Následky a zvládání kyberšikany

Souhrn: Tento příspěvek se zabývá aktuálním tématem, kyberšikanou. Jedná se o novou formu šikany, která využívá k ubližování moderní informační a komunikační technologie, mezi které se řadí internet (e-mail, chat, sociální sítě, webové stránky a další) a mobilní telefony (SMS zprávy, MMS zprávy, videozáznamy). Cílem příspěvku je přiblížit možné psychické dopady na oběti, které mohou někdy končit tragicky, a zároveň seznámit se strategiemi zvládání nastalé situace. Příspěvek zahrnuje i vlastní výzkum, který mimo jiné zjišťoval, jaké strategie využívaly oběti kyberšikany ke zvládnutí situace a jak se po takové zkušenosti cítily. Vzhledem k tomu, že dochází k neustálému rozvoji moderních technologií, je potřeba zvyšovat informovanost o této problematice mezi širokou veřejností a předcházet tak dalším případům kyberšikany.

Klíčová slova: kyberšikana – internet – strategie zvládání – online prostředí – psychické dopady.

Coping with cyberbullying and its impacts

Summary: This paper deals with the current issue of cyberbullying. It is a new form of bullying which uses modern information and communication technologies (ICT) to harm others. ICT mean the internet (e-mail, chat, social networks, websites, etc.) and mobile phones (SMS messages, MMS messages, pictures, records). The purpose of this paper is to present possible psychological impacts on the victims, which can sometimes be really bad, and at the same time to present the strategies of coping with the situation. The paper also includes its own research, which among other things found out which strategies used the victims of cyberbullying to cope with the situation and how did they feel after that experience. Given that there is a continuous development of modern technologies, it is necessary to raise awareness among the general public and thus prevent further cases of cyberbullying.

Keywords: cyberbullying – internet – coping strategies – online environment – psychological impacts.

Úvod

V současné době je společnost ovlivněna moderními informačními a komunikačními technologiemi, které se postupem času neustále vyvíjejí. Mezi informační a komunikační technologie řadíme především internet a mobilní telefony. Tyto technologie jsou využívány nejenom jako zdroj informací, zábavy, vzdělávání, podnikání a k mnoha dalším aktivitám, ale bývají také často zneužívány k ubližování druhým, k takzvané kyberšikaně. Kyberšikana neboli internetová šikana je tedy zneužívání informačních a komunikačních technologií k záměrnému a opakovanému ubližování druhým; týká se jak dětí, tak dospělých jedinců, avšak je spojována spíše s dětmi a mládeží. Kopecký a Krejčí (2010) řadí mezi nejčastější projevy kyberšikany publikování ponižujících videozáznamů nebo fotografií, pomlouvání, krádež nebo zneužití cizí identity, ztrapňování pomocí falešných profilů, provokování a napadání uživatelů v online komunikaci, odhalení a zveřejňování cizích tajemství, vyloučení z virtuální komunity, obtěžování, vyhrožování, zastrašování a vydírání. Oproti tradiční šikaně je kyberšikana poměrně nový jev, který se vyskytl díky rozvoji komunikačních a informačních technologií až v 21. století. Jako první zřejmě zavedl výraz kyberšikana přibližně před deseti lety kanadský politik Bill Belsey (Shariff, 2008).

Dopady na oběti

Počet mladých uživatelů internetu, kteří se s kyberšikanou setkali, s rozvojem moderních technologií narůstá. Je třeba si uvědomit, že kyberšikana se stává vážným problémem současné doby, a je třeba zvyšovat povědomí o této problematice, jelikož psychické následky, které může mít taková zkušenost pro oběť, mohou být celoživotní.

Každý jedinec, který se stane obětí kyberšikany, se vyrovnává s takovou situací pomocí více či méně vhodných zvládacích strategií. Záleží však na mnoha okolnostech, jako jsou psychické dispozice oběti, míra obranyschopnosti jedince, délka trvání a síla útoků, sociální prostředí a další. Černá et al. (2013) uvádějí, že záleží na formě neboli způsobu kyberšikany, které nemusejí být stejně závažné, a také na kombinaci jednotlivých forem.

Oběti kyberšikany zažívají především strach, který může mít několik podob a různé příčiny. Stejně tak se objevují pocity studu, trapnosti, stavy bezmoci, zoufalství, smutku, citové rozrušenosti, oběti se ocitají v nejistotě a nevědomosti a doprovází je špatné svědomí z toho, co se přihodilo. Zároveň mohou být rozzuřené, cítit nenávist a vztek vůči agresorovi a mohou mít pocit zodpovědnosti za vzniklou událost. Ne všechny projevy se však u oběti objeví a rozdílná může být také intenzita reakcí (Hulanová, 2012). Kopecký et al. (2013) mezi nejzávažnější psychologické potíže jako následek kyberšikany řadí pokles sebehodnocení a sebedůvěry, depresivní a neurotické potíže, poruchy spánku, snížení frustrační tolerance, pocit neřešitelnosti situace, ztrátu životní pohody, zkratkovité jednání, riziko sebevraždy, zvyšující se agresi, celkovou psychickou nestabilitu, trauma a posttraumatickou stresovou poruchu a další.

Z několika již uskutečněných výzkumů také vyplývá, že tradiční šikana bývá s kyberšikanou propojena, takže oběť je vystavena útokům jak v reálném světě, tak v online prostředí; psychické dopady na oběť se tak násobí. Například už pouze proto, že se kyberšikana odehrává v online prostředí a u oběti tak nejsou přítomny specifické znaky tradiční šikany, například stopy po fyzickém násilí, ztráta věcí a financí, ji nelze včas odhalit. Kyberšikana tak může zůstat dlouho skryta a následky pak mohou být tragické. Zřejmě jeden z prvních mediálně známých případů kyberšikany, který měl fatální konec, se stal v americkém Vermontu. Obětí se stal teprve 13letý Ryan, který spáchal sebevraždu poté, co byl šikanován jak v reálném životě, tak v online prostředí. Jeden z nejznámějších případů kyberšikany v evropských státech, který měl také fatální následky, se udál na polském gymnáziu v Gdaňsku. Obětí kyberšikany se stala 14letá studentka Anna, která poté, co byla vystavena sexuální šikaně a kyberšikaně, spáchala sebevraždu (Szotkowski et al., 2013).

Copingové strategie

V současné psychologii je používán termín takzvané copingové strategie neboli strategie zvládání stresu. S veškerými následky kyberšikany se oběti vyrovnávají pomocí těchto strategií, kdy se jedná o myšlenkové pochody a vzorce chování, kterými se člověk vyrovnává se stresujícími a nepříjemnými situacemi a chrání se tak před hlubší psychickou újmou (Brandejsová, Lukášová, 2012).

„Resilience“, česky odolnost nebo pružnost, je schopnost vyrovnat se s negativními zážitky. Záleží však na osobnostních charakteristikách jedince. „Pružné“ děti jsou schopny řešit nepříznivé situace tak, že se zaměří na problém a vnitřně přetransformují své negativní emoce na pozitivní (nebo neutrální) pocity. Odolnost se může vyvinout pouze díky vystavení rizikům nebo stresujícím událostem. Dle rozsáhlého projektu „EU Kids Online“, který se zabývá problematikou online rizik a bezpečnosti na internetu u dětí a rodičů v evropských státech, se coping dělí na tři základní strategie: pasivní, komunikativní a proaktivní. Pasivní strategie spočívá v nečinnosti, doufání, že problém odezní sám, případně se dočasně přeruší používání internetu. Komunikativní strategie spočívá ve svěření se s problémem a proaktivní strategie znamená, že oběť vezme zodpovědnost do svých rukou, pokusí se vyřešit problém sama, odstraní nevyžádané zprávy nebo zablokuje jejich odesílatele. Napříč různými způsoby online obtěžování bylo nejvyužívanější copingovou strategií to, že se oběti se svou zkušeností někomu svěřily (d’Haenens et al., 2013).

Livingstonová a Haddon (2009) uvádějí, že neexistuje jednotný názor na zvládání rizik, která se mohou vyskytnout v online prostředí. Reakcí obětí na kyberšikanu může být od ignorování situace přes ověřování spolehlivosti webové stránky, ohlášení problému na internetu až po svěřování se kamarádům.

Dle výzkumu, který se uskutečnil v rámci projektu „Copingové strategie kyberšikany u adolescentů“ v roce 2011 v Jihomoravském kraji, oběti kyberšikany nejčastěji volily strategii takzvaného přerámování – řekly si, že agresor je ubohý a nestojí za to se kvůli němu trápit. Další strategií bylo zbavení se nepříjemných myšlenek zaměřením pozornosti na něco jiného. Dále svěření se někomu dalšímu se svým problémem a technicky zaměřené strategie, jako je blokování (blokace služeb, prostřednictvím kterých se kyberšikana děje, tj. kontaktovat operátora mobilní sítě nebo poskytovatele internetových služeb) a smazání agresora ze seznamu kontaktů. Pomsta nebyla často vyhledávanou strategií, oběti spíše volily možnost s agresorem vyjednávat. Oběti také uplatňovaly k ukončení kyberšikany více strategií, což vedlo většinou k zastavení kyberšikany (Macháčková et al., 2012). Další výzkum byl uskutečněn v rámci projektu „Minimalizace šikany“ v roce 2009, z jehož výsledků vyplývá, že oběti nejčastěji pro ukončení kyberšikany volily strategii ignorování agresora a odříznutí se od něj (například výměna SIM karty, změna e-mailové adresy a další). V 34 % případů se oběti snažily agresora kontaktovat ve snaze mu domluvit (Minimalizace šikany, 2010).

Výzkumné šetření

Metody

Vlastní výzkum se uskutečnil v květnu a červnu roku 2013 na druhém stupni základních škol a středních školách v Jihočeském kraji. Výzkum byl proveden v šesti základních školách a osmi středních školách. Výběr souboru byl proveden na základě dobrovolnosti. Data byla získána prostřednictvím anonymního dotazníkového šetření. Návratnost dotazníků byla vzhledem k osobní distribuci stoprocentní. Věkové rozmezí respondentů bylo od deseti let výše. Horní věková hranice nebyla stanovena vzhledem k tomu, že u některých žáků nebyla navštěvovaná střední škola jejich první. Výzkumného šetření se zúčastnilo celkem 1620 žáků, z čehož bylo 847 chlapců a 773 dívek. Na otázku, jak se po zkušenosti s kyberšikanou cítili, odpovědělo celkem 324 žáků, kteří se stali obětí kyberšikany (graf 1). Tato otázka byla výčtová, takže bylo možné zaškrtnout více odpovědí. Žákům byly rovněž položeny otázky na zkušenost s kyberšikanou jak z pozice agresora, tak z pozice oběti. Agresoři byli dotazováni na důvody a oběti především na prostředky, prostřednictvím kterých byly kyberšikanovány, jaký měly vztah k agresorovi, zda se se svou zkušeností někomu svěřily, jak po takové události zareagovaly a jak se cítily.

Výsledky

Z výzkumu vyplynulo, že nejčastější reakcí na kyberšikanu je pocit naštvanosti, a to v 40,7 % případů. Další nejčastější reakcí byl pocit smutku (33,6 %); trapnost a vystrašenost zažívalo stejné procento obětí (23,1 %). Nejméně zastoupenou odpovědí byl pocit frustrace. Přibližně jedna třetina obětí uvedla, že je tato zkušenost nijak nezasáhla. Naštvanost v tomto případě může sehrát i roli v odplatě, jelikož z výzkumu dále vyplynulo, že více než 10 % agresorů uvedlo jako důvod ke kyberšikanování pomstu. V takovém případě pak může dojít k proměně oběti v agresora.

Výzkum se dále zabýval reakcemi obětí na kyberšikanu. Na tuto otázku odpovědělo celkem 319 žáků, kteří se stali obětí kyberšikany (graf 2). Oběti nejčastěji volily strategii blokování dotyčné osoby (36,7 %). Blokování agresora je jedním z prvních kroků, jak zabránit dalším útokům, i když ne vždy je toto opatření účinné, jelikož agresor si může založit například novou e-mailovou schránku, nový profil na sociální síti nebo přezdívku v chatovacích místnostech, prostřednictvím kterých pak může nadále svou oběť kyberšikanovat. Celkem 23,8 % obětí neudělalo v dané situaci vůbec nic, tedy zvolilo pasivní přístup. Další nejčastěji použitou strategií bylo v 15,7 % případů odhlášení z počítače a dále opuštění dané webové stránky (8,8 %). Tyto kroky jsou první a nejjednodušší reakcí na kyberšikanu. Bohužel nemusejí danou situaci vyřešit, jelikož útokům zabrání jen dočasně. Kyberšikana může pokračovat i za nepřítomnosti oběti mezi dalšími uživateli internetu a psychický tlak na oběť se může díky zdánlivé neřešitelnosti situace časem stupňovat. Přezdívku změnilo 6,6 % obětí a nejméně zastoupenou odpovědí bylo kontaktování policie.

Diskuze

V ČR nebylo do současné doby uskutečněno mnoho výzkumů na toto téma. Vlastní výzkum se však co do nejčastější reakce shodoval s výzkumem, který byl uskutečněn v Jihomoravském kraji. V obou výzkumech se při bezprostřední reakci nejvíce projevoval vztek. Shodně se zde vyskytovaly také smutek a strach. Reakce na stejnou zkušenost s kyberšikanou se může u jednotlivých obětí lišit a jak bylo napsáno výše, záleží na mnoha okolnostech, jak se s tím jedinec vyrovná. Jak uvádějí Macháčková et al. (2012), řešení vzniklé situace může ovlivnit také to, jakým způsobem ji oběť prožívá. Pokud oběť bude pociťovat strach či bezmoc a nastalou situaci nebude dlouhodobě nijak řešit, může u ní dojít k postupnému psychickému propadu, jehož následky mohou být tragické. Reakce na kyberšikanu se v jednotlivých výzkumech pohybuje v rozmezí od ignorování situace, odhlášení z počítače, změny nastavení služby, prostřednictvím které se útok děje, změny jména, dále pak svěření se někomu blízkému, kontaktování administrátora nebo také agresora, pokud byl znám, až po oznámení útoku na policii. Se zvyšováním věku se dovednosti dětí s prací na internetu zvyšují, což dle Livingstonové a Haddona (2009) pravděpodobně také zahrnuje schopnost bránit se online útokům.

Závěr

Účinnou zbraní proti kyberšikaně je především prevence. Pro děti a mládež je důležité naučit se útokům v online prostředí účinně bránit a mít alespoň základní znalosti o moderních informačních a komunikačních technologiích a rizicích s nimi spojených. Proto by měli být seznámeni se základními pravidly bezpečného užívání internetu a zároveň také s obecným rámcem chování v online prostředí, tzv. netiketou. Pravidla bezpečného užívání internetu vypracovalo na základě výstupů II. světového kongresu proti komerčnímu sexuálnímu zneužívání dětí v Jokohamě MŠMT ČR, jsou aplikovaná na české kulturní a ekonomické prostředí a vypracována ve verzi pro děti a pro rodiče. Pokud si děti tyto znalosti osvojí, budou případné útoky skrze tyto technologie lépe zvládat a nebudou se tak prohlubovat psychické následky v důsledku přetrvávající stresové situace. Jestliže se dítě dostane do role oběti, je třeba učinit několik zásadních kroků. Jedná se o ukončení komunikace s agresorem, blokaci útočníka, oznámení útoku, zajištění důkazů (uchovat a nemazat sms zprávy, e-maily, komunikace na sociální síti apod.); pokud je to možné, je třeba snažit se odhalit identitu agresora. Vzhledem k tomu, že informační a komunikační technologie se neustále vyvíjejí, bude docházet i k novým případům kyberšikany. Z těchto důvodů je potřeba preventivně působit nejenom na děti a mládež, ale také na rodiče a pedagogy a rovněž na širokou veřejnost za účelem snížení výskytu tohoto rizikového chování.

Mgr. Veronika Królová, Fakulta zdravotnických studií, Univerzita Pardubice

 

Literatura:

1. Brandejsová J, Lukášová K. Řešení krizových situací spojených s internetovou patologií ve školách: metodický materiál pro pedagogické pracovníky [online]. Národní centrum bezpečnějšího internetu, 2012 [cit. 2014-07-07]. Dostupné z: http://www.ncbi.cz/category/6-metodiky-ucebni-materialy?download=47

2. Černá A et al. Kyberšikana: průvodce novým fenoménem. Praha: Grada, 2013. ISBN 978-80-210-6374-7

3. D’Haenens L, Vandoninck S, Donoso V. How to cope and build online resilience? [online]. EU Kids Online, 2013 [cit. 2014-07-07]. Dostupné z: http://www.lse.ac.uk/media@lse/research/EUKidsOnline/EU%20Kids%20III/Reports/Copingonlineresilience.pdf

4. Hulanová L. Internetová kriminalita páchaná na dětech: psychologie internetové oběti, pachatele a kriminality. Praha: Triton, 2012. ISBN 978-80-7387-545-9

5. Kopecký K et al. Rizika internetové komunikace v teorii a praxi. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2013. ISBN 978-80-244-3571-8

6. Livingstone S, Haddon L. Shrnutí projektu EU Kids online: závěrečná zpráva [online]. London: EU Kids Online, 2009 [cit. 2014-07-07]. Dostupné z: http://www.lse.ac.uk/media@lse/research/EUKidsOnline/EU%20Kids%20I%20(2006-9)/EU%20Kids%20Online%20I%20Reports/cz_summary.pdf

7. Macháčková H et al. Online obtěžování a kyberšikana [online]. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií, 2012 [cit. 2014-07-07]. Dostupné z: http://www.cyberpsychology.eu/team/storage/2012-Machackova-Online_obtezovani_a_kybersikana.pdf

8. Minimalizace šikany. Tisková zpráva [online]. AISIS o. s. a Nadace O2, 2008 [cit. 2014-07-08]. Dostupné z: http://www.minimalizacesikany.cz/pro-media/171

9. Shariff S. Cyber-Bullying: Issues and solutions for the school, the clasroom and the home. New York: Routledge. 2008. ISBN 978-0-415-42491-2

10. Szotkowski R, Kopecký K, Krejčí V. Nebezpečí internetové komunikace IV [online]. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2013 [cit. 2014-07-08]. ISBN 978-80-244-3912-9. Dostupné z: http://e-bezpeci.cz/index.php/ke-stazeni/doc_download/58-nebezpei-internetove-komunikace-iv-2012-2013

 

Recenzovaly:

Mgr. Ing. Markéta Benešová, soukromá psychoterapeutická praxe
Mgr. Veronika Benešová, Ph.D., ZSF JU v Českých Budějovicích

 

Více o autorce:

Mgr. Veronika Królová, Fakulta zdravotnických studií, Univerzita Pardubice
1999: ukonč. SZŠ Český Krumlov – Všeobecná sestra; 2002: ukonč. VOŠZ České Budějovice – Zdravotnický záchranář; 2007: ukonč. Mgr. studium ZSF JU v Českých Budějovicích – obor Rehabilitační péče o postižené děti, dospělé a staré osoby; od 2008: doktorské studium – FZS Univerzita Pardubice, obor Prevence, náprava a terapie zdravotní a sociální problematiky dětí, dospělých a seniorů; 2007–2008: Městský úřad Český Krumlov, Odbor školství, sportu a mládeže, oddělení sociálně-právní ochrany dětí – terénní sociální pracovník; 2008–2009: Krajský úřad Jihočeského kraje, Odbor kancelář hejtmana, oddělení informací a styku s veřejností – pracovník vztahů s veřejností; od 2009: Krajský úřad Jihočeského kraje, Odbor životního prostředí, zemědělství a lesnictví, oddělení rozvoje venkova, péče o krajinu a koncepcí – evropské projekty, PR agenda a propagace v souvislosti s projekty

 

• tisk
• předplatit si