Ošetřovatelská péče u pacientů po operacích na standardním oddělení

Ošetřování nemocných po chirurgických operacích je specifickou záležitostí každodenní sesterské praxe. Nejčastěji se s těmito pacienty setkáváme na chirurgických pracovištích, ale není výjimkou se s nimi střetnout také na jednotkách intenzivní medicíny, úseku rehabilitace nebo na interním oddělení. Vždyť chirurgie zaštiťuje široké spektrum podoborů, které používají operační léčbu k řešení různých orgánových i systémových onemocnění.

Úvod

Chirurgie je lékařský obor, který využívá operačních výkonů a přístrojové techniky k diagnostice a léčbě patologických stavů. Za operační výkon se považuje chirurgické přetětí tkáně pacienta nebo uzavření již dříve vzniklé rány. Zjednodušeně řečeno lze chirurgii definovat jako „léčbu onemocnění a malformací lidského těla cestou operačního výkonu, který je veden lidskou rukou, ať už přímo, či nepřímo“ (Dušková et al., 2009).

Plánovaná i neplánovaná hospitalizace pacienta na chirurgickém oddělení bývá mnohdy spjata s následnou přípravou k operačnímu zákroku. Pooperační péče je tedy součástí procesu, který je pacienty vnímán s představou získání plného zdraví. Nicméně rehabilitace po výkonu není snadná a mnohdy se nemocnému nepodaří dosáhnout rychlého návratu do běžného života. Zde ovšem nastupují všeobecné i specifické znalosti ošetřovatelského týmu, které vedou k optimalizaci a kompenzaci zdravotního stavu jedince.

Klasifikace pooperačního období

Pooperační péče nastupuje v okamžiku, kdy je ukončen operační zákrok. Je součástí tzv. perioperačního procesu (péče související s celým předoperačním i pooperačním obdobím). Pooperační období je nejčastěji rozděleno následovně:

Ošetřovatelská péče u pacientů po operacích na standardním oddělení se odvíjí
od specifik výkonu, který pacientabsolvoval
fota: Profimedia a autorka

Bezprostřední pooperační stadium

Bezprostřední pooperační péče probíhá ihned po výkonu. V tomto období se pacient probouzí z anestezie a je monitorován na zotavovací jednotce (tzv. „dospávací pokoj“) (obr. 1). Zotavovací jednotka je místnost, která se nachází v blízkosti operačního sálu nebo je součástí operačního traktu. Je plně vybavena pomůckami k resuscitaci, technickými prostředky k monitoraci pacienta a také dalším vybavením, které je nezbytné po dobu, kdy pacient na tomto úseku setrvává.

Bezprostřední péči po operaci provádí anesteziologická sestra, která sleduje pacientovo vědomí, postupné odeznívání anestezie, vitální funkce, kontroluje místo operační rány, sekreci v drénech a vyhodnocuje bolest u pacienta (Valenta et al., 2003).

Sesterské intervence pro toto období jsou charakteristické především v oblasti zotavování se pacienta z anestezie a v předcházení vzniku raných pooperačních komplikací (zástava dechu, silné krvácení z rány a drénů apod.) (Wendsche et al., 2012).

Rané pooperační stadium

Rané pooperační stadium navazuje na předchozí bezprostřední pooperační péči. Tato péče se odehrává většinou na standardním oddělení, odkud byl pacient vyslán k operačnímu výkonu. Výjimku tvoří skupina pacientů, kteří prodělali rozsáhlý operační zákrok a nadále vyžadují monitoring vitálních funkcí a zvýšený dohled. Ti jsou dále odesláni na intermediální jednotku nebo jednotku intenzivní péče, případně na anesteziologicko-resuscitační oddělení (při nutnosti podpory vitálních funkcí a destabilizaci stavu) (Kala et al., 2012).

Pozdní pooperační stadium

Pozdní pooperační stadium je typické pro standardní lůžkové oddělení (obr. 2), kde dochází k úplné rekonvalescenci pacienta a výhledově k jeho propuštění do domácího prostředí.

Základní ošetřovatelské intervence u pacientů po operaci na standardním oddělení

Ošetřovatelská péče u pacientů po operacích na standardním oddělení se pochopitelně odvíjí od specifika výkonu, které pacient absolvoval. Lze ovšem stanovit všeobecně platné intervence, které je nezbytné aplikovat u všech pacientů po výkonu. Zaměření ošetřovatelských činností by mělo spočívat v předcházení vzniku komplikací po operaci a ve včasné mobilizaci pacienta s vidinou brzkého návratu domů.

Všeobecné pooperační intervence (v první dny po výkonu) lze rozdělit do tří skupin dle jejich orientace:

Intervence posuzovací (diagnostické) a adaptační:

• Posoudit aktuální stav pacienta, jeho fyziologické funkce, úroveň vědomí (po prodělané anestezii) a rozsah operační rány (velikost, drenáž).
• Získat informace o průběhu výkonu (krevní ztráty, rozsah operačního výkonu, délka a typ anestezie apod.) a o bezprostředním pooperačním průběhu (rané komplikace, stabilizace vitálních funkcí, aplikace analgetik apod.).
• Stanovit a řídit ošetřovatelský proces u pacienta po operaci s jeho pravidelnou aktualizací.
• Využívat hodnoticí a měřicí techniky doporučené k posouzení bolesti u nemocného. Na základě vyhodnocení bolesti u nemocného podávat dostatečné množství analgetik dle ordinace lékaře a využít alternativní možnosti při tlumení bolesti (chlazení, úlevová poloha apod.) (Rokyta et al., 2009).
• Sledovat projevy nauzey a zvracení, případně nastolit odpovídající intervence (aplikace např. antiemetik dle ordinace lékaře, úlevová poloha apod.).
• Podávat pacientovi dostatečné množství tekutin (parenterální i enterální cestou).
• Upravit prostředí, v němž se pacient nachází (dostupnost WC, klid a ticho v místnosti).
• Rehabilitovat a mobilizovat pacienta s cílem zabránění vzniku pooperačních komplikací (respirační komplikace, tromboembolická nemoc apod.). Je vhodné dodržovat postup, kdy je pacient nejprve polohován (sám mění polohu na lůžku), poté je vybízen do sedu a nakonec vstává z lůžka.
• Poskytovat pacientovi pomoc při hygienické péči a současně nabádat pacienta k samostatnosti v péči o vlastní tělo.
• Spolupracovat s lékařem (anesteziologem, operatérem i ošetřujícím lékařem).

Intervence kontrolní a dovednostní:

• Sledovat všechny vitální funkce pacienta (krevní tlak, pulz, dech, vědomí a tělesná teplota). Intervaly mezi jednotlivým měřením jsou zcela individuální, běžně se uvádějí intervaly měření nejprve po 15–20 min, při stabilizovaných fyziologických funkcích dále po hodině, následně po dvou hodinách až ke kontrole vitálních funkcí třikrát denně.
• Pravidelně kontrolovat a převazovat operační ránu (Kubicová et al., 2005).
• Pečovat o všechny zavedené vstupy a vyhodnocovat jejich průchodnost (i. v. kanyla, centrální žilní katetr, permanentní močový katetr, sondy, drény apod.).
• Dodržovat lékařem stanovenou polohu, ve které má být pacient po operaci uložen. Jedná se především o výkony, které vyžadují dodržovaní specifické polohy v souvislosti s pooperačními komplikacemi, např. operace štítné žlázy (poloha vsedě), operace orgánů v malé pánvi (Trendelenburgova poloha) apod. (Vytejčková et al., 2011).
• Sledovat odchod moči (močení by mělo být po operaci obnoveno do osmi hodin), v případě problémů je možné pacientovi pomoci alternativními technikami podporujícími močení (zvukové fenomény tekoucí vody apod.), až poté přistoupit k jednorázovému cévkování nebo k zavedení permanentního močového katetru.
• Kontrolovat odchod plynů, úprava nastává do 48–72 hodin po operaci. Plynatost a s ní spojený odchod plynů závisí na druhu a rozsahu operačního výkonu.
• Zaznamenat odchod první stolice po operačním výkonu (nejpozději do 3 dnů), opět je zde nutné přihlížet k druhu a rozsahu operačního výkonu.
• Sledovat dodržování lékařem stanoveného dietního omezení (dietoterapie).
• Kontrolovat zabarvení pokožky (např. bledost jako projev krvácení apod.) (Kozierová et al., 1995).
• Sledovat psychické projevy pacienta (změna stavu vědomí).
• Zhodnotit u pacienta efektivitu přiložených bandáží (Kubicová et al., 2005).

Intervence edukační a informační:

• Poskytovat pacientovi dostatečné množství informací o terapii a dalších léčebných postupech.
• Zajistit nemocnému při návratu plného vědomí rozhovor s lékařem, který mu poskytne informace o operačním výkonu.
• Adekvátně edukovat pacienta o příjmu tekutin a dietoterapii v dalších pooperačních dnech.
• Naučit pacienta úlevové polohy k odstranění bolesti (Kozierová et al., 1995).
• Vysvětlit pacientovi případné omezení a opatření nezbytné k předcházení vzniku pooperačních komplikací a k zajištění hojení rány per primam.
• Vést citlivou komunikaci s pacientem a jeho rodinou (v případě, že pacient souhlasí).

Kazuistika

Orchiektomie je operační výkon, při němž se odstraňuje patologicky změněné varle, případně obě varlata a semenný provazec. 70letý pacient přišel s indikací prosté orchiektomie varlat pro opakované záněty a s tím spojenou silnou bolest v tříslech k hospitalizaci na urologické oddělení. Celkový pobyt na urologii nepřesáhl 6 dní.

V den operace (0. den) byl pacient přivezen z operačního sálu na „dospávací pokoj“. Pacient byl při vědomí, fyziologické funkce stabilní, operační rána neprosakovala. Pacient udával bolest na stupnici VAS 5, proto byla podána analgetika. Po uplynutí sledovací doby byl pacient předán do péče na standardním oddělení. Zde byly nadále měřeny veškeré fyziologické funkce a pro vyšší komfort pacienta byla podávána analgetika formou intramuskulárních injekcí. Nadále byla kontrolována rána a po dokapání infuze byl podán ještě fyziologický roztok (1000 ml) dle ordinace lékaře. Pacient nejevil známky nevolnosti, proto mu bylo možné podávat čaj, nejprve po doušcích a následně ho pacient popíjel sám. Vzhledem k tomu, že rána byla značně bolestivá a hodnocení stále ukazovalo VAS 5, byly v místě rány přikládány mírně chladivé obklady. Pacient by postupně mobilizován a večer si byl schopen dojít na toaletu. I přes opakované pokusy o vymočení se pacientovi nepodařilo do 8 hodin po operaci vymočit. Proto bylo indikováno jednorázové vycévkování. Poté již nastoupilo spontánní močení.

Průběh dalších pooperačních dnů byl bez obtíží. Při bolesti byly nadále podávány chladivé obklady, rána se hojila per primam (obr. 3), k vyprázdnění stolice došlo v třetím pooperačním dnu. V návaznosti na tuto skutečnost byl pacient v následující den odeslán do domácí péče. Po celou dobu hospitalizace byly pacientovi podávány dostatečné informace o jeho zdravotním stavu lékařem a o průběhu ošetřovatelské péče všeobecnou sestrou.

Závěr

Důkladná pooperační péče hraje nezastupitelnou roli v předcházení vzniku případných pooperačních komplikací, a to jak bezprostředních, tak i dlouhodobých. Cílem vhodně zvolené ošetřovatelské péče v pooperačním období je dosáhnout celkového snížení délky hospitalizace u pacientů. Proto je nezbytné, aby pooperační péči prováděl erudovaný tým nelékařských zdravotnických profesionálů.

Mgr. Pavla Drábková, urologické oddělení JIP nemocnice Kroměříž, a. s.

Literatura:

1. Dušková M et al. Úvod do chirurgie. 1. vydání. Praha: Univerzita Karlova v Praze, 3. lékařská fakulta, Klinika plastické chirurgie, 2009. ISBN 978-80-254-4656-0
2. Valenta J et al. Chirurgie pro bakalářské studium ošetřovatelství. Praha: Karolinum, 2003, 237 s. ISBN 80-246-0644-5
3. Wendsche P et al. Perioperační ošetřovatelská péče. 1. vydání. Praha: Galén, 2012. ISBN 978- 80-7262-894-0
4. Kala Z et al. Perioperační péče o pacienta v obecné chirurgii. Brno: NCONZO, 2010. ISBN 978-80-7013-518-1
5. Rokyta R et al. Bolest a jak s ní zacházet. Praha: Grada Publishing, a. s., 2009, 184 s. ISBN 978-80-247-3012-7
6. Vytejčková R et al. Ošetřovatelské postupy v péči o nemocné I. Praha: Grada Publishing, a. s., 2011, 256 s. ISBN 978-80-247-3419-4
7. Kozierová B et al. Ošetrovateľstvo I., II. Martin: Osveta, 1995, 1458 s. ISBN 80-217-0528-0
8. Kubicová Ľ et al. Chirurgické ošetrovateľstvo. Martin: Osveta, 2005, 151 s. ISBN 80-8063-176-X

Více o autorce:

Mgr. Pavla Drábková, urologické oddělení JIP nemocnice Kroměříž a. s.
2003: ukonč. SZŠ Kroměříž – Všeobecná sestra; 2003–2004: Domov důchodců Burešov, všeobecná sestra; 2005–2007: Nemocnice Atlas a. s., všeobecná sestra na chirurgickém oddělení, následně na JIP; 2007–2009: Kroměřížská nemocnice a. s., všeobecná sestra na ARO; od 2010: Kroměřížská nemocnice a. s., všeobecná sestra na urologickém oddělení a následně JIP; 2012: ukonč. Bc. studium – Ošetřovatelství; 2014: ukonč. Mgr. studium – Ošetřovatelská péče v geriatrii; 2014: ukonč. PSS obor Organizace a řízení ve zdravotnictví; 2015: ukonč. pedagogické minimum na SPgŠ Kroměříž

• tisk
• předplatit si