Co přejí Florence…

Milá Florence,
každý má mít v životě nějaké narozeniny. A když jsou to takové, že se všechny svíčky ještě vejdou na dort, tak je to nádherné. Máš krásné jméno, které zavazuje. V mládí se historie zdá nepodstatná, ale my, co jsme už něco zažili, víme, že je dobré vědět, kde máme kořeny. Dovol proto, abych ti je připomněl.

Richard Gordon – ano, ten, co ho známe jako autora Doktora v domě – napsal pěknou knížku se zajímavým názvem: Medicínské katastrofy. Vypočítal jich celkem třicet. Pro zajímavost uvedu jednu chirurgickou.

Liston amputoval nohu rychleji než za dvě a půl minuty (pacient poté zemřel na lůžkovém oddělení na nemocniční gangrénu, což se za oněch předlisteriánských časů obvykle stávalo). Kromě toho amputoval prsty svého asistenta (který poté zemřel na lůžkovém oddělení na nemocniční gangrénu, což se za oněch předlisteriánských časů obvykle stávalo). Proťal rovněž šosy kabátu důstojného přihlížejícího chirurga, kterého tak vyděsila představa nože pronikajícího mu do útrob, že na místě padl mrtev k zemi. Je to jediná operace v dějinách medicíny s třísetprocentní úmrtností.

Jedinou osobností, která před jeho kritickým zrakem obstála, byla Florence Nightingalová. Však si také z krymské války přivezla únavový syndrom – tomu se vyhni! Své řemeslo si vytrucovala a přivedla je na vrchol. Snížila úmrtnost raněných ze 42 % na 2 %. Z těch dob si odnesla přezdívku Dáma s lucernou. Tu lucernu pojala také symbolicky a zažehla světlo vzdělání nad do té doby podceňovaným až opovrhovaným povoláním.

Tuhle štafetu jsi od ní i se svým jménem převzala. Co vím, držíš se znamenitě. Vždy jsem si vážil práce sester a dodnes vím, že když přijdu na konzilium, dozvím se od nich o pacientovi mnohem víc než od kolegů, kteří mě pozvali. Je to také tvoje zásluha, že je vedeš k tomu, jak sbírat, třídit a předávat důležité informace nejen o biologické, ale také o neméně důležité psychosociální oblasti.

Milá Florence, máme jedno společné: tvůrcům kalendáře nestálo za to přidělit nám svátek (chápu, že nebudeš slavit nějakou Floru, stejně jako já nebudu slavit Radka). Ale i na tuto zdánlivou nevýhodu mám řešení. Kdysi jsem slyšel, jak se moje kolegyně ptá své přítelkyně, kdy mám svátek. Ta nezaváhala a řekla: Ten? Ten má svátek každý den! Měj ho tedy se mnou.

Všechno dobré k narozeninám a 365 svátků do roka!

MUDr. Radkin Honzák, CSc.

 

Jsem jednou z těch, které byly u zrodu odborného časopisu Florence, a je téměř k nevíře, že je to už deset let. Mým osobním přáním, ale i přáním nefrologické sekce České asociace sester je další rozvoj časopisu, spousta odborných užitečných sdělení, dobrý management a v neposlední řadě co nejvíce čtenářů a čtenářek.

Za naši sekci oceňujeme, že časopis zveřejňuje informace o našich aktivitách, zprávy z našich kongresů, seminářů apod. Přejeme mu proto, ať je i nadále zdrojem poučení, slouží k získávání nových vědomostí a hlavně ať přináší radost všem, kteří mají zájem. Do dalšího dlouhého období přejeme časopisu Florence úspěchy a členům redakce zdraví, pevné nervy a spoustu motivace.

Jindra Pavlicová
místopředsedkyně nefrologické sekce ČAS

 

Desítka Florence – to je dobrý důvod pro ohlédnutí za minulými lety. Náš časopis Florence nebyl nikdy nezralý novorozenec, ale od samého vzniku byl silný a sebevědomý. Když zalistujeme minulými čísly, budeme překvapeni, co všechno se za relativně krátkou dobu podařilo. Je skvělé, co jsme se naučili, jak jsme sdíleli své radosti i starosti, jak jsme se rozvíjeli i jaké osobnosti mezi námi vyrostly.

Přeji časopisu Florence, aby se mu vyhnuly adolescentní nálady a vrtochy a všichni jsme pochopili, jak důležité je nejen vyměňovat si názory a znalosti, ale i být jednotní a za ošetřovatelství jako samostatný obor bojovat. Zdá se, že dnes je to třeba mnohem více než dřív. Jsme ve své profesi rádi, tak to dejme najevo.

Anna Chrzová
předsedkyně sekce managementu ČAS

 

Vážená paní šéfredaktorko, členové redakční rady a příznivci časopisu Florence,
uplynulo již neuvěřitelných deset let od prvního vydání časopisu moderního ošetřovatelství, do kterého jsem sbírala informace k úvodnímu článku o anglické ošetřovatelce, „dámě s lampou“, Florence Nightingalové, po které byl časopis pojmenován. Florence chce „být jiná, moderní“. Cíleně se snaží odlišit od jiných časopisů svým obsahem i zaměřením a oslovit tak nejen vše obecné sestry a porodní asistentky, ale i zdravotnické pracovníky všech dalších nelékařských profesí, resp. celé zdravotnické týmy.

Dovolte mi vyslovit přání, aby s námi Florence byla ještě minimálně dalších deset let stejně vitální a nápaditá, aby si zachovala zájem o moderní management i ošetřovatelský výzkum a celkově vysokou odbornou úroveň a byla tak i nadále součástí celoživotního vzdělávání.

Přeji jí též skvělé spolupracovníky a zvyšující se zájem spokojených čtenářů.

PhDr. Dagmar Škochová, MBA
předsedkyně traumatologicko-ortopedické sekce ČAS

 

Jak ten čas letí. Nechce se mi ani věřit, že časopis Florence, který je určen všem zdravotnickým pracovníkům, nelékařům, oslavuje již 10 let od svého vzniku.

Jako by to bylo včera, kdy jsme na prezidiu České asociace sester (ČAS) přemýšlely, že by bylo dobré mít odborný časopis, nad nímž by ČAS převzala záštitu. Domluvily jsme se s vydavatelstvím, které mělo zájem časopis pro sestry vydávat, a shodly jsme se na názvu FLORENCE. Do redakční rady byly jmenovány zástupkyně ČAS a po dalším jednání převzala asociace nad časopisem i odbornou záštitu.

V tu dobu vycházely ještě konkurenční časopisy Sestra a Diagnóza v ošetřovatelství, týdně vycházely i Zdravotnické noviny. Konkurence byla veliká a přilákat čtenáře a časopis udržet byl problém. Myslím si však, že se to podařilo. Ostatní časopisy zanikly, ale naše Florence slaví 10 let.

Přejeme proto jí i jejímu vydavateli a všem, kteří na časopise pracují, aby byli i nadále plni optimismu, chuti do nových projektů, úspěšní v získávání odborných článků a hlavně aby Florence měla hodně čtenářů a dopisovatelů.

Bc. Anna Skalická
viceprezidentka ČAS, předsedkyně sekce zdravotních laborantů

 

Letos uplyne 10 let od prvního vydání časopisu FLORENCE. První číslo spatřilo světlo světa v roce 2005 a od té doby prošel časopis dlouhým procesem. První krůčky nováčka mezi odbornými periodiky nahradila sebevědomá chůze dnes již jediného odborného časopisu pro všeobecné sestry a nelékařské zdravotnické pracovníky. Časopis FLORENCE si právoplatně vydobyl své místo úrovní příspěvků či zajímavými tématy, a tak každý měsíc přispívá ke kultivaci i vzdělávání naší nelékařské obce. A co mu popřát do dalšího decennia? Především dobré autory a náročné č tenář e. Ale i obětavé redaktory a dobré fi nanční zázemí či hodně úspěchů a stálou popularitu. A také to, aby si tento časopis i nadále udržel vysokou odbornou úroveň, byl nedílnou součástí procesu prezentace poznatků a přispíval k dalšímu rozvoji našeho povolání.

PhDr. Martina Šochmanová, MBA
prezidentka ČAS

 

Milé sestřičky!
Kulaté výročí vašeho profesního časopisu je jistě vhodným okamžikem k oslavě i k zamyšlení.

Za nějaký ten pátek, co pracuji v nemocnici, se leccos změnilo. Sestra se již nenazývá zdravotní, ale všeobecnou, občas dokonce není ani sestra, ale zdravotnický asistent. Zvyšuje se počet titulů, ale na práci je vás čím dál tím méně, a to nejen kvůli trvalému fi nančnímu i společenskému podhodnocení. Progresivně roste čas strávený u počítače místo u pacienta. Zvyšuje se počet dokumentů k vyplnění a parametrů k nahlášení. Tady jsme na tom bohužel podobně. Přibývá stresových situací a tlaku ze všech stran, ať už od nemocných a občas nevrlých pacientů, či nervózních lékařů. Je však úžasné, že řada z vás si nasazení, energii, smysl pro humor a lásku k profesi stále uchovává. Společně tak nadále můžeme dosahovat radosti a uspokojení nad námi vyléčeným pacientem. A to je nade vše!

S úctou

doc. MUDr. Ondřej Beran, Ph.D.
zástupce přednosty pro vědu a vzdělávání, Klinika infekčních nemocí 1. LF UK a ÚVN

 

„Andělé, ruce jim pozlatit,“ to říkávala o sestřičkách jedna moudrá dáma, se kterou jsem strávila pár týdnů na nemocničním pokoji. Věděla, o čem mluví, v nemocnicích strávila víc času, než je zdrávo. V jejím případě doslova. Věděla, že za ochotnou práci, laskavost a obětavost si sestřičky zaslouží chválit, chválit a zase jenom chválit. A já trestuhodně, bez jejího svolení, tuhle lichotku používám občas taky. Na svou obhajobu můžu říct, že mi jde od srdce, říkám jen to, co si o sestřičkách opravdu myslím. Andělé, ruce jim pozlatit…

Markéta Fialová
reportérka, televize NOVA

 

Moc si vážím vaší práce a obdivuji vaši trpělivost a schopnost „neokorat“. A přeju vám, abychom se my všichni starali víc o své zdraví a zbytečně vám tu práci nepřidělávali.

Ze srdce váš

Vašek Vydra
herec

 

Já osobně přeji všem sestřičkám, porodním asistentkám a zdravotníkům do další práce hodně sil, optimismu a výdrže. Často se pohybuji ve zdravotnictví, neboť jsem členkou správní rady dětské chirurgie v Motole u profesora Šnajdaufa a navíc většina mých kamarádů je z lékařského prostředí. Mám tedy možnost vidět zblízka vaši práci, která je naprosto nedocenitelná. Ráda bych vám tímto poděkovala a vyjádřila vám velký obdiv za práci, kterou odvádíte s trpělivostí, láskou a velkým nasazením.

Tereza Brodská
herečka

 

Českomoravský fotbalový svaz využívá zdravotní péče v Ústřední vojenské nemocnici jak pro fotbalové reprezentanty, tak pro vybrané pracovníky fotbalového svazu.

Všichni, kteří tuto péči využívají, jsou nadmíru spokojeni jak se zdravotní péčí, tak se vstřícným jednáním zdravotních sester.

Dovolte mi, abych za tuto péči jako předseda fotbalového svazu všem poděkoval a popřál, aby i nadále vykonávali svoje poslání se stejnou láskou.

Velice si této péče vážíme.

Miroslav Pelta
předseda Fotbalové asociace ČR

 

Milá Florence,
přeji Ti k 10. výročí, ať do cesty Ti nevkročí, ať s důvěrou se na Tě obrátí, každý, kdo radu hledá, vždyť na Tvých stránkách vždy místo má zdraví, moudrost, věda.

Mgr. Galina Vavrušková
Nemocnice Čáslav, členka redakční rady Florence

 

Deset let je doba, kdy je dobré bilancovat a říci si, jak prospíváme, jak se nám daří a jak dál, jaké máme vize. Můžeme říci, že „dětské nemoci“ jsou dávno zažehnány a měsíčník má svůj styl a zraje. Florence je pestrá, odborná i zábavná. Bohatě se prezentuje i na webových stránkách a na trhu má své pevné bezkonkurenční místo. Co přát Florence? Především dobré autory a náročné čtenáře. Také obětavé redaktory a dobré fi nanční zázemí. A to minimálně do dalších 10 let!

PhDr. Hana Svobodová
přednostka Ústavu ošetřovatelství, 3. LF UK v Praze

 

Časopisu Florence přeji, ať je i nadále zdrojem zajímavých informací, nových poznatků, inspirace a poučení. Všem, kteří se podílejí na jeho tvorbě, přeji hodně elánu a tvůrčího ducha. A do dalších let (doufám více než deseti) úspěch a stále více spokojených čtenářů a předplatitelů.

Bc. Vladěna Homolková
vrchní sestra Kliniky nefrologie IKEM, Praha

 

• tisk
• předplatit si