Neodborná odbornost, aneb nikoho nezajímá, co bude sestra opravdu umět

Není to nedůvěra ve vzdělávací instituce, je to jistota, že vzdělávací experimenty, k nimž se dnes jako ke spáse upínají zdravotnická zařízení a zdravotníci v celé naší republice (stejně jako se před lety upínali ke zdravotnickým asistentům), přivedou do praxe davy zdravotníků. Ve své podstatě je to nepochopitelné, bohužel, v dnešním světě uvěřitelné.

Nepopírám možnou snahu vyřešit nedostatek zdravotnického personálu, ale jak je možné, že nikoho nezajímá, že dnešní zdravotnictví nezbytně potřebuje jak u lékařů, tak u sester maximálně erudovaný a vysoce profesionální odborný personál? Musíme si uvědomit, že budoucí sestry dnes učíme teoriím, které se už zítra budou pokoušet přetavit do praxe. Tyto sestry se budou za pár let starat i o nás a já bych nechtěla zažít, aby mi taková sestra musela říct: „Víte, já to neumím a bohužel tu nemám starší kolegyni, která by to udělala. Ta přijde až zítra. Ve škole jsme to nebrali, protože na to nebyl čas. My jsme měli ‚jen‘ rok po zdrávce.“

Praxe při škole to také nezachrání. Už dnes v podstatě dokončují sestry polovinu studia až po nástupu do praxe. A zase naše profese trpí a křičí. Proč? Protože vyškolené sestry, kterých je stále méně, mají tzv. „na krku“ nově nastupující sestřičky, někdy i tři ve směně, které jsou vystresované, protože najednou stojí před věcmi, které nikdy neviděly a které se musejí naučit, a jejich starším kolegyním, které jsou v jednom kole, nezbývá čas na to, aby si s nimi sedly a v klidu jim vysvětlily, jak se co ovládá, k čemu to slouží a u jakých pacientů to mají použít.

Kolikrát vidíme starší kolegyně, které si s hlavou v dlaních povzdychnou: „Bože, co je v té škole učí? Vždyť ta holka nic neumí. Proč je nenaučili alespoň základním věcem?“ Víme proč. Protože dnes už je těch základních věcí tolik, že je ani střední škola nemůže v tak krátké době všechny pojmout, byť by byla tou nejlepší a studentky těmi nejbystřejšími a nejchytřejšími. Výsledek nového systému tedy bude, že školy budou do praxe posílat ke zdravotnickým asistentům (kteří dnes studují na střední zdravotnické škole) o rok chytřejší kolegyně, které si chybějící dva roky vzdělání budou doplňovat za běhu až v zaměstnání. A co bude dál? Je snad v plánu rozšířit žebříček o několik stupňů a sestavit ošetřovatelské týmy tak, že ve směně bude jedna zkušená sestra s dlouholetou praxí nebo vysokoškolačka, která bude mít k ruce dostatek personálu v podobě praktických sester a zdravotnických asistentů? A jaké budou jejich kompetence? Budou dostatečně platní?

Dnešní mladí lidé mají tolik možností studovat, tak proč by měli zůstat na půli cesty a jít ve dvaceti letech pracovat do práce, která je riziková, se zmatečnými kompetencemi a ještě málo placená?

Co se tedy ve výsledku stane? Ten, kdo touží po vzdělání, si k němu najde cestu jinak a ten, kdo vezme „zdrávku“ jen jako schůdek k další budoucnosti, si dobře rozmyslí, kam chce vlastně dojít. Za hranicemi mají otevřenou náruč pro všechny zdravotníky, tak proč by měl mladý člověk už v 19 či 20 letech dobrovolně nastoupit do rizikového a stresového zaměstnání za nevalnou mzdu s vědomím, že ještě mnoho neumí a nebude nikdo, kdo by ho učil, místo toho, aby šel sbírat zkušenosti do zahraničí a ještě si tam vydělal peníze? Proč na všechna tato fakta nemyslí ti, kteří vymýšlejí pseudozáchranné vzdělávací systémy typu „4 + 1“?

Potřebujeme všechny. Zdravotnický asistent je platným členem týmu, jen ho musíme nechat samostatně pracovat v rámci jeho kompetencí. Kým bude praktická sestra ve vztahu ke zdravotnickému asistentovi? Jak se od něj odliší? Nesníží jeho pozici platného člena týmu na pomocnou sílu? Neupírejme nikomu možnost vzdělávat se tak, jak je nutné pro dnešní moderní zdravotnictví. Neberme nikomu možnost dosáhnout všech odborných znalostí a dovedností ve své profesi. Nebo snad zítra řekneme, že lékařům také stačí jen tři roky medicíny a zbytek se naučí až v praxi? Už opravdu nevím, jak to říci, ale brnění bylo ve své době také skvělé a dostačující, přesto ho dnes už nikdo nenosí.

Važme si sester, zdravotnických asistentů a všech nelékařů. Netlačme tuto profesi dolů. Nechme je studovat a rozvíjet se. Budeme je všichni jednou potřebovat a pak budeme požadovat, aby byli na té nejlepší, vysoce odborné úrovni a aby každý přesně věděl, kde je jeho místo. Jedině tak neztratí naše zdravotnictví svou úroveň a prestiž.

Lenka Klímová, pracovní skupina pro vzdělávání ČAS

 

• tisk
• předplatit si