dítěte, ohrožení vlastního života, u jiného zas ošetřování příbuzného či známého, u dalšího třeba zahlcení rodinnými starostmi či problémy na pracovišti, agresivní jednání pacienta, příbuzných či kolegů apod.

Většina z nás má svůj vlastní osvědčený způsob, jak se se situacemi, které na nás negativně působí, srovnat a vyrovnat. Důležité je vytěsnit to, co nám škodí, a podpořit to, co nám pomáhá – někomu pomáhají procházky v přírodě, jinému posilovna nebo posezení s přáteli, dalšímu třeba pletení ponožek či jiná zájmová činnost… zkrátka každému pomůže něco jiného. Mnoho z nás to ví, ale stále najdeme i mezi zdravotníky mnoho těch, kteří si myslí, že žádnou péči nepotřebují. Naučili jsme se zvládat těžké události druhých, ale na sebe často zapomínáme. To však může vést k tomu, že se ze zdravotníka může lehce stát pacient. Ze zachránce zachraňovaný. Pracovníci v pomáhajících profesích jsou jako běžci na dlouhých tratích. Pokud chceme, aby běhali dobře a nepadli na trati vysílením, musíme se o ně starat. Jednou z možností, jak to udělat, je využívání peer programu.

Peer program je součástí psychosociální podpory. Psychosociální podpora slouží v systému psychosociální intervenční služby (SPIS) ke zvládání psychické zátěže, které jsou zdravotničtí pracovníci vystavováni. Cílem je snížení rizika profesionálního selhání, syndromu vyhoření a dále péče po nadlimitní zátěži. Jedná se o specifický soubor opatření a metod určených pro konkrétní skupinu osob (záchranářů, zdravotnických pracovníků) nebo jednotlivce. V tomto případě pro profesionály (zdravotníky), kteří prošli v zaměstnání nadlimitní psychickou událostí a kteří potřebují podporu. Tuto podporu jim může podle situace poskytnout peer, vyškolený odborník na duševní zdraví (psycholog či psychiatr), koordinátor či odborný garant.

Peer tvoří základní a nejdůležitější rovinu. Peer není ani psycholog, ani psychiatr, je to speciálně vyškolený kolega, jenž prošel certifikovaným kursem s názvem PEER program, který realizuje NCO NZO v Brně, a dokáže svým kolegům pomoci. Má obrovskou výhodu v tom, že má podobné zážitky, případně zkušenosti jako ten, který jeho podporu přijímá. Peer je proškolen pro poskytování podpory po prožití náročné, nadlimitní situace, nehodnotí, nekritizuje, neradí, ale především poslouchá a podporuje. O informacích, které se dozvěděl při této své činnosti, musí zachovávat povinnou mlčenlivost s výjimkou skutečností, které stanovuje zákon. Setkání s peerem si buď zaměstnanci vyžádají sami, nebo jim může být doporučeno. Peer může být osloven kýmkoli ze zdravotníků s žádostí o poskytnutí první psychické podpory po událostech, které souvisely s výkonem jejich profese, případně může sám oslovit kolegu, u kterého pozoruje změnu vlivem profesních událostí. V každém případě ovšem respektuje právo potenciálního uživatele tuto pomoc přijmout nebo nepřijmout.

Ještě stále se v managementech nemocnic najdou vedoucí pracovníci, kteří tvrdí, že zdravotníci jsou supermani z ocele, kteří zvládnou úplně všechno, přitom péče o kolegy patří mezi benefity péče o zaměstnance příslušné organizace a peer je reprezentantem tohoto benefitu. Nestálo by proto za zvážení tyto služby využívat? Vždyť zaměstnavatelé by se neměli starat jen o zisk, ale také o své zaměstnance a dnes, kdy je nedostatek zdravotnického personálu, je využívání peer programu zcela jistě cesta správným směrem.

Jiřina Weisová, SN Opava

 

Literatura:

1. Štancel M, Vargová A, Majdišová D. Psychosociální podpora zdravotníků v krizových situacích. Sestra. 2012;22(1):46–47. ISSN 1210-0404

2. Vrabec F. Problematika duševní hygieny zaměstnanců. Absolventská práce. Vedoucí práce Jitka Havlíčková. Čelákovice: Vyšší odborná škola, střední škola, jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky a základní škola MILLS, s. r. o., 2012

3. Systém psychosociální intervenční služby [online]. [cit. 2015-11-18]. Dostupné z: http://www.spiscr.info/

 

• tisk
• předplatit si