Dekontaminace pomůcek v ošetřovatelské praxi

Nozokomiální neboli nemocniční nákazy jsou infekce, jimiž se pacienti nakazí během pobytu v nemocnici. Za nozokomiální infekci považujeme i takovou, kdy člověk onemocněl až v domácím prostředí, ale prokazatelně se infikoval ve zdravotnickém zařízení (Klaban V. Ilustrovaný mikrobiologický slovník).

V současné době existuje několik možností, jak NN rozdělit. Podle původu na nákazy endogenního (vnitřního) a exogenního (vnějšího) původu. Nákazy endogenního původu jsou způsobeny mikroorganismy, které se běžně vyskytují v těle člověka a jsou tzv. oportunními, příležitostnými patogeny. Při oslabení imunity je mikrobiální flóra, která se vyskytuje fyziologicky, schopna vniknout do krevního oběhu a způsobit sepsi. Při exogenních nákazách je infekční agens zavlečeno zvnějšku (Kapounová, 2007).

Další možností je dělit NN na specifické a nespecifické. Mezi nespecifické jsou zařazovány ty nákazy, které jsou vyvolány původci klasických infekčních nemocí, např. virové respirační infekce nebo salmonelózy. Ke specifickým infekcím zařazujeme ty, které vznikají především jako důsledek diagnostických či léčebných výkonů. Jejich příkladem jsou např. pooperační infekce nebo infekce močových cest po instrumentálních výkonech (Horažďovský a kol., 2001).

Nozokomiální infekce se mohou různě projevovat. Podle klinické manifestace je možné je rozdělit na močové infekce, infekce v místě operačního zákroku, pneumonie (dýchací cesty), infekce krevního řečiště (sepse) či infekce gastrointestinálního systému a jiné.

Délku hospitalizace nebo způsoby léčby jistě nemohou zdravotníci příliš ovlivnit, ale jejich intervence mohou mířit do oblasti důkladné a správně provedené dekontaminace a dodržování základů asepse při invazivních výkonech (Maďar, Podstatová, Řehořová, 2006).

Původci nozokomiálních nákaz mohou být bakterie, rickettsie, chlamydie, viry, prvoci a houby. Prostudovány jsou zejména kmeny bakteriální. Tyto kmeny se během hospitalizace mění. V první fázi hospitalizace jde především o endogenní nákazy, o kmeny Streptococcus pneumoniae, Haemophilus influenzae a Staphylococcus aureus. V pozdější fázi hospitalizace vznikají exogenní nákazy, vyvolané multirezistentními kmeny. Nejčastěji se jedná o grampozitivní koky, ke kterým patří kmeny Staphylococcus aureus rezistentní k methicilinu, tzv. MRSA, koagulázanegativní stafylokoky, Staphylococcus haemolyticus, Enterococcus faecalis, Corynebacterium jeikeium. Dalšími často se vyskytujícími kmeny z gramnegativních koků jsou Pseudomonas aeruginosa a Acinetobacter. V neposlední řadě se také nemůže opomenout virová etiologie, především viry hepatitidy a HIV, z hub např. Aspergillus nebo Candida albicans (Melicherčíková, 2013).

Dekontaminace

V péči o nemocné je zapotřebí individualizovat pomůcky, včetně toaletních (teploměry, podložní mísy), přednostně používat jednorázové pomůcky a přísně dodržovat aseptické metody a postupy. Kontaminované pomůcky, které jsou určeny k opakovanému použití, musí sestra ihned odkládat do připraveného dezinfekčního roztoku. Dekontaminaci, mechanickou očistu a mytí pomůcek lze provádět pouze v místnosti k tomu určené, aby se zabránilo šíření infekčního aerosolu (Kindlová, 2002). Při ošetřování nemocných, při převazech operačních ran a dalších invazivních zákrocích musí personál dodržovat základy asepse a předcházet riziku vzniku infekce. Používání ochranných pomůcek při ošetřování nemocných by mělo být samozřejmostí.

Dekontaminace je soubor opatření, která znamenají usmrcení nebo odstraňování mikroorganismů z prostředí a předmětů bez ohledu na stupeň snížení počtu zárodků. Při procesu dekontaminace má velký význam vypracování dezinfekčního plánu, který umožňuje racionálně využívat nabídky dostupných dezinfekčních prostředků. Je složité, aby sestry sledovaly novinky v dezinfekci a orientovaly se v nových dezinfekčních prostředcích, které jsou nabízeny v posledních letech. Proto je vypracování dezinfekčního plánu výhodné a zdravotník má pomůcku pro kvalitní provedení dekontaminace. Tento plán může zpracovat instituce nebo osoba, která se zabývá problematikou dezinfekce. Používání dezinfekčního plánu má také ekonomický efekt. Základem úspěšně prováděné dekontaminace je důsledné dodržování správného postupu (Iberlová, 2000).

Způsoby dekontaminace

Dekontaminace ve zdravotnictví je prováděna pomocí dezinfekčních prostředků.

Způsoby dezinfekce lze rozdělit na metodu fyzikální, chemickou a fyzikálně-chemickou. Do fyzikální dezinfekce se řadí var za atmosférického tlaku po dobu nejméně 30 minut, var v přetlakových nádobách po dobu nejméně 20 minut, dezinfekce v přístrojích při teplotě 90 °C a vyšší po dobu 10 minut, ultrafialové záření o vlnové délce 253,7–264 nm. Dalšími metodami jsou filtrace, žíhání a spalování (vyhláška č. 495/2001 Sb.).

Při provádění chemické dezinfekce se používají chemické dezinfekční prostředky. Při jejich přípravě a používání se musí postupovat podle návodu výrobce, který musí být uveden v českém jazyce. Je nutné dodržovat určité zásady: dezinfekční roztoky se připravují pro každou směnu čerstvé. Aldehydové a chlorové přípravky a peroxosloučeniny se ředí studenou vodou. Dezinfekci je možno provádět omýváním, otíráním, ponořením, postřikem, formou pěny nebo aerosolem, musí se dodržovat koncentrace a doba expozice podle návodu výrobce. Pokud jsou pomůcky kontaminovány biologickým materiálem, dezinfikují se přípravky s virucidním účinkem. Dezinfekční přípravky se střídají podle dezinfekčního plánu, aby zbytečně nedocházelo k rezistenci mikroorganismů. Pokud zdravotníci pracují s dezinfekčními prostředky, musejí dodržovat zásady bezpečnosti práce a používat ochranné pomůcky, které jsou též uvedeny v bezpečnostních listech každého přípravku. Pracovníci, kteří pracují s chemickými dezinfekčními prostředky, musejí být poučeni o zásadách první pomoci. Dezinfekční prostředky se vzájemně nemíchají, protože by mohlo dojít k nežádoucí reakci a následně poškodit dekontaminované pomůcky. Ředění roztoků se zásadně provádí v pořadí voda + dezinfekční roztok. Před samotnou dezinfekcí je také nutné ověřit materiálovou snášenlivost. Některé prostředky mohou předměty obarvovat nebo naopak odbarvovat. Dezinfekční prostředky a úklidové pomůcky musejí být pouze v místnosti k tomu určené. Jsou to nejčastěji úklidové nebo čisticí místnosti, které jsou součástí technického vybavení jednotlivých pracovišť (vyhláška č. 495/2001 Sb.).

Dalším druhem dezinfekce je fyzikálně-chemická dezinfekce. Provádí se ve paroformaldehydové komoře, která slouží k dezinfekci textilu, výrobků z umělých hmot, vlny, kůže a kožešin při teplotě 45 až 75 °C. Další možností této metody jsou prací, mycí a čisticí stroje, v nichž dezinfekce probíhá při teplotě do 60 °C s přísadou chemických dezinfekčních prostředků. Nemocniční prostředí se vždy musí udržovat v maximální čistotě a pořádku, a proto se k problematice dekontaminace řadí také úklidové práce. Tyto práce mohou zabezpečovat specializované úklidové firmy nebo samotní zaměstnanci. Úklid se vždy provádí na vlhko s dezinfekcí, aby nedocházelo ke vzniku infekčního aerosolu. Každé pracoviště musí mít vyčleněny vlastní úklidové pomůcky, které musejí být uloženy v místnosti k tomu určené. Umývací prostředky se musejí denně čistit, dezinfikovat a skladovat v suchu. Mokré nádoby nebo předměty mohou být zdrojem zejména Pseudomonas a Acinetobacter. Dle provozních řádů jednotlivých oddělení se provádějí sanitární dny. Podle aktuální epidemiologické situace může staniční či vrchní sestra frekvenci úklidu zvýšit.

Dezinfekční prostředky

Všeobecné sestry, které vykonávají činnosti bez odborného dohledu, zajišťují mimo jiné také kontrolu a uložení zdravotnických prostředků, včetně jejich dezinfekce a sterilizace. Proto je nutné, aby měly alespoň orientační přehled o široké škále dezinfekčních prostředků a o jejich účincích (vyhláška č. 424/2004 Sb.).

Dezinfekční prostředky nejčastěji poškozují strukturu mikroorganismů nebo narušují jejich základní metabolické pochody. Dezinfekční prostředky se volí také podle typu zdravotnického zařízení, zda jde o ambulantní, či lůžkový provoz, operační sály apod. Na zdravotnickém trhu je v současné době velké množství dezinfekčních prostředků, proto je tento text zaměřen spíše na rozdělení prostředků podle chemické struktury. Při výběru vhodného dezinfekčního prostředku je důležité řídit se jeho kvalitou, dostupností, ekonomikou i snadnosti použití. Dezinfekční prostředky mají účinky na mikroorganismy při určité době expozice. Spektrum účinnosti je označováno velkými písmeny: A = baktericidní (usmrcuje vegetativní formy bakterií a mikroskopické kvasinkovité houby), T = tuberkulocidní (působí na původce tuberkulózy), M = působí i na atypická mykobakteria, V = fungicidní (působí proti mikroskopickým kvasinkám i vláknitým houbám), C = sporicidní (inaktivuje spory bakterií), B = virucidní (usmrcuje viry) (Ryšková, 2000).

Podle chemické struktury se dezinfekční prostředky rozdělují na kyseliny a zásady, které působí na mikroorganismy hydrolýzou. Dnes se používají stále méně, protože jsou nahrazeny méně drastickými prostředky. K těmto zástupcům patří hydroxid vápenatý, kyselina boritá nebo kyselina peroctová. Další skupinu tvoří peroxosloučeniny, které na mikroorganismy působí oxidací. Z prostředků se sem řadí zejména Persteril a peroxid vodíku. Další skupinu tvoří halogeny (chlorové a jodové přípravky). Do této skupiny lze zařadit chlornan vápenatý, Chloramin B, jodovou tinkturu nebo Betadine. K dezinfekci pokožky se používají především alkoholy, např. Sterilium, Spitaderm nebo Desmanol. Další skupinou jsou aldehydy, které způsobují denaturaci bílkovin a mají výrazně redukční vlastnosti. Do této skupiny patří formaldehyd, etylenoxid, Videc nebo Sekusept forte. Povrchové aktivní látky, které porušují osmotickou bariéru mikroorganismů, se nazývají kvarterní amoniové sloučeniny (KAS). Mají bohužel poměrně úzké spektrum účinnosti, patří sem např. Septonex nebo Cutasept, které se používají především k dezinfekci pokožky před vpichem nebo k ošetření drobných poranění.

K dezinfekci povrchů i nástrojů jsou vhodné kombinované přípravky (aldehydy + KAS + tenzidy). Jsou to přípravky Dezident nebo Incidur. K hrubé povrchové dezinfekci jsou používány lysol nebo Orthosan BF 12, které patří do cyklických sloučenin. A nelze opomenout ani tekutá mýdla k hygienické dezinfekci rukou, u nás se používají např. Manusept, Primasept M, Skinman nebo Spitaderm.

Při manipulaci s dezinfekčními prostředky si sestry musejí uvědomit, že tyto prostředky obsahují chemické látky. Tyto látky mohou mít dráždivé až leptavé účinky na kůži, oči a sliznice, některé mohou být jedovaté, jiné mohou mít na člověka pozdní účinky. Takto nepříznivě mohou působit také výpary a aerosoly dezinfekčních přípravků. Proto je nutné používat ochranné pomůcky. Některé přípravky je třeba ředit v digestořích. Aby nemohlo dojít k záměně roztoku, musí být prostředek uchováván v originálním balení s etiketou. Z těchto etiket je patrný způsob, jak skladovat dezinfekční prostředky. Například přípravky obsahující alkohol se nesmějí uchovávat u tepelných zdrojů, protože existuje nebezpečí vzplanutí. Některé přípravky se musejí uchovávat v lednicích (Melicherčíková V. Ochranná dezinfekce).

Při manipulaci s tímto druhem zdravotnického materiálu je třeba znát zásady první pomoci. Při zasažení kůže koncentrovaným roztokem se musí odstranit potřísněný oděv a kůži je třeba omývat velkým množstvím vody a mýdlem, pak ji ošetřit reparačním krémem. Při zasažení očí je nutné vymývat je 10–15 minut proudem vody. Při náhodném požití vypláchnout ústa a vypít 0,5 litru vody. Nesmí se vyvolávat zvracení. Pokud by došlo k inhalaci výparů, je třeba postiženého vyvést na čerstvý vzduch. Při tepelném popálení se musí postižené místo rychle ochladit studenou vodou a poté zakrýt sterilním obvazem. Nebezpečné vlastnosti přípravků jsou uvedeny v bezpečnostních listech jednotlivých přípravků.

Pomůcky určené k dekontaminaci

Při poskytování ošetřovatelské péče používají sestry velkou řadu pomůcek a nástrojů. Druh pomůcek závisí také na druhu poskytované péče. Pomůcky, které sestry využívají při ošetřování pacientů, lze rozdělit z několika hledisek: podle materiálu, podle účelu použití nebo podle toho, jak dlouho se používají. V souvislosti s použitým druhem pomůcek se odrážejí i způsoby jejich dekontaminace (Krišková, 2006).

Podle druhu materiálu se rozlišují gumové pomůcky (rukavice, drény, cévky), plastové pomůcky (injekční stříkačky, močové lahve, umyvadla). Dále pomůcky ze silikonu (kanyly, dudlíky), textilu (obvazový materiál), ze skla (sběrné nádoby na moč) a pomůcky z kovu (chirurgické nástroje). Podle účelu použití se pomůcky rozdělují na jednoúčelové a víceúčelové. K jednoúčelovým lze zařadit např. rektální rourky, endotracheální kanyly nebo intravenózní kanyly. Tyto pomůcky se používají pouze k jedinému účelu. Naopak víceúčelové pomůcky lze použít na různé výkony. Například emitní miska se může využít na odkládání použitých pomůcek, ale také na zachycení zvratků. Podle doby používání se rozdělují pomůcky na jedno použití (jednorázové) a na pomůcky pro dlouhodobé používání. K jednorázovým pomůckám lze zařadit injekční jehly, stříkačky, infuzní sety, jednorázové rukavice a další pomůcky, jejichž počet se neustále zvyšuje. Pomůcky na dlouhodobé použití jsou vyrobeny především ze skla a kovu, ale také z plastu či textilu. A právě tyto pomůcky vyžadují proces dekontaminace.

Bc. Šárka Smítková, PhDr. Věra Stasková, Ph.D.

 

Literatura:

1. Horažďovský J, Chmelík V, Potužník V a kol. Přenosné choroby. České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, 2001.

2. Kapounová G. Ošetřovatelství v intenzivní péči. Praha: Grada Publishing, 2007. ISBN 978-80-247-1830-9

3. Maďar R, Podstatová R, Řehořová J. Prevence nozokomiálních nákaz v klinické praxi. Praha: Grada Publishing, 2006. ISBN 80-247-1673-9

4. Melicherčíková V. Ochranná dezinfekce. Praha: Sdružení pracovníků dezinfekce, dezinsekce a deratizace České republiky, 2013. ISBN 978-80-02-0248-1

5. Kindlová. Bariérová ošetřovatelská péče. Ošetřovatelské postupy [online]. [cit. 2015-09-14] Dostupné z: http://eamos.pf.jcu.cz/amos/kos/modules/low/kurz_text.php?id_kap=1&kod_kurzu=kos_392

6. Iberlová J. Dekontaminace nástrojů. Zdravotnické zásobování [online]. [cit. 2015-09-14] Dostupné na: http://zdravotnicke-zasobovani.cz/dekontaminace-nastroju.html?action=preview

7. Vyhláška č. 495/2001 Sb.

8. Ryšková O. Základy lékařské mikrobiologie a imunologie. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2000. ISBN 978-80-246-0135-9

10. Krišková A. Ošetrovateľské techniky. Martin: Osveta, 2006. ISBN 8080632022

 

• tisk
• předplatit si