Smyslová aktivizace v péči o stárnoucího člověka

Článek o základních pilířích Smyslové aktivizace vyšel v časopise Florence v loňském roce (Florence č. 11/2015). V tomto článku bych na něj ráda navázala. Pokusím se vás přivést k zamyšlení a pochopení myšlenky Smyslové aktivizace.

Začnu pohádkovým příběhem od Bruna Ferrera. Kdysi dávno žil jeden král a ten měl velmi krásnou a chytrou dceru. Princezna však trpěla jakousi tajemnou nemocí – čím byla starší, tím více slábla, ruce a nohy ji bolely a také stále hůře viděla a slyšela. Mnoho lékařů se ji pokoušelo uzdravit, ale marně. Jednoho dne přišel na zámek stařec, o kterém se říkalo, že zná tajemství života. Dvořané ho hned přivedli ke králi, který ho požádal, aby poradil, jak by se mohla princezna uzdravit. Stařec tedy daroval princezně zakrytý proutěný koš a dodal: „Vezmi si ho a starej se o to, co je uvnitř. To tě uzdraví.“

Princezna s radostí a zvědavě koš otevřela, ale když se podívala dovnitř, srdce se jí sevřelo. Uvnitř leželo malé nemocné dítě, které jistě trpělo ještě více než ona.

Pocítila k němu soucit a nehledě na své bolesti vzala dítě do náručí a začala se o ně starat. Po celé měsíce pak nepomyslela na nic jiného. Dítěti dávala jíst, mazlila se s ním, usmívala se na ně. V noci u něj bděla a něžně si s ním povídala. Nic nedbala na to, že ji to stálo velikou námahu a bolest.

Když uplynulo sedm let, stalo se něco neuvěřitelného – dítě se usmálo a začalo samo chodit. Princezna je vzala do náruče a radostí se roztančila, začala zpívat a smát se. Aniž by si toho všimla, uzdravila se i ona.

Také stárnoucí člověk v domově seniorů často trpí touto tajemnou nemocí, čím je starší, tím více slábne, bolí ho ruce a nohy, hůře vidí a slyší. Je to opravdu tak tajemná nemoc? Nebo si člověk prostě nepřipouští, že tělesné stárnutí je přirozené? Vždyť všichni stárneme od svého narození každým dnem. V průběhu lidského života přicházejí nemoci a bolesti, které se ve stáří objevují stále častěji. A pak mnohé z činností, které člověk v mládí zvládl, jsou ve stáří vykoupeny velkou námahou a únavou. Jak je těžké přijmout je do svého života. Jak je těžké zpomalit a uvědomit si vlastní lidské limity. Jak je těžké připustit vlastní závislost na pomoci druhých. Jak je těžké připustit vlastní stárnutí a stáří.

Možná je to také proto, že stejně jako princezna z povídky žije senior v krásném zámku, ale nepociťuje skutečnou lásku a blízkost ostatních lidí. Ztrácí zájem, protože se nemá o co a také o koho starat. Často i tu poslední starost o sebe sama převezmou jeho pečovatelé. Každodennost takové péče dává stárnoucímu člověku prožitek plné závislosti na druhém. Je konfrontován s tím, že se nikdo nezeptá, co umí, co ještě dokáže, a tak mu neprokazuje svůj zájem. Zájem o zdroje člověka, co umí, co zvládne sám, je v pozadí, do popředí se dostává sám pečovatel s vlastním zájmem splnit svůj úkol, udělat všechno tak, aby stárnoucí člověk nemusel dělat nic. Má-li však pečovatel opustit rutinu, pak musí vyjít ze zajetých kolejí, musí se začít dívat jinak, musí se začít dívat očima toho, o koho se stará, očima stárnoucího člověka.

Pečovatelé pak mají mít po ruce právě takový čarovný koš, kde bude stárnoucí člověk moci pohlédnout na sebe sama. To malé nemocné dítě v koši je on sám se všemi svými bolestmi a trápením a při pohledu na ně se často svírá jeho vlastní srdce. Jen pokud se o všechny své rány postará, přijme své bolesti, může se začít znovu radovat. Stáří vyzývá člověka k tomu, aby si uvědomil, že je to čas postarat se o sebe sama.

Můžeme si vytvořit mapu zdrojů každého jednotlivého člověka. Prohlédnout a vidět jeho zdroje, ne deficity, a péči a aktivizaci zaměřit na tyto využitelné zdroje (obr. 1).

Představte si konkrétního člověka, uveďte jeho jméno a začněte mapovat jeho zdroje v oblasti tělesné, duševní a duchovní – označeno jako tělo, duše, duchovno.

Zde si uvědomíte, co vlastně víte nebo nevíte o člověku, o kterého se staráte. Pokud si uvědomíte, že díky těmto znalostem poskytnete skutečně individuální péči, budete moci cílit nejen samotnou péči, ale také aktivizaci, a to s ohledem na jeho život. Tato oblast je důležitá pro cílení na vlastní prožitek, na emoce člověka.

Mapování poskytne pečovateli přehled možností, jak zdroje konkrétního člověka

• podpořit při poskytování péče. Přehled dává návod, jakým způsobem může pečovatel při poskytování péče asistovat tak, aby nepřebíral za člověka jeho kompetence, ale stal se jeho spolupracovníkem.
• dále rozvíjet prostřednictvím cílených aktivizací v různých formách Smyslové aktivizace. Smyslovou aktivizaci pak cílí na konkrétní potřebu člověka.

Zároveň si pečovatel uvědomí, že

• péči ani aktivizaci nemůže provádět podle standardizovaných tabulek a podle svých vlastních představ, ale vždy s ohledem na konkrétní znalosti o člověku;
• veškeré informace získané v péči využije při plánování Smyslové aktivizace a informace získané v rámci Smyslové aktivizace bude následně využívat v péči;
• informace nevnímá jako senzaci, jsou pro něj vodítkem a se všemi pracuje velmi citlivě;
• mapování je proces, který je živý stejně jako sám člověk. Může se měnit, může se rozšiřovat i zužovat v závislosti na tom, jak bude člověka poznávat.

Pokud máme vstupní informace zpracovány, můžeme je postupně zavádět do ošetřovatelské péče, do běžného ošetřovatelského procesu. Takto zpracovaná mapa pomůže každému pečovateli rychle se zorientovat v potřebách člověka a způsobu, jak podpořit jeho zdroje. Stejně tak nový člen týmu získá rychlé informace o přístupu péče u každého jednotlivého člověka.

Data využijeme v přípravě Smyslové aktivizace a v jejím zacílení. Pokud vnímám, že člověk potřebuje podpořit péči o vlastní osobu, a aktivizaci zacílím zvláště zřetelně na oblast tělesnou, péči o tělo, pak však nesmím opomenout při stejné aktivizaci podpořit také duševní a duchovní oblast. Přístup ve vnímání člověka je vždy celostní.

Ing. Bc. Hana Vojtová, Institut Smyslové aktivizace

Literatura:

1. Princezna. In Ferrero B. Živá voda pro duši. Praha: Portál, 2012, s. 83. ISBN 978-80-262-0102-1

Více o autorce:

Ing. Bc. Hana Vojtová do české praxe zavedla a dále rozvinula Smyslovou aktivizaci, iniciovala vznik Institutu Smyslové aktivizace ISA educa s. r. o. Je autorkou knihy Smyslová aktivizace v české praxi, spoluautorkou knihy Paliativní péče třetího tisíciletí a hostující autorkou knihy Empathische Trauerarbeit.

Výbor dobré vůle Nadace Olgy Havlové v rámci Ceny Olgy Havlové udělil Haně Vojtové v roce 2015 Poděkování za vynikající vedení domova seniorů a lektorování konceptu Smyslové aktivizace.

www.smyslovaaktivizace.cz

 

• tisk
• předplatit si