Sestry se na maketách kostí učily osteosyntézu

Osteosyntéza v praxi byl název odborné konference, která se konala ve čtvrtek 5. 3. 2015 v posluchárně I. chirurgické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.

Akci pořádala Všeobecná fakultní nemocnice v Praze (VFN) společně s 1. lékařskou fakultou Univerzity Karlovy, Českou asociací sester a firmou MEDIN, a. s., která byla i jejím sponzorem. Konference, na níž si mohli účastníci nově nabyté zkušenosti rovnou vyzkoušet v praxi, se zúčastnilo 19 sester instrumentářek z celé ČR.

Na klinice je přivítali přednosta I. chirurgické kliniky hrudní, břišní a úrazové chirurgie VFN v Praze prof. MUDr. Zdeněk Krška, DrSc., a odborná garantka vzdělávání NZP VFN v Praze PhDr. Dagmar Škochová, MBA. Jako první vystoupila se svou přednáškou „Perioperační péče v traumatologii“ Soňa Tesařová. Kromě definic pojmů traumatologie a úraz popsala, co všechno perioperační péče z hlediska operačních sálů v traumatologii zahrnuje. Je to například instrumentace při operačních výkonech, provádění antisepse operačního pole u pacientů, kontrola nástrojů a použitého materiálu, příprava instrumentária, zajišťování manipulace s operačními stoly a přístroji, prevence komplikací z imobilizace a mnoho dalšího. Upozornila také na specifika perioperační péče a popsala přístrojové vybavení, s nímž se v traumatologii nejčastěji pracuje. Jedná se o operační stůl s příslušným vybavením, RTG + C-rameno, turniket a elektrokoagulace, operační lampy a další. „Standardem je v dnešní době používání jednorázového operačního krytí operačního pole,“ řekla. Popsala i jednotlivé polohy nemocného při operacích pažní kosti, polohy na extenčním stole při operacích stehenní kosti a bérce, polohy při operacích dolního konce předloktí, kolenního kloubu a při otevřených operacích bérce a hlezna. „Sestry pracující na operačních sálech musejí během operace dávat pozor na otlaky, útlaky nervů a cév, poranění krční páteře a riziko pádu pacienta,“ popsala. Je potřeba si uvědomit, že ne všechny operace se provádějí v celkové anestezii, ale v různých blocích, a proto pacienti bývají při vědomí. „Proto komunikujeme s pacientem a lékařem a měli bychom respektovat etnické a kulturní rozdíly,“ řekla na závěr.

Hřeby patří do dlouhých kostí

O principech kostního hojení, komplikacích a poruchách hojení a o principech hřebování pohovořil doc. MUDr. Michal Mašek, CSc., z Kliniky úrazové chirurgie LF MU a FN Brno. „Zlomenina je poškození kosti provázené poraněním měkkých tkání,“ řekl na úvod s tím, že dvě třetiny krevního zásobení kostí je z měkkých tkání. Kost se podle jeho slov hojí stejně jako každá jiná část těla.

Krátce pohovořil o rozdělení zlomenin na zlomeniny úrazové, únavové a patologické a dále na infrakce, vpáčenou zlomeninu, kompresní, tříštivou, avulzní a defektní zlomeninu. U zlomenin je podle jeho slov důležité zachování cévního zásobení fragmentů. Záleží přitom na anatomických poměrech, mechanismu úrazu, timingu ošetření, typu fixace a celkovém stavu pacienta. „Hojení je přímo úměrné prokrvení, proto je důležitá stabilní fixace a mobilní pacient, a není přímo úměrné hladině vápníku,“ řekl. Dále se zastavil u definic polytraumatu a hojení per primam a per secundam intentionem. Zlomenina má tři stadia hojení – v prvním dochází k překrvení, novotvoření cév a tvorbě mladého vaziva. V oblasti zlomeniny je otok tkání a fragmenty jsou stále ještě pohyblivé. V druhé fázi dochází k tvorbě periostálního svalku, mizí otok i bolest a zlomenina má již určitou pevnost. Ve třetí fázi dochází k remodelaci a přestavbě zátěží. Úlomky se spojí definitivním kostěným svalkem a dochází ke konsolidaci zlomeniny. „Se vzrůstajícím věkem je hojení horší,“ upozornil lékař. Při hojení zlomenin může docházet k poruchám – např. fractura male sanata (srůst ve špatném postavení, porucha funkce), refractura (nová zlomenina v místě nedostatečně zhojeného svalku) či callus luxurians (nadměrný svalek), kdy dochází k útlaku okolních cév, svalů či nervů. Dále může vzniknout například přemosťující svalek (po mezikostní membráně), může dojít k opožděnému nebo zpomalenému hojení, infekci kostí nebo k nezahojení.

„Náš přístup, naše metodika, naše manuální zručnost musí být všude stejná. Proto pořádají firmy tato školení s praktickým cvičením, abychom pracovali všichni zhruba stejně, protože vůči klientovi musíme mít všichni stejný finální produkt,“ vysvětlil na úvod své druhé přednášky, která se týkala principů hřebování, doc. Mašek. „Zapamatujte si, že hřeby patří do dlouhých kostí,“ upozornil. Hřeby jsou relativní stabilita, proto jsou podle jeho slov dobré na zlomeniny, ale nejsou dobré na paklouby. Hřeby se (dle techniky zavádění) dělí na antegrádní nebo retrográdní, mohou být zavedeny otevřeným způsobem nebo ze vzdáleného místa (ORIF/CRIF), existuje u nich možnost předvrtávání (dřeňové dutiny), dále se hřeby dělí na kanylované a plné. „Plné hřeby byly vyvinuty pro otevřené zlomeniny III. stupně. To znamená, že do všech ostatních patří kanylované hřeby,“ řekl doc. Mašek jako pomůcku k zapamatování.

V kosti pak mohou být hřeby zajištěny staticky nebo dynamicky. U předvrtávání hrozí rizika TEN (přetlak v cévách až 396 ± 85 mm Hg) či tepelné kostní nekrózy. „Při indikaci k operačnímu řešení zlomenin je nutný timing – načasování co nejdříve, indikace – zajištění stability; v případě nutnosti je možné dát zevní fixátor,“ uzavřel doc. Mašek.

Další přednášku přednesla Mgr. Romana Škarecká z Nemocnice v Kyjově, které je od roku 2013 akreditovaným pracovištěm pro traumatologii a je spádovou oblastí pro 150 000 obyvatel. Až 16 % výkonů, které tu provedou, se týká zlomenin femuru. A právě hřebování proximálního femuru se týkala tato přednáška.

Jak se hřebování provádí, popsala Mgr. Škarecká nejprve teoreticky na kazuistice pětasedmdesátileté ženy, která upadla v koupelně a způsobila si intertrochanterickou zlomeninu femuru. Poté se účastnice konference přesunuly do zkušebny, kde si na připravených maketách kostí s instrumentáriem firmy MEDIN, a. s., a pod odborným vedením školitelů hřebování dlouhých kostí samy vyzkoušely. V průběhu dne si takto vyzkoušely ještě hřebování horního konce femuru a dlahu na distální radius pod vedením doc. MUDr. M. Maška, CSc., a dlahování proximálního bérce pod vedením MUDr. Josefa Krause.

Konference přinesla účastnicím mnoho nových vědomostí i zážitků. O její atraktivitě svědčí i fakt, že zájem o ni převýšil její kapacitu. Zájemci, kteří by si také chtěli na vlastní kůži tyto postupy vyzkoušet, mají možnost přihlásit se na některou z konferencí, které pořádá firma MEDIN, a. s., ve svém nově zrekonstruovaném školicím středisku v areálu firmy v Novém Městě na Moravě.

Magda Hettnerová, redakce Florence

 

• tisk
• předplatit si