Vliv implantace trvalého kardiostimulátoru na život klienta

Kardiostimulátor je malý velký počítač, který dokáže řídit to nejcennější, co máme, lidské srdce. Jak se s tím však srdce vyrovná? A jak se s tím vyrovná samotný člověk? Těmito otázkami jsme se zabývaly v našem kvalitativním šetření, které probíhalo metodou rozhovoru se sedmi klienty s implantovaným kardiostimulátorem.

Kardiostimulátor (KS) dnes patří k běžně dostupné léčbě. Vysíláním elektrických impulzů pomáhá lidem s poruchami srdečního rytmu. Má však také několik nevýhod, které výrazně zasáhnou do klientova života. Proto je nutné, aby byli klienti dostatečně edukováni. Zavedení kardiostimulátoru je navíc invazivní zákrok, který vždy znamená náročnou životní situaci, a klient potřebuje veškerou péči, aby se s ním dokázal vyrovnat. Vlivem onemocnění, které je indikací k zavedení kardiostimulátoru, dochází k životním omezením – ať už jde o zhoršení dechu, únavu, malátnost a mnoho dalších. Je proto na lékařích a sestrách, aby byli klienti řádně edukováni, aby měli veškeré informace potřebné k životu s kardiostimulátorem a měli možnost obrátit se kdykoli na ošetřující personál se svými dotazy.

Cílem kvantitativního šetření, k němuž byla využita metoda rozhovoru, bylo zmapovat péči o klienty s kardiostimulátorem před implantací a po ní, zjistit, zda měl klient dostatek informací a kde je získal, a zjistit změny v životním stylu klienta po implantaci kardiostimulátoru. Rozhovor, který byl prováděn se sedmi klienty s implantovaným kardiostimulátorem, obsahoval 52 otázek; výběr klientů probíhal náhodně v Kardiostimulační poradně v Nemocnici Milosrdných sester sv. Karla Boromejského v Praze. Rozhovor se skládal z několika částí. První obsahovala identifikační data, další se týkaly indikace k výkonu, vlastního výkonu implantace, života s kardiostimulátorem po výkonu a péče o kardiostimulátor. Rozhovory probíhaly v únoru a březnu roku 2010.

Charakteristika výzkumného souboru

Výzkumný soubor tvořily čtyři ženy a tři muži. Nejmladší klientce s kardiostimulátorem bylo 47 let, nejstaršímu klientovi bylo 86 let. Tři klienti žili v manželském svazku, jedna klientka je rozvedená a rodinný stav zbývajících tří klientů je vdova/vdovec. Nejkratší doba, po kterou měl klient kardiostimulátor, byla 1,5 roku, nejdéle implantovaný kardiostimulátor měl klient čtyři roky. Všichni klienti měli implantovaný první kardiostimulátor (tabulka 1).

Všem sedmi klientům byl výkon podrobně popsán a vysvětlen lékařem provádějícím kardiostimulaci a sestrou, která u výkonu asistuje. K získání dalších informací neměl příliš možností jeden klient, kterému byla nejprve zavedena elektroda s dočasnou kardiostimulací pro vzniklou AV blokádu III. stupně. Pět klientů ze sedmi si podrobně pročetlo informační brožuru, kterou získali od ošetřujícího personálu. Tři klienti se pokusili získat potřebné informace pomocí internetu. Dvěma klientům pomohly praktické rady od přátel, kteří již mají implantovaný kardiostimulátor. Dva klienti více informací nezískávali, postačily jim informace podané lékařem a sestrou. Jeden klient získával informace v rodině od své snachy, která pracuje jako všeobecná sestra. Všech sedm klientů mělo dostatek informací k výkonu, žádnému informace nechyběly. Čas na rozmyšlenou a možnost konzultace s rodinou a příbuznými mělo všech sedm klientů. Jeden klient měl času málo z důvodu zavedené dočasné kardiostimulace a nutnosti implantace trvalého kardiostimulátoru. Obava z přítomnosti cizího přístroje v těle se nevyskytla u pěti klientů. Dva klienti se obávali, že jejich srdce bude řízeno elektronicky (tabulka 2).

Šest klientů ze sedmi bylo na výkon dobře připraveno, měli veškeré informace, které byly dostupné. Jeden klient, kterému byla z vitální indikace zavedena dočasná elektroda, získal dané informace až poté. Čtyři klienti hodnotili výkon jako nebolestivý, dva jako snesitelný a pro jednu klientku byl výkon bolestivý, se zhoršeným dýcháním. Čtyři klienti měli během výkonu strach, pro jednoho klienta byl výkon časově dlouhý. Jedna klientka během výkonu plakala. Ošetřovatelskou péči během hospitalizace hodnotili všichni pozitivně. Pět klientů bylo s péčí spokojeno, z toho dva klienti špatně snášeli dlouhodobou hospitalizaci. Dva klienti hodnotili ošetřovatelskou péči jako velice kvalitní. Komplikace při výkonu se vyskytly u čtyř klientů. U dvou klientů se jednalo o obtížné umístění komorové elektrody. Jedna klientka z nich měla druhý den ráno subfebrilii 37,3 °C a dále normotermie. U jednoho klienta se výkon zkomplikoval krvácením v místě operační rány z důvodu vysokého krevního tlaku. U jedné klientky došlo při punkci k pneumotoraxu a kolapsu pravé plíce. Další tři klienti byli bez komplikací, jedna klientka měla malý hematom v okolí rány.

Poučení, jak pečovat o operační ránu, získali všichni klienti. Čtyři klienti byli propuštěni ještě před vyndáním stehů, ošetřování rány prováděli sami doma. U dvou klientů byli poučeni rodinní příslušníci, kteří se o nemocné klienty starali. Na vyndání stehů a kontrolu přišli všichni klienti ambulantně. Tři klienti byli propuštěni z nemocnice až po vyndání stehů, protože jejich zdravotní stav vyžadoval delší hospitalizaci. Přesto získali poučení, jak se o ránu starat. Všech sedm klientů bylo podrobně seznámeno a získalo potřebné množství informací o dalším životě s implantovaným kardiostimulátorem. Čtyři klienti měli obavy žít s kardiostimulátorem, báli se omezení, nedokázali si již představit žít normálně. Tři klienti neměli obavy ze soužití s kardiostimulátorem. Brali to jako potřebnou nutnost (tabulka 3).

U pěti klientů došlo ke zlepšení zdravotního stavu a k vymizení příznaků, které vedly k implantaci kardiostimulátoru. Z toho u jednoho klienta přetrvává dušnost dodnes. Dva klienti nepociťovali žádnou změnu, neměli žádné subjektivní příznaky, které by je před kardiostimulací omezovaly. Dvě klientky vnímaly zpočátku přítomnost kardiostimulátoru neustále. Později si na něj zvykly a naučily se s ním žít. Dva klienti vnímali kardiostimulátor pozitivně, jeden jako záchranu života, druhý jako možnost další léčby a šanci na kvalitnější život. Jeden klient si pouze občas zkontroloval pulz, jedna klientka nevnímala přítomnost kardiostimulátoru vůbec a jeden klient ho vnímal neustále jako cizí těleso.

Rodiny všech klientů přijaly skutečnost, že je srdce jejich blízkých podporováno přístrojem, bez obtíží. Jedna klientka měla pouze sousedku, kterou informovala. Dva klienti nechtěli být středem pozornosti a jeden klient se za přítomnost kardiostimulátoru styděl a nerad o tom s kýmkoli hovořil. Ve výběru oblečení byli čtyři klienti bez omezení, nestyděli se za jizvu a neměli potřebu ji skrývat. Dva klienti se snažili jizvu skrývat. Jednu klientku omezoval přístroj v nošení spodního prádla – musela si vybírat prádlo se silnějšími ramínky.

Ani jeden klient nepociťoval omezení v pracovním životě. Tři klienti měli pracovní neschopnost, kterou brzy ukončili a začali opět znovu pracovat. Čtyři klienti jsou důchodového věku. Jeden již nepracuje, jeden pouze brigádně, jedna klientka příležitostně a jeden klient v současné době ukončuje svou pracovní činnost a firmu chce předat synovi. Pět klientů ze sedmi se snažilo změnit svůj životní styl po implantaci trvalého kardiostimulátoru. Čtyři začali více a pravidelně odpočívat, jeden klient začal aktivně chodit na procházky se svým psem. Dva klienti svůj životní styl nezměnili, jeden z nich se snaží vše zvládat lépe psychicky. Ani jeden z klientů nezaznamenal omezení v intimním životě. Pro jednu klientku znamenala implantace kardiostimulátoru upevnění vztahu s manželem (tabulka 4).

Diskuze

První část výzkumného šetření se zabývala informovaností a edukací klientů před výkonem a po výkonu. Tabulka 2 ukazuje důvody, proč klienti vyhledali lékaře a na základě jaké diagnózy jim byla indikována implantace kardiostimulátoru. Indikace a doporučení jsou vydány Českou kardiologickou společností, vypracovala je pracovní skupina arytmie a trvalé kardiostimulace (Táborský a kol., 2009). První informace o kardiostimulaci podal všem klientům lékař. Je to první osoba, která sděluje klientovi informaci o této zásadní změně zasahující do normálního života. Lékař podá informace o nutnosti a postupu výkonu. V nemocnici, kde byl výzkum prováděn, byli s edukací lékaře klienti spokojeni. Dle mého názoru je edukace od lékařů stručná, ale klienti jsou spokojeni s vstřícným přístupem, slova lékaře jsou pro většinu klientů „svatá“. Proto je důležitou součástí kardiostimulačního týmu edukační sestra, která je klientovi blíže a podá mu další doplňující informace. Souhlasím s tvrzením Řepové a Galatíkové (Řepová, Galatíková, 2007), že důležitá je edukace pacienta v klidu, ponechat mu čas a prostor na vstřebání informací, zeptat se ho, zda všemu porozuměl, a výhodou je i praktická ukázka.

Z našeho výzkumu je zřejmé, že pro všechny klienty byla edukace sestrou velice důležitá. Všichni ocenili pozornost, vstřícnost a trpělivost při vysvětlování postupu výkonu. Pro představu pro ně byla příjemná i názorná ukázka kardiostimulátoru. Klient by se měl cítit bezpečně, měl by být naprosto srozuměn s výkonem, který ho čeká, a vždy musí písemně souhlasit s daným výkonem. Dle Škrly (Škrla, 2005) vychází informovaný souhlas z lékařské etiky, kde je popsáno právo jedince spolurozhodnout o tom, co se bude dít s jeho tělem. Výzkum potvrdil důležitost edukace. Všichni klienti byli edukováni a měli dostatek informací. Zde je kladen důraz na odbornost a osobnostní vlastnosti sester. Sestry se musejí v daném oboru neustále vzdělávat, získávat nové informace a zkušenosti, aby mohly nové poznatky předávat klientům. Žádný z klientů nebyl nadšen informací o nutnosti implantace kardiostimulátoru, ale všichni přijali tuto skutečnost jako fakt. Dva z dotazovaných měli obavu z přítomnosti kardiostimulátoru v těle. Co se týče informovanosti, firmy vyrábějící a distribuující kardiostimulátory se předhánějí ve vydávání informačních brožur. Je však otázkou, zda jsou vhodné a upravené tak, aby je dokázali správně pochopit i lidé s nižším vzděláním a lidé v pokročilejším věku, kterých je indikovaných k výkonu většina. Přestože z výzkumu jasně vyplývá spokojenost klientů a jejich dobrá informovanost, osobně bych uvítala větší množství a rozmanitější nabídku informačního materiálu (více fotografií, více kazuistik.)

Všichni klienti kromě jednoho, který byl stimulován z vitální indikace, měli čas na rozmyšlenou, na rozhovor se svou rodinou, nebo s někým blízkým. Všichni tuto možnost využili. Klienti měli důvěru k sestře, která je provázela celým procesem, a nestyděli se. Pěti klientům vymizely po výkonu problémy, kvůli kterým vyhledali lékaře. Dva klienti nepociťovali subjektivně žádnou změnu. Dle Kapounové (Kapounová, 2007) reagují pacienti na implantovaný kardiostimulátor různě. Někteří pociťují strach o svůj život, nepříjemnou závislost na přístroji. Některým dává kardiostimulátor pocit volnosti a kontroly nad svým životem. V našem výzkumu vnímalo šest klientů přítomnost kardiostimulátoru pozitivně, jeden klient jej vnímal jako cizí těleso ve svém těle. Co se týče profesního působení, dvě klientky byly krátce v pracovní neschopnosti, ostatní byli bez omezení. Pouze jeden klient nezměnil svůj životní styl. Šest klientů se snaží pravidelně odpočívat. Překážku v intimním životě neprokázal žádný z dotazovaných, naopak u jedné klientky došlo k posílení vztahu s manželem. Rodiny všech klientů přijaly fakt implantace kardiostimulátoru s tolerancí a s respektem. Dle výsledků výzkumu a doporučení České kardiologické společnosti docházejí všichni klienti na pravidelnou kontrolu kardiostimulátoru do kardiostimulační poradny. Ujištění od lékaře, že baterie přístroje funguje, jim dává pocit bezpečí stejně jako možnost kontaktovat lékaře v případě jakýchkoli potíží. Pouze jeden respondent měl obavy o funkčnost přístroje. Dle dostupných informací od firmy Biotronik by k situaci, že se baterie vybijí, nemělo u pravidelných kontrol dojít.

Závěr

Implantace kardiostimulátoru je důležitý, život zachraňující výkon. Každoročně se v České republice provede více než 6000 implantací trvalého kardiostimulátoru. Kardiostimulace je léčebnou metodou pomalých srdečních rytmů. Přestože kardiostimulátor zlepšuje svým nositelům zdravotní stav, je to náročná životní situace, která zasahuje do všech aspektů klientova života. Cílem naší práce bylo zjistit a zmapovat péči o klienty před a po implantaci kardiostimulátoru. Výzkumem bylo zjištěno, že péče o tyto klienty je na velmi dobré úrovni a všichni dotazovaní byli s péčí spokojeni. Měli dostatečné množství informací, které získávali jak od lékaře, tak od sestry. Mnoho klientů čerpalo informace z informačních materiálů a z médií, především z internetu. Pro většinu klientů byla nutnost implantace šokem, se kterým se museli vyrovnat. Přes počáteční obavy a časté sledování srdečního rytmu se klienti s kardiostimulátorem sžili a jeho přítomnost v těle již nevnímají. Jejich život je ve většině případů lepší. Z výzkumného šetření vyplývá, že kardiostimulátor významně ovlivňuje zdravotní stav klientů, ale nemá omezující vliv na jejich život.

Bc. Hana Balvínová, Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského, Jednotka intenzivní péče – interní oddělení,
Mgr. Helena Michálková, Ph.D., Zdravotně sociální fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích

 

Literatura:

1. Balvínová H. Cesta k modernímu ošetřovatelství XIII. Sborník konference. 9/2011

2. Kapounová G. Ošetřovatelství v intenzivní péči. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2007. 350 s. ISBN 978-80-247-1830-9

3. Kutnohorská E. Etika v ošetřovatelství. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2007. 163 s. ISBN 978-80-247-2069-2

4. Řepová V, Galatíková J. Příprava a péče o pacienta před a po primoimplantaci a reimplantaci kardiostimulátoru. Sestra. 2007;17(12):44. ISSN 1210-0404

5. Škrla P. Především neublížit. 1. vyd. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2005. 162 s. ISBN 80-7013-419-4

6. Táborský K. a kol. Zásady pro implantace kardiostimulátorů, implantabilních kardioverterů – defibrilátorů a systémů pro srdeční resynchronizační léčbu 2009. Vypracovali členové výboru pracovní skupiny Arytmie a trvalá kardiostimulace České kardiologické společnosti

7. ANON Co byste měli vědět o svém kardiostimulátoru. Biotronik. 2005. [online]. [cit. 2009-11-23]. Dostupné z http://www.biotronik.cz/prirucky/pm.pdf

 

• tisk
• předplatit si