Vybrané jídelní zvyklosti romské minority z pohledu prevence nadváhy a obezity

Souhrn: Jídelní zvyklosti jsou širším označením pro vyjádření procesů a způsobů chování spojených s příjmem potravy. Jejich součástí je jídelní chování, tedy komplex aktivit zaměřených na detekci potravních zdrojů a vyhledávání potravy, analýzu těchto zdrojů, rozhodnutí o přijetí či odmítnutí potravy apod. Tyto zvyklosti se z pohledu prevence nadváhy a obezity na jednotlivých úrovních jeví jako velmi podstatné. Jejich analýza a pochopení kulturně podmíněných vzorců chování, které se v těchto procesech uplatňují, poskytuje sestrám důležité informace nutné pro zajištění efektivity intervenčních programů. V České republice patří k nejvýrazněji zastoupeným minoritám romská. Právě tato minorita se tak jako většinová populace dlouhodobě potýká s výrazným výskytem nadváhy a obezity. Preventivní programy, které jsou v této oblasti realizovány, jsou cíleny především na většinovou populaci. Nezohledňují tedy kulturní specifika a odlišnosti a kvůli tomu jsou u minorit jen velmi málo efektivní.

Klíčová slova: sestra – nadváha – obezita – prevence – jídelní zvyklosti.

Eating habits of the Roma minority in terms of prevention of overweight and obesity

Summary: Eating habits is a broader term for expressing processes and behaviors related to food intake. They include an eating behavior, a complex of activities aimed at detecting food sources and foraging, analyzing these sources, the decision of acceptance or rejection of food, etc. These practices may be very substantial in terms of overweight and obesity prevention at the individual levels. Their analysis and understanding of culturally conditioned patterns of behavior that apply in these processes, provides nurses the relevant information necessary for ensuring the effectiveness of intervention programs. The Roma minority is one of the most represented of minorities in the Czech Republic. This minority as the majority population faced with a significant prevalence of overweight and obesity in the long term. Prevention programs that are implemented in this area, are mainly targeting the majority population. They do not reflect the cultural specifics and differences and therefore they are little effective for Roma patient.
Keywords: nurse – overweight – obesity – prevention – eating habits.

Úvod

Nadváha a obezita patří k civilizačním onemocněním s velmi vysokým výskytem. Trvale vzestupný trend v jejich prevalenci je celosvětovým problémem, neboť jejich dopad nespočívá pouze v ovlivnění zdravotního stavu, ale zasahují také do sociální oblasti. Mnohdy jsou spojeny se stigmatizací a se sociální izolací. Tak jako u většinové populace lze tento trend zaznamenat také u minoritních skupin. V České republice patří k nejpočetnějším minoritám minorita romská. Přestože výsledky sčítání lidu (Český statistický úřad, 2011) naznačují snižující se počet jedinců, kteří se k této národnosti hlásí, odborné odhady hovoří až o počtu 160 000–250 000 osob (Prokešová, 2010). U této minority se dlouhodobě projevují nerovnosti ve zdraví. Svůj podíl na této situaci mají socioekonomické determinanty, rizikové chování a do jisté míry i preventivní programy orientované spíše na majoritní populaci (Šedová, Olišarová, Tóthová, 2014). Tyto programy se u minorit jeví jako velmi málo efektivní, neboť nezohledňují význam kultury. Ta je silným faktorem, který ovlivňuje ošetřovatelskou péči i její efektivnost (Purnell, 2005). Jak uvádí Crawford et al. (2001), pro zajištění kulturně kompetentní a kvalitní péče je nutné do intervenčních programů začlenit také hledisko jedinečnosti kulturního dědictví. Proto je nezbytné věnovat pozornost nejen samotné výživě a nedostatku pohybové aktivity, ale také ovlivnění faktorů plynoucích ze socioekonomického postavení člověka a z kulturních determinant. Tyto faktory ve svém důsledku mohou přímo ovlivňovat zdravotní chování jedince a následně i úspěšnost poskytované péče.

Cíl práce

Cílem předkládaného příspěvku je poukázat na některé kulturně podmíněné jídelní zvyklosti romské minority, které jsou spojeny s problematikou prevence nadváhy a obezity.

Metodika

Příspěvek vychází z analýzy dat získaných v rámci realizace kvalitativního výzkumného šetření zaměřeného na vymezení vztahu romské minority k nadváze a obezitě, na zmapování jejich výživových zvyklostí a popsání rizikových faktorů, které se mohou podílet na zvyšující se prevalenci nadváhy a obezity u této minority. Výzkumný soubor tohoto šetření byl tvořen 25 romskými respondenty, kteří byli starší osmnácti let a zároveň byla jejich hodnota BMI v pásmu nadváhy či obezity (tedy souhrnně BMI ≥ 25 kg/m²). Mezi respondenty bylo 8 mužů ve věku od 19 do 64 let a 17 žen ve věku od 29 do 64 let. V rámci analýzy kvalitativních dat byl využit program MAXQDA 11. Dále byla pro odhalení nových souvislostí využita metoda zakotvené teorie. Pro účely celého kvalitativního šetření byli z důvodu zajištění anonymity respondenti uváděni pod jinými jmény.

Výsledky a diskuze

V oblasti jídelních zvyklostí romské minority jsme na základě dalších souvislostí odhalily rizikové faktory plynoucí ze složení potravy, tradiční romské kuchyně a z charakteristik příjmu potravy ve smyslu frekvence a pravidelnosti. Z pohledu dietních zásad je ve vztahu k prevenci nadváhy a obezity důležité dosáhnout pravidelnosti v příjmu potravy při dodržení tří- až čtyřhodinových intervalů mezi jednotlivými jídly tak, aby jedinec nepociťoval hlad a zároveň byla dodržena dostatečná přestávka (Svačina et al., 2008). Mezi nejčastěji uváděné frekvence příjmu potravy u našich respondentů patřilo množství konzumovaných jídel 2–3krát denně: „No tak někdy i dvakrát, někdy jednou (Pavel)“, „Tak ráno, večer. Tak dvakrát. Na co mám chuť. Já to nedělám takhle jako pravidelně, jako když mám na něco chuť, tak si to jako vemu (Ilona)“. Na druhé straně se však vyskytovaly odpovědi, které potvrzovaly četnější konzumaci jídel: „Každou chvíli (Sabina)“, „Tak když je hlad (Dita)“. S tímto byla spojena také otázka pravidelnosti příjmu potravy, přičemž bylo zjištěno, že její vyjádření je pro Romy velmi složité. Z uvedené frekvence se zdál být příjem potravy spíše méně častý, ale při bližším popisu předešlého dne byly zjištěny výraznější rozdíly. Přesto se však respondenti shodli zejména ve vynechávání snídaně: „Snídaně ne. To ostatní většinou (Marek).“, „No nesnídám. To ne. Jako voběd a potom taky večeři, nebo tak něco (Lucie)“. Pokud už respondenti snídali, většinou uváděli zejména pečivo, uzeniny a kávu s cigaretou: „No když ráno vstanu, tak si udělám kafe. Dám si kolečka salámu nebo párek. No a k tomu chleba nebo rohlík. No já třeba si dám tři párky nebo ty tři velký špekáčky a dva krajíce chleba (Sabina).“ Možným důvodem právě pro vynechání snídaně může být organizace dne respondentů, neboť i ve všední den vstávali později (kolem desáté, jedenácté hodiny dopolední). Dopolední svačiny pak byly u respondentů spojeny zejména s konzumací ovoce, sladkého pečiva, sladkostí a rohlíků s uzeninami či jinými masnými výrobky. Někteří je spojovali s obědem: „No taková svačina. Kolem jedenáctý. Na svačinu si dám už normální jídlo. No protože máma už má vařeno, tak si po ránu dám třeba řízek, brambory. No jo, pak přecházím na oběd (Lukáš)“.

K nejčastěji konzumovaným jídlům v době oběda patřila omáčka různého druhu s knedlíky, vepřová s knedlíky a polévka: „Třeba knedlíky nebo zelí. Nudlovou polévku. Tak já tak sedm knedlíků si dám, když dělám bramborový. No a večer nejvíc (Sabina).“, „No tak dneska jsem měla vepřovou, že jo. Pečený, vepřová, bůček (Andrea)“. V této charakteristice se odrazila tradiční romská kuchyně, neboť jak popsala jedna z respondentek: „Tak u Cigánů vidíte maso, řízky, vepřová. Prostě maso, bůček, knedlíky, vepřová, jo. Takový jídla. U nás je cigánský jídlo pišot. A u Cigánů to je 4–5 druhů, prostě plno jídla. To víte, my jsme tak na jídlo (Irena).“ Mezi odpověďmi se objevily i tradiční jídla, která popisuje také Oláhová (2000) a Davidová (2000). Byly to zejména goja, halušky, fasulja či marikľa. Jejich konzumace však nebyla výrazně častější, spíše ji uváděli několikrát do měsíce. Večeře bylo možno v zásadě rozdělit na teplé a studené, přičemž mezi teplými jídly se objevovaly smažené pokrmy, omáčky, knedlíky nebo tradiční romská jídla. Mezi studenými jídly pak bylo nejčastěji zmiňováno pečivo s paštikou nebo uzeninami. Někteří uváděli i večeři o vícero chodech: „No omeletu se salámem jsme měli a potom jsme měli sladký. Tatranky dvě a já snickers k tomu. No. Ale teda já neměla celý dvě tatranky. No a pak špekáček a rohlík. No tak večer mívám hlad. Tak zaháním ho jídlem (Jolana)“. Další konzumaci jídel po večeři potvrdila převážná část respondentů.

Z pohledu zásad zdravé výživy je důležité i dodržování pitného režimu a vhodná volba tekutin. Dle Výživových doporučení pro ČR (Stránský, Kohout, 2011) by měl optimální pitný režim činit 1,5–2 l tekutin s omezeným množstvím cukru. Z našich zjištění však vyplývá, že i v této oblasti mají Romové značné rezervy. Vzhledem k tomu, že pro respondenty bylo problematické popsat svůj pitný režim, bylo využíváno míry na hrníčky či skleničky. K nejčastěji uváděným tekutinám patřila zejména voda se šťávou, čaj, limonády a káva ve větším množství.

Závěr

Zkušenosti z praxe naznačují, že realizované intervenční programy, které jsou koncipovány pro většinovou populaci, jsou u minorit jen velmi málo efektivní. Studium a zohlednění kulturně podmíněných vzorců chování a charakteristik, pochopení motivačních faktorů vedoucích jedince ke konkrétní volbě potravin a začlenění těchto faktorů do realizovaných intervencí poskytuje sestrám možnost naplnění charakteristik kulturně kompetentní péče. V oblasti edukace v prevenci nadváhy a obezity je nutné zaměřit pozornost na faktory plynoucí ze zevního prostředí, stejně jako na socioekonomické postavení jedince, strukturu jeho stravy, frekvenci příjmu potravy i znalosti o výživě (Kleinwächterová, Brázdová, 2001). Sestra přitom má jedinečnou příležitost k posílení zdraví za pomoci efektivně vedené edukace, jejímž cílem je snížení rizik plynoucích z nadváhy a obezity a zároveň postupné přenesení odpovědnosti za své zdraví na daného jedince. Při zohlednění psychosociálních a kulturních parametrů tak může poskytovanou péči individualizovat pro cílovou skupinu a maximalizovat tak její úspěšnost (Lazarou, Kouta, 2010; Zhu, Norman, While, 2013).

Mgr. Věra Olišarová, prof. PhDr. Valérie Tóthová, PhD., Ústav ošetřovatelství, porodní asistence a neodkladné péče, Zdravotně sociální fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích

 

Literatura:

1. Crawford PB, Story M, Wang MC, Ritchie LD, Sabry ZI. Ethnic issues in the epidemiology of childhood obesity. Pediatr Clin North Am. 2001;48(4):855–878

2. Český statistický úřad. (2011). Tab. 614a Obyvatelstvo podle věku, národnosti a pohlaví. Pohlaví celkem. Dostupné z: http://vdb.czso.cz/sldbvo/#!stranka=podle-tematu&tu=30715&th=&vseuzemi=null&v=&vo=H4sIAAAAAAAAAFvzloG1uIhBMCuxLFGvtCQzR88jsTjDN7GAlf3WwcNiCReZGZjcGLhy8hNT3BKTS_KLPBk4SzKKUosz8nNSKgrsHRhAgKecA0gKADF3CQNnaLBrUIBjkKNvcSFDHQMDhhqGCqCiYA__cLCiEgZGvxIGdg9_Fz__EMeCEgY2b38XZ89gIIvLxTHEP8wx2NEFJM4ZHOIY5u_t7-MJ1OIP5IdEBkT5OwU5RgH5IUB9fo4ePq4uIDtZSxhYw1yDolzhXstJzEvX88wrSU1PLRJ6tGDJ98Z2CyYGRk8G1rLEnNLUiiIGAYQ6v9LcpNSitjVTZbmnPOhmAjq44D8QlDDwAK10C_KF2coe4ugU6uPtWMLA4eni6hcSEAZ0Foe_k3OQmaGJYwUAyDGRHlwBAAA.&void=

3. Davidová E. Černobílý život. Způsob života a kultura: Změny ve hmotné kultuře Romů – bydlení, strava. 2000, Praha: Galery, 2000, s. 80–89

4. Kleinewächterová H, Brázdová Z. Výživový stav člověka a způsoby jeho zjišťování. Brno: IDVPZ. 2001

5. Lazarou C, Kouta C. The role of nurses in the prevention and management of obesity. British journal of nursing. 2010;19(10):641–647. DOI: 10.12968/bjon.2010.19.10.48203

6. Oláhová L. Nejen romská kuchařka. Praha: Fortuna, 2000

7. Prokešová M. Romové. Otázky a hledání odpovědí. Ostrava: Repronis, 2010

8. Purnell L. The Purnell Model for Cultural Competence. J Transcult Nurs. 2002;13(3):193–196

9. Stránský M, Kohout P. Referenční hodnoty pro příjem živin. Praha: Výživa servis, 2011

10. Svačina Š et al. Klinická dietologie. Praha: Grada Publishing, 2008

11. Šedová L, Olišarová V, Tóthová V. Romové a specifika zdravotní edukace. Studia Kinanthropologica. 2014;15(3):259–267

12. Zhu Da Q, Norman IJ, While AE (2013). Nurses’ self-efficacy and practices relating to weight management of adult patients: a path analysis. Int J Behav Nutr Phys Act. 2013;10:131

 

Recenzovaly:

PhDr. Adéla Holubová – Nemocnice Tábor, a. s.
Mgr. Petra Podrazilová, DiS. – Ústav zdravotnických studií, Technická univerzita v Liberci

 

• tisk
• předplatit si