Děti se sluchovým znevýhodněním v nemocnici

Souhrn: Článek přináší informace o problematice sluchově znevýhodněných dětí v nemocnici. Sluch je pro člověka nejcitlivějším smyslem. Sluchové vady lze rozlišit z hlediska období vzniku na vrozené a získané, dále z hlediska lokalizace na převodní a percepční. Prostřednictvím vyšetřovacích metod lze již v raném věku dítěte odhalit sluchovou poruchu. Sluchově postiženým pacientům umožňují kompenzační pomůcky překonávat problémy v oblasti komunikace. Záměrem výzkumného šetření bylo zjistit, jak jsou dotazované nemocnice připraveny a vybaveny na hospitalizaci sluchově znevýhodněných dětí. Výzkumné šetření prokázalo, že nemocnice, ve kterých bylo šetření provedeno, nejsou připraveny na hospitalizaci sluchově znevýhodněných dětí. V těchto nemocnicích nemají kompenzační pomůcky pro sluchově znevýhodněné děti ani v nich nepracují speciální pedagogové. Bylo zjištěno, že i když se sestry v této problematice nevzdělávají a nemají potřebné znalosti, i přesto vědí, kde si hledat důležité informace.
Klíčová slova: sestra – sluchové znevýhodnění – ošetřovatelská péče

Children with a hearing handicap at hospital

Summary: The article provides information about the issues related to the hospitalization of children with a hearing handicap. Hearing is the most sensitive sense for a human. Hearing disorders may be divided into congenital and acquired ones in terms of the time of development and into transmission and perception ones in terms of localization. Examination methods allow detecting a hearing disorder even at an early age of a child. Hearing aids help patients with a hearing handicap to overcome problems in communication. The objective of the research was to ascertain how the respondent hospitals were prepared and equipped for hospitalization of children with a hearing handicap. The research has shown that the hospitals in which the research took place are not ready for hospitalization of children with a hearing handicap. Those hospitals do not have any hearing aids for children with a hearing handicap and do not employ any special educators. It has been ascertained that the nurses know where to find important information despite not being educated in these issues and not having the required knowledge.
Keywords: nurse – hearing impairment – nursing care.

Úvod

Speciální pedagogická disciplína, která se zabývá výchovou, vzděláváním a rozvojem jedinců se sluchovým postižením, se nazývá surdopedie. Sluchově postižení lidé mají problémy především v oblasti psychické, sociální, ale i v komunikaci s ostatními lidmi. Děti s vrozenou poruchou se lépe vyrovnávají se svým problémem, protože nikdy neměly možnost sluch poznat (Horáková, 2012). Takto znevýhodněné děti se setkávají s odmítavým postojem vrstevníků více než slyšící děti. Často se u nich také objevuje agresivní chování ke slyšícím stejně starým jedincům. Pro tyto děti je důležitá podpora a pomoc od rodičů i ze strany odborníků (Potměšil, 2007).

Sluchově znevýhodněným dětem a jejich rodinám bývá poskytnuta pomoc prostřednictvím rané péče. Tato služba poskytuje podporu v oblasti psychologické, speciálněpedagogické, medicínské a sociální. Při práci se sluchově znevýhodněnými lidmi je vhodné používat kompenzační pomůcky jako sluchadla, kochleární implantáty nebo různé zesilovače zvuku, vibrační budíky a světelné zvonky (Šedivá, 2006). Na počátku 90. let minulého století se v České republice začal rozvíjet program kochleárních implantací u dětí (Svobodová, 2005). Problematikou jsem se rozhodla zabývat na základě setkání se sluchově postiženou dívkou na dětském oddělení, kdy ošetřovatelský personál nezohlednil její znevýhodnění.

Metodika

Cílem výzkumného šetření bylo zjistit, zda jsou sestry pracující v nemocnici na dětském oddělení připraveny na péči o sluchově postiženého pacienta, a zjistit úroveň vybavenosti nemocnic pro péči o sluchově postiženého pacienta. K naplnění cílů bylo zvoleno kvalitativní výzkumné šetření, prováděné na dětském oddělení tří nemocnic, technikou polostrukturovaného rozhovoru. Celkem bylo v rozhovoru se sestrami použito 19 otázek. Rozhovor byl zaměřen na oblasti vzdělávání sester pracujících na dětském oddělení, zkušenosti sester se sluchově znevýhodněnými dětmi, dále na surdopedické pomůcky v nemocnici, spolupráci nemocnic se speciálními pedagogy a ošetřovatelskou péči, která je těmto dětským pacientům poskytnuta. Sestry si nepřály, aby byl z rozhovorů pořízen záznam, proto byly rozhovory zaznamenány do předem připravených archů. Dále přepsány přímým přepisem v programu Microsoft Office Word 2007, poté zpracovány technikou otevřeného kódování, použitím metody tužka a papír.

Charakteristika výzkumného souboru

Do souboru výzkumu bylo zahrnuto 10 sester pracujících na dětském oddělení tří různých nemocnic. Vzdělání sester výzkumného vzorku bylo středoškolské, vyšší odborné a vysokoškolské. Z rozhovorů vyplývá, že dotazovaným sestrám bylo v rozmezí 25 až 56 let. Období odpracovaných let se pohybovalo od 5 do 35 let. Tyto sestry byly vybrány záměrně, podmínkou bylo alespoň pět let praxe na dětském oddělení. Na každém ze tří různých oddělení byl rozhovor veden také s vrchní nebo staniční sestrou daného oddělení.

Výsledky

Z výzkumného šetření bylo zjištěno, že při kvalifikačním vzdělávání se žádná z dotázaných sester nesetkala s předmětem nebo seminářem, který by se týkal znakového jazyka. Dále si sestry ani v rámci celoživotního vzdělávání neprohlubují znalosti v této problematice. Výjimku tvoří pouze sestra, která se zúčastnila přednášky zaměřené na komunikaci se zrakově a sluchově postiženými lidmi. Více než polovina z dotázaných sester se na oddělení setkala se sluchově znevýhodněnými dětmi. Všechny malé děti byly na těchto odděleních hospitalizovány s matkou. Pouze dvě větší děti byly bez doprovodu matky. Obě byly samostatné jak v dorozumívání, tak v péči o sebe. Naopak u malých dětí tyto funkce zastávala matka. Bylo zjištěno, že dotázané sestry neznají kompenzační pomůcky pro sluchově znevýhodněné děti. Dvě z těchto nemocnic mají na odděleních k dispozici pedagoga, hernu a družinu. Ve třetí nemocnici není k dispozici pedagog, ale chodí za dětmi klauni. Žádná ze sester nemá zkušenosti se speciálním pedagogem na dětském oddělení. Tyto sestry nezastávají jednotný postoj k odlišnostem ošetřovatelské péče mezi dětmi se sluchovým znevýhodněním či bez něj a ani k hrozícím rizikům, která by mohla na oddělení vzniknout.

Diskuze

Vzdělávání sester na dětských odděleních

Z výsledků šetření se ukázalo, že sestry pracující na těchto třech odděleních se při svém kvalifikačním vzdělávání nesetkaly s žádným předmětem nebo seminářem zaměřeným na znakový jazyk. Nad tímto tvrzením lze polemizovat, neboť sestra, která studovala v letech 2008 až 2011 Jihočeskou univerzitu v Českých Budějovicích, měla možnost v rámci volitelných předmětů navštěvovat kurz znakového jazyka. Možnost tohoto předmětu stejně jako Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích nabízejí i další univerzity, ovšem předměty jsou volitelné a studenti si je buď nezapíší, anebo pro malý zájem studentů nejsou otevřeny. Dále se tyto sestry nevzdělávají v oblasti surdopedie. Tuto skutečnost zdůvodňují tím, že nemocnice nepořádají žádné semináře týkající se neslyšících. Výjimkou z nich je pouze jediná sestra, která se sama rozhodla absolvovat seminář týkající se sluchového a zrakového znevýhodnění, zaměřený především na komunikaci. Tyto sestry i přesto vědí, kde by bylo možné se s touto problematikou seznámit. Největší zdroj informací pro ně představuje internet. Vhodným zdrojem mohou být internetové stránky Unie neslyšících, které jsou vhodné pro zdravotníky i pro širokou veřejnost. Zde jsou zveřejněny různé kurzy, videa, projekty a nabídky práce týkající se neslyšících (Unie neslyšících Brno, 2011).

Děti s poruchou sluchu na dětském oddělení

Z výzkumu je patrné, že děti s poruchou sluchu se na dětských odděleních, v nichž bylo šetření provedeno, objevují poměrně často. Tato skutečnost vyplývá z tvrzení, že více než polovina z dotázaných sester se s takto znevýhodněnými dětmi již setkala. Všechny malé děti byly v těchto třech nemocnicích hospitalizovány s matkami. Tento výsledek koresponduje s tvrzením Zacharové a kol. (2007), že je vhodné, aby dítě bylo na oddělení přijímáno s matkou. Matka může jednak zmírnit negativní působení faktorů na dítě,  tato skutečnost je také prevencí dětského hospitalismu.

Surdopedické pomůcky na oddělení

Výzkumné setření poukazuje, že dotázané sestry neznají pomůcky pro sluchově znevýhodněné. Toto tvrzení se opírá o skutečnost, že sestry na jednu stranu tvrdí, že na odděleních nemají žádné pomůcky. Na druhou stranu ale za moderní pomůcky pro sluchově znevýhodněné považují notebooky, PC, televize s programy ve znakovém jazyce, které jsou na odděleních k dispozici. Dokonce jedna sestra uvádí jako pomůcku telefon s velkými číslicemi, což spíše spadá do pomůcek pro zrakově znevýhodněné.

Spolupráce nemocnic se speciálními pedagogy

Ukázalo se, že dvě nemocnice mají k dispozici pedagoga, družinu, hernu, tam se s dětmi učí nebo něco vyrábějí. Naproti tomu v té třetí nemají žádného pedagoga a ani družinu, místo toho za nimi na pár desítek minut chodí zdravotní klauni. Tento fakt považuji za problém hlavně proto, že nedochází k dodržování práv dětí, neboť děti mají právo na zabezpečení přístupu k informacím, zejména takovým, které podporují jejich duchovní, morální a sociální rozvoj (Pardubická krajská nemocnice, 2014b). Žádná z dotázaných sester se na oddělení nesetkala se speciálním pedagogem. Znalosti sester jednotlivých oddělení týkající se kontaktování speciálního pedagoga se také různí. Některé sestry se domnívají, že na oddělení je kontakt na speciálního pedagoga, jiné z téhož oddělení dokonce pochybují, že by na jejich oddělení byl někdo takový k dispozici.

Ošetřovatelská péče

Z výzkumného šetření vyplývá, že dotázané sestry jsou přesvědčeny o své připravenosti na péči o sluchově znevýhodněné děti. Některé z nich se domnívají, že není odlišnost mezi ošetřovatelskou péčí u sluchově znevýhodněného a zdravého dítěte, jiné ale vidí rozdílnost v komunikaci a ve zvýšené pozornosti. Obtíže při komunikaci se pokusila usnadnit Česká komora tlumočníků znakového jazyka, jež vydala brožuru pro zdravotníky, kteří přijdou do kontaktu se sluchově znevýhodněnými. Tyto sestry nezastávají stejný postoj ani v tom, zda na odděleních hrozí sluchově znevýhodněným dětem nějaká rizika, či ne. Některé se domnívají, že dětem nehrozí žádná rizika, protože jsou na oddělení s matkou nebo jsou k dispozici postýlky s postranicemi. Druhý názor je ale takový, že mohou nastat rizika v oblasti dorozumívání hlavně proto, že dítě neslyší. Sestry na těchto odděleních si myslí, že není nutný žádný specifický přístup ošetřovatelské péče v souvislosti s naslouchátkem a kochleárním implantátem. Přitom při některých diagnostických vyšetřeních, jako jsou NMR a CT, jsou jistá omezení, což ukazuje na skutečnost, že by z důvodu nevědomosti sester mohlo dojít k druhotnému poškození pacienta. Pomocí NMR nemohou být vyšetřeni ti, kteří mají v těle kovové předměty, např. nitroušní implantát (Pardubická krajská nemocnice, 2012a). Tento případ se týká i CT vyšetření, při kterém kovové předměty znamenají omezení této metody. Ve vyšetřované tkáni způsobí artefakty, a tudíž znehodnotí tkáň a její okolí (Nemocnice Na Homolce, 2011).

Závěr

Z výzkumného šetření vyplynulo, že sestry pracující na těchto dětských odděleních, a tudíž i tyto tři nemocnice, nejsou připraveny na péči o sluchově postiženého dětského pacienta. Je to z toho důvodu, že těmto sestrám chybí vzdělání týkající se sluchového znevýhodnění, neovládají a nemají zkušenosti se znakovým jazykem. Jejich další problém vyplývá z toho, že nevědí, zda mají na oddělení nějaký kontakt na speciálního pedagoga či tlumočníka znakového jazyka. Dále tyto sestry neznají pomůcky pro sluchově znevýhodněné, dokonce je zaměňují s pomůckami pro zrakově znevýhodněné. Neshodují se ani v ošetřovatelské péči o sluchově znevýhodněné dítě. Sestry pracující v těchto nemocnicích nemají znalosti v oblasti naslouchadel a kochleárních implantátů a nevědí, zda mohou pacienti absolvovat všechna vyšetření bez omezení.

Doporučení pro praxi

Z výzkumného šetření pro nás v rámci doporučení pro sestry v praxi vyplývá, že by se měly zamyslet nad problematikou sluchově znevýhodněných dětí. S největší pravděpodobností by měly uvažovat o absolvování kurzů týkajících se sluchového znevýhodnění, zejména z důvodu poskytování kvalitnější a komplexnější ošetřovatelské péče. K rozšiřování jejich vědomostí by jim mohly pomoci nemocnice, pokud by vedle nejrůznějších seminářů zařadily i semináře týkající se problematiky sluchového postižení. Umožnilo by to sestrám získat další vědomosti především o moderních technologiích, které se dají využít u sluchově postižených dětí, případně poukázat na důležitost pomůcek na oddělení.

Bc. Monika Tenklová, Mgr. Dita Nováková, Ph.D., ZSF JU v Českých Budějovicích

Literatura:

1. Horáková R. Sluchové postižení: úvod do surdopedie. Praha: Portál, 2012. ISBN 978-80-262-0084-0

2. Nemocnice Na Homolce. CT – Výpočetní (počítačová) tomografie [online]. 2011 [cit. 2014-02-04]. Dostupné z: http://www.homolka.cz/cs-CZ/oddeleni/radiodiagnosticke-oddeleni-rdg/vysetrovaci-a-intervencni-metody/ct-vypocetni-pocitacova-tomografie.html

3. Pardubická krajská nemocnice. Magnetická rezonance [online]. 2012a [cit. 2014-02-04]. Dostupné z: http://www.nemocnice-pardubice.cz/stranka/kliniky-a oddeleni/radiodiagnostika/magneticka-rezonance/327/

4. Pardubická krajská nemocnice. Charta práv dětí v nemocnici [online]. 2012b [cit. 2014-13-11]. Dostupné z: http://www.nemocnice-pardubice.cz/stranka/pro-pacienty-a-navstevy/pro-rodice-a-deti/informace-pro-rodice-hospitalizovanych-deti/48/

5. Potměšil M. Sluchové postižení a sebereflexe. Praha: Karolinum, 2007. ISBN 978-80-246-1300-0

6. Šedivá Z. Psychologie sluchově postižených ve školní praxi. Praha: Septima, 2006. ISBN 80-7216-232-2

7. Tenklová M. Připravenost nemocnic na přijetí surdopedického dětského pacienta. Bakalářská práce. Vedoucí bakalářské práce Mgr. Dita Nováková, Ph.D. České Budějovice: Zdravotně sociální fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, 2014

8. Tóthová V a kol. Zdravotně sociální fakulta, Akademický rok 2008/2009. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích

9. Zacharová E, Hermanová M, Šrámková J. Zdravotnická psychologie – Teorie a praktická cvičení. Praha: Grada Publishing, 2007. ISBN 978-80-247-2068-5

Recenzovaly:

Mgr. Michaela Veselá – psycholog – speciální pedagog, psychoterapeut, MŠ, ZŠ a SŠ pro sluchově postižené, Praha 5
Mgr. Kateřina Mařanová – Ústav zdravotnických studií, Technická univerzita v Liberci

Více o autorkách:

Bc. Monika Tenklová, studentka ZSF JU v Českých Budějovicích
2011: ukonč. SZŠ Tábor – Zdravotnický asistent; 2014: ukonč. Bc. studium, ZSF JU České Budějovice – Ošetřovatelství; od 2014: Mgr. studium, ZSF JU České Budějovice – Ošetřovatelství ve vybraných klinických oborech

Mgr. Dita Nováková, Ph.D., Katedra ošetřovatelství a porodní asistence ZSF JU
1999: ukonč. VOŠ J. Podsedníka, Brno – Diplomovaná dětská sestra; 2004: ukonč. Mgr. studium, ZSF JU České Budějovice – Rehabilitační péče o postižené děti, dospělé a staré osoby,; 2009: ukonč. doktorské studium, ZSF JU České Budějovice – Prevence, náprava a terapie zdravotní a sociální problematiky dětí, dospělých a seniorů; od 2006: ZSF JU České Budějovice, Katedra ošetřovatelství a porodní asistence – odborný asistent

 

• tisk
• předplatit si