Pomáhající profese si zaslouží úctu společnosti

S nedostatkem všeobecných sester, fyzioterapeutů a dalších nelékařských zdravotnických pracovníků (NLZP) se u nás v současné době potýká mnoho zdravotnických zařízení. Zvýšení jejich počtu chce Ministerstvo zdravotnictví ČR (MZ ČR) dosáhnout mj. i změnou stávajícího systému vzdělávání, kterou přináší novela zákona č. 96/2004 Sb., o nelékařských zdravotnických povoláních, jíž by se měla v brzké době zabývat vláda. Na jaké další změny by se měli zdravotníci připravit, jsme se zeptali ředitelky Odboru ošetřovatelství a nelékařských povolání MZ ČR a hlavní sestry ČR Mgr. Alice Strnadové, MBA.

V jaké fázi je nyní příprava novely zákona č. 96/2004 Sb.?

Dnes (16. března 2016 – pozn. red.) jde novela zákona do porady vedení, což znamená, že je vypořádané vnitřní připomínkové řízení. Po schválení poradou vedení předáme tento materiál legislativnímu odboru MZ, který bude vypořádávat připomínky z vnějšího připomínkového řízení, a poté bude materiál odeslán na příslušná místa.

Kdy by se tedy mohl dostat k projednávání v Poslanecké sněmovně?

Náš termín odeslání na vládu je březen/duben 2016.

Pak už to tedy bude na zákonodárcích. Pokud ji schválí, kdy by mohla novela zákona začít platit?

Naším původním záměrem bylo, že by mohla začít platit od roku 2018/2019, ale protože reagujeme na požadavky a potřeby praxe, domníváme se, že by mohla začít platit už od září roku 2017.

Jaké jsou hlavní změny, které přináší?

Cílem této novely bylo především zjednodušit a zefektivnit vzdělávání pracovníků, kteří poskytují přímou ošetřovatelskou péči. Zaměřili jsme se proto na zdravotnické asistenty, které nově přejmenováváme na praktické sestry a zároveň navrhujeme, aby v rámci své odborné způsobilosti pracovali bez odborného dohledu. Zároveň tato novela umožní absolventům středních zdravotnických škol, aby zkrácenou formou studia – předpokládá se jednoleté studium na vyšší odborné škole – mohli získat kvalifikaci všeobecné sestry. Tato možnost bude platit i pro porodní asistentky a zdravotnické záchranáře, kteří si zkrácenou formou studia budou moci doplnit kvalifikaci tak, aby mohli pracovat na pozici všeobecné sestry. Dále vracíme vzdělávání dětských sester na kvalifikační úroveň.

Budou tedy mít stejné kompetence jako vystudované všeobecné sestry?

Ano budou. Zároveň dbáme na to, aby byly naplněny požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES. Jejich vzdělání bude s touto směrnicí kompatibilní a po absolvování zkráceného studia získají titul DiS.

Směrnice hovoří o 4600 hodinách odborné výuky, poměrně rozdělené na teoretickou a praktickou část. Zvládnou je i studenti této zkrácené verze studia?

Ano. Intenzivně jednáme s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR (MŠMT) a samozřejmě i se zdravotnickými školami na změně rámcových vzdělávacích programů. Nechala jsem si v této souvislosti vyhodnotit rámcové vzdělávací programy středních a vyšších odborných zdravotnických škol v Praze, Brně, Ostravě a v Plzni a na základě výsledků těchto porovnání stanovíme po dohodě s MŠMT a s Asociací vyšších odborných škol, jak konkrétně bude toto studium vypadat. Také předpokládáme, že uchazečům, kteří jsou již v praxi, bude umožněna i kombinovaná forma studia a do praxe se jim bude započítávat i to, co již absolvovali v rámci své činnosti pro poskytovatele zdravotních služeb.

Neobáváte se poklesu kvality všeobecných sester? Přeci jen pokud si budou moci vybrat, zda se přihlásí k tříletému studiu, nebo k jednoleté nástavbě po střední zdravotnické škole, tak jejich volba bude asi poměrně jasná.

Tuto námitku slýchám často. Právě proto pracujeme na tom, aby se změnily už rámcové vzdělávací programy na středních zdravotnických školách. Letos to zřejmě už nestihneme do začátku nového školního roku, ale myslím si, že od příštího školního roku by už mohly fungovat. Samozřejmě uchazeč, který se bude ke zkrácené formě studia hlásit, bude muset během toho roku splnit všechna kritéria, která budou požadována. Bude mít na vybranou, jak to zvládne, ale rádi bychom tímto krokem dali šanci studovat obor všeobecná sestra i těm uchazečům, kteří dnes, třeba z finančních důvodů, nemohou. Samozřejmě však budeme dbát na to, aby uchazeči splnili všechny požadavky.

Zvládnou školy uspokojit zájem uchazečů?

Zpočátku očekáváme velký zájem, ale tím, že studium bude jednoleté, bude i vyšší obrat studentů. Myslím si, že střední zdravotnické školy i vyšší odborné školy mají kapacitu na to, aby postupně vyšly všem uchazečům vstříc.

Možnost jednoletého zkráceného studia budou mít tedy pouze absolventi středních zdravotnických škol?

Ano. Pro uchazeče z nezdravotnických oborů platí standardní doba studia tří let buď na vyšší odborné škole, nebo v bakalářském studijním programu na vysoké škole.

Do jaké platové třídy budou absolventi zkráceného studia spadat?

Do stejné platové třídy, jako jsou zařazovány všeobecné sestry s absolvovaným vzděláním na VOŠ.

Vysokoškolské studium jak je nastaveno nyní, se ale nezmění?

To zůstane zachováno. Někdy jsem za tento krok zkráceného studia kritizována, neboť tato možnost existuje už dnes v rámci školského zákona, ale z praxe víme, že se tak neděje. Zvláště na vyšších odborných školách tomu tak není, a proto tuto možnost explicitně uvádíme v novele zákona. Současně s tím chceme rozpracovat metodické pokyny, jaký bude postup přijímání uchazečů, jaké budou požadavky na absolventy i jak bude vypadat samotný studijní program. Chtěla bych upozornit, že i vysoké školy mají dnes možnost započítávat předchozí studium a za splnění určitých podmínek přijímat uchazeče na základě jejich žádosti do vyšších ročníků. V praxi to umožňuje například Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích.

Neuvažovali jste o nějakém zvýhodnění těch sester, které absolvují celé vysokoškolské studium, oproti absolventům jednoleté nástavby?

Určitě ne. Myslím si, že jednoleté studium bude také náročné a my musíme hlavně zareagovat na požadavek, aby se absolventi co nejrychleji dostávali do zdravotnických zařízení.

Nicméně systém vzdělávání je jen jedním z mnoha důvodů, proč dnes nejen sestry ve zdravotnictví chybějí.

Ano. To, co mě trápí, je nedostatečné finanční ohodnocení sester, jejich pracovní podmínky a jejich vysoká fyzická i psychická zátěž. To jsou důvody, proč nám sestry odcházejí mimo obor nebo do zahraničí. Ve shodě s předsedkyní Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče Bc. Dagmar Žitníkovou se snažíme najít řešení, aby nebyl takový propastný rozdíl mezi mzdou a platem a aby byla nastavena pravidla, že pokud se zvyšují platy, tak aby se zvýšily stejně ve všech zdravotnických zařízeních, bez ohledu na to, zda jde o příspěvkovou organizaci přímo řízenou MZ ČR, nebo o privátní zdravotnický subjekt. Máme signály, že pokud se plošně zvyšují platy, tak zatímco v přímo řízených organizacích se tak stane, v privátním sektoru se to nestane vždy, a platy se pak liší o pět až šest tisíc korun, což podle mě není správné. Nemluvě o tom, že jsou platy ve zdravotnictví nízké. Proto jednáme s panem ministrem zdravotnictví o tom, aby byla nastavena kritéria pro pravidelnou valorizaci mezd a platů.

To by sestry a ostatní nelékaři jistě ocenili. A co pracovní podmínky?

Co se těch týče, tak mám možná hodně ambiciózní plány a zatím bych je nerada detailně zveřejňovala. Nicméně si myslím, že bychom mohli hovořit třeba o nějaké zkrácené pracovní době za plný plat nebo o dřívějším odchodu do důchodu. S ohledem na prodlužující se věk odchodu do důchodu je podle mého názoru již nyní jasné, že sestry nebudou moci vykonávat například profesi sestry u lůžka do 65 let. Jsem přesvědčena o tom, že pomáhající profese jsou společensky potřebná záslužná povolání a společnost by je měla jako taková ocenit. Mimo jiné zejména těmito změnami. Velmi bych se o to zasazovala.

Nedostatek sester a ostatních nelékařů pociťují snad všechna zdravotnická zařízení. Scházejí však přesná data, kolik jich skutečně chybí. Pracuje se na jejich získání?

To bylo jedno z „překvapení“, která na mě po příchodu na ministerstvo čekala. Chtěla jsem aktuální data, abychom si mohli udělat představu o tom, kolik NLZP reálně v praxi schází, ale ukázalo se, že data chybějí. Nějaká sice máme od ÚZIS (Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR – pozn. red.), ale ta přicházejí se zpožděním a neobsahují pro nás potřebné informace. Proto jsem loni v říjnu uspořádala dotazníkový sběr dat ve zdravotnických zařízeních. Bohužel, návratnost byla jen 47 %, takže o validních výsledcích nemůžeme hovořit. Chápu obavy některých poskytovatelů zdravotních služeb, které jsem potom zachytila, že měli obavu z toho, jak budeme s těmito daty dál nakládat, a to i přesto, že jsme garantovali, že je to čistě z těchto důvodů. Nicméně v tuto chvíli je v Poslanecké sněmovně ve třetím čtení návrh novely zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, v němž se hovoří mj. i o vzniku Národního registru zdravotnických pracovníků (NRZP). Tento nový registr by nám již měl poskytovat data, po kterých všichni dlouho voláme. Abychom měli zmapované například ty, kteří sice mají platnou registraci, ale v oboru nepracují apod., což jsme dosud nemohli a výsledná data nám to zkreslovalo. Do doby vzniku nového registru jsme se proto alespoň snažili nastavit současný registr v Brně tak, aby nám poskytoval nejen statistická data, ale abychom viděli i aktuální potřebu například z hlediska krajů, z hlediska struktury povolání apod. Tento registr však bude teprve spuštěn během příštích čtrnácti dní, takže první data bychom mohli mít podle mého názoru nejdříve za rok. Do budoucna bude mojí snahou data centralizovat, abychom neměli několik registrů současně, ale jen jeden centrální, a to prvně zmiňovaný NRZP. To je však také ještě běh na dlouhou trať.

Zmínila jste sestry, které pracují mimo obor zdravotnictví. Co musejí splnit, kdyby se chtěly do oboru vrátit?

V současnosti sestry, které vystudovaly podle dřívějších právních předpisů, tedy zahájily studium na střední zdravotnické škole nejpozději v roce 2004, musejí k výkonu povolání všeobecné sestry bez odborného dohledu prokázat 3 roky výkonu povolání všeobecné sestry, z toho v posledních 10 letech alespoň 1 rok výkonu povolání všeobecné sestry, a účast na celoživotním vzdělávání. Pokud tyto podmínky neprokáží, vykonávají povolání do doby splnění těchto podmínek pod odborným dohledem.

Novelou zákona navrhujeme tyto tvrdé podmínky zmírnit. To znamená, že pokud by měly všeobecné sestry zájem se do zdravotnictví vrátit, tak s platností novely zákona budou muset pracovat pod odborným dohledem jen do doby zapracování.

Další profese, s jejímž nedostatkem se dnes zdravotnická zařízení potýkají, jsou fyzioterapeuti. Chystají se i v tomto povolání nějaké změny?

O nedostatku fyzioterapeutů, resp. o jejich problémech v praxi vím. Mnoho z nich vystudovalo podle starších právních předpisů a neměli možnost doplnit si specializační vzdělávání. Značná část mé denní agendy se dnes proto týká právě jich, ať už jde o řízení o uznání specializované způsobilosti, odvolání apod. Z tohoto důvodu přistoupilo MZ ČR v novele zákona č. 96/2004 Sb. k tomu, že doloží-li fyzioterapeut 10 let praxe v oboru, bude to stačit k tomu, aby tím byla nahrazena podmínka specializačního vzdělávání.

Jaké další otázky novela zákona č. 96/2004 Sb. ještě řeší?

V rámci připomínkového řízení se objevovaly i požadavky na zrušení kreditního systému a úpravu celoživotního vzdělávání a v této problematice předpokládám ještě změny na základě vypořádání připomínek z vnějšího připomínkového řízení. Dále se vyskytovaly požadavky na další obory, aby se nějakým způsobem předělávaly, přejmenovávaly nebo přidávaly, ale jak už jsem říkala na začátku, ambicí této novely zákona bylo především nastavit systém vzdělávání pracovníků, kteří poskytují přímou ošetřovatelskou péči. Z těch hlavních bodů jsem už asi vyjmenovala vše. Z dalších připomínek bych ještě zmínila například ty, které se týkaly zpřísnění akreditačního řízení, certifikovaných kurzů a podobně.

Novela zákona je teď vaší prioritou, nicméně jaké další plány máte do budoucna z pozice hlavní sestry ČR?

To, co mě momentálně tíží, je zdravotnická dokumentace. Myslím si, že sestry, a nejen ony, ale všichni nelékaři jsou přetíženi administrativou. Proto jsem ustanovila pracovní skupinu, která má za cíl jednak revizi ošetřovatelské koncepce a jednak ošetřovatelské dokumentace s jednoznačným cílem zjednodušit ji. Dali jsme si termín do konce července 2016, kdy by měl být hotový pracovní materiál, který zašleme k dalšímu připomínkování. Chci, aby se k tomu vyjádřilo co nejvíce odborníků a abychom o tom pak diskutovali. Na základě těchto připomínek by měla vzniknout nová koncepce ošetřovatelství a návrh na změnu vyhlášky o zdravotní dokumentaci. Čeká nás také diskuze o podobě vyhlášky č. 55/2011 Sb., o činnostech zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků, je nutné, aby odborné společnosti a ČAS na podobě intenzivně spolupracovaly. Další oblastí, která je mým cílem, je celoživotní vzdělávání. Chtěla bych nastavit systém, aby celoživotní vzdělávání probíhalo po jednotlivých oborech, kdy bychom si stanovili základní modul, co musí pracovník splnit, a podle jednotlivých oborů by se pak přidávaly ještě variabilní moduly. Pro každou profesi by tak byly nastaveny výstupní znalosti a na jejich základě by byl postaven tzv. kompetenční model. Mým cílem je, aby celoživotní vzdělávání probíhalo účelně a pro potřeby jednotlivých oborů. Samozřejmě, je to ambiciózní cíl a s každou odbornou společností budu na jednotlivých oborech spolupracovat. Dalšími oblastmi jsou pak také např. reforma psychiatrie, akční plány a mnoho dalšího. Té práce je opravdu hodně.

Problém je i v tom, že sesterské povolání údajně ztratilo svou prestiž. Máte nějaký plán, jak to změnit?

Nedomnívám se, že by pojmově sesterské povolání ztratilo prestiž. Je věcí každého poskytovatele zdravotních služeb, jak se jeho zaměstnanci, tedy lékaři i sestry, prezentují svou prací i vystupováním vůči svým pacientům a jakou si tím jejich pracoviště i oni sami získají prestiž ve svém regionu. Nicméně je třeba zmínit, že prestiž konkrétně sester je závislá na lidském faktoru, tedy na tom, kdo tuto profesi vykonává, na jeho intelektuálních a morálně volních vlastnostech, přičemž zájem takto kvalifikovaných lidí vykonávat tuto profesi je závislý na jejich společenském ohodnocení, pracovních podmínkách a dalších faktorech, které vytváří společnost a které jsme v našem rozhovoru rozebíraly. Je tedy věcí všech zúčastněných, tedy ministerstva, České asociace sester, odborů i dalších kompetentních orgánů, aby svůj závazek k vytvoření společenských podmínek vůči sestrám splnily.

Magda Hettnerová, redakce Florence

 

→ kdo je

Mgr. Alice Strnadová, MBA
Po maturitě pracovala jako všeobecná sestra na gynekologickém, posléze urologickém oddělení Thomayerovy nemocnice v Praze, kde se po dalším vzdělávání stala vrchní sestrou. Od roku 2000 v nemocnici vedla oddělení individuálního programu péče. Vystudovala vysoké školy v oblasti veřejné správy a andragogiky, získala tituly Mgr. a MBA. Od roku 2007 byla vedoucí katedry managementu a řízení Ústavu práva a právní vědy. O rok později se stala odbornou asistentkou na 1. LF UK v Praze. Působila též jako předsedkyně sekce primárních sester České asociace sester (ČAS) a v roce 2015 ji ministr zdravotnictví MUDr. Svatopluk Němeček, MBA, jmenoval ředitelkou Odboru vzdělávání a nelékařských profesí MZ ČR a hlavní sestrou ČR po Mgr. Aleně Šmídové, která k 1. dubnu 2015 z funkce odstoupila.

 

• tisk
• předplatit si