Havárie tramvaje a desítky zraněných – záchranáři z celé republiky cvičili v Praze

Je jedenáct hodin večer. Na pražském Pohořelci vystupují z tramvaje pozdní cestující a mizejí směrem ke Strahovskému klášteru. O tragédii, která se odehrává jen pár metrů od nich, nemají tušení…

V ulici Hládkov je ticho, ve vzduchu je cítit kouř. Na kolejích leží na bok převržená tramvaj, která nabourala do nákladního vozu. Řidič v něm je zaklíněný a zpod auta vychází dým. Po chvíli se z kouře vynořují první lidé. Potácejí se ve tmě, jsou dezorientovaní a špinaví. Začíná se ozývat nářek a pláč. Na kolejích sedí vyděšená žena a v náručí svírá dítě. Je celé od krve a nehýbe se. Vedle tramvaje leží dva mrtví, o kus dál sedí o tramvaj opřená žena a naříká. Pravou nohu má utrženou ve stehně, končetina leží opodál. Nahoře na tramvaji leží bez hnutí další dva cestující. Dole pod nimi sedí mladý muž a třese se. Z rozbité hlavy mu crčí krev, z čela mu trčí kost. Opodál leží žena ve středních letech a rukou si svírá otevřenou ránu na břiše, z níž vyhřezávají střeva. Zevnitř vozu se ozývá bušení a volání o pomoc.

4. ročníku metodického cvičení krizové připravenosti se zúčastnily výjezdové skupiny ze 13 krajů ČR a jedna ze Slovenska
fota: I. Kuptík a ZZS HMP

„Panebože! Panebože! Co se tu stalo?“ Do ulice vjíždí auto a v něm sedí dva mladí muži. Jakmile vidí obraz zkázy před sebou, vyskakují z auta. Jeden z nich volá okamžitě pro pomoc. „Haló? Haló? Prosím vás, my jsme teď jeli s kamarádem autem a najednou vidíme převrženou tramvaj. Jsou tu lidé, jsou zranění, hrozně naříkají. Co máme dělat?“ hystericky křičí do telefonu, zatímco jeho kamarád běží k tramvaji. „Jo, jasně. Kde jsme? Já nevím. Ano, vidím sloup,“ říká do telefonu a už čte číslo ze štítku na sloupu veřejného osvětlení před sebou. „Ano, Hládkov. Ano přijeďte, ale prosím vás rychle!“ volá. „Kolik zraněných? Já nevím, já jich vidím tak osm, deset, ale uvnitř jsou další. Bože! Tady je zraněné i dítě! Budou jich desítky! Honem, přijeďte, přijeďte, prosím vás,“ naléhá na dispečerku. „Ano, uděláme, co nám řeknete,“ slibuje a dál postupuje podle instrukcí, které dostává z telefonu. Svolává k sobě cestující, kteří mohou chodit, jeho kamarád vytahuje z auta lékárničku a snaží se pomoci, kde se dá. Během několika minut se ozývají sirény a tmu proříznou modrá světla majáků. Na místo přijíždějí záchranáři a hasiči a okamžitě začínají jednat. Třídí pacienty a označují je barevnými visačkami podle závažnosti zranění a priority jejich transportu na červené, žluté, zelené a černé.

Cvičili nejen záchranáři, ale i hasiči, policisté a nemocnice

Naštěstí pro všechny není tato nehoda skutečná. V rámci svého 4. metodického cvičení krizové připravenosti s názvem Pražská 155 ji pro své kolegy připravili pražští záchranáři. Ze 14 krajů ČR se letošního ročníku zúčastnily výjezdové skupiny zdravotnické záchranné služby (ZZS) ze 13 krajů a jedna ze Slovenska. Od pátku 18. září do neděle 20. září plnily v rámci tohoto cvičení po celé Praze několik úloh. Zásah u hromadné nehody byl jedním z nich. Kromě záchranářů se na ní procvičili také pražští hasiči, Městská policie hlavního města Prahy a svůj traumatologický plán prověřila i Ústřední vojenská nemocnice v Praze, do které byli „zranění“ figuranti odváženi. Vše proběhlo za spolupráce s Dopravním podnikem hlavního města Prahy a se sponzory, kteří na metodické cvičení přispěli nejen finančně.

„Cílem tohoto cvičení je výměna zkušeností a příprava posádek na nestandardní situace, které mohou řešit a které vycházejí z reálných výjezdů,“ vysvětlila mluvčí pražské záchranky Jiřina Ernestová. Třináct krajů z ČR vyslalo tříčlennou výjezdovou skupinu. Jednotlivé úlohy vždy plnili dva z ní a třetí byl pozorovatel. „Je to cvičení pro výjezdové skupiny rychlé zdravotnické pomoci, lékaři se jako řešitelé, s výjimkou nehody tramvaje, neúčastnili,“ řekla Ernestová. Během letošního ročníku plnily výjezdové skupiny celkem sedm nočních úloh a čtyři denní. Po skončení každé úlohy proběhlo s každou skupinou zvlášť zhodnocení, hledaly se klady i zápory jejich postupu a na závěr celého cvičení se záchranáři znovu sešli a všichni si společně vyměňovaly dojmy, zkušenosti a názory. „Někdy přichystáme i překvapení v podobě zachráněného pacienta. Tato setkání jsou velmi emotivní a zároveň velmi motivující, protože posádky vidí konkrétního člověka, kterého se podařilo zachránit,“ popsala mluvčí Ernestová.

Simulovaná havárie tramvaje si vyžádala více než čtyři desítky „zraněných“

Jednou z úloh, kterou musely výjezdové skupiny řešit, byla práce na dispečinku. Úloha probíhala na pražském Vítkově ve speciálním voze jménem Golem. Jde o unikátní kamion, který může sloužit při hromadných neštěstích jako mobilní lékařské stanoviště a který je ve vybavení pražské záchranky od roku 2006. Může poskytnout akutní péči až šestnácti zraněným najednou a pomoc může zajistit až stovkám postiženým. Jeho součástí je i dispečerské a řídící středisko, které záchranáři využili právě na tuto úlohu.

Nejdůležitější je umět se ptát

Je sobota, devět hodin ráno a ke Golemovi přijíždí výjezdová skupina záchranné služby z Vysočiny. Tři mladí muži v červených kombinézách se vyšplhají do řídícího střediska v kamionu, kde jim garantka úlohy vysvětlí, co je čeká. „Vaším úkolem bude přijímat simulované hovory, kterých bude celkem šest,“ popisuje Mgr. Marie Stránská. „Každý hovor prosím oklasifikujte, napište k němu prioritu a rozmyslete si, koho byste tam poslali,“ instruuje záchranáře. Jeden z trojice, který bude pozorovatel, nesmí do plnění úlohy zasahovat. Dvojice zbylých záchranářů se posadí k telefonu, který vzápětí začne vyzvánět.

„Záchranná služba hlavního města Prahy,“ ohlásí se jeden z nich. „Dobrý den, tady Novotná. Prosím vás, můj manžel se začal chovat jako blázen. Je zmatenej, rozbíjí věci, prostě jako kdyby mu hráblo. Vůbec nevím, co s ním mám dělat?“ ozve se v telefonu ženský hlas. V pozadí je slyšet psí štěkot a mužský křik. „Váš manžel se léčí s čím?“ ptá se záchranář. „Má cukráře, srdce a tlak a… nějak hrozně moc toho má,“ odpovídá žena. „A vy jste mu teď měřila, kolik má cukru? Máte doma glukometr?“ ptá se záchranář. „Píchátko do prstu myslíte?“ odpovídá žena. „Ano, to je přesně ono,“ říká záchranář. „A mám mu to teda změřit nebo co?“ ptá se žena. „Ano, pokud to půjde.“ V telefonu je slyšet, jak žena přemlouvá muže, který ji odbývá, aby mu dala pokoj. „2,1 tam píšou. To není moc, co?“ říká žena vzápětí do telefonu. „Prosím vás, paní, dejte mu napít nějakou sladkou limonádu. Hodně sladkého ať pije,“ říká záchranář a vzápětí si říká o adresu. „Na Šancích 86,“ říká žena. „A vy teda přijedete, jo?“ ujišťuje se. „Já myslím, že by to bylo vhodné,“ odpovídá záchranář. „Ještě mi vydržte na telefonu, jak se teď manžel cítí?“ „No, je to trochu lepší, ale pořád je zmatenej,“ popisuje žena. Záchranář si od ní bere ještě číslo mobilního telefonu, jméno a datum narození manžela a instruuje ji, aby čekala na sanitku a v případě změny stavu nemocného okamžitě volala.

Při závěrečném hodnocení ocení garantka úlohy jeho přístup, odebrání anamnézy i správně odhadnutou hypoglykémii s následným řešením. „Co by však mělo zaznít hned na začátku, je adresa. Tu byste si měli vzít od volajících jako první. Je to klíčová informace,“ upozorňuje posádku Mgr. Stránská. Další věc, na niž měl záchranář volající upozornit, byla, aby před příjezdem sanitky zavřela psa, který podle štěkotu v pozadí v bytě je. Naopak telefonní číslo volajícího není podle Mgr. Stránské zpravidla tolik důležité, protože se dispečinku objeví na displeji telefonu. Existují ovšem případy, kdy lidé volají ze skrytého čísla, a pak je nutné si o ně volajícímu říct hned na začátku rozhovoru ještě před adresou.

Jednou z úloh, kterou si záchranáři vyzkoušeli, byla práce na dispečinku

Dalších pět telefonátů, které záchranář do konce úlohy vyřídí, simulují případy dušné seniorky, která je sama v bytě, pokusu o sebevraždu mladé ženy, kterou najde kolemjdoucí ležet na ulici, epileptika, který dostal záchvat na ulici a při pádu si rozbil hlavu, ženy, která je svědkem střelby ve vedlejším bytě, a matky pěti dětí, která neví, co s kašlajícím dítětem, které má teplotu. „Cílem tohoto cvičení není zkoušení znalostí nebo kritika, ale pouze to, aby si záchranáři vyzkoušeli na vlastní kůži náročnou práci dispečera linky 155,“ upozornila Mgr. Stránská. Záchranáři z Vysočiny si pak ještě prohlédnou Golema a odjíždějí plnit další úlohu.

Výměna zkušeností se projevuje v praxi

Během víkendu si všechny výjezdové skupiny vyzkoušely také například péči o nevidomou pacientku, jejíž byt musely opustit v takovém stavu, v jakém byl před jejich příjezdem, protože jinak by hrozilo, že se pacientka po návratu z nemocnice zraní, ošetřovaly mj. i zraněného cyklistu a při úloze nazvané „Hvězdná brána 155“ se dostaly do minulosti, kde na vlastní kůži zažily, v jakých podmínkách a s jakým minimem vybavení museli pracovat jejich předchůdci.

„Témata pro toto metodické cvičení se vybírají rok a na jeho přípravě pracuje celý realizační tým, který vede naše vzdělávací centrum,“ popsal ředitel pražské záchranky MUDr. Petr Kolouch, MBA, který se byl na všech úlohách osobně podívat jako pozorovatel. „Témata byla velmi dobře rozvrstvena od etických, sociálních, přes vysoce odborná až po krizové řízení,“ pochválil cvičení s tím, že jednotlivé úlohy se při každém ročníku cvičení liší.

O tom, že má metodické cvičení krizové připravenosti význam, svědčí ohlasy narůstajícího počtu výjezdových skupin, které se do cvičení hlásí. Při těchto akcích se záchranáři také seznamují s novinkami a postupy svých krajských kolegů, některé pak následně převezmou i do svého provozu. „Jde například o systém rendez-vous, který spočívá v setkávání dvou typů výjezdových skupin u zásahů a který už v současné době funguje, kromě Prahy, v několika dalších krajích v ČR,“ popsala mluvčí pražské záchranky Jiřina Ernestová. Kromě Prahy jej využívají například záchranáři ve Středočeském, Jihomoravském či Jihočeském kraji. „Dalším novým prvkem byl před lety zavedený inspektor provozu. Je to kontrolní orgán výjezdových skupin, ale zároveň je tento vůz vybaven přístroji, které není možné mít z důvodu velké finanční náročnosti ve všech vozech. Je například vybaven i platebním terminálem, takže pacienti, kteří u sebe nemají průkaz pojištěnce, mohou za poskytnutou péči zaplatit bezhotovostně. Zároveň pomáhá při řešení nehody sanitky a při spoustě dalších situací, které mohou během služby nastat a kdy naše posádky potřebují pomoc,“ řekla mluvčí s tím, že kromě Prahy jej zavedl už například i Jihomoravský kraj.

Cvičení zakončili záchranáři v neděli krátce po poledni na Výstavišti v Holešovicích, kam přijeli ve slavnostní koloně. Rozloučit se s nimi přišla i primátorka hlavního města Prahy Adriana Krnáčová, která vyjádřila uznání jejich práci. „Příští ročník, který bude jubilejní, je pro nás velkou výzvou. Tak doufám, že nám budou všechny okolnosti nakloněny a že se spolu opět v Praze setkáme,“ uzavřel ředitel pražské záchranky MUDr. Petr Kolouch, MBA.

Magda Hettnerová, redakce Florence

• tisk
• předplatit si