Význam kinestetiky pro ošetřovatelskou péči

Kinestetická mobilizace je jedním z moderních trendů v ošetřovatelství. Většina nelékařů se zběžně orientuje v konceptu bazální stimulace, ale koncept kinestetické mobilizace je pro většinu z nich naprosto neznámým.

Pojem kinestetika vytvořili pro popis lidského pohybu a funkce dr. Frank Hatch a dr. Lenny Maietta v 70. letech v USA. Pokud bychom si měli tento termín přiblížit, lze jej vysvětlit jako vnímání (aesthetics) pohybu (kinesis). Tento pohybový a komunikační koncept se postupně začal uplatňovat i v ošetřovatelské péči. Zdravotnickému personálu umožňuje pochopit základy lidského pohybu a využít pohybových rezerv pacienta, kdy ošetřující personál vykonává pohyb společně s pacientem za co nejmenšího užití vlastní síly.

V praxi se k transferu pacientu neustále používá hrubá síla zdravotnického personálu, kdy pacienta v lůžku posuneme za pomoci různých polohovacích pomůcek – trhnutím, smýkáním po prostěradle či „přenesením“ nemocného. Tato manipulace má velmi negativní účinky nejen na pacienta, který je při tomto transferu naprosto pasivním účastníkem a trhavý pohyb v něm umocňuje pocity nebezpečí a ohrožení, ale je i velmi riziková pro samotné zdravotnické pracovníky. Může u nich totiž docházet k poškození muskuloskeletálního systému vlivem nadměrně námahy různých svalových struktur.

Manipulace s pacientem s využitím kinestetické mobilizace je velmi šetrná, protože minimalizuje bolestivé podněty a zachovává jeho pohybovou práci při transferu. Tento koncept lze také zařadit do preventivních opatření před vznikem imobilizačního syndromu. Zároveň se snižuje riziko poranění zdravotníků při nevhodné manipulaci s pacientem a v důsledku také ekonomická zátěž zdravotnického zařízení, kterou má v případě dlouhodobé pracovní neschopnosti zdravotníků z důvodů dorsalgie či herniace meziobratlových disků.

Pokud chceme v rámci ošetřovatelské péče podporovat pacienta v pohybu, musíme nejprve pohyb analyzovat. Kinestetická mobilizace determinovala šest kinestetických principů, které jsou ve vzájemné závislosti spolučiniteli každého pohybu. Pohyb je primárně zahájen a následně řízen v rámci interakce vnějších nebo vnitřních podmětů (senzorika, psychika, učení motivace), probíhá pouze v rámci funkční anatomie člověka (funkčnost svalů, kloubů, individuální pohybová úroveň) a v naučených pohybových vzorcích (lidský pohyb). Dále se uplatňuje případně korekční nebo nové učení pohybových činností v rámci vývoje pohybu (lidské funkce). Mezi poslední dva kinestetické principy řadíme námahu, která charakterizuje individuální jistotu a sílu výkonu, a zevní podmínky, které pohyb mohou ulehčit (kompenzační pomůcky).

Základním principem kinestetické mobilizace je souhra pacienta a ošetřujícího personálu a následně společný pohyb s maximálním využitím pohybových schopností pacienta. Proto samotná mobilizace probíhá ve třech fázích, které na sebe navazují. Fáze zahřívání je spojena s pohyby malého rozsahu, kdy dochází k primární aktivizaci muskoloskeletálního systému včetně proprioreceptorů. Principem je postupným pomalým pohybem eliminovat bolest pacienta při pohybu a tělo na pohyb připravit. Další fází je již samotný funkční trénink, kdy dochází k učení nových vzorců pohybu nebo k tréninku koordinace či k samotnému transferu pacienta. Celou mobilizaci ukončujeme zklidněním, kdy pacienta upravíme do pohodlné pozice, ve které jej mírným tlakem na velké klouby fixujeme v nové poloze. Tento minimální tlak má velký význam pro smyslové vnímání pacienta, jeho uvolnění v nové poloze a získání pocitu bezpečí.

Díky kinestetice přesune sestra i stokilového pacienta

I já jsem měla velmi omezené znalosti o této problematice. Díky certifikovanému kurzu Základy kinestetické mobilizace, který probíhal ve dnech 26.–28. 3. 2014 na Ústavu zdravotnických studií Technické univerzity v Liberci pod vedením odborné lektorky Mgr. Hany Nedělkové, jsem měla možnost se s tímto konceptem seznámit.

Kurz byl koncipován jako teoreticko-praktický celek, kdy jsme naučené postupy mobilizace pacientů ihned uplatňovali v praxi. Hlavní myšlenka kinestetické mobilizace spočívá v souhře pohybů pacienta a sestry – jde tedy primárně o vnímání pohybů pacienta a o to dopomoci mu co nejefektivněji využívat různé pohybové vzorce. Sestra tedy nestojí jen staticky u lůžka pacienta a následně jej silou netransportuje, ale „tančí“ u jeho lůžka. Jedná se o aktivní spolupráci sestry a pacienta, kdy dojde k naznačení pohybu, jeho sladění a následný transfer. Pokud nedojde ke sloučení pohybových sil sestry a pacienta, mohou působit i protichůdně, kdy musejí obě strany vynaložit maximální úsilí k vyvinutí pohybu. Musím přiznat, že mě velmi překvapila blízkost sestry a pacienta. Všeobecné sestry většinou akceptují intimitu pacienta a do kontaktu s ním se dostávají jen velmi omezeně. Kinestetická mobilizace využívá pomoci celého těla, kdy si pacienta opřeme hrudníkem o rameno či záda. Velkou výhodu této metody spatřuji v možnosti transportu pacientů s různým stupněm postižení (včetně kvadruplegie) do různých pozic s minimalizací vlastní námahy. Při aplikaci kinestetické mobilizace může sestra sama vysunout z lůžka i stokilového imobilního pacienta. Naprosto mě ohromil nácvik vertikalizace ze země, buď částečně imobilního pacienta v jedné osobě, nebo ve dvou pacienta imobilního. Dovoluji si tvrdit, že tento problém je v ošetřovatelské praxi častý a jen málo zdravotnických zařízení má daný přesný postup vertikalizace. V rámci mobilizace považuji za další výhodu využívání běžných pomůcek, jako jsou deka a polštář, které jsou dostupné na všech odděleních.

Kinestetická mobilizace pomáhá nelékařským zdravotnickým pracovníkům navázat aktivní vztah s pacientem a zároveň jej aktivovat nejen ve fyziologické, ale i v psychosociální oblasti. Zvyšuje se tak jeho pocit jistoty a bezpečí a pacient je dále motivován pro spolupráci. Nelékařský personál se tak vyhne psychicky a fyzicky vyčerpávajícímu kontaktu s nespolupracujícím pacientem. Základy kinestetické mobilizace by měly být součástí kvalifikační přípravy sester, které si osvojí základy této techniky.

Mgr. Petra Podrazilová, DiS., Ústav zdravotnických studií, Technická univerzita v Liberci

Literatura:

1. Baudes-Mißbach H. Základy pohybové podpory. Kinestetika Modul 1–4. Asselfingen: Viv-Arte, 2009

2. Nedělková H, Halmo R. Kinestetická mobilizace. Most: Nemocnice Most, 2007. ISBN 978-80-239-9260-1

Více o autorce:

Mgr. Petra Podrazilová, DiS., Ústav zdravotnických studií, Technická univerzita Liberec
1999 –2002: SZŠ a VOŠZ Liberec – Všeobecná sestra; 2006–2009: Specializační vzdělávání – ARIP; 2009–2012: Bc. studium, Ústav zdravotnických studií, Technická univerzita Liberec – obor Všeobecná sestra; 2012–2014: Mgr. studium, ZSF Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích – Ošetřovatelství ve vybraných klinických oborech; 2014: Specializační vzdělávání – Organizace a řízení ve zdravotnictví; od 2002: Nemocnice s Poliklinikou v Semilech – všeobecná sestra specialistka (INT JIP); od 2012: Ústav zdravotnických studií, Technická univerzita v Liberci – akademický pracovník

 

• tisk
• předplatit si