Kardiopulmonální resuscitace byla tématem konference v Plzni

ČAS Region plzeňský a FN Plzeň uspořádaly v poslední březnový den konferenci s názvem Kardiopulmonální resuscitace – aspekty zajištění kvality procesu z různých úhlů pohledu.

V úvodu přivítala více než osmdesát účastníků konference odstupující předsedkyně výboru plzeňského regionu České asociace sester (ČAS) Mgr. Nina Müllerová, která také přednesla zprávu o činnosti regionu za uplynulé čtyřleté volební období. Nastal totiž čas voleb a předávání štafety novému výboru plzeňského regionu. Ve své zdravici poděkovala organizačnímu výboru akce a také všem aktivním členům regionálního sdružení za ochotu podílet se na činnosti profesní organizace. Poděkovala i hostům, kteří přijali pozvání a usedli za předsednický stůl. Byli jimi náměstkyně pro ošetřovatelskou péči Fakultní nemocnice Plzeň (FN Plzeň) Ing. Bc. Andrea Mašínová, MBA, náměstek pro léčebně preventivní péči doc. MUDr. Eduard Kasal, CSc., a proděkanka Fakulty zdravotnických studií Západočeské univerzity v Plzni (ZČU) PhDr. Alena Pistulková. Po krátké zdravici hostů byl zahájen odborný program. Ačkoli se zdá téma resuscitace často opakované, vysoká účast na konferenci je důkazem toho, že je stále zajímavé a že si své posluchače vždycky najde.

V první přednášce s názvem Hodnocení vzdělávacího programu pro kardiopulmonální resuscitaci (KPR) ve FN Plzeň se Mgr. Jana Kašparová zabývala otázkou, zda je nastavení vzdělávacího programu pro zaměstnance nemocnice v oblasti základní a rozšířené resuscitace dostatečně efektivní. Kromě ověření úspěšnosti e-learningového vzdělávání v oblasti KPR, která v posledních třech letech dosahovala 99 %, se zaměřila na skutečný počet proškolených zaměstnanců. V roce 2015 prošlo školením s praktickým nácvikem KPR celkem 3015 zaměstnanců, což je 65 %. Cílem jejího šetření bylo také zjistit, zda zdravotničtí pracovníci umějí správně aktivovat resuscitační tým a zda podávají dostatečné informace pro rychlý zásah týmu. V této oblasti byly zjištěny určité rezervy, například že volající neuvede konkrétní místo, kam se má resuscitační tým dostavit. V závěru sdělení nabídla možná řešení, zejména pak zdůraznila nutnost praktického nácviku v kratších časových intervalech, než je v nemocnici systémově nastaveno.

Podobným tématem se ve svém sdělení Resuscitace jako resortní bezpečnostní cíl a jeho naplňování z pohledu auditorů zabývala i Mgr. Nina Müllerová, která připomněla požadavky tohoto národního standardu uvedené ve vyhlášce č. 102/2012 Sb. a rozdílná kritéria, podle kterých je externími auditory hodnoceno, jak je ve zdravotnických zařízeních tento standard naplňován. Zaměřila se také na nejčastější neshody, s nimiž se auditoři setkávají. Jsou to například nedostatečné vybavení, chybějící důkazy o provádění kontroly vybavení léčivými prostředky a funkčnosti pomůcek nebo nevhodné uspořádání pomůcek a v neposlední řadě i chybějící důkazy o tom, že zaměstnanci, zejména lékaři, byli proškoleni v KPR. Interní audit je třeba chápat pozitivně, protože skýtá prostor pro neustálé zlepšování kvality a bezpečí poskytovaných zdravotních služeb. Standardy jsou vytvářeny na základě zkušeností zdravotnických odborníků a audity jsou prováděny odborníky pro ověřování shody požadavku s praxí. Soulad mezi požadavkem a skutečností je pak společným cílem obou skupin – auditorů i auditovaných.

Nové guidelines pro KPR se od těch z roku 2010 příliš neliší

Doc. MUDr. Eduard Kasal, CSc., představil Doporučené postupy pro resuscitaci 2015 (Guidelines for Resuscitation 2015) vydané Evropskou radou pro resuscitaci (The European Resuscitation Council) a zdůraznil: „Změny jsou tak malé, že dosavadní klinická praxe, tj. postup při provádění KPR podle guidelines 2010, neznamená, že by postup nebyl bezpečný a účinný.“ V algoritmu základní resuscitace je důležité využití AED defibrilátoru a rychlé přivolání zdravotnického týmu, rytmus masáže na počet vdechů zůstává stejný – 30 : 2. Pokud je provedena defibrilace během 3–5 minut, je prokázáno 50–70% přežití. Dále hovořil o důležité úloze operátora. „Klíčový význam má interakce mezi operátorem, svědky, kteří provádějí KPR, a včasným nasazením AED,“ upozornil. V případě rozšířené neodkladné resuscitace je algoritmus KPR zachován, snaha je vše „urychlit“ a zkvalitnit a je zdůrazněn význam maximálně účinné minimálně přerušované (nepřerušované) srdeční masáže. Doporučuje se omezit dobu mezi přerušením kompresí hrudníku a podáním výboje (preshock pause), okamžitě po výboji pokračovat v KPR a snažit se o zkrácení doby po defibrilaci (postshock pause). Přerušení masáže trvající 5–10 sekund už snižuje šanci na úspěšnost podaného výboje!!! Guidelines 2015 obsahují také nové kapitoly Monitorování v průběhu rozšířené neodkladné resuscitace, Srdeční zástava ve specifických situacích a Poresuscitační péče. Sdělení doc. MUDr. Kasala, CSc., bylo rozsáhlé, nesmírně zajímavé a obohacené komentáři z praxe. Na závěr své přednášky řekl: „Doporučené postupy nejsou dogma, ale směr, kterým se dostaneme k cíli.“

Další přednáškou navázal MUDr. Martin Matas, který své sdělení zahájil několika historickými údaji, například že teprve v roce 1958 bylo prokázáno, že umělé dýchání z plic do plic je účinnější než jiné, dříve využívané oživovací metody. Připomněl také osobnost Petra Safara, který zavedl pojem kardiopulmonální resuscitace. Dále se věnoval tématu resuscitace novorozence po porodu, která se vyznačuje některými odlišnostmi od starších dětí a dospělých. Představil hlavní změny v resuscitaci novorozence, které byly provedeny na podnět Evropské rady pro resuscitaci v roce 2015, například v oblasti podpory poporodní adaptace – uznává jedinečnou situaci dítěte při narození, které jen zřídka vyžaduje resuscitaci, ale někdy potřebuje pomoc – umožňují lépe rozlišovat mezi zásahy, které jsou potřebné k obnovení životních funkcí nebo pro usnadnění poporodní adaptace. Ve svém sdělení se mimo jiné zmínil o významu udržení tělesné teploty neasfyktických novorozenců hned po narození v rozmezí 36,5–37,5 °C kvůli silnému spojení s úmrtností a morbiditou. Teplota při přijetí na novorozeneckou JIP by měla být zaznamenána jako prediktor výsledku a sledována jako ukazatel kvality. „Správně prováděná resuscitace je předpokladem úspěchu. Každý, kdo ošetřuje nebo vyšetřuje novorozence po porodu, musí resuscitaci dokonale ovládat. Základní algoritmus resuscitace se s léty sice nemění, nicméně přibývají detaily, které mohou mít výrazný vliv na výsledek!“ upozornil na závěr.

Zajímavým zpestřením konference byla praktická ukázka řešení urgentního stavu na ambulanci, kterou předvedli zaměstnanci vzdělávacího a výcvikového střediska Zdravotnické záchranné služby Plzeňského kraje pod vedením Mgr. Ivany Krsové a lékaře Kliniky anestezie, resuscitace a intenzivní péče MUDr. Martina Štěpána. Účastníkům konference předvedli simulaci náhlé zástavy oběhu – algoritmus rozšířené neodkladné resuscitace (ALS); po něm následovalo praktické cvičení KPR v přilehlých prostorách posluchárny, kde si zájemci mohli vyzkoušet provádění KPR na modelu SimMan 3G (foto 1–3).

Postupy si mohli účastníci vyzkoušet na modelech

Konference se zúčastnilo také několik studentů z Fakulty zdravotnických studií ZČU se svými učiteli, například PhDr. Jiří Frei, Ph.D., seznámil přítomné s různými typy defibrilátorů a s principy defibrilace jako součásti resuscitace, praktickou ukázkou na modelu SimMan 3G tak doplnil předcházející sdělení.

O možnosti zapojení simulátoru METIman do výuky zdravotnických záchranářů hovořil Mgr. Petr Kunášek. Připomněl, že povolání zdravotnického záchranáře má svá specifika, na která je nutné brát při výuce zřetel – zdravotnický záchranář pracuje bez odborného dohledu, možnost přivolat si lékaře není 100% a během studia se s převážnou většinou situací, které v budoucnu zažije, vůbec nesetká. Proto je důležité klást ve výuce důraz na zvyšování znalostí a dovedností prostřednictvím praktických seminářů. Cílem je naučit studenty schopnosti kritického myšlení a schopnosti velet týmu. K tomu, aby si „osvojili postupy od začátku až do konce“, využívají simulace METIman. Studenti podle jeho slov výuku na simulátorech vítají, protože jim moderní technologie nepůsobí potíže. Nácvik KPR na simulátoru METIman je povinný pro všechny studenty oboru Zdravotnický záchranář ve druhém a třetím ročníku. Pro ilustraci předvedl posluchačům video a několik zajímavých fotografií z výcviku.

Mgr. Eva Pfefferová uvedla ve svém sdělení s názvem Možnosti praktické výuky neodkladné resuscitace u studentů oboru Zdravotnický záchranář principy vzdělávání v resuscitaci zdravotnických záchranářů – koho a jakým způsobem školit? Jak vést nácvik netechnických dovedností a jak poskytovat studentům zpětnou vazbu, aby si sami odhalili chyby, kterých se při KPR dopouštějí? Zajímavé byly zkušenosti ze soustředění mimo vzdělávací instituci, zapojení studentů do soutěží nebo vzdělávání laické veřejnosti v laické neodkladné pomoci. Své zkušenosti z praktické výuky pak doplnili i přítomní studenti.

Mgr. Simona Šípová se zabývala akutními stavy v onkologii. Zmínila situace, které vznikají v souvislosti s onemocněním, s léčbou nebo v ostatních případech, které nesouvisejí s nádorovým onemocněním a je nutné je na onkologickém oddělení také řešit. Pacienti jsou často postiženi tzv. syndromem horní duté žíly, který se projevuje dušností, kašlem, cyanózou, bolestí na hrudi nebo bolestí hlavy, poruchami vidění, prosáknutím obličeje, horních končetin či krku nebo dilatací žilního systému. Hovořila o úkolech sestry v celé řadě dalších akutních stavů, s nimiž se při centralizaci onkologicky nemocných setkávají. To vyžaduje široké znalosti sester, neboť péče o onkologicky nemocného se prolíná mnoha obory a vyžaduje týmovou spolupráci. Role sestry je tu nezastupitelná, protože je to právě sestra, která je nemocnému vždy nablízku.

V závěru konference pak Bc. Jana Krsová a MUDr. Josef Chval seznámili posluchače se zajištěním resuscitace v Psychiatrické nemocnici v Dobřanech, kde je poskytována především dlouhodobá léčba a léčebná rehabilitace psychicky nemocných pacientů všech věkových kategorií v návaznosti na akutní psychiatrickou léčbu. Zajistit KPR v areálu o rozloze 36 hektarů vyžaduje jasná pravidla a logistickou rozvahu. Odborná psychiatrická péče pro téměř 1200 pacientů je poskytována na 31 lůžkových oddělení ve 24 pavilonech. V případě neodkladné resuscitace zasahuje lékař internista, psychiatr a nelékařský zdravotnický personál příslušného oddělení. Vybavení všech pracovišť základními pomůckami k zahájení KPR je jednotné, v areálu jsou čtyři defibrilátory AED. V nemocnici není specializovaný resuscitační tým, vždy je volána ZZS Plzeňského kraje. Nejblíže jsou stanoviště v Přešticích a v Plzni – s dojezdem zpravidla do 10–15 minut. Přednášející ve svém sdělení zmínili také etickou otázku nezahájení nebo ukončení KPR, například v terminální fázi nevyléčitelných onemocnění – terminální demence. Vždy se jedná o závažné rozhodnutí, prováděné předem ošetřujícím lékařem a primářem oddělení. Rozhodnutí je nutné projednat s rodinou, musí být zřetelně a jednoznačně uvedené v dokumentaci. V ostatních případech se KPR zahajuje vždy, o nezahájení nebo ukončení KPR může rozhodnout pouze lékař.

Mgr. Nina Müllerová, vedoucí Centra řízení kvality FN Plzeň

 

• tisk
• předplatit si