Pomůcky podporující soběstačnost nemocných s revmatoidní artritidou

Revmatoidní artritida je chronické zánětlivé autoimunitní onemocnění, jehož hlavním projevem je postižení zejména drobných kloubů, svalů, vazů, ale může se manifestovat i na vnitřních orgánech těla. Vede k výraznému pohybovému omezení a tím značně zhoršuje kvalitu života a soběstačnost nemocných.

Vyskytuje se ve všech věkových kategoriích, přičemž nejčastěji je její začátek u mladých žen a v období po menopauze. Před několika desítkami let nemocné s revmatoidní artritidou jejich bolavé a deformované klouby prakticky vyřadily ze společenského života. Nemoc je velice brzy invalidizovala natolik, že nebyli schopni zajistit si základní lidské potřeby, nemohli pracovat. Zásadní pokrok ve zkvalitnění života nemocných s revmatoidní artritidou přinesla biologická léčba a možnost získání nových pomůcek na podporu soběstačnosti, které jsou na současném trhu k dispozici. Zmíněné pomůcky jsou nemocnými s revmatoidní artritidou využívány nejen k zajištění soběstačnosti v běžných denních činnostech, ale umožňují i zapojení nemocných do běžného denního života. Jsou určeny především pro nemocné ve 3. a 4. stadiu onemocnění, ale v případě potřeby mohou být využívány i nemocnými s nižším stadiem revmatoidní artritidy (Jelínková, Krivošíková, Šajtarová, 2009; Votava a kol., 2005).

Stěžejním cílem v péči o nemocné s revmatoidní artritidou je zachování soběstačnosti, tudíž lze pomůcky pomyslně rozdělit následovně:

1) pomůcky při provádění hygienické péče a úpravy zevnějšku,

2) pomůcky při vaření a stravování,

3) pomůcky usnadňující chůzi.

Pomůcky na podporu soběstačnosti v oblasti vaření a stravování

Stravování patří do základních lidských potřeb. Snahou sestry je pomoci zachovat alespoň částečné funkční schopnosti nemocných s revmatoidní artritidou při vaření a stravování a doporučit vhodné pomůcky na základě předešlého hodnocení nemocného. Pomůcky, které se využívají v kuchyni, však nehradí pojišťovna, ale sám nemocný. Lze je zakoupit nejen v prodejnách ortopedické protetiky a zdravotnických prodejnách, ale řadu z nich si mohou nemocní pořídit v obchodě s domácími potřebami. Pomůcky jsou mnohdy opravdu jednoduché a dají se i podomácku vyrobit (Heřmanová, Zvoníčková, 2006).

Nemocní s revmatoidní artritidou mohou při kuchyňských pracích využívat multiotvírák na sklenice, lahve, plechovky a víno, multiotvírák na otvírání PET lahví a plechovek či elektrický otvírák konzerv. Často využívaný je i držák horkých talířů, který má širokou rukojeť uzpůsobenou deformovaným kloubům nemocného. Nepostradatelným pomocníkem je i kuchyňské prkénko, které je vyrobeno tak, aby se dalo upevnit na kuchyňskou desku. Má ohraničené okraje, aby se předešlo úniku potravin mimo prkénko. Talíř je možné zajistit proti vyklouznutí jídla z talíře zvýšenými okraji, k dostání jsou i talíře nebo misky, které jsou již vyvýšené. Nepostradatelná je i prodloužená kuchyňská rukavice či držák na vařečku. Potraviny je při krájení možné zajistit pomocí pomůcky, která je opatřena svrchu háčky pro nabodnutí potravin, aby neujížděly. Pro zvýšení soběstačnosti při stravování mohou nemocní s revmatoidní artritidou využít příbory, nože a lžičky, které jsou ergonomicky uzpůsobené a mohou disponovat i fixačním páskem. Výhodou ergonomických příborů je skutečnost, že je lze ohnout tak, aby vyhovovaly úchopům nemocného. K držení šálků je možné používat snímatelnou rukojeť. Pro drcení léků jsou dostupné speciální drtiče a také půliče na léky (DMA, 2010; Heřmanová, Zvoníčková, 2006).

Pomůcky na podporu soběstačnosti v oblasti osobní hygieny a úpravy zevnějšku

Osobní hygiena vypovídá o člověku, jeho spokojenosti či nespokojenosti, o jeho náladě, psychice, ale také o jeho soběstačnosti. Udržování osobní hygieny je důležité pro zachování zdraví tělesného i duševního, chrání člověka před nemocemi (Trachtová a kol., 2001). Je známo, že osobní hygiena je prováděna nejčastěji v koupelně. V této souvislosti je zapotřebí upozornit, že u nemocných s porušenou soběstačností by koupelna měla být vybavena protiskluzovými podložkami. Umísťují se nejen na podlahu koupelen, ale i do sprch a van z důvodu prevence pádu. K prevenci pádu lze též využít madla, která se rozmisťují ve směru chůze po koupelně, u toalet pro snadnější vstávání a sedání, do sprch a van pro přidržování se. Jako vhodné se ukázaly být nástavce na toaletu a držáky toaletního papíru pro provedení hygienické péče po použití toalety. Do vany si nemocní s revmatoidní artritidou mohou dát též sedátko, avšak nutno upozornit, že nemocní s revmatoidní artritidou upřednostňují spíše sprchování před koupelí ve vaně. K mytí zad jsou využívány houby s prodlouženou rukojetí. Na trhu je dostupný i meziprstní kartáček, též s prodlouženou rukojetí. Vhodné je umístit v koupelně stoličku, na kterou se nemocní po osprchování či vykoupání posadí z důvodu zajištění bezpečí při osušení a oblékání. U umyvadla jsou nemocnými často využívány prodloužené páky u vodovodního kohoutku. Při snížené síle stisku ruky může pomoci i násada zvětšující malou páku. Mýdlo je vhodné vložit do sítěného obalu, aby neklouzalo, a zavěsit na vodovodní kohoutek. Je možno využít i dávkovače na tekutá mýdla. Své uplatnění mají v koupelně i švédské podavače předmětů a držáky holí. Při zatuhnutí v ramenním kloubu je možné využít hřeben s prodlouženou silnou rukojetí. Prodloužené rukojeti se dají připevnit i na různé pomůcky k líčení (DMA, 2010; Trachtová a kol., 2001). V souvislosti s úpravou zevnějšku jsou nemocnými využívány i pomůcky usnadňující zavazování bot, navlékače ponožek, pomůcky k zapínání knoflíků a uvazování kravaty.

Pomůcky usnadňující chůzi

Pohyb je – nebo by měl být – jednou ze schopností každého jedince. U nemocných s revmatoidní artritidou je zapotřebí využívat některé pomůcky, které nemocným šetří klouby na dolních končetinách a zajišťují stabilitu. V této souvislosti lze využívat vycházkové vícebodové hole a francouzské předloketní berle; vícebodovou opěrku (kozičku); chodítka; různé druhy vozíků, především elektrické vozíky (DMA, 2010). V souvislosti s chůzí nelze opomenout ani volbu vhodné obuvi, a to obuv koženou, vybavenou měkkou výstelkou, aby nedocházelo k otlakům.

Jak získat pomůcku (pomůcky) na podporu soběstačnosti

Potřebu pomůcky na podporu soběstačnosti nemocného s revmatoidní artritidou posuzuje kromě sestry také ergoterapeut. Předepisovat pomůcky může praktický lékař, většinou však odborný lékař, nejčastěji ortoped, rehabilitační lékař či neurolog. Některé pomůcky jsou schvalovány revizním lékařem (Heřmanová, Zvoníčková, 2006; Votava a kol., 2005). Seznam pomůcek na podporu soběstačnosti je uveden v číselníku, který vychází nejméně jednou za rok a vydává jej Všeobecná zdravotní pojišťovna. V číselníku jsou pomůcky řazeny dle abecedy, u každé pomůcky je uveden lékař, který pomůcku může předepsat, a údaj, jak často má nemocný nárok na novou pomůcku. Velice přehledně jsou pomůcky na podporu soběstačnosti uvedeny také v katalozích firem, které tyto pomůcky vyrábějí. U každé pomůcky je rovněž uveden lékař, který může pomůcku předepsat, a schválené intervaly pro předepisování pomůcky (DMA, 2010; Votava a kol., 2005). Na pomůcky, které nejsou hrazené pojišťovnou nebo na které je vysoký doplatek, je možné žádat příspěvek podle vyhlášky č. 182/1991 Sb. na sociálním odboru v místě bydliště. Nutno upozornit, že pomůcky na podporu soběstačnosti používané v kuchyni pojišťovnou hrazeny nejsou.

Závěr

Snahou v ošetřovatelské praxi je, aby sestra pečující o nemocné s revmatoidní artritidou znala nejužívanější pomůcky pro podporu soběstačnosti a byla schopná nemocnému ve spolupráci s ergoterapeutem vhodné pomůcky doporučit. Pomůže tak nemocnému zajistit soběstačnost v běžných denních činnostech.

Bc. Věra Türková, MEDIPONT s. r. o., České Budějovice; PhDr. Věra Stasková, Ph.D., Katedra ošetřovatelství a porodní asistence, Zdravotně sociální fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích

Literatura:

1. DMA. Kompenzační, ortopedické a rehabilitační pomůcky. Praha: DMA, 2010

2. Heřmanová J, Zvoníčková M. Možnosti hodnocení soběstačnosti sestrou. Diagnóza. 2006;2(8):295–297. ISSN 1801-1349

3. Jelínková J, Krivošíková M, Šajtarová L. Ergoterapie. Praha: Portál, 2009. ISBN 978-80-7367-583-7

4. Pavelka K a kol. Revmatologie. 2. přeprac. vyd. Praha: Galén, 2010. ISBN 978-80-7262-688-5

5. Trachtová E a kol. Potřeby nemocného v ošetřovatelském procesu. Vyd. 2., nezměněné. Brno: NCO NZO, 2001. ISBN 80–7013-324-4

6. Votava J a kol. Ucelená rehabilitace osob se zdravotním postižením. Praha: Karolinum, 2005. ISBN 80-246-0708-5

Více o autorce:

PhDr. Věra Stasková, Katedra ošetřovatelství a porodní asistence, Zdravotně sociální fakulta Jihočeské univerzity, České Budějovice
1995: ukonč. SZŠ České Budějovice – Zdravotní sestra; 2001: ukonč. VZŠ – Všeobecná diplomovaná sestra; 2004: ukonč. Bc. studium, ZSF JU, České Budějovice – Všeobecná sestra; 2006: ukonč. Mgr. studium, ZSF JU, České Budějovice – Ošetřovatelství; 2009: rigorózní zkouška, ZSF JU, České Budějovice – Ošetřovatelství ve vybraných klinických oborech; 1995–2001: Nemocnice České Budějovice, chirurgické oddělení, sestra u lůžka; 2001–2004: Nemocnice České Budějovice, kardiochirurgické oddělení – JIP, sestra specialistka; od 2004: ZSF JU, Katedra ošetřovatelství a porodní asistence, České Budějovice; 2009–2011: Nemocnice České Budějovice, neurochirurgické oddělení – JIP

 

• tisk
• předplatit si