Balneologie v Lázních Bechyně

Balneologie (balneo = lázeň, lázeňský, logos = nauka) je soubor léčebných postupů s využitím léčebných prostředků, které mají své specifi kum pro konkrétní místo. V Lázních Bechyně, které se zaměřují na pohybový aparát, je jednou z významných procedur slatinná koupel či obklad.

Jako první popsal účinky balneologie již v 16. století Paracelsus. Později přinesli poznatky o účincích slatinných koupelí Napoleonovi vojáci po návratu z tažení v Egyptě a Napoleonův nejmladší bratr Jérôme Bonaparte pro ně poté nechal vystavět lázně. Od 19. století jsou pak lázně houfně zakládány v evropských zdravotních střediscích. Některé země, jako například Skotsko nebo Irsko, využívají sušenou a stlačenou slatinu i pro vytápění svých domů nebo k vaření. Rašelina je také používána i při výrobě sladové whisky.

S trochou nadsázky lze říci, že cesta rašeliny do bechyňských lázní začíná v pozdních čtvrtohorách. Ne každá rašelina je totiž vhodná k léčebným účelům. Rašelina musí mít určité potřebné fyzikální vlastnosti (schopnost zadržet a přenášet teplo) a také určité chemické složení (přítomnost huminové kyseliny, pryskyřic, aromatických látek a další). Rašelina, kterou používáme v Lázních Bechyně, je tak kvalitní, že odborným rozborem v ní najdete např. pylová zrnka rostlin, které na našem území rostly v dávné minulosti. Patří proto k nejlepším v České republice i ve střední Evropě. Podléhá přísným pravidelným kontrolám, a to ložiskem přírodního léčivého zdroje počínaje až ke komplexní analýze peloidu (peloidy jsou látky vznikající v přírodě geologickými pochody a ve směsi s vodou se používají jako koupele či zábaly). Tato rašelina obsahuje huminové kyseliny, které otevírají póry, a má také hojnost vosku a pryskyřice. To vedlo Lázně Bechyně k zamyšlení, zda kromě pohybového ústrojí neléčit také ženské choroby. Rašelina pochází z Komárovského blata, kde je balneologicky nejcennější ložisko čisté rašeliny s kyselostí (pH) 4,5–5,5. Těží se tu už od roku 1905. Každé lázně musejí mít svůj léčebný zdroj a pro Lázně Bechyně jsou právě Komárovská blata tím, co dělá naše lázně lázněmi. To je také důvod, proč je třeba toto unikátní přírodní bohatství chránit.

V Lázních Bechyně využívají rašelinu k tradičním lázeňským procedurám, jako jsou
např. slatinné koupele, zábaly apod.
foto: archiv

V Lázních Bechyně využíváme rašelinu k tradičním lázeňským procedurám, jako jsou např. slatinné koupele, zábaly apod. Rašelina vytvoří v klidové poloze kolem ponořeného těla už za minutu obalovou termickou vrstvu, v níž dochází k rovnoměrnému odevzdávání tepla s velkou intenzivní reakcí na celý organismus. Slatina má také protizánětlivé, antibakteriální, termické, spasmolytické i analgetické účinky. Vzhledem k tomu, že kůži také říkáme „třetí ledvina“, protože epitelové buňky jsou selektivně propustné, můžeme si domyslet, jaké pochody probíhají v lidském těle přikládáním rašelinových zábalů. A aby bylo zřejmé, čím je rašelina, kterou v Lázních Bechyně používáme, unikátní, přikládám hodnocení z Balneologického ústavu Univerzity Karlovy ze dne 12. prosince 1939:

Dle chemického rozboru Státního geologického ústavu v Praze (autor Dr. Václav Veselý, rada Stát. geologického ústavu) jedná se u slatiny používané v lázních v Bechyni o převážně vegetabilní slatinu, která obsahuje hojnost organických látek (humusových kyselin, pryskyřic, vosku, huminu apod.), Bitumena (vosk, pryskyřice) jsou nositeli estrogenních účinných látek, kterým se přikládá účinek při ženských chorobách. Humusové kyseliny mají účinek adstringující, čímž usnadňují otevření potních pórů v pokožce a také zvyšují absorpci kůže. Ale slatina tato obsahuje značné množství ve vodě rozpustných anorganických sloučenin, léčebně významných. Tato chemická vlastnost slatiny v Bechyni užívané tvoří podstatnou složku její léčebné účinnosti, stejně jako její vlastnosti fysikální: veliká bobtnavost, stabilita suspenze (pomalá sedimentace) s malou tepelnou vodivostí. V důsledku těchto předností hodí se tato slatina velice dobře k přípravě tepelných koupelí i obkladů slatinných, jak konečně mnohaletá praktická zkušenost s tímto peloidem nepochybně prokázala. Přednosta balneol. ústavu prof. Dr. Eduard Cmunt.

KLINICKÁ INDIKACE PELOIDU: Peloid je pro svoje fysikální vlastnosti velmi výhodným materiálem pro přípravu obkladů, zábalů, polovičních a hlavně celkových koupelí, kterými bude možno teplo dávkovat hypertermii až asi do 47 °C délkou koupele a volbou vrstvy peloidní koupele nad tělem asi do 30 cm, patří mezi humolity, z kterých teplo prostupuje nejlineárněji, nejšetrněji. Čas aplikace zábalu i koupele: 15 minut, následně 15 minut suchý ovin.

Všeobecné kontraindikace: srdečně- cévní indispozice, varixy, akutní horečnatá onemocnění aj. omezení, která vždy určuje lékař.

Indikace: M. B., R. A., poúrazové stavy, spasmata, neuromyalgie, celkové vyčerpání organismu, dop. rychlejší regenerace, „pohladí“ i zevní lymfatický systém.

Jitka Chlupáčová, aromaterapeut, lymfoterapeut, masér v lázních bechyně

• tisk
• předplatit si