Úloha pediatra při hubnutí dětí

Pediatr je často první osobou, která upozorní rodiče na to, že jejich potomek má kila navíc. Štíhlí rodiče mají obézní dítě jen výjimečně a většinou se tento problém snaží řešit, někdy naopak až příliš razantně. Pediatr samozřejmě upozorní rodiče na to, že je třeba s nadváhou jejich dítěte něco dělat, a dá jim rady v takovém rozsahu, jaký mu dovolí jeho čas. Během krátkého rozhovoru však jen těžko změní návyky, které jsou v rodině zažité roky či celá desetiletí.

Je třeba si uvědomit, že rodina představuje pro dítě mocný vzor. Odmala se učí chování právě tím, že pozoruje a napodobuje chování kolem sebe. A koho napodobuje nejvíce? Samozřejmě ty, které miluje a s nimiž tráví nej­více času, tedy rodiče, prarodiče a sourozence. Z generace na generaci se tak dědí i „společná kuchyně". Jaký tedy může být dopad pediatro­vých slov?

Pokud se jedná o nemotivovanou rodinu, pak většinou (sám obézní) rodič doporučení lékaře „neslyší". Má pocit, že práce a rodina mu odebírá veškerou energii, řešení váhy není prioritou, a tudíž neřeší ani váhu svého dítěte. Maximál­ně první dny po kontrole u lékaře při večerní konzumaci chipsů u televize upozorní dítě na to, aby si už další pytlík nebralo, se slovy: „Víš, co ti říkala paní doktorka?!" Tito lidé jsou ve stadiu, kdy nejsou naladěni na jakoukoli životní změnu. Lidé patřící do této kategorie by potřebovali sys­tematickou práci s psychologem na vybudování motivace ke změně životního stylu a na základě jednorázového poučení pediatrem lze u nich jen těžko očekávat nějakou změnu. V tomto případě nemá ani smysl, aby pediatr zadával rodině ně­jaké velké cíle ve vztahu k redukci váhy, protože by je rodina nesplnila. Účelnější by bylo asi zadat rodině malý úkol - např. aby přestala pít slazené limonády - a dát jí nabídku, kam se může obrátit pro pomoc, až se pro ni rozhodne.

Pokud jsou rodiče ve stadiu, kdy mají sami za sebou mnoho pokusů o redukci váhy a přivítali by systematické odborné vedení, jedná se o motivo­vanou rodinu. V obdobné situaci jsou štíhlí rodi­če, které problém dítěte trápí, ale jsou bezradní, jak ho řešit. Jsou nastaveni ke změně, ale chybějí jim jednak znalosti, ale také dostatek sil změnu realizovat. Zde by mohl pediatr výrazně pomoci. Ve většině případů obézních dětí jsou jeden nebo oba rodiče obézní také a potřebují také zhub­

V případě nemotivované rodiny rodič (většinou sám obézní) váhu dítěte zpravidla neřeší a doporučení pediatra „neslyší"

nout. V první řadě musí pediatr rodičům zdůraz­nit jejich důležitou roli v procesu změny. Jestliže si rodič neuvědomí, jak důležitá je jeho role, nepřijme odpovědnost a nebude dítěti vhodným vzorem, pak nemůže uspět ani lékař. To se týká i štíhlých rodičů, u kterých navíc přistupuje další faktor - učit rodiče přijímat dítě i s kily navíc, což u obézních rodin nebývá problém.

Rodiče nemusejí mít strach, že půjde o dra­matické změny. V podstatě jde jen o přiměřenost porcí, záměnu kalorických potravin za méně kalorické (nahrazení sladkých nápojů, potravin s vysokým obsahem živočišných tuků a potravin s vysokým glykemickým indexem za potraviny vhodnější) a zařazení pohybu do života rodiny.

často úplně postačí zařadit více zeleniny, snížit počet hodin strávených u televize či počítače na max. dvě hodiny denně a odbou­rat jídlo při těchto aktivitách a místo toho vyvíjet společné aktivity. Toto sdělení je velmi důležité k tomu, aby se odhodlání rodičů převedlo v praxi. Pokud je zřejmé, že rodiče jsou připraveni změnit či pozměnit životní styl rodiny a tudíž i řešit problémy dítěte s nad­váhou, je třeba toho využít a nabídnout jim systematické vedení. Obecné rady se zpravi­dla míjejí účinkem. Rodině je třeba nabídnout konkrétní, ale flexibilní program. Tady začíná problém, protože není v silách pediatra, resp. nutričního terapeuta a psychologa zvát rodinu pravidelně, alespoň zpočátku v krátkých in­tervalech, na kontrolu zadaných úkolů. Ideální situací by bylo, kdyby zrovna tak, jako fungují v desítkách měst po ČR kurzy snižování nad­váhy STOBu pro dospělé, byly organizovány i kurzy pro děti a jejich rodiče. Rodinné kurzy jsou však zatím organizovány jen v několika městech.

V případě nemotivované rodiny rodič (většinou sám obézní) váhu dítěte zpravidla neřeší a doporučení pediatra „neslyší“
foto: Profimedia

Sedmero rad při rodinném hubnutí:

1. Buďte dítěti okázalým vzorem při změně stravovacích návyků. Ukazuje se, že nové jídlo je třeba dítěti předložit nejméně sedm­krát, aby si je oblíbilo. Vyprávějte dětem o svých úspěších, které neviděly. Pochlubte se, jak jste na oslavě v práci ochutnali vlašského salátu jen symbolicky a zatímco kolega snědl celý talíř smažených brambůr­ků, vy jste si jich vzali jenom pět.

2. Vzorem buďte dětem nejen ve stravovacích návycích, ale i v pohybové aktivitě. Pro dítě je těžké nedívat se na televizi a cvičit, když zbytek rodiny sedí u televize. Když se budete dívat na televizi cíleně a budete sledovat jen to, co vás zajímá, překvapí vás, kolik času vám zbude na pohybovou aktivitu, kterou můžete vykonávat spolu s dítětem. Nejméně časově náročná je postupně dávkovaná jízda na rotopedu -vy při zprávách, dítě při svém oblíbeném pořadu. Střídejte druhy pohybu, snažte se, ať jsou rodinné procházky pro dítě radostí (můžete při nich hledat „kešky" nebo hrát jiné hry, k motivaci využijte krokoměru). Uvidíte, že společně prováděná aktivita upevní i rodinné vztahy.

3. Důležité je, abyste do nového životního stylu zapojili celou rodinu, tedy i ty členy, kteří hubnout nepotřebují. Zdravější způsob života prospěje v každém případě všem. Dítě se může těžko chovat jinak než tatínek či bratr.

4. Víme, že v dnešní uspěchané době máte neustále pocit, že nemůžete nic stačit. Na druhé straně však platí, že na co si člověk chce najít čas, na to si ho najde. Opo­meňte zejména v počátku nácviku nového chování méně důležité práce a věnujte čas sobě a dítěti. Vyšetřete si alespoň obden čas na nějakou pohybovou aktivitu i za cenu, že doma nebude uklizeno jako v klícce.

5. Nešetřete chválou. Oceňujte, chvalte děti nejen za ubrané kilogramy, ale i za plnění dílčích cílů. Každý je rád pochválen. Oce­nění je nejvíc účinné, když přijde okamžitě po správném chování. Buďte v odměňování důslední, reagujte na určité chování vždy stejně, nikdy se nesmí stát, že dítě jednou za určité chování odměníte a jindy káráte. Nesmí se tedy stát, že vyhubujete dítěti za to, že si koupilo zmrzlinu, a druhý den mu ji koupíte za to, že si opravilo známku ve škole.

6. Zkuste porušit rodinné tradice a při rodinných oslavách si předem naplánujte činnosti, při kterých strávíte minimum času u stolu. Uvidíte, že dítě si s vámi bude nakonec radši hrát než sedět přejedené nečinně u stolu.

7. Nepodceňujte množství jídla, které dítě sní u kamarádů. Připravte mu do ledničky ta­lířek s chutně vyhlížející zeleninou, tvaroh s ovocem apod., aby dítě, až přijde hladové ze školy, mělo kam sáhnout. Vyhraďte mu oddělení v ledničce, ze kterého si může vybírat potraviny. V dnešní době tráví mno­ho dětí z rozvedených manželství víkendy

s druhým rodičem, většinou otcem, se kte­rým nežijí v jedné domácnosti. Ať už jsou mezi rodiči jakékoli vztahy, blaho dítěte by měli mít na mysli oba dva, takže by se měli oba seznámit s novým životním způsobem dítěte.

A co říci závěrem? Snad jen popřát rodičům, aby se jim výše uvedené pokyny dařilo dodr­žovat a byli ve střehu, aby mohli dítě, když něco udělá dobře, pochválit. Přejme jim, aby dali svým dětem dárek v podobě podpory, která jim navždy změní život a zároveň jim ho i prodlouží. Podchytit obezitu u dětí je velmi důležité, protože dítě s kily navíc z ní, bohu­žel, nevyroste, v což rodiče většinou doufají místo toho, aby dítěti pomohli.

Více informací týkajících se výživy a zdravého hubnutí dětí naleznou rodiče i pediatři na stránkách www.hravezijzdrave.cz.

Iva Málková, STOB

• tisk
• předplatit si