Sestra na Středním Východě: V arabských zemích si nás váží a jsou k nám přátelští

Soňa Ročková je všeobecná sestra s více než desetiletou praxí a zkušenostmi ze zahraničí. Čtyři roky působila jako kardiochirurgická a kardiologická sestra v kardiochirurgickém centru v Bahrajnu a další tři roky strávila v Saúdské Arábii (SA), kde pracovala v prestižní vojenské nemocnici National Guard Affairs Hospital jako sestra na pooperační jednotce intenzivní péče, později jako instrumentářka na operačních sálech.

Kdy jste začala uvažovat o vycestování do Saúdské Arábie?

Původně jsem tam vůbec neměla v plánu jet. Má první pracovní pozice na Středním východě byla v Bahrajnu na kardiochirurgickém oddělení. Pak se mi však naskytla příležitost získat atraktivnější pozici v SA, tak jsem se rozhodla ji využít. V Bahrajnu jsem již se saúdskými pacienty pracovala, takže jsem přibližně věděla, co mohu očekávat. Obě tyto práce mi našla pražská agentura G5 Plus – mezinárodní kariéra ve zdravotnictví.

Bála jste se něčeho? Co vás definitivně přesvědčilo a proč jste se vůbec rozhodla do arabských zemí vycestovat?

Největší obavy jsem měla z kulturních omezení a také z bezpečnosti v obou zemích. Nakonec jsem ale zjistila, že k obavám nebyl důvod. V Saúdské Arábii sice striktní omezení jsou, a citelná, ale i tak se dá vždy najít způsob, jak si pobyt zpříjemnit. Co se týče bezpečnosti, tak v Bahrajnu to funguje tak, že když si například zapomenete v taxíku kabelku, někdo vám ji vrátí. To samé platí i v SA. Musíte se však řídit určitými pravidly, například v oblékání, protože Evropanka s odhalenými vlasy vzbuzuje pozornost, což může být někdy i nepříjemné. Hlavním motivem, proč jsem se rozhodla vycestovat, byla touha po poznání a cestování. Po vyčerpávající a finančně nedoceněné pracovní zkušenosti v ČR jsem hledala možnosti jinde. Arabské země mi nabídly sice hodně tvrdé práce, ale také hodně dovolené a nadstandardní finanční ohodnocení, takže jsem si mohla začít plnit své sny.

Jak probíhal přípravný proces s agenturou?

S agenturou G5 Plus jsem začala spolupracovat už před několika lety, kdy jsem chtěla vycestovat do USA, kam jsem však kvůli byrokratické náročnosti nakonec neodjela. V agentuře jsem prošla přípravnými kurzy, které byly velmi zajímavé a pro mě přínosné. Lektoři byli kvalifikovaní a plní entuziasmu. Před odjezdem jsem prošla také interkulturním tréninkem, který nám poskytl, zejména uchazečům, kteří odlétali do SA, velmi dobré vstupní informace. Přesto si myslím, že žádný interkuturní trénink vás nemůže stoprocentně připravit na to, jaké reálné zkušenosti budete v SA mít. Během přípravy na odlet vyřídila agentura G5 Plus překlady všech potřebných dokumentů a víza. Spolupráci s touto agenturou hodnotím zejména díky profesionálnímu přístupu a vstřícnosti konzultantnů jako výbornou. U některých jiných agentur si musejí sestry vyřizovat mnoho věcí samy bez jejich pomoci.

Arabská kultura je hodně odlišná od té naší. Dokázala byste říct, jak jste tyto odlišnosti vnímala před odletem, v prvních měsících pobytu a jak je hodnotíte s odstupem času teď?

Myslím si, že mnoho lidí má poněkud zkreslené informace o tom, co arabská kultura opravdu je. Spousta lidí nerozlišuje ani mezi jednotlivými arabskými národy a specifiky jejich kultur. Když jsem poprvé odjížděla, měla jsem informace z agentury, něco z médií a trochu jsem se bála, ale spíš jsem se těšila. Jedna z věcí, na které si člověk musí zvyknout, je určitá zpomalenost. Když jste unavení, je to příjemné, ale jakmile něco naléhavě potřebujete, musíte se obrnit trpělivostí a připravit se na zdlouhavá vyjednávaní a byrokratické postupy. Jako zaměstnanec ale musíte být k dispozici vždy a co nejrychleji. Dále si musíte zvyknout i na jinou komunikaci, být si vědom, že jste tu pro pacienta a budete plně respektovat jeho přání. Bahrajn je v tom trochu uvolněnější, ale i přesto tu mohou být některé u nás běžné návyky vnímány jako provokativní. Já jsem se na začátku cítila poněkud nejistě, protože některé reakce místních byly zvláštní a nečekané. Během pár měsíců jsem si však zvykla a uměla jsem i lépe odhadnout situaci. Do SA jsem odjížděla s tím, že budu hodně pracovat a mnoho radostí nebude, ale nakonec se i radosti konaly a zůstala jsem tam tři roky.

Jsou v Saúdské Arábii nějaké možnosti společenského vyžití? Jak jste trávila volný čas?

V porovnání s tím, na co jsme zvyklí, jsou možnosti v SA omezené. Pro mě nejpříjemnější relaxací bylo cestování mimo SA. Měla jsem štěstí, že jsem pobývala v Jeddah (Džiddě), kde je moře, takže většinu volného času jsem trávila potápěním. Najdete zde také spoustu dobrých restaurací, které stojí za návštěvu, a příjemnou relaxací jsou tu také nákupy, což ocení hlavně ženy.

Je něco, co vás v SA mile překvapilo?

Co hodnotím velmi pozitivně je fakt, že Saúdi si naší práce a dovedností váží a přistupují k nám přátelsky. Dále to, že k pacientům se naprostá většina lékařů a sester chová s respektem a s vřelým zájmem. Zajímavé jsou i rodinné vztahy, kdy v rodinách fungují velmi silné emoční a materiální vazby. Pacienta v nemocnici navštíví během dne klidně 15 členů rodiny a někteří se dokonce domáhají toho, aby s ním mohli zůstat nepřetržitě. To může být pro sestřičky někdy dost náročná situace, ale z pohledu pacienta je to vítáno jako velká podpora. Pro mě osobně byla SA zajímavá především z ekonomických důvodů. Byla to pro mě možnost jak si splnit své sny mimo tuto zemi. Ale není nic lepšího než si udělat vlastní názor po své vlastní zkušenosti. Je ale třeba připravit se na to, že život v SA může být pro Evropany minimálně v začátcích komplikovaný a přinese s sebou také frustraci. Vše do jisté míry závisí i na tom, jaká je vaše motivace tam odjet, koho potkáte, jaká bude vaše nemocnice, jaké vám zprostředkuje ubytování, jaké budete mít možnosti relaxace apod.

Co vám pobyt v Saúdské Arábii z profesního i osobního hlediska přinesl?

Život v Bahrajnu jsem si velmi užila. SA mi dala možnost změnit své profesní zaměření – ze sestry na kardiochirurgickém oddělení jsem se stala sestrou na post-anesthesia care unit a díky štěstí a mnoha zkouškách jsem přešla na instrumentářku na centrálních operačních sálech. Vše, čím jsem prošla, mě velice obohatilo, rozšířilo mé znalosti a přineslo nové možnosti do budoucna. Naučila jsem se být více otevřená, pružná a zároveň to vše bylo velkou zkouškou mé trpělivosti, pokory a sebepřekonávání. Samozřejmě jsem si zlepšila angličtinu, prošla mnoha vzdělávacími kurzy, ale hlavně jsem potkala spoustu zajímavých lidí z různých kontinentů. S několika přáteli jsem v kontaktu dosud.

PR

 

• tisk
• předplatit si