Tradičně netradiční léto studentů ošetřovatelství, aneb za prací do Nizozemska

Ústav ošetřovatelství 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy (3. LF UK) letos již desátým rokem pořádal pracovní stáž v Nizozemsku pro studenty prvního ročníku ošetřovatelství. Tohoto programu se zúčastnilo celkem sedm z nás. Měli jsme tak možnost podílet se na péči o geriatrické klienty v jedné z nejhezčích zemí v Evropě.

Pro nás, zájemce a dobrodruhy, začalo vše už v zimě ústním pohovorem, kterým jsme měli prokázat mj. i schopnost komunikace v anglickém jazyce. Po vyhlášení výsledků výběrového řízení se několik z nás stalo součástí programu, který se těší velké oblibě nejen mezi studenty, ale také mezi učiteli a holandskými kolegy.

V březnu nás navštívily holandské koordinátorky, které dlouhodobě spolupracují s pedagogy Ústavu ošetřovatelství 3. LF UK. Byly nám sděleny podrobné informace o struktuře stáže, co se od nás očekává a jaké dovednosti bychom mohli pobytem získat. Ačkoliv jsme byli nadšeni, některé z nás napadlo, jak pobyt v této zemi zvládneme, protože tamní jazyk – holandština – byla pro nás velkou neznámou. Nebyl však důvod k obavám. Všichni jsme si pochvalovali, jak skvěle je vše již od počátku zorganizováno. Po příletu do Nizozemska jsme se rozdělili do tří měst poblíž okresního města Utrecht. Dvě studentky byly přiděleny do města Kockengen, jedna do města Loenen, zbylí čtyři studenti do města Breukelen. Překvapivě jsme se v nové zemi poměrně rychle adaptovali. Bezpochyby na to měl vliv jak přátelský přístup holandských kolegů, tak krásné okolí města. Slova studentky Barbory Duchkové hovoří za vše: „Stáž jsem absolvovala v opravdu typické holandské vesničce Kockengen. Stala se pro mě plnohodnotným domovem, kde jsem v žádném případě nestrádala. Mezi své kolegy a klienty jsem byla přijata jako platný člen týmu a cítila jsem se mezi nimi velice pohodlně. Práce s klienty mě velmi bavila a vždy jsem měla radost, když jsem klientku přeměnila v upravenou dámu ve slušivých šatech.“

Dobrovolnictví s pečovatelskou službou je univerzální

Naším společným úkolem bylo plánování a realizace ošetřovatelské péče o klienty v tamních domovech pro seniory, a to buď na oddělení gerontopsychiatrie, nebo na oddělení somatickém. Zde si nás vzala pod křídla vždy jedna ze sester, která nám vysvětlila chod celého oddělení a seznámila nás s přítomnými klienty. Ze začátku jsme pracovali po boku sester, postupně jsme však byli vedeni k samostatnosti. Zastávali jsme ošetřovatelské úkony, jako je celková hygiena či pomoc při stravování, z volnočasových aktivit pak procházky po okolí, hraní společenských her a další.

„Pracovala jsem jako ošetřovatelka na oddělení gerontopsychiatrie ve městě Kockengen. Starala jsem se o potřeby klientů a poskytovala jsem jim dopomoc v běžných denních činnostech. Líbil se mi individuální přístup ke každému z nich a to, že svým klientům personál mohl věnovat hodně času,“ popisuje studentka Anna Pojezdná. Každé z pěti pater domova obývalo kolem 15 klientů, prostředí, kde se pohybovali, bylo plně bezbariérové a velmi dobře zabezpečené. Všechny dveře se otevíraly na čip, který u sebe měl pouze personál, některé se otevřely až po zadání příslušného číselného kódu. Kamerový a požární systém byl samozřejmostí, stejně tak automatický externí defibrilátor. Volný čas trávili klienti ve společenské místnosti, v případě příznivého počasí na velké terase před budovou zařízení. V přízemí byla restaurace, kadeřnictví, fyzioterapie, lékárna, trafika, snad i kosmetika a další služby, které mají takto klienti hned po ruce. Služby byly klienty hojně využívány a byly zahrnuty v ceně pobytu. Do zařízení docházeli rovněž lékaři, zdravotní sestry, pedikérky, rodinní příslušníci a mnoho dobrovolníků.

„Dobrovolnictví s pečovatelskou službou je univerzální a zahrnuje podporu v každodenních činnostech, návštěvy příbuzných, doprovázení na procházce, hostitelskou činnost, pomoc s jídlem, čtení novin, podporu paměťových činností, pomoc s osobními problémy, stimulaci aktivity, podporu zálib klienta, řemeslnou výrobu, hudbu, aktivity zaměřené na sociální rozvoj,“ říká další ze studentek Eva Durasová, která pracovala v Loenenu.

Studenti upekli typické české koláče a vánoční cukroví pro společné setkání se svými tutory

Zařízení v Breukelen je plně bezbariérové a moderně vybavené
fota: autoři

Kompetence mají sestry rozdělené podle vzdělání

V Nizozemsku platí osmihodinová pracovní doba, takže se sestry střídaly za den celkem třikrát. Všem sestrám tato pracovní doba vyhovovala, neuměly si představit pracovat 12 hodin, jako je tomu u nás. Každá byla také zodpovědná za jiný typ činnosti podle dosaženého vzdělání. Léky se pro klienty zatavovaly v lékárně do čirých plastových sáčků s identifikačními údaji, takže sestry byly zproštěny odpovědnosti za přípravu léků per os. Kromě toho měla každá k dispozici pager, elektronické zařízení, které jí umožnilo přijímat krátké textové nebo číselné zprávy v případě, že jiná sestra nebo klient potřebovali naléhavou pomoc nebo bylo třeba jim něco sdělit.

Zajímavý byl stravovací režim, a to nejen na oddělení. Holanďané netráví příliš času vařením, místo toho si připravují k jídlu sendvič. Toastové chleby tu jsou oblíbené, jsou vyráběny v několika typech. Náš šumavský chléb byste v obchodě hledali zbytečně. V zařízení se však podávala i teplá jídla – a byla výtečná!

Nejzajímavější, ale také nejsložitější součástí péče byla komunikace. Bezesporu jsme se všichni shodli na tom, jak je komunikace s klienty důležitá. Hraje totiž v oblasti ošetřovatelství obrovskou roli. Studenti pracující v Breukelenu se k otázce komunikace vyjádřili následovně: „Poté, co jsem se zapracovala a ošetřovatelky mne přijaly do svého týmu, jsem si začala všímat skutečnosti, jak je komunikace důležitá pro osobní pohodu klienta, usnadnění práce, domluvu a plánování péče. Jelikož verbální komunikace mezi mnou a klientem někdy vázla, mnohem více jsem si začala všímat řeči těla,“ říká Adéla Košnářová.

„Často nás omezovala neznalost holandštiny, proto každá věta a fráze, které jsme se v tomto jazyce naučili, byly cenným materiálem ke komunikaci s klienty. Občas jsme nebyli schopni kvalitního rozhovoru s klientem o jeho potřebách, ale právě tyto situace nás nejvíce naučily vnímat neverbální projevy komunikace, které vám mnohdy ‚řeknou‘ nejvíc,“ dodává Daniel Dus.

 

Čas je hlavní devizou holandského ošetřovatelství

V Nizozemsku se nikam nespěchá, na všechno byl čas a prostor. Nikdo nás nehonil, na vše jsme měli tolik času, kolik jsme jen potřebovali. Díky tomu jsme měli možnost trávit s klienty více času a přistupovat ke každému z nich maximálně individuálně. Od toho se také odvíjely hlavní rozdíly v péči. „V České republice je zdravotník často pod tlakem, zahlcen standardy ošetřovatelské péče, a z toho důvodu jsou potřeby klienta přehlíženy na úkor plnění těchto norem. V Nizozemsku bylo na prvním místě uspokojení klientových potřeb či přání a přátelský vztah mezi ním a zdravotnickým personálem,“ říká Jakub Leder.

Holanďané jsou velmi pozitivní a přátelští. Pro nás bylo příjemným překvapením, že problémy řeší s úsměvem a chladnou hlavou. Nervozita a stres u nich nemají místo. Mají zajímavý smysl pro humor – například po otázce, co se jim na Nizozemsku skutečně nelíbí, odpověděli, že tamní počasí. Velmi také ocenili naši snahu komunikovat v jejich národním jazyce a celkově obdivovali naši pracovitost v průběhu celé stáže. Myslím, že se tam všichni budeme rádi vracet.

 

Michal Češek a spolužáci

 

• tisk
• předplatit si