Práce v zahraničí z pohledu české všeobecné sestry

Jako všeobecná sestra pracuji už několik let. Před dvěma lety jsem se náhodou dostala k nabídce ucházet se o práci v zahraničí – konkrétně ve Spolkové republice Německo. Na následujících řádcích bych se s vámi ráda podělila o své zkušenosti s touto prací.

Na podzim roku 2013 mi kamarádka jen tak mezi řečí řekla: „Tak pojď taky pracovat do Německa. Oni tě vezmou.“ Nejprve jsem se tomu smála – vždyť jsem matka dvou malých dětí, navíc v té době na mateřské dovolené. K hranicím s Německem to mám minimálně 60 kilometrů a to nemluvím o svých jazykových schopnostech. Okamžitě jsem to tedy zamítla. Po čase mi to však nedalo a začala jsem se pídit po bližších informacích – o jakou práci se jedná, samozřejmě o výši platu a další. Nakonec mi kamarádka řekla: „Tak se mnou pojeď na pohovor a uvidíš, jak se budeš cítit.“ A tak to začalo.

U budoucího německého zaměstnavatele jsem absolvovala pohovor s kamarádkou, protože jsem se bála, že sama nebudu rozumět ani slovo. Tato zkušenost na mě zapůsobila vcelku pozitivně a k vlastnímu údivu jsem se i domluvila. To bylo v lednu 2014. O týden později jsem absolvovala ještě další dva pohovory. Na každém z nich jsem byla pohoštěna, představena celému vedení kliniky, oddělení či firmy a dostala jsem možnost představit se a pochlubit se svými kvalitami a praxí. Následovala otázka: „Na jaký úvazek si přejete nastoupit?“ Protože jsem byla poučena předem, že tato otázka je v Německu brána jako samozřejmost – a to nemusíte mít děti, nezaskočila mne. Sama jsem si tedy určila požadavky, za kterých bych byla ochotna nastoupit, a oni souhlasili. Obdržela jsem seznam potřebných dokumentů, které musím před svým nástupem nechat úředně přeložit do němčiny a doložit. Šlo o rodný a oddací list, rodné listy dětí, maturitní vysvědčení, diplomy i se suplementy, potvrzení od městského úřadu o trvalém bydlišti, doklady z finančního úřadu, vysvědčení o specializaci a potvrzení o registraci. Velmi je zajímalo, zda jsem absolvovala střední zdravotnickou školu před rokem 2004, kdy v ČR došlo ke změně ve vzdělávání. Velmi záleží i na jazykové úrovni – musíte doložit úroveň B2 a pokud ji nemáte, jste předvoláni ke krajskému úřadu pro zdravotnictví (já byla v Regensburgu), kde podstoupíte pohovor a pokud uspějete, je vám vydán tzv. Urkunde, který vás opravňuje k práci všeobecné sestry v Německu. Překlad dokumentů trval týden a po měsíci, 1. března 2014, jsem nastoupila do nového zaměstnání. Musím dodat, že můj nový zaměstnavatel byl velice vstřícný a s vyřizováním dokumentů mi velmi pomohl.

Už rok tedy pracuji u Die Amblanten Home Care e. k. jako všeobecná sestra. Jedná se o soukromé zařízení, ve kterém se věnuji intenzivní domácí péči. Toto zařízení poskytuje i klasickou ambulantní domácí péči a pediatrickou intenzivní ošetřovatelskou péči o pacienty, kteří potřebují několikahodinovou či celodenní péči. Zařízení funguje už 25 let. Urkunde jsem získala tři měsíce po svém nástupu a jakmile jsem jej doložila, dostala jsem pracovní smlouvu na dobu neurčitou.

Pfreimd je město v německé spolkové zemi Bavorsko, v zemském okrese Schwandorf
ve vládním obvodu Horní Falc
foto: www.wikimedia.org

Sídlo Die Amblanten Home Care e. k.,
kde Mgr. J. Koptíková pracuje jako všeobecná sestra

fota: autorka

Naši klienti jsou doma mechanicky ventilováni a zároveň monitorováni s použitím dalšího vybavení, které intenzivní péče a stav pacienta vyžaduje. Tato péče je poskytována pouze kvalifikovaným personálem po dobu neurčitou od několika hodin denně až po 24hodinové ošetřování. V každé domácnosti našich klientů se střídají služby tak, aby bylo časové rozmezí plně pokryto. Zpravidla se jedná o čtyři až šest lidí, závisí to také na úvazcích, které jsou rozdílné. Ne všichni klienti musejí být nutně připojeni na ventilátor. Takto je tu poskytována i péče např. klientům, kteří čekají na transplantaci srdce s tzv. excor, dětským pacientům s apalickým syndromem či pacientům s CHOPN.

Pojišťovna nejen vše hradí, ale ještě se stará o servis pomůcek

Já mám na starost péči o jednoho klienta v jeho rodinném prostředí. Jedná se o pána v bdělém kómatu, který je ležící a je u něj nutná nepřetržitá péče. V našem týmu je nás pět sester a zajišťujeme mu 21hodinovou každodenní péči. Po zbytek času se o něj stará jeho manželka. Klient má také zavedenou tracheální kanylu bez nutnosti ventilace. Kromě běžné ošetřovatelské péče se u něj provádí i celá řada rehabilitačních cviků.

Domácí péče je v Německu velmi využívaná. Ctí se pohodlí klienta, spokojenost rodiny a finanční náročnost pro zdravotní pojišťovny. Ačkoli není tato péče nejlevnější, rozhodně stojí méně než v nemocnici či v jiném specializovaném zařízení. Úroveň této péče se absolutně nedá srovnat s péčí v ČR, protože ta u nás v takovém rozsahu v podstatě neexistuje. Zatímco v ČR nechtějí zdravotní pojišťovny žádné úkony navíc uhradit, a pokud ano, má to řadu omezení, v Německu zdravotní pojišťovny veškerou péči klientovi v jeho domácím prostředí hradí. Navíc mu zapůjčí veškeré potřebné vybavení, starají se o pravidelný servis, zajišťují opravy a veškeré náležitosti. V případě našeho klienta jde o polohovací lůžko, se kterým lze provést i stoj pacienta, zvedáky pro manipulaci s nemocným, elektrický vozík pro pohyb na čerstvém vzduchu, antidekubitární matraci, monitor, dvě odsávačky, pokud je nemocný ventilován, tak i dva domácí ventilátory, inhalátor, zvlhčovač vzduchu, pumpu a kyslík. To na české poměry zní, bohužel, jako sci-fi.

Domácí péče je tu kromě zdravotních pojišťoven hrazena i ze sociálního pojištění a pojištění péče. Vše funguje v relativně krátkém časovém horizontu. I v případě, že se o klienta stará tým sester na směny, takže v podstatě nepřetržitě, není vůbec problém, aby k nemocnému ještě třikrát týdně docházela cvičitelka gymnastiky pro nemocné, dvakrát v týdnu ergoterapeut a dvakrát v týdnu logoped, který s ním trénuje polykání. Mimo to dochází ke klientovi jednou za 14 dní domácí lékařka, která průběžně sleduje jeho stav a v případě potřeby ordinuje medikaci. Při náhlé situaci se volá záchranná služba.

Když jsem v ČR sama jednala se zdravotními pojišťovnami ohledně domácí péče, bylo mi k mému údivu řečeno, že všeho je dostatek a náš region je domácí péčí plně pokryt. Už vám však neřeknou, že agentuře domácí péče uhradí jen jednu cestu ke klientovi a zbylé kilometry si musí zaplatit sám. Pokud tedy klienti začnou doplácet za cestu, samozřejmě tuto péči přestanou po čase potřebovat. A nikdo se dál neptá, proč tomu tak je? Ptám se tedy, proč člověk, který třeba i jen pár let svého života strávil plným pracovním nasazením a pak je z nějakého důvodu upoután na lůžko, by nemohl svůj život strávit v klidu svého domova a s plnou podporou nejen své rodiny, ale i státu a zdravotní pojišťovny? Na jaké úrovni je u nás v porovnání s Německem kvalita života našich nemocných? V Německé spolkové republice funguje domácí ošetřovatelská péče již mnoho let. Je osvědčená a propočítaná. Pacient se tu stává opravdu rovnocenným partnerem, je obklopen svými blízkými a spolupráce s ním se pohybuje v úplně jiné rovině než v kterémkoli zdravotnickém zařízení.

Co říci závěrem? Když se podívám, co mi tato pracovní příležitost přinesla, musím konstatovat, že mnoho. Musíte mít samozřejmě vlastní auto, které musíte hýčkat, neboť po něm chcete pokud možno bezproblémový dojezd. Jeho údržba a provoz také něco stojí. Časově však pro mě není cesta náročnější, než kdybych jezdila do velké nemocnice v krajském městě. Jelikož nepracuji na plný úvazek (120–130 hodin měsíčně) a vzhledem ke vzdálenosti jsem trvala na 12hodinových službách, jezdím do práce 10–12krát za měsíc a vydělám si nějaký ten násobek českého platu všeobecné sestry. A v neposlední řadě jsem se velmi zlepšila v němčině. Ze své zkušenosti proto mohu práci v této zemi jen doporučit.

Mgr. Jana Koptíková, všeobecná sestra

• tisk
• předplatit si