Vzdělávání personálu ÚVN v Praze v oblasti prevence dekubitů

Ústřední vojenská nemocnice – Vojenská fakultní nemocnice Praha (ÚVN) má v praxi dlouhodobě zaveden propracovaný systém prevence dekubitů. U každého přijímaného pacienta je zjišťováno riziko vzniku dekubitů, a to podle stupnice Nortonové. Toto skóre je v průběhu hospitalizace přehodnocováno pravidelně jednou týdně na standardních odděleních, každý den na jednotkách intenzivní péče a ARO a vždy při změně stavu pacienta.

Samozřejmostí je jednotné označení rizikového pacienta a zahájení preventivních opatření. Velkou pozornost věnuje nemocnice proškolení pečujícího personálu. Všichni mají v rámci celoživotního vzdělávání možnost absolvovat distanční formou, prostřednictvím e-learningového kurzu, odborný seminář. Konzultantky specializované na oblast prevence a ošetřování dekubitů jsou personálu k dispozici a zajišťují odborné konzultace. Další významnou formou, která odborně rozvíjí oblast péče o pacienty s dekubitem, je pořádání pravidelných workshopů. První workshop se uskutečnil pod vedením lektorky Petry Camprové z Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, následující workshopy, obsahově vytvořené na základě potřeb a podmínek nemocnice, již vede lektorka Mgr. Lucie Kubátová z ÚVN.

Workshop Péče o pacienty s dekubity v ÚVN

V úvodu tohoto workshopu vyplňují jeho účastníci stručný dotazník zjišťující důvody účasti na workshopu, co si od něj slibují a jaká jsou jejich očekávání. Nejčastěji frekventanti uvádějí: „Protože musím; chci si zopakovat informace a získat nové; teprve získávám první zkušenosti a chci si být více jistá; naučit se něco nového; sebevzdělávat se; ze zvědavosti; prohloubit si znalosti; získat poznatky, které uvedu do praxe.“

Následuje stručné uvedení do problematiky, zaměřené na rozdělení dekubitů dle jejich stadií, jednotlivá kritéria stupnice Nortonové, okolnosti vzniku dekubitů a důležitost individuálního vyhodnocování skóre. V průběhu workshopu jsou probírány všechny faktory ovlivňující vznik dekubitů. Některé, jako je věk a stav vědomí, jsou dané, ale správné zhodnocení schopnosti spolupráce pacienta, stavu pokožky, přidružených onemocnění, zhodnocení fyzického stavu, aktivity, mobility a inkontinence je potřeba upřesňovat a opakovat. Riziko vzniku dekubitu je vyhodnocováno elektronicky po zadání příslušných parametrů včetně určení míry rizika. V rámci workshopů je problematika identifikace rizika probírána podrobně, protože automatické vyhodnocování vede k rutině.

Je nutné, aby personál přizpůsobil preventivní postupy stanovené míře rizika. 26 bodů je pacient bez rizika, 25–24 je riziko nízké, 23–19 střední, 18–14 vysoké, 13 a méně velmi vysoké. Během workshopu je také podrobně vysvětlován proces prevalenčního šetření. Prevalenční šetření výskytu dekubitů využívá ÚVN v rámci projektu Národního referenčního centra; ÚVN se podílela v rámci pilotního projektu na nastavení parametrů a vytvoření tohoto systému hlášení. Provádí se vždy poslední středu v měsíci a je ukazatelem předpokládaného počtu pacientů s dekubitem. Výstupy šetření poskytují informace o tom, na kterých odděleních dekubitus vznikl, jakého je stupně, zda byl pacient vyhodnocen jako rizikový, lokalizace dekubitu, jaká nápravná opatření byla provedena před jeho vznikem a jaká lokální nebo celková léčba byla pacientovi provedena. Součástí elektronické ošetřovatelské dokumentace je modul binární úložiště dat, který umožnuje sledovat vývoj dekubitu v čase. Fotodokumentace je pořizována jednotně. K dekubitu je vždy přiloženo pravítko, iniciály pacienta, jeho rok narození a datum pořízení snímku. Dekubitus lze monitorovat a zaznamenávat elektronicky. Tyto záznamy jsou pak využívány při workshopech jako názorný materiál.

V rámci workshopu jsou také sestrám poskytovány informace o European Pressure Ulcer Advisory Panel (EPUAP) – Evropském poradním sboru pro otázky proleženin, který má vést a podporovat všechny evropské země v úsilí o prevenci a léčbu dekubitů. Na ustavujícím zasedání v Londýně v prosinci 1996 se odborníci z mnoha evropských zemí shodli na základním poslání této organizace. Jejím hlavním úkolem je zajistit poskytování adekvátní a efektivní péče všem pacientům, kteří trpí nebo jsou ohroženi dekubity, a to zejména prostřednictvím výzkumu, vzdělávání veřejnosti a upozorňování na problematiku dekubitů ve všech evropských zemích.

Účastníci workshopu se učí rozlišit dekubitus a kontaktní dermatitidu, která je způsobena inkontinencí pacienta. Defekt způsobený inkontinencí není na predilekčních místech, na kostních výčnělcích, jeho barva není všude stejná a defekt mění tvar a barvu od středu postižení. Bledne k okrajům, může být doprovázen exsudátem. Pokud má pacient obě formy inkontinence, je mnohonásobně více ohrožen chemickou iritací kůže a osídlením poškozené tkáně enterokoky.

Hlavním úkolem workshopu je řešení kazuistik přednesených lektorem. V pracovních skupinách stanovují frekventanti z fotografie dekubitu, zda se jedná o ránu, nebo o dekubitus, hodnotí správnost ošetření na snímku, hodnotí kůži, stupeň dekubitu a jeho léčbu. Následují prezentace závěrů a postřehů jednotlivých účastníků a společná diskuze nad závěry. Nejvíce je diskutováno použití materiálů vhodných pro hojení dekubitů. Je třeba si uvědomit, že v současné době jsou na našem trhu asi čtyři desítky firem, které se specializují na materiály vlhkého hojení ran. Na klinických pracovištích se používají materiály odlišné jen dle názvu, ale přípravky ze stejné skupiny (např. hydrokoloid, pěna, gel) mají stejnou účinnost. Následně lektorka společně s frekventanty diskutuje o dekubitech samotných, o jejich stupních, ošetření a o použití vhodných materiálů.

V závěru workshopu pak účastníci hodnotí jeho přínos pro další práci, mohou navrhnout, co lze doplnit nebo na co se v příštích workshopech více zaměřit. Nejčastěji účastníci kurzu oceňují nové informace o mikropolohování a ujasnění stupňů dekubitů s návazným určením vhodných materiálů. Zpětná vazba je pro lektorku zdrojem podnětů k dalšímu zkvalitnění obsahu.

Závěrem

Workshop je účinnou možností odborného vzdělávání. Je postaven na interaktivní účasti školených osob. Lektor přednese koncept a vede účastníky k aktivní spolupráci. Workshop klade vysoké nároky na lektora, který musí umět posluchače zaujmout, vtáhnout je do skupinové práce a být znalý problematiky. Podstatou workshopu Péče o pacienty s dekubity v ÚVN je doplnit a rozšířit znalosti týkající se prevence vzniku dekubitů a jejich ošetření a především nastavit praktické využití poznatků při péči o pacienta.

Z důležitých závěrů a poznatků workshopů vznikne tištěný informační materiál – soubor fotografií dekubitů a jejich stupňů a přípravků vhodných jak pro prevenci, tak pro hojení již vzniklých dekubitů. Soubor bude sloužit jako přehledná a názorná pomůcka pro ošetřující personál za účelem zvolení vhodného ošetření dekubitů a měl by přispět k sjednocení postupů ošetřování dekubitů v celé ÚVN.

Mgr. Lucie Kubátová, Ústřední vojenská nemocnice – Vojenská fakultní nemocnice Praha

 

→ co jsou

Dekubity

Proleženiny (dekubity) jsou různě rozsáhlé rány vyvolané dlouhodobějším lokálním tlakem na kůži. Jedná se o nejčastější poškození pacienta v rámci ošetřovatelské péče. Uvádí se, že dekubitus vznikne u 3–6 % hospitalizovaných pacientů a riziko jeho vzniku je 30–50 %. Vyšší je u pacientů v zařízeních dlouhodobé péče. Ročně je v ČR z 2 300 000 hospitalizovaných pacientů přijímáno k hospitalizaci 25,6–34,5 % pacientů s již vzniklým dekubitem, což představuje téměř tři čtvrtě miliónu pacientů. Uvádí se, že úmrtnost pacientů s proleženinami je až pětkrát vyšší než u osob stejně starých, které proleženinami netrpí.

Na základě posouzení rozsahu poškození kůže, podkoží, svalů a kostí jsou rozlišovány čtyři stupně dekubitů. Dekubitus je vždy ohraničený. Vzniká většinou jako důsledek tlaku, který působí na dané místo delší dobu, kdy největší váha nemocného je na tzv. predilekčních místech. Nejčastější lokalizací je sacrum (kost křížová), trochantery, paty, lopatky, lokty a další místa, kde není kost chráněna svalem. Mezi faktory, které se podílejí na vzniku dekubitů, patří tření (při nešetrném posouvání a manipulaci s pacientem v lůžku), nepohyblivost pacienta a jeho upoutání na lůžko, malnutrice, inkontinence, přidružená onemocnění (např. DM, karcinom, anémie a další), stav vědomí a věk (snižující se schopnost regenerace tkání a s tím spojená pružnost kůže i menší obranyschopnost organismu).

→ co je

Workshop
Workshop je jednou z forem vzdělávání. Předpokládá u účastníků alespoň základní znalost probírané problematiky. Lektor určuje a uvede téma workshopu. Nepřednáší teorii, ale podněcuje a vede frekventanty k aktivní spolupráci na řešení zadané problematiky s využitím vlastních zkušeností a znalostí. Frekventanti si stanovují vhodné postupy práce, lektor na základě zpětné vazby zjišťuje, zda byla probraná témata pochopena a zda byla pro účastníky přínosná. Nutností je zkušenost lektora s výukou nebo přednáškovou činností. Workshop musí frekventanty zaujmout. Nejtěžší je dosažení aktivní spolupráce přednášejícího a účastníků kurzu. Díky interaktivní formě a spolupráci dochází k lepšímu osvojení probírané problematiky.

 

Literatura:

1. Pospíšil V. Dekubity a výživa – doporučené postupy EPUAP. Medical Tribune, 2008;4(4):C2

2. Stryja J. Repertorium hojení ran. Semily: Nakladatelství Geum, 2008

3. Botíková A, Ryska M. Moderné ošetrovanie chronických rán. Praha: Ottova tiskárna Praha, 2012

 

• tisk
• předplatit si