K „léčbě“ zkažených zubů bylo doporučováno i havraní lejno

Zubní kazy trápily lidi už od doby kamenné. Už 700 let před naším letopočtem vyráběli Etruskové zubní protézy a dosáhli mistrovství ve zpracování drahých kovů. Náhradní chrup v té době pocházel ze zubů zvířat a jejich velikost byla upravována broušením. Zlatými páskami bylo prováděno zpevnění mezi zuby.

V dějinách medicíny vládla představa, že zubní kaz a následnou bolest zubu způsobuje červ, který se v zubu usadil (obr. 1). Poprvé se s tímto názorem setkáváme ve starých textech Mezopotámie (1800 před n. l.). Je zde i návod, který doporučoval: „Zaraz jehlu do bolavého zubu, chytni červa za nohu!“ Zubního červa jako nesmysl odsoudil až v roce 1757 n. l. řezenský přírodovědec Jacob Christian Schaffer. V 17. století radili někteří zubolékaři dát si do děravého zubu havraní lejno, pak se zub konečně zkazí a vypadne sám. K leštění zubů byla doporučována vlastní moč. Léčení zubů měli v historii na starosti kováři a potulní operatéři na poutích.

Významný přínos v oboru zubního lékařství představuje dílo italského anatoma a městského lékaře B. Eustachia (1520–1574). Zdůrazňoval, že zuby jsou samostatným orgánem a je velký rozdíl mezi chrupem dítěte a dospělého. Londýnský chirurg a anatom J. Hunter (1728–1793) vydal knihu o anatomii zubů a čelisti a otevřel tak cestu zubnímu lékařství. V roce 1728 vydal francouzský chirurg Pierre Fauchard dílo Le chirurgien dentiste, které dalo podnět ke vzniku stomatologie jako oboru. Jeho pokračovatelé byli v Anglii a Prusku. V 18. století vytvořil pařížský dentista Nicolas Dubois de Chérmant (1753–1824) umělé porcelánové zuby, o které měla zájem zejména šlechta. V roce 1822 je vylepšil Američan W. Peale a umělé zuby se začaly v Americe vyrábět v továrně sériově. V roce 1880 byl do léčby zubního kazu zaveden amalgám. Dalším přínosem byl objev anestetických roztoků a antiseptických postupů. V roce 1934 zveřejnil anglický stomatolog Hyatt první důkazy o tom, že chrup udržovaný v dokonalé čistotě nemůže onemocnět zubním kazem, protože na něm není plak čili povlak z mikroskopických zbytků jídla a jiných nečistot. Plak je bělavá lepivá hmota na povrchu zubu a podle délky působení je živnou půdou pro bakterie, které zubní kaz způsobují. V tomtéž roce se začaly provádět první zubní implantáty.

foto: wikipedia.org

U nás zahájil v roce 1922 svou činnost Státní ústav pro zubní lékařství, jehož hlavním úkolem bylo vychovávat zubní lékaře a zubní techniky. Heslem preventivní stomatologie po celém světě se stalo: čistý zub nemůže onemocnět. V roce 1998 u nás vznikla Společnost preventivní stomatologie, která se zabývá vzděláváním v oblasti orální hygieny. Členy se mohou stát nejen stomatologové, ale i laici, kterým není lhostejný stav jejich chrupu. Každý rok tu probíhají jeden až dva kurzy s názvem Týden čistých zubů. Můžeme tedy konstatovat, že obor stomatologie je u nás na vysoké úrovni a praktický zubní lékař i nová profese dentální hygienistky se snaží účelně působit na širokou veřejnost, aby si vytvořila správné návyky na orální zdraví. Důležité je proto docházet pravidelně na preventivní prohlídky a mít zájem dozvědět se víc o správném čištění zubů. Správná a účelná technika čištění chrupu je totiž zárukou celoživotního zachování vlastního chrupu.

V hlavní roli kartáček

Je třeba říci, že každá ústa mají jiný anatomický tvar, takže přístup k samotnému čištění zubů je velice individuální. Jak říkají stomatologové, nenarodili jsme se s kartáčkem v ruce, a tak se musíme správnému čištění zubů učit. Musíme ovšem pravidelně navštěvovat stomatologickou ordinaci a zjistit, zda námi zvolený postup při čištění vlastního chrupu je opravdu ten pravý.

Mezi základní pomůcky ústní hygieny patří zubní kartáček, dentální nit, mezizubní kartáček či zubní párátko. Zubní pasta je především pomocníkem ke snadnému a rychlejšímu čištění zubů a k dodání ochranných látek. Významným doplňkem jsou ústní vody, roztoky a spreje s dezinfekčním a dezodoračním účinkem. Některé tyto výrobky mají také léčebný efekt.

V dějinách medicíny vládla představa, že zubní kaz a následnou
bolest zubu způsobuje červ, který se v zubu usadil.
foto: wikipedia.org

Kartáček císaře Napoleona Bonaparteho
vyrobený mezi lety 1790 a 1820
foto: wikipedia.org

Zubní kartáčky vynalezli Číňané v 15. století. Velký posun ve výrobě zubních kartáčků zaznamenalo až 20. století – 30. léta díky nylonovým vláknům a 90. léta, kdy na trhu přibývala široká škála různých druhů kartáčků. Dnes máme na trhu díky výrobní technice kartáčky, které jsou šetrné k dásním a přizpůsobují se povrchu zubu. Je namístě poradit se se stomatologem, jaký kartáček pro svůj chrup vybrat.

Pro starší lidi má také význam úchopová část kartáčku s možností snadného pohybu v dutině ústní. Štětiny kartáčku raději měkké a na koncích zaoblené (soft = weich = měkký). Do dnešní doby bylo popsáno více než třicet různých metod čištění chrupu. Běžným zubním kartáčkem však není možné vyčistit riziková místa chrupu, proto je důležité používat mezizubní kartáček. Ten je spirálový (představíme si ho jako zmenšeninu kartáče na láhve), jeho průměr i se štětinami je 2–4 mm. Čistí prostory mezi vlastními zuby a není nutné na něj používat zubní pastu.

Doporučované metody čištění

Jsou to metody horizontální, s krouživými pohyby, stírací a metody vibrační.

Metody horizontální a s krouživými pohyby se dnes již zavrhly, neboť docházelo k traumatizaci dásní a zubní sklovina byla příliš vybroušená. Největší efekt mají metody stírací, tuto techniku je nutné doplnit čištěním zubní nití. Při správném mechanickém čistění tzv. stírací technikou není nezbytností ani zubní pasta. Používání zubní nitě je nutné správně zvládnout, abychom zub nepoškodili. Troufám si říci, že starší lidé, kteří v minulosti nikdy zubní nit nepoužívali, budou vzhledem ke snížení jemné motoriky ruky asi tuto techniku již odmítat. Je přínosné, pokud mají zachován svůj vlastní chrup, aby používali klasický měkký kartáček kombinovaný s mezizubním kartáčkem a využívali párátko. U osob, které mají volnější mezizubní prostory a můstky, je doporučována kombinovaná metoda čištění chrupu vibrační technikou. Čistí nejen povrch zubu, ale masíruje i dásně. Detailní nácvik jednotlivých technik čištění, které musí být minimálně tři minuty, patří do rukou stomatologa či dentální hygienistky. Jedno obecné pravidlo čištění zubů říká, že žádná technika nesmí bolet a neměla by ani způsobovat krvácení z dásní. Způsobuje-li čištění bolest nebo krvácení, je to známka buď nevhodného prostředku, nebo onemocnění dásní. Při používání zubního kartáčku minimálně dvakrát denně je nezbytné jej po dvou až třech měsících vyměnit.

Jako doplněk mechanického odstraňování zubního plaku zubním kartáčkem je k potlačení tvorby zubního plaku vhodné použít také přípravky pro chemickou kontrolu plaku.

V současnosti je nejvýhodnější látkou s dlouhodobým antiplakovým účinkem chlorhexidin obsažený v přípravcích Corsodyl. Stomatologové doporučují výplachy dutiny ústní tímto roztokem nebo v omezené míře používat místo zubní pasty gel Corsodyl, a to u osob se sníženou pohyblivostí, pro které se čištění zubů stává komplikací. Chemická sloučenina chlorhexidin dokáže zahubit škodlivé mikroorganismy v dutině ústní a její desinfekční účinek trvá 8–12 hodin. Tento preparát také pomáhá u chronicky rozbolavěných ústních koutků, aftů, paradentózy a zvýšené kazivosti zubů. Corsodyl můžeme označit za lék preventivní pro osoby se ztíženou ústní hygienou. Pomáhá i při krvácivosti a zánětech dásní, které jsou způsobeny drážděním zubní protézou.

PhDr. Mgr. Dana Klevetová
www.peceodusi.webnode.cz

→ k věci

Úkol pečujících:

• Zajímat se o stav chrupu seniorů
• Dohlédnout na hygienu dutiny ústní
• Doporučit vhodný kartáček a zubní pastu a další ochranné pomůcky k zachování funkčnosti přítomných zubů i zubních náhrad
• Pomáhat při čištění zubů i zubních náhrad
• Nezapomínat vyjmout zubní náhrady z úst před spánkem
• V případě potřeby ošetřit citlivá místa dásní
• Sledovat výskyt krvácení z dásní, citlivost a bolest zubů
• Zaměřit se také na stav parodontu a ústních sliznic
• Sledovat stabilitu a využívání zubních náhrad
• Zhodnotit stav výživy
• Doporučit a usilovat o návštěvu stomatologa v případě výskytu potíží

• tisk
• předplatit si