V Praze se konal 6. národní kongres České společnosti pro trombózu a hemostázu

Desítky lékařů a sester se ve dnech 21.–22. listopadu 2016 sjely do Clarion Congress Hotelu Prague v pražských Vysočanech. Konal se tu totiž 6. národní kongres České společnosti pro trombózu a hemostázu ČLS JEP, který tato společnost uspořádala ve spolupráci s Českou hematologickou společností ČLS JEP a s Českou asociací sester (ČAS).

Konference zdravotnických pracovníků v nelékařských profesích se konala souběžně s programem lékařů v pondělí 21. listopadu. Po zahájení programu a úvodních slovech organizátorů se první přednášky ujala jedna z předsedajících prvního bloku PhDr. Dagmar Škochová, MBA, předsedkyně Traumatologicko-ortopedické sekce ČAS. Její přednáška se zaměřila na bezpečnost personálu, zejména na prevenci poranění ostrými předměty ve zdravotnictví. „Bezpečnost a ochrana zdraví při práci je oblast, která je důležitá pro všechny osoby ve zdravotnických zařízeních,“ řekla na úvod svého sdělení PhDr. Škochová. „Bezpečnost a ochrana zdraví zaměstnanců jsou prvořadé a úzce souvisejí i se zdravím pacientů, neboť výkon pracovníka je v souvislosti s okolnostmi bodného poranění narušen,“ upozornila. Následně představila částečné výsledky průzkumného šetření, které stále ještě probíhá a v jehož rámci bylo zdravotníkům a studentům zdravotnických škol rozdáno celkem 3510 nestandardizovaných dotazníků. Autoři šetření předpokládají, že nelékařští zdravotničtí pracovníci (NLZP) v praxi mají větší znalosti o rizicích profese a o možnostech ochrany zdraví při práci než studenti a stejně tak že NLZP v praxi mají větší znalosti o správném postupu při poranění ostrým předmětem než studenti zdravotnických škol. Částečně zpracovaná data pak poukázala na skutečnost, že manipulace s ostrými předměty ve zdravotnictví je všemi dotázanými jednoznačně považována za rizikovou činnost a rozdíly v názorech mezi věkovými, vzdělanostními i oborovými skupinami jsou minimální.

 

Oblíbeným lékem byla v minulosti krev z kozla

Následující přednášky se věnovaly zátěžovým faktorům v práci sestry nebo edukaci gravidních pacientek s aplikací LMWH v Trombotickém centru Všeobecné fakultní nemocnice v Praze (VFN). Velký ohlas vyvolala přednáška RNDr. Karla Nesměráka, Ph.D., z Katedry analytické chemie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy s názvem Léčení krve (a krví) v minulosti. Jak název napovídal, seznámil RNDr. Nesměrák posluchače s tím, jak byla krev a její úloha v lidském těle chápána našimi předky a jak byla využívána k léčbě nejrůznějších chorob. „První teorie o krvi a zdraví formulovali starověcí Řekové – Filolaos a Galén v humorální teorii vysvětlující vznik nemocí nerovnováhou čtyř tělesných šťáv – bílé žluči, černé žluči, slizu a krve. Léčebnými zásahy, které měly uvést tělesné šťávy do rovnováhy, byly nemedikamentózní způsoby léčby jako např. pouštění žilou nebo přikládání pijavek,“ řekl. Krev však byla podle jeho slov od pradávna i ceněným léčivem. Používala se krev z mnoha zvířat (ptáků, savců i ryb). „Proslulým středověkým léčivem byla Sanguis hirci vyrobená z krve kozla po deset dní krmeného směsí vybraných bylin. Vepřová krev byla zase surovinou pro Aqua antiphthisica, což byl přípravek pro léčbu tuberkulózy,“ popsal. Využívána však byla v historii i krev lidská, za nejcennější se pokládala krev z rusovlasého chlapce, kterou naši předci používali k výrobě náplasti na léčbu zlomenin nebo jako surovinu k destilaci Spiritus sanguinis humani.

V druhém dopoledním bloku zazněly nejen kazuistiky, ale přednášky i z oblasti laboratoří. Mgr. Lucie Dolejší z I. chirurgické kliniky VFN v Praze představila dvě kazuistiky na téma Rány a krvácení, na kterých prezentovala, že vhodné zvolení léčebného postupu a kvalitní vybavení pomáhá v praxi zvládat nejrůznější komplikace. „Celý tento zdlouhavý proces však vyžaduje komplexní a kvalifikovaný přístup celého týmu zdravotníků, tedy nejen lékařů a sester, ale i nutričních terapeutů a fyzioterapeutů,“ dodala na závěr. Další kazuistiku prezentovala Zdena Hajšmanová z Hematologického úseku ÚKBH FN Plzeň a LF UK Plzeň. Popisovala případ 76letého muže léčeného dabigatran etexilátem v dávce 2× denně 110 mg pro permanentní flutter síní, kterému byl opakovaně podán idarucizumab jako antidotum.

O vlivu metamizolu (Novalginu) na účinek protidestičkové terapie s ASA pohovořila Ing. Jana Bílková z Trombotického centra VFN v Praze a Bc. Dagmar Kubrichtová z téhož pracoviště přednesla přednášku na téma Profylaxe a léčba TEN u gravidních pacientek v Trombotickém centru.

 

Proti viru hepatitidy C není v současnosti dostupné očkování

Závěr dopoledního bloku patřil volbám do Traumatologicko-ortopedické sekce ČAS. Odpolední blok zahájil se svou přednáškou Humor v medicíně oblíbený přednášející MUDr. Radkin Honzák z Ústavu všeobecného lékařství 1. LF UK Praha a IKEM Praha a poté následovalo několik dalších zajímavých přednášek jako například Standardizace stanovení endoteliálních progenitorových buněk a cirkulujících endoteliálních buněk v periferní krvi, Protidestičková léčba a porovnání metod k vyšetření její účinnosti či Význam mezipřístrojového porovnání při uvedení nového koagulometru do laboratoře.

Velký ohlas vyvolala i přednáška MUDr. Soni Fraňkové z České hepatologické společnosti ČLS JEP na téma Hepatitida C: epidemiologie, prevence, diagnostika. Chronickou hepatitidou C trpí celosvětově více než 175 milionů lidí. V ČR je výskyt nízký, infikováno je méně než jedno procento populace. Většina infikovaných však o infekci vůbec neví. Hepatitida C je převážně krví přenosná infekce, která se v současné době přenáší nejčastěji nitrožilní aplikací drog. Přenosy pohlavním stykem a z matky na dítě jsou velmi vzácné. Chronická hepatitida C je zánětlivé onemocnění jater, při jehož dlouhém trvání může vzniknout až jaterní cirhóza. HCV infekce i ve své chronické fázi probíhá obvykle zcela bez příznaků, a proto je diagnóza nezřídka stanovena z krve při vyšetření z jiného důvodu. Test na přítomnost hepatitidy C by měl být proveden u všech, kteří si uvědomují některý z rizikových faktorů nákazy. Vyšetřeni by měli být rovněž ti, kteří mají zvýšenou aktivitu jaterních enzymů. Hepatitida C je dnes dobře léčitelnou nemocí. Cílem léčby je úplné odstranění viru z organismu, které vede k zastavení jaterního poškození. Pokud se pacient s HCV vyléčí, není již pro své okolí infekční a nikdo se od něj nemůže nakazit. V současnosti jsou k dispozici léky, které přímo zasahují do replikačního cyklu viru a dokáží vyléčit téměř 100 % pacientů. Proti HCV však není v současnosti dostupné účinné očkování. Vývoj vakcíny je pro velkou variabilitu viru hepatitidy C problematický. Proto se v prevenci onemocnění uplatňují především zásady zabraňující přenosu infekce. Důležité je také odhalit co nejvíce nemocných, kteří o své infekci nevědí a představují tak riziko pro své okolí.

V závěru konference pak nesměla chybět ani diskuze a zhodnocení celého dne. Druhý kongresový den mohly sestry navštívit přednášky lékařů nebo si prohlédnout posterovou sekci, která byla nedílnou součástí akce.

 

Magda Hettnerová, redakce Florence

 

• tisk
• předplatit si