Chaos jménem zdravotnictví

Zdravotnictví se dnes potýká s nedostatkem zdravotníků, a to jak lékařů a sester, tak i pomocného personálu. Na vině je dle některých vzdělávání, a mají částečně pravdu, nicméně podstatný díl viny na nedostatku personálu spočívá v jeho špatném finančním ohodnocení. Vina se dává i změně vzdělávacího systému, která nastala v roce 2004 společně se zákonem č. 96/2004 Sb. A pravděpodobně to bude „řadový“ personál, kdo břímě této vzniklé situace ponese. Více práce, přesčasů, rušení volna, dovolených. Více stresu a tlaku s minimem odpočinku.

Vzdělávání sester a zdravotnických asistentů

Vliv na současnou situaci měl rok 2005, kdy u nás došlo k zahájení vzdělávání v oboru zdravotnický asistent, který nahradil původní čtyřleté studium v oboru všeobecná zdravotní sestra. Tato změna vzešla z vyhlášky Evropské unie – směrnice Evropského parlamentu a Rady EU 2005/36/ES. Dovoluji si podotknout, že určité legislativní změny byly nutné. Bylo však nutné zrušit klasické všeobecné sestry?

Dle směrnice EU je přijetí žáků na odbornou přípravu zdravotních sester a ošetřovatelů odpovědných za všeobecnou péči podmíněno mj. ukončením všeobecného školního vzdělání v trvání alespoň deseti let potvrzeného diplomem. U nás však stačilo pouze pozměnit osnovy vzdělávání, kdy by první rok na střední zdravotnické škole (dále SZŠ) nahradil tento pomyslný desátý rok, který v našem systému chyběl, a příprava na povolání by tak začala až ve druhém ročníku.

Druhou podmínkou EU bylo 4600 hodin teoretického a klinického výcviku. Místo toho se sáhlo k nešťastnému řešení a došlo k zavedení oboru zdravotnický asistent. Byly otevřeny vyšší odborné a vysoké školy a původní čtyřleté středoškolské vzdělávání zdravotních sester nahradilo vzdělání sedmileté – vysokoškolské. Avšak současná kvalita vzdělávání v některých těchto školách nedosahuje ani původní kvality středoškolského vzdělávání. Nyní tedy máme sestry „vysokoškolačky“, avšak platové podmínky zůstaly pod bodem původních „středoškolaček“.

Jasné vymezení kompetencí u nás zatím chybí

Všichni chceme, aby zdravotnictví fungovalo, bylo kvalitní a dostupné všem, ale nemůže to být stále na úkor zdravotníků. Vzdělávání sester se na střední školy vrátit nemůže a už to ani nejde, protože současná kvalita uchazečů o střední školy a následně kvalita maturantů je dnes daleko nižší než dříve. Co se ale změnit může, je přerozdělení a hlavně vymezení konkrétních kompetencí pro jednotlivé pozice s přihlédnutím k jejich vzdělání.

Je zkrátka na čase, abychom se nějak vyrovnali s tím, že sestra už není a nechce být „děvečkou pro všechno“. Že stlaní postelí, krmení pacientů, zvedání telefonů, úklid a hygiena pacienta (na standardním oddělení) je vyloženým plýtváním jejích schopností. Jistěže se tato práce sama neudělá, ale není rozumné a výhledově do budoucna udržitelné, abychom tuto neodbornou (neodborná neznamená nedůležitá!!!!) práci vyžadovali po kvalifikované sestře, která má ve většině případů vyšší vzdělání než maturitu (VOŠ, VŠ, atestaci ve specializačním vzdělávání).

Neznamená to, že by se sestrám příčila „špinavá“ práce. Většina z nich ji dodnes dělá bez mrknutí oka, už jen proto, že ví, že pokud to neudělá ona, tak nikdo. Jde o to nově předefinovat pojem „sestra“. Je jasné, že pokud nejsou peníze na platy sester ani na dotažení celého systému tak, aby fungoval jako jinde směrem na západ od naší republiky, tedy že každý má své pracovní zařazení, zodpovídá si za své jasně vymezené kompetence a je za ně také náležitě ohodnocený, nemůžeme chtít, aby věci fungovaly.

V současné době není jasné, co dělají sestry s titulem Mgr., co s Bc. či DiS. nebo všeobecná sestra se specializací. Všechny dělají všechno, ať už k tomu mají vzdělání a kompetence, nebo ne. Naproti tomu zdravotnický asistent ví přesně, kde jsou jeho kompetence a že bez dozoru nesmí nic odborného dělat (i když je známo, že zdravotničtí asistenti leckde suplují kvalifikovanou sestru). I ošetřovatelé jsou žádané, ale v dnešní době „nedostatkové zboží“, protože většině nemocnic na ně nezbývají peníze, jako na všechno. A tak jejich funkci přebírají sanitáři, z nichž se stává velmi levná pracovně vykořisťovaná síla.

Ruku na srdce, poznáváte ten chaos? Přitom by to měl být fungující tým. Tak proč tomu tak není? Proč začaly diskuze o navrácení sestřiček na SZŠ? Protože jsme hospodařili tak, že už na nic nejsou peníze. Jak z toho ven? Nevím, jestli zrovna vrátit sestry na SZŠ je řešení. Snem většiny devatenáctiletých dívek určitě není tvrdě pracovat v dvanáctihodinových směnách, mnohdy dělat práci i za lékaře, bez volných víkendů a svátků, za mizerný peníz v nemocnici, kde se setkávají s tvrdou realitou života.

Jen zákon nepomůže

Práce v nemocnicích neubude, ale sester (těch odborných a vzdělaných pracovníků s jasnými kompetencemi) bude (a je) málo. Méně odborné a neodborné věci převezme pomocný personál, který je pro nemocnice levnější. Naopak některé odbornější výkony může po lékařích převzít sestra (opět levnější!).

Nemyslím si, že je správné, aby sestry byly veřejností viděny jako služky, měly takové chabé finanční ohodnocení, jaké mají, a už vůbec si nemyslím, že jejich stávající počty na specifických odděleních jsou v pořádku. Ačkoli se nároky neustále zvyšují, řádné počty personálu k jejich plnění a jeho finanční ohodnocení se jaksi nedostavují. Pak už věty typu „Nejdůležitější je pacient/klient a jeho spokojenost“ dávno neplatí. Nejdůležitější je mít vše správně zapsáno, zaškrtnuto, odškrtnuto, přepsáno, vybarveno a podtrženo, a to nejlépe na třech různých místech. Pokud tomu tak není, nemá sestra splněnou náplň práce a nikoho nezajímá, že to třeba u pacienta ve vážném zdravotním stavu nestihla. Pokud to nemá hotové, musí zůstat po pracovní době a vše dohnat. Ale sestra tu není od toho, aby se pořád dřela až do vyčerpání za pár korun k přežití do další výplaty. Je na čase přestat řešit, kdo je lepší, zda sestry ze SZŠ, VŠ nebo VOŠ, a jak špatný je zdravotní asistent. Všichni jsme jednou začínali a jako absolventi potřebovali pomoc zkušenějších.

Příprava nový zákon, který má nahradit zákon č. 96/2004 Sb., se má podle legislativního plánu vlády jmenovat Zákon o podmínkách výkonu zdravotnických povolání jiných než povolání lékaře, zubního lékaře, farmaceuta nebo psychologa ve zdravotnictví. Nyní vstoupil do připomínkového řízení a po svém schválení by mohl začít platit od roku 2017. Nyní se můžeme jen dohadovat, jak a zda se mu podaří vylepšit postavení sester a dalších nelékařských pracovníků ve společnosti. Nicméně jen zákon nedostatek sester nevyřeší. Sestry bez adekvátního finančního ohodnocení a motivačních pracovních podmínek zkrátka nebudou.

Nechť tedy vzejde změna od zdravotníků. Smysluplných podnětů je na stole nespočet, jen se jaksi špitají. Co je důvodem – strach? Lhostejnost? Rezignace? Myslím, že strach vede. Mnohé by mohlo a mělo fungovat jinak, lépe. Jak tedy? Komu to jen říci? Přímému nadřízenému? Řediteli nemocnice? Odborné společnosti? Odborům? Ministrovi? Novinám? Jistěže váháme. Není divu. Nejistoty nikdo nevyhledáváme. Zvládneme tedy svůj strach?

Jana Gryc, všeobecná sestra

 

• tisk
• předplatit si