Dětští kardiologové z celého světa se po 26 letech sešli opět v Praze

Ve dnech 20.–23. května 2015 se v Kongresovém centru v Praze konal 49. výroční sjezd Evropské asociace pro dětskou a kongenitální kardiologii (AEPC). Praha tuto akci organizovala již podruhé, naposledy v roce 1989 pod záštitou prof. Milana Šamánka. Kongres se nesl v přátelském duchu a měl velice zajímavý odborný program.

Jeho hlavní témata se zabývala vrozenými srdečními vadami v dospělosti a operační technikou dle Fontána. Díky výborné diagnostice, operační technice a péči o děti s vrozenou srdeční vadou se zvyšuje počet dospělých lidí, kteří v dětském věku prodělali kardiochirurgickou operaci. Je otázka, zda by o tyto pacienty měl pečovat kardiolog pro dospělé, nebo zda by měla péče přináležet dětskému kardiologovi, který má s pacientovou vrozenou srdeční vadou více zkušeností.

Kongresu se zúčastnilo celkem 1110 delegátů ze 61 zemí. Workshopy, které byly pouze pro lékaře, byly zaměřeny na pravou komoru srdeční. Po celou dobu bylo vystaveno 280 posterů, z nichž deset velmi zajímavých bylo sesterských. Sesterská sekce byla součástí této akce teprve podruhé v její dlouhé historii. Akci po celou dobu také provázela výstava uměleckých děl s názvem „Děti dětem“, kterou organizovaly sestry z Dětského kardiocentra FN Motol v Praze. Jedno z děl, plastika „Láska léčí“, bylo věnováno Jeho Svatosti papeži Františkovi, protože příští kongres bude hostit vatikánská dětská nemocnice Bambino Gesù. Důležitou součástí bohatého společenského programu byla i slavnostní večeře na Žofíně.

Sesterská sekce trvala dva dny a byla plná úžasných a velice zajímavých přednášek. Odbornost jednotlivých sdělení byla velmi vysoká. S kolegyněmi jsme až žasly, kam se ve světě ubírá moderní ošetřovatelství. Jak samostatné a aktivní jsou sestry z jiných zemí. Naše sekce se zaměřila na tato témata: edukace rodiny, holistický přístup, kvalita života dítěte po operaci vrozené srdeční vady, přechod dítěte od dětského kardiologa k dospělému, srdeční selhání a možnosti jeho terapie. Největší zastoupení měla Velká Británie, Finsko, Česká republika a Švédsko. Programu se však zúčastnily i sestry z jiných zemí, jako například z Turecka, Itálie či Ruska. K největším kapacitám sesterské sekce bezpochyby patřili dr. Philip Moons, profesor ošetřovatelství, a dr. Bratt.

I děti po kardiologické operaci by měly sportovat

Jednou ze zajímavých přednášek byla přednáška zabývající se problematikou sportovních aktivit u dětí po kardiochirurgické operaci. Stěžejní otázky zněly, v jakém množství jsou děti schopné sportovních aktivit a které jsou pro ně vhodné. Přednášejícím byl zdravotní bratr z Velké Británie, kde je u zdravé populace doporučeno třicetiminutové cvičení pětkrát týdně. Síla intenzity je u aerobní fyzické aktivity stanovena na minimálně dvacet minut třikrát týdně. Podle výsledků měření z roku 2003 však u dětí sportovních aktivit ubývá. Velkým otazníkem, který během přednášky zazněl, bylo, proč není cvičení jako takové lékaři předepisováno. Odpovědí může být, že mnoho kardiologů ani netuší, jak sportovní aktivity předepisovat a v jakém množství, a s velkou pravděpodobností ani neumějí nalézt atraktivní alternativy. Nejen proto je důležité zapojit do této problematiky celou rodinu.

Další neméně zajímavou přednáškou s následnou diskuzí byla přednáška od G. Stoffel, R. Spirig, B. Stiasny, W. Knirsch z Dětské nemocnice v Curychu. Přednáška měla název Psychologický dopad na rodinu u dětí se syndromem hypoplastického levého srdce během jednotlivých stupňů operací. Úvodem byla krátce vysvětlena anatomie hypoplastického levého srdce. Přežití novorozence je po narození závislé na přítomnosti otevřeného foramen ovale a průchodné tepenné dučeji, která zajišťuje hlavní přítok krve nejen do sestupné aorty, ale retrográdně také do aortálního oblouku i do koronárního řečiště. Dnes je i tato extrémně složitá vada chirurgicky řešitelná. Následně byl řečen počet dětí trpících tímto onemocněním ve Švýcarsku, kterých je 15 za rok. Dle výsledků průzkumu bylo zjištěno že rodiče v období mezi každou kardiochirurgickou intervencí prožívají směs šoku, stresu, ztráty naděje, strach, zlost a velice často prožívají pocity zármutku a žalu. Rodiče dětí trpících tímto onemocněním také popisují vyšší míru stresu s pocity mimořádné nejistoty než rodiče dětí trpících jinými kardiologickými onemocněními. Dle Ghanayem et al. z roku 2003 lze tyto subjektivní pocity a také prevencí úmrtí pacienta zmírnit pomocí domácího režimu vykonávaného rodiči po první fázi operačního řešení dle Norwooda následovně: monitorace oxygenace pomocí pulzního oxymetru třikrát denně a denní sledování váhy pacienta (dolní a horní limity jsou dány ošetřujícím kardiologem) – díky tomu klesla mortalita pacientů mezi první a druhou fází operace z 15,8 % na 0 %!

Po tomto sdělení se rozproudila bohatá diskuze, během níž bylo opakovaně upozorňováno na fakt, že časté domácí monitorování saturace kyslíkem může vést k opětovnému zvýšení stresu rodičů.

Bc. Nikola Blaškovanová, Bc. Lucie Laciaková, Zdeňka Babková, Dětské kardiocentrum – JIP, 2. LF UK a FN Motol

 

• tisk
• předplatit si