Zemřela přední česká představitelka konceptu sebepéče PhDr. Renata Halmo, Ph.D.

Dne 21. září 2016 zemřela ve věku 55 let po dlouhé těžké nemoci vážená paní PhDr. Renata Halmo, Ph.D.

Odešla velice originální a vnitřně bohatá osobnost s vyhraněnými názory a postoji, s ohromnou vnitřní vůlí a energií. Lze ji charakterizovat různými přídomky – sestra s bohatou (i mezinárodní) praxí, středoškolská a univerzitní pedagožka, vědecká pracovnice a organizátorka, ale i manželka a maminka dvou dětí a nezdolná bojovnice se zákeřnou chorobou, které nakonec podlehla.

Její studijní, profesní a akademická dráha byla plna nezměrného úsilí, osobního nasazení a úžasné vnitřní energie. Bylo tomu tak i proto, že tato dráha nebyla zdaleka přímočará a jednoduchá, ale spíše plná různých peripetií a nelehkých situací.

PhDr. Renata Halmo, Ph.D., absolvovala střední zdravotnickou školu v Prostějově v oboru zdravotní sestra a poté byla přijata k magisterskému studiu na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Absolvovala v roce 1986 v oboru pedagogika – péče o nemocné. Po krátkém působení na střední škole nastoupila jako odborná asistentka na Lékařskou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci. Vyučovala ošetřovatelství na II. interní klinice, a to studenty oboru všeobecné lékařství a studenty učitelského oboru pedagogika – ošetřovatelství. Jednalo se o významný moment nejen v jejím profesním a osobním životě, ale také z hlediska rozvoje vysokoškolsky pěstovaného oboru ošetřovatelství na lékařské fakultě. Stala se první vysokoškolsky vzdělanou sestrou na plný pracovní úvazek, která se na LF UP zabývala profesionálně ošetřovatelstvím. V tomto období stvrdila svou rostoucí odbornou způsobilost úspěšným složením rigorózní zkoušky z oboru pedagogika na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.

V roce 1991 přerušila svou slibně se rozvíjející akademickou kariéru a odešla do Spolkové republiky Německo, kde působila v nemocnici Mnichov – Schwabing jako sestra u lůžka v řadě nemocničních oddělení. Pracovala i v domácí péči Ambulante Krankenpflege – H. Bethke a učila na zdravotnické škole Berufsfachschule Für Krankenpflege in München jako klinická učitelka (Unterrichtsschwester).

Po desetiletém zahraničním působení se vrátila do České republiky a nastoupila zpět na akademické pracoviště v Olomouci, které se ovšem mezitím transformovalo v samostatný Ústav teorie a praxe ošetřovatelství LF UP. Velmi rychle zde uplatnila velké množství teoretických znalostí i praktických zkušeností. V krátkém čase se jí podařilo zorganizovat, vyučovat a do praxe prosazovat mnoho užitečných aktivit, které poznala v německém prostředí. S jejím jménem je spojen zejména rozvoj konceptu sebepéče v klinické praxi, ale také koncept kinestetické mobilizace, bazální stimulace i první kurzy pro mentorky klinické praxe v České republice. Pro nedávno vzniklý ústav byly její pedagogické a organizátorské schopnosti i výrazné dispozice k vědecké práci neocenitelným přínosem.

 

Za záslužnou práci se dočkala i ocenění

Nepřerušené kontakty s německými kolegy jí umožnily organizovat po dobu šesti let (2003–2009) tzv. jarní školu, během které se na jeden týden scházeli na půdě Ústavu teorie a praxe ošetřovatelství čeští studenti i sestry z klinické praxe se svými kolegy z ošetřovatelské školy v Jeně (obor Pflegemanagement), aby si při praktickém nácviku osvojovali základní principy konceptu sebepéče a jeho řízení. Za tuto záslužnou práci v oblasti implementace konceptu deficitu sebepéče v České republice získala dr. Halmo ocenění předsedy Holsteiner Pflegegespräche Verein profesora Dr. Olafa Scupina.

Aktivity dr. Halmo v oblasti vědecké, pedagogické a organizátorské se rozvinuly do úctyhodné šíře. Věnovala se organizaci vědeckých konferencí s mezinárodní účastí pořádaných Ústavem teorie a praxe ošetřovatelství LF UP v Olomouci. Zároveň byla autorkou či spoluautorkou čtyř desítek vysoce odborných statí, článků, e-learningových opor, rovněž koncipovala řadu odborných přednášek. Na pedagogickém poli věnovala velké úsilí práci se svými studenty, zejména při vedení bakalářských a diplomových prací. Nelze pominout ani to, že působila jako členka redakční rady časopisu Diagnóza v ošetřovatelství a také jako členka mezinárodních odborných institucí Florence Network či Des Deutsches Network der SPDT (tj. Společnosti pro teorii deficitu sebepéče).

foto: autoři

Bohužel její profesní život byl v letech 2009–2010 vystaven dalším zkouškám. V důsledku reorganizace pracoviště byl zničen výborně pracující tým původního Ústavu teorie a praxe ošetřovatelství LF UP. Podstatná část klíčových pracovníků (včetně dr. Halmo) odešla. Dr. Halmo se rozhodla pro návrat k sesterské práci v Mnichově. České akademické prostředí ale neopustila. Pedagogicky působila v Ústavu zdravotnických věd na Fakultě humanitních studií Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. Hluboké rozčarování a rozhořčení spojené s přerušením jejího působení v Olomouci však do konce svého života nesla velmi těžce.

V roce 2013 úspěšně ukončila doktorské studium na 1. LF UK Praha, na Ústavu pro humanitní studia v lékařství, v oboru lékařská etika. Ve své disertační práci „Sebepéče jako projev autonomie člověka v procesu péče“ se zabývala sebepéčí z pohledu filozofie a etiky. Zúročila nejen své dlouhodobé zkušenosti s prosazováním konceptu sebepéče, ale zároveň se pokusila s úspěchem poukázat i na základní filozofické a etické souvislosti a důsledky tohoto pozoruhodného modelu. Práce byla v tomto směru natolik cenná, že bylo potřebné, aby se s ní mohla seznámit i širší odborná veřejnost. To se podařilo díky tomu, že disertační práce byla publikována v knižní podobě pod názvem Sebepéče v ošetřovatelské praxi v roce 2014 nakladatelstvím Grada.

Bohužel v té době již nemoc plně ovládla její život. Nebylo jí dopřáno, aby mohla naplno rozvinout svou akademickou a profesní kariéru a především aby mohla předávat své rozsáhlé znalosti a dovednosti studentům i kolegům a využívat je tak pro blaho pacientů, na které vždy myslela nejvíce. Nemoc byla příliš silným protivníkem, a tak se v podzimním čase tohoto roku životní pouť Renaty Halmo uzavřela.

Pro nás, a jistě i pro všechny, kteří se s ní setkali, bylo nesmírnou ctí, že jsme s ní mohli, byť třeba jen na krátký čas, jít společně životem a spolupracovat. Čest její památce.

Lenka Špirudová, Martin Hemelík, Marie Zvoníčková

 

• tisk
• předplatit si