Problematika výuky chronických ran v oboru všeobecná sestra

Souhrn: Data poskytují informace o tom, jaký je stav výuky chronických ran v oboru všeobecná sestra. Hlavním cílem průzkumu bylo zjistit, s jakým typem chronických ran se studenti v průběhu výuky setkávají, jaký typ prostředků během praxe při převazech používají, a také s kým rány na praxi převazují. Pomocí didaktického testu byla zjištěna orientace studentů v problematice ošetřovatelské péče o rány. Byl použit nestandardizovaný polostrukturovaný dotazník. Výzkumné šetření bylo provedeno na pěti vyšších odborných zdravotnických školách a čtyřech vysokých školách. Celkem bylo vyhodnoceno 494 dotazníků. Výsledkem je zjištění nejednotnosti ve výuce chronických ran.

Klíčová slova: hojení ran – výuka – pregraduální – všeobecná sestra – student.

The issue of chronic wounds teaching in the field of general nurse

Summary: The data offers the information about the current stage of chronical wound education of general nurses. The main research goal was to find out which type of chronical wounds did the students encounter during their classwork, which type of applications did they use during their practise and also with whom did they bandage the wounds in the practise. The orientation of students in the field of wound nursing care was discovered with the aid of didactical questionnaire. The non-standard semi-structured questionnaire was used. The research was performed in 5 high specialised medical schools and in 4 universities. 494 questionnaires were evaluated totally. The result is finding that the education of chronical wounds is disunited.
Keywords: wound – healing education – pregradual – nurse – student.

Úvod

Mezi autonomní kompetence všeobecných sester patří odborné činnosti, které sestry provádějí samostatně bez odborného dohledu a bez indikace lékaře. Péče o rány zahrnuje kromě samotného ošetřování a hodnocení rány a vedení zdravotnické dokumentace i poskytování informací a edukaci klienta, popř. jeho rodiny, spolupráci a komunikaci se zdravotnickým týmem, využívání nových poznatků, využívání principu evidence based nursing a další (Marečková, 2006). Pokud má všeobecná sestra zvládnout plnění tak širokého spektra úkolů, musí k tomu mít potřebné znalosti a dovednosti. V rámci studia na vyšších zdravotnických školách, resp. vysokých školách v oboru všeobecná sestra je péče o chronické rány dnes již běžnou součástí učebních osnov. Problémem je spíše než neexistence samotného vzdělávání v oblasti péče o chronické rány to, co se budoucí všeobecné sestry skutečně naučí.

Metodika výzkumu

Ke sběru dat nám sloužil nestandardizovaný polostrukturovaný dotazník, který se skládal z informativní a vědomostní části. Vědomostní část zahrnovala didaktický test v oblasti: 1) nevýhod léčby chronických ran bez použití vlhké terapie, 2) materiálů, které jsou vhodné k lokální léčbě chronických ran, 3) fází hojení chronické rány, 4) parametrů hodnotících chronickou ránu, 5) klasifikačních škál, konkrétně Wagnerova a Norton, 6) nevhodných roztoků k oplachům ran, 7) přiřazení terapeutického krytí ke skupině. Bylo vyhodnoceno 494 dotazníků, z toho 239 (48,4 %) respondentů bylo z VZŠ a 255 (51,6 %) respondentů bylo z VŠ. Sběr dat probíhal v období od ledna 2011 do dubna 2011 u studentů prezenčního studia 2. a 3. ročníku VZŠ a VŠ v oboru Všeobecná sestra ve městech Boskovice, Brno, Olomouc, Opava, Zlín a Znojmo.

Charakteristika zkoumaného souboru

Studenti prezenčního studia 2. a 3. ročníku vybraných VZŠ a VŠ v oboru Všeobecná sestra.

Bylo vybráno devět škol – pět VZŠ a čtyři VŠ. Informativní část dotazníku byla vyhodnocena u všech získaných dotazníků; jeden dotazník byl ve vědomostní části vyřazen, zde bylo vyhodnoceno 493 dotazníků.

Výsledky

Ve kterých předmětech v ročníku se studenti setkali s léčbou chronických ran?

Studenti VZŠ nejčastěji uváděli předmět chirurgie (74,5 %), odborné dovednosti (39,3 %) a interna (33,1 %). Studenti VŠ nejčastěji uváděli předmět chirurgie (42,7 %), OŠE postupy (41,7 %) a OŠE péče o rány (25,9 %). Chí-kvadrát testem bylo prokázáno, že vlhká terapie se na VZŠ vyučuje ve statisticky významně vyšší míře v předmětech chirurgie a interna, p < 0,0001 v obou případech. Naopak na VŠ se tato terapie vyučuje ve statisticky vyšší míře v předmětu péče o chronické rány, p < 0,0001. U předmětu klinické ošetřovatelské dovednosti – ošetřovatelské postupy nebyl prokázán statisticky významný rozdíl, p = 0,676.

S jakým typem léčby chronických ran byli u vás studenti seznamováni v teorii a jaký typ rány ošetřovali?

Jako nejčastější odpověď studenti uvedli dekubitární vřed – ve 232 případech u VZŠ (97 %) a 252 z VŠ (99 %), druhým typem rány v pořadí je „bércový vřed“, který uvedlo 219 respondentů z VZŠ (92 %) a 239 z VŠ (94 %), jako třetí se co do četnosti vyskytovala diabetická noha, kterou uvedlo 160 respondentů z VZŠ (67 %) a 180 z VŠ (71 %), a dále „dehiscence chirurgické rány“ – 145 respondentů z VZŠ (61 %) a 153 z VŠ (60 %). Žádný student ani z jedné ze zkoumaných škol neuvedl, že by v průběhu praxe neošetřoval některý z uvedených typů chronické rány.

Typ prostředků, se kterými studenti pracovali během praxe při převazech a s kým rány na praxi převazují

Nejčastěji uváděné přípravky byly: mastný tyl (95 % u obou typů škol), Inadine (88 % u VZŠ a 90 % u VŠ) a gázové krytí (83 % u VZŠ a 88 % u VŠ). Nejčastěji respondenti uváděli, že převazy chronických ran prováděli s všeobecnou sestrou – uvedlo to 186 respondentů z VZŠ (78 %) a 182 z VŠ (71 %). Druhá nejčastější odpověď byla, že převazy prováděli se staniční sestrou, což uvedlo 82 studentů z VZŠ (34 %) a 78 z VŠ (31 %). Přibližně stejně veliké množství respondentů uvedlo odpověď „učitelka odborných předmětů“ (70 respondentů z VZŠ – 29 % a 19 z VŠ – 7 %) a odpověď „mentor klinické praxe “ (2 respondenti z VZŠ – 1 % a 80 z VŠ – 31 %).

Zájem o vzdělávání v oblasti problematiky hojení ran

Velké procento studentů obou typů škol má zájem o další pregraduální vzdělávání v oblasti léčby chronických ran. Uvedlo to celkem 79 % studentů VZŠ a 77 % studentů z VŠ. Z těch, kteří mají tento zájem, se nejvíce chce dále vzdělávat formou akreditovaných kurzů – uvedlo to 47 % studentů VZŠ a 55 % studentů z VŠ.

Bylo také zjišťováno, zda mají studenti zájem o postgraduální vzdělávání v oblasti léčby chronických ran. Tento zájem uvedlo 71 % studentů VZŠ a 69 % studentů z VŠ. I v tomto případě mají studenti největší zájem o akreditované certifikované kurzy – uvedlo to 48 % studentů VZŠ a 46 % studentů z VŠ (vztaženo vždy na skupinu studentů, kteří projevili zájem o další postgraduální vzdělávání).

Orientace studentů v problematice ran

Ve vědomostní části dotazníku bylo uvedeno celkem osm otázek. Každá otázka měla určité maximální možné bodové ohodnocení. Maximální možný počet bodů, které bylo v dotazníku možno získat, byl 36. Průměrné bodové ohodnocení studentů VZŠ bylo u 2. ročníku 10,9 bodu a u 3. ročníku 12,1 bodu; studenti VŠ získali průměrně 10,4 bodu (2. ročník) a 14 bodů (3. ročník). Dvouvýběrovým t-testem nebyly prokázány statisticky významné rozdíly mezi VZŠ a VŠ ve vědomostním skóre u 2. ročníku, p = 0,201.

V otázce na přiřazení terapeutického krytí k terapeutické skupině bylo možné získat maximálně 10 bodů. Nejúspěšněji na ni odpověděli studenti 3. ročníku VZŠ Brno s průměrným bodovým ohodnocením 3,17 a též 3. ročníku z VŠ Olomouc s průměrným bodovým ohodnocením 3. Dvouvýběrovým t-testem nebyly prokázány statisticky významné rozdíly mezi VZŠ a VŠ ve vědomostním skóre u 3. ročníku, p = 0,137.

Součástí průzkumu bylo porovnání znalostí studentů podle toho, na kterém oddělení by chtěli po skončení studia pracovat. Nejvyšší průměrné vědomostní skóre získali studenti 3. ročníků, kteří se budou s vlhkým hojením ran setkávat středně často – 13,5 bodu (skupina II.) a velmi často – 13,34 bodu (skupina I.). Nejnižší vědomostní skóre dosáhli studenti 2. ročníku, kteří nechtějí dále pracovat ve zdravotnictví – 9 bodů (skupina IV.) Je třeba ovšem vzít v potaz, že skupina IV. (nechtějí dále pracovat ve zdravotnictví) byla nepoměrně početně menší než zbylé tři skupiny, získaná data jsou spíše zajímavostí, než aby bylo možno paušálně říci, že právě tito studenti mají horší vědomosti.

Diskuze

Předložená data dokládají, že hojení chronických ran je součástí vzdělávání v oboru všeobecná sestra. Zároveň byla ovšem prokázána určitá roztříštěnost a nekoncepčnost v této výuce, a to vzhledem k velkému množství různých předmětů, ve kterých se hojení chronických ran vyučuje. Na mnohých školách také není úplně optimální vybavenost odborných učeben s ohledem na tuto výuku. Na škodu také určitě je, že se specializované předměty na výuku hojení ran objevují většinou až po skončení odborné praxe. Přitom je to právě odborná praxe, kde se studenti setkávají s hojením chronických ran poměrně často a kde by se také měli naučit základní praktické dovednosti při ošetřování chronických ran.

Samotný průběh této odborné praxe se též ukazuje jako poměrně problematický, i když je zřejmé, že si toho sami učitelé jsou vědomi a na nápravě se pracuje. Je nezbytné, aby učitelé praktických odborností byli zároveň praktiky s vlastní praxí a v nejlepším případě i specializovaným vzděláním v oboru – klinické sestry specialistky (Zvoníčková et al., 2003).

Jedním z poznatků bylo zjištění, že studenti poměrně málo používají jiné zdroje k získávání dalších informací. Dá se celkem oprávněně předpokládat, že hojení chronických ran není výjimkou a že studenti si informace nevyhledávají ani pro jiné oblasti ošetřovatelství. Zvlášť zarážející je tato skutečnost u internetových vyhledávačů, které by se dnes měly stát základním nástrojem k získávání aktuálních informací. Pokud chce být české ošetřovatelství na vysoké úrovni, musí brát v úvahu tyto nejnovější zahraniční poznatky a skloubit je s poznatky domácími (Jarošová, 2009, online). Výzkum potvrdil, že většina studentů se učí z materiálů, které dostanou od vyučujících (skripta, e-learning apod.), a vyhledávání dalších informací vlastně ani nepotřebují.

Závěr

Ošetřování chronických ran je jen jednou z mnoha oblastí ošetřovatelství, které je studenty třeba naučit. Není tedy ani možné naučit studenty tuto problematiku skutečně do hloubky a je otázka, zda je to potřeba. Mezi určitý standard, co by se studenti měli naučit, patří hodnocení charakteru rány, základní přípravky, odběry materiálu, kompresivní terapie krátkotažnými i dlouhotažnými obinadly a edukace pacientů.

Všeobecné sestry, které budou potřebovat znát tuto problematiku skutečně do hloubky, se budou dále vzdělávat v rámci celoživotního vzdělávání jako doposud.

Vymětalová Radka, Katedra antropologie a zdravovědy, Pedagogická fakulta, UP v Olomouci
Kudlová Pavla^, Ústav zdravotnických věd, FHS UTB ve Zlíně

 

Recenzovaly:

PhDr. Adéla Holubová, Nemocnice Tábor, a. s., SOLF IO stanice A, staniční sestra
Mgr. Miroslava Drozdová, specialista na hojení ran, Apotex, spol. s r. o.

 

• tisk
• předplatit si