Horečka omladnic: zabiják matek, který ještě nezmizel

Horečka omladnic má kořeny hluboko v historii a dodnes způsobuje smrt rodícím ženám, zejména v rozvojových zemích, kde jsou hygiena, asepse a antibiotika téměř neznámými pojmy.

Horečka omladnic – puerperální sepse ukončila život miliónů rodiček po celém světě. Způsobuje ji bakterie Streptococcus pyogenes, která byla objevena v roce 1879. Největším problémem byl především způsob jejího přenosu: zdravotnický personál v době rozmachu této choroby nechtěl připustit, že by existovalo spojení mezi přenosem nemoci a nedodržováním základů hygieny, asepse a antisepse.

„Nemoc známá jako horečka omladnic je natolik nakažlivá, že je lékaři a sestrami běžně přenášena od jednoho pacienta k druhému.“

(Dr. Oliver Wendel Holmes)

První zmínky o nemoci nalézáme v souboru textů vydaných pod názvem Corpus Hippocraticum. Za autora byl dlouho považován sám Hippokratés, ale přispěvatelů bylo víc. Nejstarší teorií příčiny této nemoci bylo zadržování očistků (zbytky tkání opouštějící dělohu po porodu). Podle francouzského lékaře Riveria způsobil jejich zadržení jakýkoliv šok. Ani v 17. století, které bylo érou vědecké revoluce, se od této teorie neupustilo a přidaly se další. Například teorie mléčné metastázy horečky omladnic. Tato domněnka byla založena na tom, že mléko kojících matek se tvoří přeměnou menstruačních výměšků, které postupují z horní části dělohy do prsních bradavek. Této teorii věřil i Leonardo da Vinci, který sám zakreslil cestu mléka ve studii znázorňující pohlavní akt. Pokud se na této cestě utvořila překážka, mléko se podle této teorie hromadilo v pánevní dutině. Při pitvě byly totiž hnis a infikovaná břišní tekutina tak podobné mléku, že pitvající neměli pochyby o tom, že o mléko skutečně jde.

Počátkem 18. století bylo zřizováno velké množství nemocnic a porodnictvím se zabývalo stále více lékařů, což způsobilo, že epidemie horečky omladnic byla v rozmachu.

Úmrtnost rodiček v nemocnicích dosahovala 80–90 %, kdežto u domácích porodů pouze 35 %. Četnost úmrtí vedla k podrobnějšímu prozkoumávání příčin.

Již tehdy spousta lékařů tušila, že přenašeči infekce jsou právě oni. Nahlas to řekl Alexandr Gordon ve skotském Aberdeenu roku 1795 a znepřátelil si tak kolegy. O několik let později se s tímto poznatkem ztotožnil mladý lékař Oliver Wendel Holmes, který viděl prevenci v Semmelweisově způsobu hygieny a dezinfekce rukou.

Ignác Filip Semmelweis byl rakouský lékař, který svým bádáním dospěl k závěru, že nemoc šíří lékaři a medici. Ti totiž běžně chodili z pitevny rovnou k rodičkám, kde je bez dostatečné hygieny rukou vyšetřovali. Semmelweis zavedl povinné mytí rukou chlorovým vápnem, nakuřování oděvů lékařů a místností rodiček, čímž snížil počet jejich úmrtí. Jenže spousta lékařů odmítala připustit, že právě oni jsou přenašeči smrtelné bakterie. Tento marný boj a bezmocnost proti smrti uvrhla Semmelweise do depresí. Byl zavřen do ústavu pro choromyslné, kde zemřel na následky hrubého zacházení.

Objevitelem původce horečky omladnic, bakterie Streptococcus pyogenes, byl Louis Pasteur roku 1879. Streptoccoccus pyogenes je grampozitivní anaerobní beta-hemolytický kok patřící do skupiny A. Jediným přirozeným zdrojem infekce je člověk. Bakterie způsobuje např. angínu, spálu, erysipel nebo zánět podkoží (cellulitis), který může přejít až v nekrotizující fasciitidu vyžadující chirurgický zásah. Epidemie nekrotické fasciitidy zasáhla v polovině 19. století USA.

Bakterie a její pro nás dnes už téměř neuvěřitelná cesta vstupu do organismu způsobila postižené rodičce několikadenní utrpení, na jejímž konci byla v 90 % případů smrt. Příznaky se objevily již několik dní po porodu. Pacientky trápila stupňující se bolest a palpační citlivost v podbřišku. Břicho se jim vzdouvalo hnisem, k dalším příznakům patřily zapáchající očistky a porodní cesty, tachykardie, febrilie, oligurie, nechutenství a zvracení. Tyto symptomy doprovázely pacientku až do konečné fáze deliria a kómatu.

Úspěšný boj proti chorobě tkvěl především v prevenci, která spočívala v dodržování zásad asepse a antisepse. Objevitelem a realizátorem těchto zásad byl anglický lékař Joseph Lister. Asepse znamenala významný průlom v prevenci zbytečných úmrtí.

Joseph Lister kladl velký důraz na čistotu pracovního oblečení zdravotnického personálu a sterilizaci nástrojů. Požadoval izolaci nakažených, ale základním kamenem asepse a antisepse bylo použití kyseliny karbolové.

Tato prevence snížila procento úmrtnosti, ale teprve až po zavedení léčby sulfonamidy a následně antibiotiky penicilinové řady byla tato zhouba rodiček prakticky zažehnána.

Ve 30. letech 20. století zkoumal německý vědec Gerhard Domagk antibakteriální vlastnosti některých barviv, jedním z nich byl sulfonamid používaný původně jako textilní barvivo. V roce 1935 vznikl Prontosil, sulfonamidový lék účinný na streptokoky. Většího úspěchu v boji proti puerperální sepsi však zaznamenala léčba antibiotiky penicilinové řady. První skutečně účinné objevené antibiotikum pocházelo z plísně (již 2500 let př. n. l. používali v Číně k léčbě infekcí obklady z plesnivého sójového mléka). Ovšem to, jak antibiotika fungují, zjistil až v roce 1877 Louis Pasteur. Roku 1929 Alexandr Fleming popsal ve vědecké literatuře penicilin a od roku 1941 se začal penicilin masově využívat v medicíně.

Tragédie puerperální sepse však ohrožuje životy matek a novorozenců i v současnosti, zejména v Africe a některých částech Asie. Důvodem je fakt, že v těchto zemích nejsou dodržována ani hygienická minima, natož aby se dbalo na dodržování zásad asepse a antisepse. Také antibiotika jsou zde pro nejchudší část obyvatelstva nedosažitelným lékem.

Martina Rosenkranzová, zdravotní sestra, Sestřičky, s. r. o. – domácí péče, Most
Bc. Vladimíra Grundová, porodní asistentka, Gynekologicko-porodnické oddělení, Krajská zdravotní, a. s., Nemocnice Most, o. z.

 

Literatura:

1.Nuland SB. Špinavé ruce, mikrobi, horečka omladnic a podivuhodný příběh Ignáce Semmelweise. 1. vyd. Praha: Dokořán, 2005. ISBN 80-7203-673-4

2. Dobsonová M. Nemoci, příběhy nejnebezpečnějších zabijáků historie. 1. vyd. Praha: Slovart, 2009. ISBN 978-80-7391-292-5

3. Cílek R. Galerie nesmrtelných – Evropané. Sv. 5. Třebíč: Akcent, 2001. ISBN 80-7268-113-3

4. Kolektiv autorů. Lidé, kteří změnili svět. Bratislava: Mladé letá, 1996. ISBN 80-06-00711-X

 

• tisk
• předplatit si