Proč a jak inovovat praktické vyučování žáků středních zdravotnických škol

Studijní obor Zdravotnický asistent je realizován na středních zdravotnických školách od školního roku 2004/2005, kdy nahradil obor Všeobecná sestra. Od roku 2010 je výuka uskutečňována dle jednotného rámcového vzdělávacího programu, který si školy přetvořily dle svých vizí do školních vzdělávacích programů. Tyto dokumenty vymezují mimo jiné rozsah, způsob a metody výuky praktického vyučování na jednotlivých školách.

Praktické vyučování je realizováno formou cvičení a formou učební a odborné praxe. Cvičení probíhají ve školních odborných učebnách, praxe ve zdravotnických, ev. doplňkově v sociálních zařízeních. Principy a organizace praktického vyučování se v základních rysech nezměnily od 80. let 20. století. Lze říci, že praktické vyučování zaostává za aktuálními možnostmi rozvoje a jen minimálně reflektuje změny ve zdravotnictví (technologický rozvoj, diferenciace a specializace oborů, změny v organizaci zdravotní péče aj.). Sladění praktického vyučování s reálnou potřebou zaměstnavatelů asi nejvíce brání omezený personální a finanční potenciál škol, ale i zažitá tradice.

Střední zdravotnická škola Kroměříž zpracovala a ve školním roce 2014/2015 realizovala projekt zaměřený na ověření nových přístupů k realizaci praktického vyučování. Cílem projektu bylo zařadit do praktického vyučování inovativní prvky, zintenzivnit spolupráci školy se zaměstnavateli a podpořit tak rozvoj odborných kompetencí žáků.

Středisko praxe

Klíčovým prvkem projektu bylo zřízení střediska praxe, které po celý školní rok zajišťovalo organizační, personální a materiální podmínky pro průběh inovovaného praktického vyučování. Středisko praxe se stalo drobnou autonomní jednotkou (jeden pracovník s vlastní kanceláří) včleněnou do organizační struktury školy. V pracovní náplni pracovníka střediska praxe bylo zpracovávat a archivovat veškerou administrativní agendu a podporovat organizační zajištění praktického vyučování při úzké spolupráci s vedoucí učitelkou praktického vyučování. Vytvořením tohoto pracovního místa s úvazkem 0,25 se jak vedoucí učitelce praktického vyučování, tak učitelům odborných předmětů značně „uvolnily ruce“ od administrativních činností k odborným.

Učební a odborná praxe

Při plánování učební i odborné praxe jsme respektovali kontinuitu vzdělávání, profil absolventa i požadavky zaměstnavatelů a vytvořili jsme inovovaný model pro výuku praxe. První kontakt se zdravotnickou realitou zažívali naši žáci již v závěru 2. ročníku, kam jsme nově situovali jeden týden odborné praxe, při níž probíhá výuka na pracovištích zaměstnavatelů, a to bez účasti učitelky, ale pod vedením pověřených pracovníků. Odvážné? Ale zároveň úspěšné! Uvážíme-li, že žáci se po celý 2. ročník v předmětu Ošetřovatelské postupy šest hodin týdně učí v simulovaném prostředí školních odborných učeben základním ošetřovatelským postupům, jako je péče o pomůcky, úprava lůžka, hygienická péče, podávání jídla, je namístě, aby si tyto dovednosti ověřili na závěr školního roku v praxi. Pozitivní hodnocení zainteresovaných žáků, učitelů i zdravotnického personálu potvrdilo smysluplnost tohoto opatření. Samozřejmě bylo třeba praxi důkladně připravit, a to např. i ve smyslu výcviku žáků v psychosociální odolnosti.

Ve 3. ročníku probíhala celoroční učební praxe pod vedením učitelů odborných předmětů v rozsahu 12 vyučovacích hodin týdně, přičemž týdenní rozvrh výuky byl následující: 3 hodiny výuky v odpolední směně + 9 hodin v dopolední směně rozloženo ve dvou po sobě následujících dnech. Z hlediska obsahového byla praxe rovnoměrně členěna do čtyř bloků: chirurgický, interní, diagnostický a blok péče o dlouhodobě nemocné. V závěru 3. ročníku byla zařazena třítýdenní odborná praxe probíhající za podobných podmínek jako ve 2. ročníku, ovšem s rozšířeným obsahem výkonů i pracovišť.

Ve 4. ročníku byl navýšen počet hodin celoroční učební praxe o 2 hodiny, přičemž výuka pokračovala na chirurgickém a interním pracovišti a nově byl přiřazen blok praxe na dětském a gynekologicko-porodnickém oddělení a blok malých klinických oborů, jehož součástí byla praxe v ambulantní péči. I ve 4. ročníku žáci absolvovali odbornou praxi. V rozsahu dvou týdnů byla realizována na přelomu kalendářního roku, týden před a týden po vánočních prázdninách. Výuka praxe byla završena krátkou předmaturitní praxí.

Střední zdravotnická škola Kroměříž zpracovala a ve školním roce 2014/2015 realizovala projekt zaměřený na ověření nových přístupů k realizaci praktického vyučování
foto: Flickr

Nový model výuky praxe spolu s nižším počtem žáků ve výukových skupinách (maximálně 8 žáků) nám umožnil rozšířit počet lokalit praxe o deset pracovišť (z původních 8 na 18). Žáci tak získali mnohem větší přehled o reálném pracovním prostředí a o práci v oboru. Širší repertoár pracovišť, prodloužení odborné praxe a snížení počtu žáků ve skupinách považujeme za podstatné kroky pro zkvalitňování praktického vyučování zdravotnických asistentů.

Inovativní formy výuky

Do praktického vyučování jsme vřadili řadu inovativních forem a metod výuky. Zejména jsme usilovali o to, abychom intenzivněji spolupracovali s odborníky z praxe. V tomto smyslu se nám osvědčily následující způsoby spolupráce:

• Zapojení pracovníka zdravotnické záchranné služby do běžné výuky první pomoci – záchranář se výuky zúčastňoval celoročně, a to dle předem stanoveného harmonogramu zpracovaného v souladu s tematickým plánem předmětu.
• Workshopy – experti z praxe uspořádali na svém pracovišti cca dvouhodinové prezentace odborných postupů s možností praktického nácviku žáků. Bylo nutno vypracovat podrobný rozpis workshopů, neboť naším záměrem bylo, aby každý žák absolvoval všechny workshopy určené pro daný ročník. Témata workshopů byla volena tak, aby analogicky doplňovala probírané učivo praxe. Celkem jsme realizovali 10 typů workshopů (polohování, hojení ran, ošetřování dekubitů, katetrizace močového měchýře u žen aj.).
• Oponentury – odborníci z praxe posuzovali a klasifikovali seminární práce žáků. Pro oponenty jsme vytvořili poměrně podrobnou metodiku hodnocení.
• Využití technologií sociálního partnera – spolupracující nemocnice poskytla škole software – nemocniční informační systém, který jsme v kooperaci s pracovníky nemocnice upravili pro potřeby školní výuky (vytvořili jsme fiktivní školní nemocnici). Žáci se tak naučili používat nemocniční informační systém ještě před vstupem na praxi.
• Scénáře animací – specialisté z praxe zpracovali literární scénáře jako podklad pro vytvoření 3D videoanimací 12 vybraných pomůcek a přístrojů ze zdravotnické praxe. Animace žákům názorně zprostředkují princip účinnosti těch pomůcek, které škola nemá k dispozici nebo jejichž vnitřní konstrukci není možno prohlížet (dialyzační přístroj, endotracheální kanyla, kardiostimulátor, cystoskop aj.).
• Psychosociální podpora žáků – tým odborníků zdravotnické záchranné služby vyškolených k poskytování psychosociální intervenční služby poskytl žákům psychosociální podporu po dobu odborné praxe, čímž jsme se snažili zvýšit připravenost žáků na setkání s náročnými situacemi a podpořit jejich schopnost zvládat emocionální prožitky, které s výkonem praxe nutně přicházejí.
• Deník praxe – odborníci z praxe se spolupodíleli na koncipování Deníku praxe, který kromě rozpisů učiva, výsledků vzdělávání a plánů praxe obsahuje pokyny k BOZ žáků, pravidla pro chování žáků, detailní záznamy o praxi a přehled realizovaných výkonů. Brožovaný Deník praxe je přehledným portfoliem postupně mapujícím absolvovanou praxi žáka po dobu studia.

PhDr. Ludmila Hanáková, SZŠ Kroměříž
l.hanakova@post.cz

• tisk
• předplatit si