Legislativní východiska pro vedení odborné praxe studentů nelékařských zdravotnických oborů na vysokých školách

Souhrn: Tento příspěvek se zabývá legislativními východisky, ze kterých vyplývá vedení odborné praxe vysokoškolských studentů nelékařských zdravotnických oborů, dále pak uplatněním mentorů klinické praxe ošetřovatelství a porodní asistence.

Klíčová slova: legislativa – mentor klinické praxe – odborná praxe – student.

Legislative frame for the guidance of clinical placement for students of paramedical study programmes in universities

Summary: Our contribution follows up the guidance of clinical placement for students of paramedical study programmes in universities within the current legislative frame of the Czech Republic. The practical use of mentors for clinical placement of nursing and midwifery is discussed.
Keywords: legislative – mentor of clinical practise – clinical placement – student.

Úvod

Vzdělávání všeobecných sester, ale i dalších nelékařských zdravotnických pracovníků prošlo v minulých desetiletích značnými změnami. Za nejzásadnější změnu, vzhledem k organizaci výuky, považujeme přesun vzdělávání všeobecných sester a porodních asistentek ze středních škol na školy vyšší odborné a vysoké, kterým je věnován tento článek. Potřeba individuální odborné praxe vysokoškolských studentů pod dohledem odborníků z praxe nás, stejně jako jiná podobná pracoviště, vedla k rozhodnutí edukovat a vychovávat mentory klinické praxe ošetřovatelství a porodní asistence (dále jen „mentor“).

Cíl práce

Uvést legislativu týkající se vedení odborné praxe vysokoškolských studentů nelékařských zdravotnických oborů, přiblížit vzdělávání mentorů klinické praxe a nastínit situaci v praxi.

Mentor

Mentor klinické praxe aktivně vede odbornou praxi se stanovenými cíli akreditovaného kvalifikačního vzdělávacího programu (Archalousová, 2010). Je to praktik s vlastními zkušenostmi v daném oboru, který pomáhá druhým dosáhnout žádaných dovedností a vědomostí. Povzbuzuje, vysvětluje, vede, radí a směřuje své studenty k požadovanému cíli (Sloupová-Bürgerová, Hudáková, 2005). Pojem „mentor“ známe už z dob Odyssea, avšak „mentorství v ošetřovatelství“ se v odborné literatuře objevuje posledních 30 let (Murray, 2002). V ošetřovatelství bychom s trochou nadsázky mohli hovořit o principu mentorství již od středověku, kdy byly zkušenosti s ošetřováním nemocných předávány z generace na generaci jednotlivými ošetřovateli během výkonu činností (Plevová, 2011).

Čtyři základní legislativní opory

Vzdělávací program certifikovaného kurzu Mentor klinické praxe ošetřovatelství a porodní asistence je vymezen ve věstníku MZČR č. 2 z roku 2011. Tento kurz připravuje jednotlivce k získání zvláštní odborné způsobilosti v oblasti kvalifikační přípravy, specializačního vzdělávání nelékařských zdravotnických pracovníků a v adaptačním procesu nově nastupujících zaměstnanců. Požadavky na mentory a doporučenou náplň jejich činnosti konkrétně upravují přílohy metodických pokynů vycházejících z vyhlášky č. 39/2005 Sb., která stanoví minimální požadavky na studijní programy k získání odborné způsobilosti k výkonu nelékařského zdravotnického povolání. Pro obor Všeobecná sestra je to příloha č. 2 příslušného metodického pokynu, pro obor Porodní asistentka je to pak příloha č. 3.

Mentor musí mít minimálně 2 roky praxe v oboru, způsobilost k výkonu zdravotnického povolaní bez odborného dohledu a musí absolvovat pedagogickou přípravu na vedení výuky studentů. Počet studentů na jednoho mentora je stanoven podle typu pracoviště: 1–3 dle provozu na standardní stanici, 1–2 studentky na JIP/ARO a operačních sálech.

Praxi bakalářských studijních oborů Všeobecná sestra a Porodní asistentka řeší vyhláška č. 39/2005 Sb., která upravuje minimální požadavky na programy k získání odborné způsobilosti k výkonu povolání. Udává dle § 4 u všeobecných sester nejméně 2300 h praktického vyučování. V odstavci 3 písm. b) tohoto ustanovení se uvádí, že „tyto dovednosti se získávají pod dohledem kvalifikovaných všeobecných sester nebo v odůvodněných případech jiných zdravotnických pracovníků oprávněných k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu“. Praktické vyučování porodních asistentek činí dle § 5 nejméně 1200 h. Odstavec 4 písm. b) tohoto ustanovení dále upřesňuje, že tato praxe „probíhá pod dohledem zdravotnických pracovníků kvalifikovaných v oblasti porodní asistence nebo v odůvodněných případech jiných zdravotnických pracovníků oprávněných k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu“. V metodických pokynech k této vyhlášce je pro oba obory v popisu předmětu „Odborná praxe“ uvedeno, že výuka probíhá pod vedením akademického pracovníka vysoké školy nebo školitele odborné praxe – mentora.

Činnost zdravotnických pracovníků v souvislosti s odbornou praxí studentů upravuje vyhláška č. 55/2011 Sb., o činnostech zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků. V § 3 odst. 1 písm. e) se uvádí, že zdravotnický pracovník se podílí na praktickém vyučování ve studijních oborech/programech k získání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání uskutečňovaných středními školami, vyššími odbornými a vysokými školami a ve vzdělávacích programech akreditovaných kvalifikačních kurzů.

Jako poslední bychom zde rády zmínily legislativu týkající se poskytovatelů zdravotní péče. Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, v § 46 k odborné praxi budoucích zdravotnických pracovníků uvádí: „Poskytovatel je dále povinen zajistit, aby osoby připravující se na výkon zdravotnického povolání prováděly při klinické a praktické výuce, praktickém vyučování a odborné praxi, která se uskutečňuje na jeho pracovištích, jen činnosti, včetně zdravotních výkonů, které jsou součástí výuky nebo praxe, a to pod přímým vedením zdravotnického pracovníka, který má způsobilost k samostatnému výkonu zdravotnického povolání a je v pracovněprávním nebo obdobném vztahu k tomuto poskytovateli.“ Zákon dále připouští přítomnost odborných učitelů a akademických pracovníků při uskutečňování odborné praxe.

Diskuze

Z výše uvedeného vyplývá, že je dostatečná legislativní opora pro to, aby byla praxe vysokoškolských studentů vedena kompetentními pracovníky z praxe. Jako ideální stav potom vidíme, aby to byli nelékařští zdravotničtí pracovníci, kteří absolvovali certifikovaný kurz Mentor klinické praxe ošetřovatelství a porodní asistence. Zkušenosti studentů z individuální praxe i nadále zahrnují nezájem některých nelékařských zdravotnických pracovníků zapojit studenty do týmu a přistupovat svědomitě k přípravě pro jejich povolání. Zkušenosti s odbornou praxí studentů jsou velmi rozdílné.

Na odděleních, kde vedou studenty zkušené a spolupracující sestry, případně kde působí mentoři, studenti uvádějí zlepšení osobního i odborného přístupu. Lepší se celková akceptace studentů na pracovišti, studenti se více cítí součástí týmu. Tento pozitivní posun uvádí ve své práci např. i Archalousová (2010) nebo Vaňková (2013).

Rolí sestry – mentorky v nemocnicích ve Znojmě a Trenčíně se zabývají i Zakopčanová a Gerlichová v roce 2014. Ve své práci docházejí mimo jiné k závěru, že všeobecné sestry považují za důležité, aby byly studentky vedeny mentory a aby mentoři absolvovali pedagogickou průpravu. Téměř polovina těchto respondentek ze Znojma a třetina z Trenčína však uvádí, že ony samy osobně nemají zájem se studentům věnovat a ani kurz pro mentory studovat. Přibližně čtvrtina připouští, že by motivací bylo finanční ohodnocení za absolvování kurzu a plnění této role.

Jako další problém k řešení vidíme absenci certifikovaných kurzů mentorů klinické praxe v jiných oborech, než jsou ošetřovatelství a porodní asistence. Na naší fakultě se vzdělávají i zdravotničtí záchranáři, radiologičtí asistenti a zdravotně-sociální pracovníci. I u nich považujeme za nejefektivnější vedení odborné praktické výuky kompetentními pracovníky z praxe.

Závěr

I přes to, že se setkáváme s množstvím ochotných a aktivně spolupracujících zdravotníků, možnosti nastavené legislativou i vzděláváním zdravotníků v kurzu pro mentory nejsou dle výše uvedeného dostatečně využity. Otázkou, na kterou je třeba hledat odpověď společně s manažery zdravotnických zařízení, je, proč vidí někteří nelékařští zdravotničtí pracovníci problém ve vedení praxí studentů a jak je případně motivovat.

U jiných zdravotnických oborů nejsou kurzy pro mentory klinické praxe ministerstvem zdravotnictví nijak vymezeny. I zde bychom uvítaly legislativní oporu stejně, jako je tomu v ošetřovatelství a porodní asistenci. Možným řešením by bylo vypracovat ve spolupráci s Ministerstvem zdravotnictví obdobné vzdělávací programy, jako jsou pro mentory v ošetřovatelství a porodní asistenci. Náplň teoretické výuky by mohla být téměř totožná s již vypracovaným vzdělávacím programem, praktická část vzdělávání by byla specifická pro dané obory a absolvent by získal zvláštní odbornou způsobilost pro vedení klinické praxe výše zmíněných oborů.

Mgr. Zuzana Červenková, Mgr. Iveta Černohorská, Katedra klinických oborů, Fakulta zdravotnických studií, Univerzita Pardubice

 

Literatura:

1. Arachalousová A et al. Mentor klinické praxe v ošetřovatelství a porodní asistenci. In: Cesta k profesionálnímu ošetřovatelství, Sborník příspěvků V. Slezské konference ošetřovatelství s mezinárodní účastí. Opava: Slezská univerzita v Opavě, 2010.

2. Metodický pokyn k vyhlášce č. 39/2005 Sb. pro studijní obor Porodní asistentka. In: 39/2005 Sb. [online]. 2005 [cit. 2015-03-06]. Dostupné z: http://mzcr.cz/Odbornik/dokumenty/metodicky-pokyn-porodni-asistentka_2304_947_3.html

3. Metodický pokyn k vyhlášce č. 39/2005 Sb. pro studijní obor Všeobecná sestra. In: 39/2005 Sb. [online]. 2005 [cit. 2015-03-06]. Dostupné z: http://www.mzcr.cz/Odbornik/dokumenty/metodicky-pokyn-vseobecna-sestra_2197_947_3.html

4. Murray RB. Mentoring: Perceptions of the process and its significance. J Psychosoc Nurs Ment Health Serv. 2002 Apr;40(4):44–51

5. Plevová I et al. Ošetřovatelství I. 1. vyd. Praha: Grada, 2011

6. Sloupová-Bürgerová H, Hudáčková A. Význam školních sester/mentorek pro zajištění kvality výuky na klinických pracovištích. Kontakt. 2005;7(1–2):45–46 [online]. [cit. 2015-03-07]. ISSN 1804-7122. Dostupné z: http://casopis-zsfju.zsf.jcu.cz/kontakt/administrace/clankyfile/20120321132418583187.pdf

7. Věstník Ministerstva zdravotnictví České republiky č. 2 (2011)

8. Vyhláška č. 39/2005 Sb. Vyhláška, kterou se stanoví minimální požadavky na studijní programy k získání odborné způsobilosti k výkonu nelékařského zdravotnického povolání. Sbírka předpisů České republiky [online]. 2005 [cit. 2015-03-06]. Dostupné z: http://portal.gov.cz/app/zakony/zakon.jsp?page=0&nr= 39~2F2005&rpp=15#seznam

9. Vyhláška č. 55/2011 Sb. Vyhláška o činnostech zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků. Sbírka předpisů České republiky [online]. 2011 [cit. 2015-03-06]. Dostupné z: http://www.fnkv.cz/soubory/87/vyhlaska_55-r-2011.pdf

10. Vaňková M. Mentorství očima studenta a mentora klinické praxe. Sestra. 2013;24(3):17 [online]. [cit. 2015-03-08]. Dostupné z: http://zdravi.e15.cz/clanek/sestra/mentorstvi-ocima-studenta-a-mentora-klinicke-praxe-469515

11. Zakopčanová M, Gerlichová K. Přínos mentoringu z pohledu sester. Zdravotnictví a medicína (Sestra). 2014;1(16):24–25

Recenzovaly:

Mgr. Lenka Michlová, Pardubická nemocnice, Neurologická klinika – JIP, mentor klinické praxe
Mgr. Renata Ptáčková, Střední zdravotnická škola Pardubice

 

• tisk
• předplatit si