Psychobiografický model péče prof. Erwina Böhma

Profesor Erwin Böhm narozený roku 1940 ve Vídni si za svou profesní cestu zvolil zdravotnictví. V roce 1963 zdárně ukončil studium na zdravotnické škole a od roku 1974 pracoval jako hlavní sestra na vídeňské psychiatrické klinice, kde v roce 1978 začal se svým pilotním projektem „Přechodná péče“.

Tento projekt byl zpracován do ošetřovatelského modelu, který se stal podkladem pro další výzkumné práce v této oblasti a je stále doplňován o nové poznatky. V celé Evropě se nyní nachází 105 certifikovaných domů pro seniory, ve kterých je tato metoda využita v péči o seniory. V České republice jsou již některé domy pro seniory, které mají nakročeno v této cestě za zlepšením péče, a to specializované péče o seniory s onemocněním demence.

V současnosti již nestačí poskytovat geriatrickou péči podle starých zavedených způsobů. Kdo chce se starými lidmi pracovat korektně a na vysoké odborné úrovni, musí také vědět, že současný senior je tělesně starší, nežli jeho psychika unese, a že přes veškeré psychické problémy zůstávají jeho pocity a city v plné aktivitě. To znamená, že moderní gerontopsychiatrická péče musí být orientována především na emoční život seniora v kontextu životního příběhu jedince, tzv. biografii. Pojetí psychobiografické péče podle prof. Böhma přihlíží a respektuje celoživotní zvyklosti seniora a zcela osobní způsoby chování, jakými se senior vyrovnával s životními zátěžemi. V odborné terminologii hovoříme o „copingu“ nebo o životní strategii k překonávání zátěžových situací. Zcela jiný náhled na péči přináší psychobiografická péče, která obsahuje i péči o psychické potřeby seniora a je zásadně odlišná od základní péče zahrnující pouze hygienu a výživu (tzn. umýt, obléci, podat stravu a léky). Tento přístup je dodnes v představách některých poskytovatelů péče zachován a označován jako péče adekvátní a dostačující, přestože je zcela kontraindikován pro dlouhodobou gerontopsychiatrickou péči.

Tato forma péče je zcela namířena proti tzv. „pudu sebezáchovy“ a starého člověka naprosto poškozuje. Následně ho oslabuje a posouvá do pozice závislého a naprosto bezmocného klienta, u kterého stanovujeme pouze různé stupně deficitu sebepéče.

Prof. Böhm ve svém modelu péče zdůrazňuje nutnost uvědomit si, že starý člověk má nejen tělo, ale i duši a emoce, která vystupují do popředí právě ve vyšším věku a vyžaduje zcela specifický přístup v péči. Nestačí totiž jen pečovat o tělo a patologické symptomy, ale po změně úhlu pohledu na péči se odklonit od deficitů v sebepéči k ještě zachovalým schopnostem a dovednostem seniora, které jsou maximálně využity k podpoře sebepéče.

„Pečujeme o lidi, ne o jejich postele.“
(E. Böhm)

Dalším fokusem zájmu psychobiografické péče je podpora schopnosti adaptace seniora, který se již nemusí „napasovat“ na náš systém péče, ale celý systém se adaptuje na potřeby seniora na základě znalostí jeho biografie. V opačném případě se jen prohlubuje zmatenost a patologické aspekty onemocnění demence, kdy schopnost adaptace klesá a je nahrazována neadekvátními způsoby chování jedince, kterému pečující nerozumí nebo si tento jev nedokáže vysvětlit, a proto označí seniora za zmateného a dezorientovaného. V této chvíli nemá problém jen personál, ale také ostatní klienti, kteří jsou plně orientovaní a kteří jsou nuceni sdílet společné prostory s těmito „maladaptivními jedinci“, jejichž způsoby chování jsou silně ovlivňováni a kterých právě v tomto systému péče přibývá.

Dlouhodobá výzkumná práce prof. Böhma je zaměřena právě na pomoc těmto lidem, na nové způsoby péče, která je označena jako aktivizační a reaktivizační s důrazem na psychickou rehabilitační péči.

Psychobiografická péče je poskytována na základě biografie klienta

Jelikož jsme zvyklí používat pojem rehabilitační péče pouze v souvislosti s rehabilitací těla, je nutné objasnit si rehabilitaci psychiky, tzn. re-aktivizační péči včetně odborné terminologie.

„Böhmova péče“ nás nutí přemýšlet o tom, jak pomoci bez přímé pomoci,
jak zapojit seniora do všech aktivit denního života
fota:Profimedia, archiv

Psychobiografický model prof. Böhma nabízí odborný rámec pro tuto péči, včetně adekvátní terminologie, která je podkladem pro transparentní dokumentaci. Rehabilitační re-aktivizační péče má za úkol kompenzovat disharmonii duševního života seniora a pomáhat mu nacházet opěrné body v jeho vnitřním i zevním světě.

Celá tato péče se zhodnotí pouze tehdy, pokud se nám podaří u klienta opět probudit chuť do života. Tomuto cíli je podřízena celková péče, kde se snažíme dostat pod kontrolu zmatenost, regresi, plačtivost, bezmocný křik až po přání zemřít.

V ošetřovatelském modelu prof. Böhma nabízíme základní dva způsoby péče:

• Aktivizační péči
• Re-aktivizační péči

Druhý způsob péče můžeme dále rozdělit do jednotlivých celků:

• RE – Senzibilizace
• RE – Motivace
• RE – Vitalizace
• RE – Socializace

U každého klienta zpracujeme singulární biografii, zdůrazňující emoční zážitky v průběhu celého jeho života, a mapujeme, co bylo pro našeho klienta v životě důležité. Hledáme vše, co pro něj bylo v dětství zdrojem energie, co ho motivovalo, jaké měl požitky, ale i smyslnosti.

Teprve na základě shromážděných informací z této individuální biografie můžeme kvalitně a odborně poskytovat psychobiografickou péči a měnit dosavadní pojetí péče, které se řídilo heslem: „S geriatrickými klienty se nemůže stejně nic dělat a jejich počet ve společnosti roste, proto potřebujeme stále více domovů důchodců a institucí pro dlouhodobou péči, ve kterých je můžeme podle starých pravidel ošetřovat a saturovat jejich základní potřeby. Změny v chování seniorů, jejich zapomnětlivost, zmatenost a regresi není možné reaktivovat, tzn. navracet do zlepšeného stavu.“

Pečující personál má prvotní úkol nejdříve oživit psychiku klienta a potom teprve tělo. V moderně pojaté dlouhodobé péči nalezneme prvky tzv. šetřící péče a cílené zatěžující intervence, zaměřené na zvyšování zátěže klienta, které jsou podloženy poznatky z individuální biografie klienta.

Pomáhat seniorovi ve všem je většinou zcela přirozené a empatické, ale je to způsob tzv. péče „betonující“, podporující pasivitu klienta, není to však způsob psychobiografické péče, která je založena na aktivizaci seniora.

„Böhmova péče“ nás nutí přemýšlet o tom, jak pomoci bez přímé pomoci, jak zapojit seniora do všech aktivit denního života. Nabídka péče je v souladu s psychickým stavem klienta a rozlišuje mezi péčí o zcela zdravé klienty, o klienty s lehkými, středními a těžkými změnami v chování. Nejdříve se zaměříme na oživení psychiky a pudu sebezáchovy, životního elánu, který podporujeme biografickými impulzy a stimulujeme. Teprve v druhé linii se zaměříme na tělo a somatické potřeby. Tyto aktivizační a reaktivizační programy se přirozeně částečně překrývají, protože způsoby chování jsou variabilní.

Způsoby psychického stárnutí

Malé dítě má enormní množství energie a vytrvalosti, což můžeme také nazvat životní baterií. Postupem věku je tato životní energie slabší a naše „baterie“ slábne. Člověk ztrácí postupně zájem o dění ve světě a jeho pozornost se přesouvá od vnějších podnětů k vnitřnímu světu. I když je vše ve vnějším světě stejné, postupně veškeré stimuly zevšední; tento proces regrese a ústupu od vnějšího světa je u některých jedinců pozorovatelný od 45 let života. Tito lidé nežijí opravdově teď a tady, ale určitým způsobem jen přežívají. Tento pohodlný způsob života vede samozřejmě k tomu, že se i naše nohy špatně pohybují a následně i celý člověk. Potom je již obtížné i se pravidelně oholit, koupit si nové šaty anebo kamkoliv jít za nějakým cílem. Odborníci nazývají tento stav regresí a tento proces regresivním. U lidí, kteří markantně signalizují projevy regrese, může dojít k naprosté imobilitě, depresi, ztrátě zájmu o okolní svět a chuti žít. Nepohybují se, nemyjí se, nejedí a nepijí. Tento obraz je velmi těžce přijímán jejich rodinou, která znala svého člena jako plně vitálního s mnoha životními přáními a sny.

Tyto symptomy se samozřejmě mohou objevit také v souvislosti s onemocněním (morbus Alzheimer, demence). Někdy jsou tyto symptomy podnětem pro hospitalizaci anebo přijetí do domova pro seniory. Tím ale není nic vyřešeno. Většinou se stav ještě zhorší, protože senior není schopen se zadaptovat na nové prostředí, osoby a systém péče a dochází k prohloubení regrese, projevující se sníženou mobilitou a sníženými psychickými funkcemi. Samozřejmě se také omezí kontakt s rodinou a se známým okolím. Nastává období markantních ztrát a senior dochází k závěrům: už nejsem k ničemu, nikdo mne nepotřebuje. Toto proroctví naprosto podpoří péče, která v dobrém úmyslu chce ve všem pomoci a za seniora vše vykonává, čímž jen podporuje proces regrese.

Právě v geriatrické péči je obvyklé vzít vše z rukou klienta a vykonat vše za něj, s úmyslem ulehčit mu jeho zátěž, ale tím také podpořit prohlubující se ztrátu soběstačnosti. Jak se vede staré ženě, která byla pro své okolí vyhlášenou kuchařkou, ale nyní je jí předkládáno jídlo hotové, bez možnosti přípravy, volby a nejlépe mixované? Leží v čistě ustlané posteli osamocená se sklenkou černého čaje, který nikdy nepila.

Prof. E. Böhm vytvořil následující rovnici pro další zamyšlení

Dobrá péče + dobrá péče = špatná péče!!!!!!!!!!!!!!!!

„Pečujeme o lidi, ne o jejich postele.“ (E. Böhm)

Většinou jsou naše intervence péče směřovány k tomu, aby tato žena vypadala, že se o ni pečuje, je umytá, učesaná, čistě oblečená. Všichni zúčastnění jsou spokojeni, personál je pilný, příbuzní mají zažehnané špatné svědomí a klientka je také spokojena s takzvanou „betonující péčí“, protože tak či tak se rozhodla, že nemá cenu dále žít…

Všechno by bylo pěkné a dobré, ale taková péče je nasměrována špatně. Byly uspokojeny základní potřeby, byla provedena pasivní cvičení dolními končetinami a odpoledne se klientka pasivně účastnila skupinových ručních prací. Ale zcela se zapomnělo na duši, emoce, instinkty a pudy… Tím veškerá péče nepodporovala životaschopnost, ale byla namířena proti životu samotnému.

Proto péče podle Böhma prioritně pečuje o duši a potom o tělo na základě biografie, práce s prostředím, principem normality a principem osobní důležitosti. Tento ošetřovatelský model je dynamický, pohybující se na ose času, kdy jsou jednotlivé komponenty zpracovány nově každých deset let v návaznosti na generační posun skupiny seniorů, kteří péči potřebují a přijímají.

„Jen ten člověk, který psychicky žije, pohybuje nohama dobrovolně a z vlastní vůle…“ (E. Böhm)

PhDr. Eva Procházková, PhD. certifikovaná lektorka PBM s mezinárodní akreditací ředitelka Erwin Böhm Institutu

• tisk
• předplatit si