Humanistický přístup ke kardiologickým pacientům

Souhrn: Tento příspěvek představuje humanistický přístup ke kardiologickým pacientům se snahou poukázat na problematiku moderních léčebných metod v kardiologii versus základní principy ošetřovatelství a ošetřovatelské péče u kardiologických pacientů, konkrétně u pacientů s fibrilací síní. Autoři vycházejí z analýzy moderního ošetřovatelství, zejména z koncepčního modelu Watsonové a jeho následné aplikace v kontextu léčebných postupů u pacientů s fibrilací síní.
Klíčová slova: ošetřovatelská péče – koncepční model – ošetřovatelství – humanismus – kardiologický pacient.

Humanistic approach to cardiac patients

Summary: This paper presents a humanistic approach to cardiac patients, with highlighting an issue of modern treatment methods in cardiology versus basic principles of nursing and nursing care for cardiac patients, particularly for patients with atrial fibrillation. The authors build on an analysis of modern nursing care, mainly on Watson’s conceptual model and its subsequent application in the context of therapeutic procedures.
Keywords: nursing care – conceptual model – nursing – humanism – cardiovascular patients.

Úvod

Na prahu 21. století dochází k velkým vědeckým a technickým pokrokům nejen v medicíně, ale i v oboru ošetřovatelství, které vychází mnohem více z vědeckého poznání, než tomu bylo ve století předešlém. Výsledky výzkumných šetření se následně odrážejí i v praxi, zejména ve snaze dosahovat kvalitní ošetřovatelské péče (Farkašová, 2006; Plevová, 2011). Hodnocení úrovně ošetřovatelské péče však není jednoduchým procesem, protože je zde mnoho determinant. Mezi ně můžeme uvést například rozdíly ve vnímání ošetřovatelské péče ze strany pacienta, rodiny či zdravotnického personálu podílejícího se na zajišťování ošetřovatelské péče a jejího kontinuálního zlepšování. Dále je nutné brát na zřetel i úroveň pacientových vědomostí, životních hodnot, kultury, interakce s prostředím a mnoho dalších faktorů ovlivňujících přístup ke zdraví člověka (Plevová, 2011). Jiným možným kritériem pro hodnocení úrovně ošetřovatelské péče je spokojenost pacientů, což je dáno posláním ošetřovatelství, které má za úkol uspokojovat potřeby pacienta se zaměřením na zachování, podporu či navrácení zdraví.

I přesto, že v současnosti dochází k již zmíněným vědeckým pokrokům a snaze zvyšovat kvalitu péče, je potřeba péči o pacienty orientovat s podporou humanistických přístupů. Velmi dynamickým oborem v oblasti pokroku je kardiologie, kde by neměla chybět takto koncipovaná ošetřovatelská péče.

Humanisticky zaměřená péče o kardiologicky nemocné

Hlavním principem současného ošetřovatelství je člověk, na kterého je nahlíženo jako na holistickou bytost s jeho problémy a potřebami (Tóthová, 2009). Rolí sestry je problémy identifikovat, stanovit stupeň jejich závažnosti a najít nejvhodnější způsob řešení. Takto koncipovaná péče předpokládá osobní zodpovědnost sestry a současně aktivní zapojení jak nemocného, tak jeho rodiny do samotného procesu ošetřování. Ošetřovatelské modely nabízejí řadu možností, jak aktivně zapojit nemocného a jeho blízké do péče. Tyto modely zároveň obohacují teoretickou základnu ošetřovatelství jako vědní disciplíny a v praxi řídí jak myšlení, tak i jednání sester v konkrétních situacích (Fawcett, 2005; Pavlíková, 2006). Jejich užitečnost spočívá ve způsobu organizace myšlení, pozorování a interpretaci toho, co bylo zjištěno a viděno. Zároveň umožňují systematický přístup k praxi, řízení a výzkumu a stejně tak i usnadňují komunikaci mezi sestrami (Berman et al., 2012; Žiaková, 2007). Ošetřovatelské modely neboli koncepční rámce vycházejí z určitého filozofického názoru, který propojuje filozofický rámec, teorii a praxi. Jedním z filozofických směrů, jenž je podstatou ošetřovatelství, je i humanismus.

Humanismu v ošetřovatelství se začala věnovat větší pozornost z důvodu reakce na technický pokrok pronikající do ošetřovatelské péče (Kozierová a kol., 1995; Berman et al., 2012). V polovině 20. století nastal ve zdravotnictví tzv. kult technologie, který vychází z filozofických základů materialismu. Do vztahu mezi sestrou, lékařem a pacientem začala masivně vstupovat technika a moderní technologie, což vedlo k technokratické orientaci na výkon a na biologickou stránku člověka. V reakci na uváděnou „přetechnizovanost“ ošetřovatelské praxe i jako důsledek vědeckých aspektů se začala od 80. let minulého století prosazovat snaha zaměřovat se více na humanistickou filozofii s respektováním holistických principů (Pavlíková, 2006).

Podstata humanismu v ošetřovatelství je založena na postojích a přístupech k pacientovi a jeho blízkým, kdy je potřeba vidět v nich lidské bytosti s jejich potřebami a ne jen jejich část. Do humanistických projevů se řadí například empatie, soucit, lítost, milosrdenství či úcta k životu. To všechno je velmi důležité pro profesi sestry a vůbec zdravotníků tak, aby byla poskytovaná ošetřovatelská péče kvalitní. Sestra využívající prvky humanistického přístupu v ošetřovatelské péči musí brát v úvahu všechna známá fakta o pacientovi, to znamená jeho myšlenky, pocity, hodnoty, zkušenosti, náklonnosti, touhy, chování a fyzickou oblast. Takto by mohla být charakterizována podstata moderního ošetřovatelství, na které by se měla zakládat současná profesionální praxe sester (Kozierová a kol., 1995; Berman et al., 2012).

Jedním z modelů, jež odrážejí humanistický přístup, je i model „Filozofie a vědy ošetřovatelství“ autorky Margaret Jean Watsonové. Tento model se opírá o filozofii humanismu a v praxi byl již mimo jiné aplikován i u pacientů s kardiologickým onemocněním, konkrétně u hypertoniků. Koncepční model Watsonové se opírá o teorii, která se zakládá na transpersonální teorii péče, pečovatelském momentu či pečovatelské příležitosti, pečovatelském uvědomění a na klinických pečovatelských procesech (Watsonová, 2008). Zároveň tento model uplatňuje v praxi své poznatky o empatii, interpersonálních a transpersonálních kvalitách jako rovnocenných, o lidském chování, vzájemném porozumění, sebepoznání, objasňování pocitů a postojů a lidském přístupu ve snaze jedince změnit směrem k péči o sebe a k vlastnímu osobnímu růstu (Farkašová, 2006).

Hlavním principem současného ošetřovatelství je člověk, na kterého je nahlíženo jako na holistickou bytost s jeho problémy a potřebami
foto: Profimedia, autorky a archiv

Cílem ošetřovatelství je podle Margaret Jean Watsonové ulehčení jedinci dosáhnout vyššího stupně harmonie mysli, těla a duše, která vychází z poznání sebe samého, úcty k sobě, vede k uzdravování a k procesu péče o sebe. Toho lze dosáhnout procesem péče člověka o člověka a vzájemnou interakcí mezi nimi (Watsonová, 2008; Farkašová, 2006).

Vztah ošetřovatelské péče u pacientů s fibrilací síní a modelu Watsonové

Ošetřovatelská péče viděná humanistickým modelem Margaret Jean Watsonové si klade za cíl zlepšení a posílení zdraví kardiologického pacienta s fibrilací síní, kdy je potřeba vyvolat u něj pozitivní změnu v péči o své zdraví ve smyslu úpravy životního stylu a snahu eliminovat rizikové faktory kardiovaskulárních onemocnění. Takový pacient potřebuje kvalifikovanou ošetřovatelskou péči, zakládající se na účinné komunikaci, empatickém přístupu, vzájemném učení, vedoucí k pochopení a podpoře při uspokojování tělesných, emocionálních, sociálních a spirituálních potřeb pacienta. Úlohou sestry je působit na pacienta s fibrilací síní pomocí svých odborných vědomostí, své zručnosti, ale i dle poznání sebe sama a své vůle. Je potřebné, aby sestra akceptovala pacienta takového, jaký je a jakým bude během jejího působení. Vždy by se měla snažit pochopit, co pacient s kardiologickým onemocněním prožívá, a vytvořit s ním vztah založený na důvěře. Zároveň je sestra v souvislosti se zajišťováním ošetřovatelské péče zodpovědná za své počínání a také své působení neorientuje pouze na výkon a uspokojování tělesných potřeb pacienta, ale i na jeho duši a mysl, aby bylo dosaženo jeho harmonie, a tím i humanistické péče (Farkašová, 2006).

Závěr

Vývoj moderní medicíny, zvláště v odvětví kardiologie, potvrzuje nutnost změnit chápání a postavení sestry v péči o pacienta: Proto je také důležité posilovat prestiž a postavení sestry ve společnosti. Opodstatnění zmíněného spočívá také v tom, že ošetřovatelství jako vědní disciplína vyžaduje odborně vzdělané sestry, jež budou zajišťovat kvalitní ošetřovatelskou péči. Filozofii těchto myšlenek je potřeba aktivně podporovat a rozvíjet i v praxi, především pak u pacientů se srdeční arytmií, u kterých jsou prováděny invazivní arytmologické zákroky, jako je například radiofrekvenční katetrová ablace či endoskopická izolace plicních žil.

Prezentované informace směřují i k zaměření provedení výzkumného šetření, ve kterém se budeme orientovat na zmapování problémových oblastí u pacientů s fibrilací síní v návaznosti na moderní léčebné metody, konkrétně radiofrekvenční ablaci. Další oblastí zájmu je zjištění vnímání ošetřovatelské péče jak z pohledu pacientů s kardiologickým onemocněním, tak i z pohledu sester o ně pečujících.

Mgr. Zdeňka Pavelková, Katedra ošetřovatelství a porodní asistence, Zdravotně sociální fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích;
doc. MUDr. Mgr. Alan Bulava, Ph.D., Zdravotně sociální fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Kardiocentrum, Nemocnice České Budějovice, a. s.

Literatura:

1. Berman A, Snyder S et al. Kozier & Erb’s Fundamentals of Nursing: Concepts, Process, and Practise. 9th ed. New Jersey (USA): Pearson International Edition, 2012, 1631 p. ISBN 978-0-13-261137-4

2. Farkašová D a kol. Ošetřovatelství – Teorie. Martin: Osveta, 2006, 211 s. ISBN 80-8063-227-3

3. Fawcett J. Contemporary Nursing Knowledge. Analysis and Evaluation of Nursing Models and Theories. 2nd ed. Philadelphia: F. A. Davis Company, 2005, 623 s. ISBN 978-0-8036-1194-8

4. Kozierová B, Erbová G, Olivierová R. Ošetrovateľstvo 1. Martin: Osveta, 1995, 836 s. ISBN 80-217-0528-0

5. Pavlíková S. Modely ošetřovatelství v kostce. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, 2006, 152 s. ISBN 80-247-1211-3

6. Plevová I a kol. Ošetřovatelství I. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2011, 288 s. ISBN 978-80-247-3557-0

7. Tóthová V a kol. Ošetřovatelský proces a jeho realizace. 1.vyd. Praha: Triton, 2009, 159 s. ISBN 978-80-7387-286-1

8. Watson J. Nursing: The Philosophy and Science of Caring. Revised ed. USA: University press of Colorado, 2008. ISBN 978-0-87081-898-1

9. Žiaková K. Ošetrovateľské konceptuálné modely. 1. vydání. Martin: Osveta, 2007, 200 s. ISBN 978-80-8063-247-2

Recenzovali:

Mgr. Petra Podrazilová, DiS. – Ústav zdravotnických studií, Technická univerzita v Liberci
PhDr. Jiří Frei, Ph.D. – Fakulta zdravotnických studií, Západočeská univerzita v Plzni

• tisk
• předplatit si