Kredity – opravdové vzdělávání, nebo jen nahánění bodů?

Jsem zdravotní sestra (na své povolání jsem byla vždy hrdá), ale jsem i manželka a máma. Nemusím se sama sebe ptát, co je pro mě víc. Práce sestry mě opravdu baví a naplňuje, ale pokud se mám rozhodovat, jestli budu trávit víkend s rodinou, nebo sbírat body na nějakém kongresu, tak jednoznačně volím rodinu.

A teď se ptám – je kreditový systém opravdu o vzdělávání? Dle mého názoru NENÍ. Pokud se budu chtít vzdělávat ve svém oboru instrumentářky, tak to, že nasbírám nějaký počet kreditů, ještě neznamená, že budu i vzdělaná. À propos, ani vlastně nevím, co pak tedy vlastně jsem? Jsem sálová sestra, instrumentářka, nebo perioperační sestra? Ať už je název jakýkoli, pořád podávám nástroje.

Úroveň českého zdravotnictví jde, dle mého názoru, od desíti k pěti. A to i přesto, že mnoho sester má tituly DiS., Bc. či Mgr. Jak je možné, že dřív byla sestra ze čtyřletého studia ukončeného maturitou daleko svědomitější, pečlivější a hlavně viděla pacienta (pardon, po novu – klienta) jako živou bytost? Namísto bílého pláště a rukavic dnes instrumentářka fasuje po nástupu do zaměstnání razítko a propisku. A na ty rukavice a případně olověné zástěry už peníze nezbudou. A co teprve holky na oddělení? Pacient je člověk vyžadující péči a ne arch papíru, který se musí podepsat a orazítkovat.

Jaké jsou dnes vlastně možnosti získání kreditů?

• Inovační kurz, školení, odborný kurz
• Inovační kurz e-learning
• E-learningový kurz
• Seminář
• Odborná stáž
• Kongres, konference…
• Publikační činnost
• Pedagogická činnost
• Vědecko-výzkumná činnost
• Vypracování metodiky

Takže, když to shrnu – zdravotní sestra, která vydělává celkem směšný plat a má k tomu rodinu, by si měla vzít – na úkor rodiny – přesčasy a víkendy, aby měla finance na nasbírání kreditů, pokud chce ve zdravotnictví pracovat i nadále. Ano, někdo by mohl namítnout, že požadované množství kreditů není nic strašného, ale pokud nepřednášíte nebo nestudujete školu, tak ty body nasbíráte po troškách. Vhodných e-learningových školení a víkendových seminářů je minimální množství, čas letí a vy najednou zjistíte, že čas vypršel a vám chybí ještě dvacet kreditů. A co teď? Nevím. A hlavně nechápu, čeho se snaží současný systém dosáhnout. Mě to akorát odrazuje od práce ve zdravotnictví, a to jsem si myslela, že mě má práce bude provázet po celou dobu aktivního života. Momentálně jsem na rodičovské dovolené a velmi zvažuji, že se do zdravotnictví již nevrátím. Proč? Protože mi vypršel čas na kredity a já se opravdu nechci honit za jejich sbíráním. Chci dělat svou práci a ve svém volnu se chci věnovat své rodině a koníčkům.

Ria Turanová Doubková

 

• tisk
• předplatit si