Problematika ošetřovatelské péče u seniorů s močovou inkontinencí

Ošetřování seniorů s močovou inkontinencí je nedílnou součástí každodenní rutiny ošetřovatelského týmu pracujícího u lůžek dlouhodobě nemocných i v urologických ambulancích. Tam, kde již nepomáhá farmakologická ani chirurgická léčba, nastupují znalosti a všestranné dovednosti nelékařského zdravotnického personálu, který povzbuzuje seniory při plnění stanovených intervencí.

Stáří je důležitou součástí lidského života, která bývá v současné době vnímána spíše jako nevhodná a nežádoucí. Je pravdou, že stáří bývá doprovázeno řadou specifických chorob, jež mohou negativně ovlivňovat kvalitu života. Avšak dlouhověkost s sebou přináší i životní zkušenosti, moudrost a vzpomínky.

Jednou z chorob, která stárnoucí populaci často postihuje, je močová inkontinence. Mnohdy brání jedincům rozvíjet jejich zájmy a naplňovat stávající role. Inkontinence moči, v literatuře nejčastěji uváděná jako náhlý, nedobrovolný, nechtěný, samovolný únik moči, je jedním z geriatrických syndromů. Vyskytuje se nejen ve stáří, ale také v produktivním věku. Močová inkontinence se tak dotýká všech generací, a to nejen jako vlastní onemocnění, ale také jako ošetřovatelská problematika pečujících (Kalvach et al., 2008) (Topinková et al., 2007).

Klasifikace močové inkontinence

V současnosti nejpoužívanější dělení močové inkontinence poskytla ICS (Mezinárodní společnost pro kontinenci) za předpokladu klasifikačního sjednocení, a to především v rámci diagnostiky, terapie a při poskytování ošetřovatelských a léčebných postupů. Močová inkontinence je rozdělena následovně:

• Stresová – vzniká v situacích, kdy dochází k navýšení nitrobřišního tlaku (kašel, smích, chůze do schodů aj.). V klinické praxi se pro tento typ močové inkontinence dále osvědčilo rozdělení dle Ingelmana-Sundberga, a to s ohledem na závažnost postižení (I., II. a III. stupeň).
• Urgentní – její původ je podmíněn senzorickými nebo motorickými změnami v oblasti detruzoru či receptorů močového měchýře (např. cystitida, nádory apod.).
• Paradoxní – nastává v situacích, kdy dochází k přeplnění močového měchýře a tím mimovolnímu odtoku části moči; nazývána též inkontinence z přetékání.
• Reflexní – vychází z poruchy centrálního nervového systému (Kalvach et al., 2008).

Topinková popisuje ještě další typy močové inkontinence charakteristické právě pro senilní období. Jedná se o inkontinenci farmakologickou, smíšenou a funkční (Topinková, 2005).

Je zřejmé, že ošetřovatelské intervence se stanovují po důkladné diagnostice onemocnění. Kvůli intimnosti problému je ovšem diagnostika značně náročná a obtížná. Proto musí být kladen důraz na individualitu a celkový zdravotní stav jedince (Romžová et al., 2010).

Zásadní ošetřovatelské intervence u inkontinentních seniorů

Ošetřovatelská péče u seniorů s močovou inkontinencí by měla být pojímána holisticky, s ohledem na celkový zdravotní stav seniorů a jejich individualitu. Zaměření ošetřovatelských činností by mělo spočívat v předcházení vzniku komplikací, které močovou inkontinenci často doprovázejí. Ne vždy je pochopitelně možné těmto následkům předcházet, proto lze správnou ošetřovatelskou péčí alespoň zmírnit jejich neblahý dopad na kvalitu života seniorů.

Močová inkontinence u seniorů významně ovlivňuje celkový zdravotní stav
pacienta a je příčinou vzniku mnoha komplikací
foto: Profimedia

Základní sesterské intervence u seniorů s močovou inkontinencí je možné rozdělit do tří skupin podle jejich specifického zaměření:

1. Intervence posuzovací (diagnostické) a adaptační:

• Posoudit primární příčiny vzniku močové inkontinence u pacienta.
• Získat základní údaje o endogenních i exogenních faktorech, které mohou významně působit na rozvoj a progresi onemocnění (těžká práce, jiné onemocnění, farmakoterapie apod.).
• Stanovit a řídit ošetřovatelský proces u hospitalizovaných seniorů s jeho pravidelnou aktualizací (anamnéza, ošetřovatelská diagnostika, plánování, realizace a hodnocení).
• Využívat hodnoticí a měřicí techniky doporučené k posouzení močové inkontinence u nemocného a stupně jeho závislosti (Pokorná, 2013).
• Upravit prostředí, v němž se senior nachází (dostupnost WC, dostatečné osvětlení).
• Zajistit seniorovi vhodné a velikostně odpovídající inkontinenční pomůcky. Posoudit jejich dostatečné množství a charakter (zda odpovídají příslušnému typu močové inkontinence) (Jančová, 2008).
• Soustavně rehabilitovat a mobilizovat pacienta s cílem zachovat jeho nejvyšší možnou úroveň soběstačnosti (péče o sebe sama, aktivizační programy, přiléhavé činnosti).
• Spolupracovat se sociálním pracovníkem, fyzioterapeutem a případně psychologem (multidisciplinární spolupráce).

2. Intervence kontrolní a hodnoticí:

• Sledovat bilanci tekutin pacienta.
• Pravidelně kontrolovat vzhled moči pacienta. V případě, že se jedná o nefyziologické zabarvení a příměsi v moči, je nezbytné informovat lékaře (infekce močových cest, hematurie, bakteriurie).
• Sledovat dodržování lékařem stanoveného léčebného režimu (např. pravidelné užívání léků).
• Klást důraz na zvýšenou péči o kůži u seniora s pravidelnou kontrolou predilekčních míst vzniku opruzenin a defektů.
• V případě, že má nemocný zaveden permanentní močový katetr, zajistit jeho pravidelnou výměnu a kontrolu (infekce, neprůchodnost) (Poledníková, 2007).

3. Intervence edukační a informační:

• Adekvátně a dostatečně poučit seniora o příjmu tekutin v průběhu celého dne. Je vhodné dodržovat pitný režim v menších dávkách, ale tak, aby celkové množství přijatých tekutin činilo alespoň 2000 ml/24 hodin. Dále je žádoucí, aby senior alespoň tři hodiny před spaním zcela vyloučil tekutiny, aby tak neusínal s obavami z častého nucení na močení (Poledníková, 2007).
• Informovat seniora o tekutinách, které by měly být vyloučeny z pitného režimu. Mezi nevhodné nápoje patří např. alkohol, silná káva, nápoje sycené oxidem uhličitým, některé močopudné minerální a léčivé vody apod.
• Poskytnout pacientovi mikční deník s dostatečnou verbální průpravou o provádění pravidelných zápisů frekvence močení s časovým harmonogramem (den, noc) (Kalvach et al., 2008).
• V péči o kůži je nezbytné seniorovi doporučit účelné prostředky k dostatečné hygieně celého těla a rukou po toaletě.
• Naučit a ověřit si pacientovu znalost cviků k posílení pánevního dna (v případě, že se jedná o účinnou techniku v boji proti močové inkontinenci) (Topinková, 2013).
• Seznámit pacienta s možností aktivního využití břišního lisu metodou dvojitého vymočení.
• Podat nemocnému vysvětlení, jakým způsobem provádět tzv. nácvik močení. Zde je žádoucí, aby pacient nejprve močil po dvou hodinách a následně intervaly prodlužoval, tak aby mezi jednotlivým vymočením vznikla až 3–4hodinová pauza.
• Vést citlivou komunikaci s pacientem o problematice (empatie, edukace a psychická podpora seniora i jeho rodiny).

Závěr

Močová inkontinence u seniorů se stává závažným bio-psycho-sociálním problémem. Významně ovlivňuje celkový zdravotní stav pacienta a je příčinou vzniku mnoha komplikací. Její následky jsou pro seniora natolik vážné, že mohou způsobit ztrátu jeho společenské role a postupnou izolaci od společnosti. S močovou inkontinencí rostou také náklady spojené s dostatečnou hygienickou péčí, což má za následek tíživou ekonomickou situaci seniora. Proto je nezbytné věnovat seniorům dostatečný prostor v edukačním a ošetřovatelském procesu, tak aby senior s močovou inkontinencí mohl nadále vést plnohodnotný a kvalitní život.

Mgr. Pavla Drábková, pracoviště urologického oddělení JIP, Kroměřížská nemocnice, a. s.

Literatura:

1. Kalvach Z et al. Geriatrické syndromy a geriatrický pacient. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, a. s., 2008, 336 s. ISBN 978-80-247-2490-4

2. Romžová M et al. Inkontinence moči ve stáří. Urologie pro praxi. 2010;11(3):119–123. ISSN 1803-5299

3. Topinková E, Zmrhal J. Inkontinence moči u žen vyššího věku. Lékařské listy [online]. 2007;9(12):1–4. ISSN 0044-1996. Dostupné z: http://zdravi.e15.cz/clanek/priloha-lekarske-listy/inkontinence-moci-u-zen-vyssiho-veku-310103

4. Topinková E. Inkontinence ve stáří. Vliv inkontinence na kvalitu života, postoje seniorů, informovanost, inkontinenční pomůcky (přednáška). Geriatrická klinika, 1. LF UK, Praha. Incoforum, 2013. Dostupné z: http://www.cus.cz/wp-content/uploads/2013/06/Inkontinence-ve-stari.pdf

5. Topinková Eva. Geriatrie pro praxi. 1. vydání. Praha: GALÉN, 2005, 270 s. ISBN: 978-80-7262-365-5

6. Pokorná A et al. Ošetřovatelství v geriatrii. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, a.s., 2013, 200 s. ISBN 978-80-247-4316-5

7. Poledníková Ľ et al. Ošetřovatelský proces u seniorů s močovou inkontinencí. Sestra. 2007;(1):40–41. ISSN 1210-0404.

8. Jančová B. Inkontinence, problém nejen zdravotní, ale i společenský. Medicína pro praxi. 2008;5(2):87–88. ISSN 1212-7299

Více o autorce:

Mgr. Pavla Drábková
pracoviště urologického oddělení JIP, Kroměřížská nemocnice, a. s.
2003: ukonč. SZŠ Kroměříž – obor Všeobecná sestra; 2003–2004: Domov důchodců Burešov, všeobecná sestra; 2005–2007: Nemocnice Atlas a. s., všeobecná sestra na chirurgickém oddělení, následně na JIP; 2007–2009: Kroměřížská nemocnice, a. s., všeobecná sestra na ARO; od 2010: Kroměřížská nemocnice, a. s., všeobecná sestra na urologickém oddělení a následně JIP; 2012: ukonč. Bc. studium – Ošetřovatelství; 2014: ukonč. Mgr. studium – Ošetřovatelská péče v geriatrii; 2014: ukonč. PSS – obor Organizace a řízení ve zdravotnictví. 2015: ukonč. pedagogické minimum na SPgŠ Kroměříž

• tisk
• předplatit si