Resuscitace v dětském věku

Podle základní definice je resuscitace soubor intervencí, znalostí a dovedností, vedoucí k obnově a udržení základních životních funkcí. Aby byla resuscitace úspěšná, musí být prováděna efektivně, podle pravidel, která se v různých intervalech obnovují a upřesňují.

Základní rozdělení resuscitace

Základní neodkladná resuscitace (Basic Life Support – BLS) znamená kardiopulmonální resuscitaci bez pomůcek s výjimkou protektivních pomůcek, které chrání zachránce.

Rozšířená neodkladná resuscitace (Advanced Life Support – ALS) připojuje v rukách kvalifikovaných zdravotníků další vybavení, což zahrnuje celou řadu elektro- i farmakopostupů, a při úspěchu pokračuje navazující poresuscitační péčí.

Příčiny resuscitace

V kojeneckém věku jsou nejčastějšími příčinami poruchy základních životních funkcí ucpání dýchacích cest, tonutí, syndrom náhlého úmrtí novorozenců, onemocnění dýchacích cest, sepse a neurologická onemocnění.

Po prvním roce jsou to pak úrazy, které u dětí obecně způsobují více úmrtí než všechny ostatní příčiny v dětském věku dohromady, dále aspirace, infekce a vrozené vývojové vady. U dětí školního věku a adolescentů jsou příčinou selhání životních funkcí úrazy, infekce a intoxikace.

Resuscitace novorozence

Potřeba resuscitace donošených novorozenců s porodní hmotností nad 2500 g se pohybuje jen kolem 1 %. Asi osm dětí z tisíce vyžaduje ventilaci maskou a dvě děti z tisíce intubaci.

U novorozenců narozených v termínu se při poporodní resuscitaci doporučuje zahájit resuscitaci vzduchem. Pokud i přes účinnou ventilaci není oxygenace (ideálně při monitorování oxymetrem) dostatečná, je nutné zvážit vyšší frakci kyslíku.

Nedonošenci před 32. týdnem těhotenství nemusejí při podávání vzduchu dosáhnout stejné transkutánně měřené saturace kyslíku jako plně donošené děti, proto se v takovém případě podává směs vzduchu a kyslíku za stálého monitorování oxymetrie.

Nedonošenci před 28. týdnem těhotenství mají být plně zabaleni do plastikové fólie ihned po porodu a bez osušení. Měli by být uloženi do vyhřívaného inkubátoru a stabilizováni. Doporučuje se měřit teplotu i během procesu stabilizace novorozence s tím, že ten má i nadále zůstat zabalen. U takovýchto novorozenců má být teplota na porodním sále nejméně 26 °C.

Známkou intrauterinní hypoxie může být mekoniem zkalená plodová voda. Pokusy o odsátí mekonia z nosu a úst dosud nenarozeného dítěte s hlavičkou v perineu se nedoporučují. U atonického a apnoického novorozence s bradykardií, narozeného v mekoniové plodové vodě, je vhodné pomocí laryngoskopu rychle revidovat nosohltan a odstranit všechny případné překážky.

Donošení nebo téměř donošení novorozenci s projevy středně těžké nebo těžké hypoxicko-ischemické encefalopatie by měli být léčeni terapeutickou hypotermií (33,5–34,5 °C). Tu zahajujeme do šesti hodin po narození a ukončujeme po 72 hodinách chlazení. Pakliže zdravotnické zařízení nedisponuje přístrojem určeným k terapeutické hypotermii, musí být co nejdříve zajištěn transport indikovaného novorozence na specializované pracoviště. Tento způsob léčby sice nemá vliv na bezprostřední resuscitaci, ale je velmi důležitý v poresuscitační péči, protože snižuje úmrtnost a neurologická postižení.

Pro resuscitaci novorozenců zůstává platný poměr stlačení k ventilaci 3:1, což představuje 90 kompresí hrudníku/min a 30 vdechů/min, přičemž úvodních pět vdechů má být hlubších, kdy jeden vdech má trvat přibližně 1,5 vteřiny (viz obr. 1, 2).

Nepřímá srdeční masáž novorozence

Technika pomocí palců: pomocí palců obou rukou se provádějí jednotlivé komprese sterna v jeho dolní třetině, prsty rukou přitom objímají hrudník ze stran, směřují na záda novorozence a tvoří tak pevnou podložku.

Technika pomocí dvou prstů: konečky prstů (ukazovák a prostředník nebo prostředník a prsteník) jedné ruky stlačují sternum v jeho dolní třetině. Druhá ruka může sloužit jako podložka pod zády novorozence. Prsty směřují kolmo na sternum.

V případě resuscitace za přítomnosti 2–3 osob kompletně vyškolených v resuscitaci je jejich rozdělení následující:

1. osoba zajišťuje intubaci a ventilaci,

2. osoba monitoruje srdeční ozvy, případně provádí zevní srdeční masáž,

3. osoba připravuje a podává léky.

U vícečetných těhotenství je doporučována přítomnost odpovídajícího počtu oddělených týmů.

Vlastní resuscitace novorozence pak probíhá v několika na sebe navazujících krocích:

1. Úvodní fáze

• rychlé zhodnocení stavu
• zabezpečení průchodnosti dýchacích cest
• teplo
• taktilní stimulace

2. Ventilace

• dýchání přes masku
• intubace

3. Oběh

• nepřímá srdeční masáž

4. Aplikace léků a tekutiny

• adrenalin
• bikarbonát
• volumoexpanze

(viz algoritmus 1)

Resuscitace v dětském věku

Guidelines 2010 doporučují u dětí v situaci, kdy je přítomen pouze jediný zachránce, na rozdíl od postupu pro dospělé, nejprve zahájit resuscitaci a teprve následně volat pomoc.

K diagnostice zástavy oběhu u dětí mohou zdravotníci použít zjištění pulzu a to na a. brachialis u malých dětí, a. karotis u dětí, nebo a. femoralis u obou skupin.

Cizí těleso se z horních cest dýchacích doporučuje odstraňovat pouze tehdy, je-li dobře viditelné.

Samotná KPR se pak opět zahajuje pěti vdechy. Důležitost umělých vdechů je zdůrazňována právě u primárně asfyktických zástav oběhu. Pro všechny věkové skupiny je rychlost kompresí stanovena nejméně na 100, ale ne více než 120 stlačení za minutu (viz obr. 3).

Kompresní technika se liší podle věkové skupiny:

• pro malé děti volíme kompresi dvěma nebo více prsty podle vzrůstu, cílem je stlačit hrudník o 1/3 (tj. přibližně 4 cm u kojenců a 5 cm u dětí).
• větším dětem stlačujeme sternum všemi prsty nebo jednou dlaní tak, abychom opět stlačili hrudník o 1/3 zadopředního průměru.
• pro dítě se známkami puberty se použijí guidelines pro dospělé.

Poměr mezi stlačením hrudníku a ventilací u dětí vychází z toho, zda se na resuscitaci podílí jeden nebo více zachránců. Laičtí zachránci, kteří jsou většinou školeni v technice jednoho zachránce, by měli používat poměr 30 stlačení hrudníku a 2 vdechů, což je stejný poměr jako v doporučeních pro dospělé.

Zdravotníci, kteří mají povinnost poskytnout první pomoc zakotvenou v zákoně, by měli kromě základní resuscitace ovládat i resuscitaci s poměrem stlačení a vdechů 15:2, nicméně jsou-li sami, mohou také používat poměr 30:2, obzvláště když se nacházejí v situaci, kdy se jim nedaří dosáhnout potřebného počtu stlačení hrudníku. Důraz je také kladen na následné úplné uvolnění tlaku a hrudníku.

Za kontinuální resuscitace kontrolujeme pulz na velkých cévách, nejlépe po čtyřech cyklech, dále stav a reakci zornic, barvu pokožky.

Defibrilace

Použití automatizovaného externího defibrilátoru (AED) se doporučuje u dětí starších než jeden rok věku. AED s malými dětskými elektrodami a softwarem sníží výkon přístroje na 50–75 J a je doporučen pro děti ve věku 1–8 let. Jestliže AED s malými dětskými elektrodami či softwarem není dostupný, může být použit u dětí starších než jeden rok nepřizpůsobený AED pro dospělé včetně větších elektrod, určených pro dospělé. Nalepovací elektrody se pak u dětí nalepí předozadně.

Abychom co nejvíce snížili dobu zástavy oběhu, pokračuje se ve stlačování hrudníku jak během aplikace elektrod, tak nabíjení (pokud to velikost dětského hrudníku umožní).

Nepřímá srdeční masáž se proto přeruší pouze krátce po nabití defibrilátoru k aplikaci výboje (viz algoritmus 2).

Ing. Bc. Lucie Lidická, Koronární jednotka, Oblastní nemocnice Kladno

Literatura

1. Lebl J et al. Klinická pediatrie. 1. vydání. Praha: Galén, 2012. 698 s. ISBN 978-80-7262-772-1

2. Novák I. Intenzivní péče v pediatrii. 1. vydání. Praha: Galén, 2008. 579 s. ISBN 978-80-7262-512-3

3. Sedlářová P et al. Základní ošetřovatelská péče v pediatrii. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, a. s., 2008. 248 s. ISBN 978-80-247-1613-8

4. Liška K. Novinky v resuscitaci novorozence. 2012 [online]. [cit. 2014-04-15]. Dostupné z: http://www.pediatriepropraxi.cz/pdfs/ped/2012/04/15.pdf

5. Česká resuscitační rada. Algoritmy neodkladné resuscitace. Oficiální dokumenty ČRR.2010 [online]. [cit. 2014-04-15]. Dostupné z: http://www.resuscitace.cz/?page_id=42

6. Zika J. Kardiopulmonální resuscitace (podle guidelines z r. 2010). 2012 [online]. [cit. 2014-04-15]. Dostupné z: http:http://zdravi.e15.cz/clanek/priloha-lekarske-listy/resuscitace-podle-guidelines-z-r-2010-463236

 

Obrázek 1+2 zdroj: Sedlářová P et al., Základní ošetřovatelská péče v pediatrii

Obrázek 3 zdroj: Sedlářová P et al., Základní ošetřovatelská péče v pediatrii

Algoritmy 1+2 zdroj: Česká resuscitační rada, Algoritmy neodkladné resuscitace http://zdravi.e15.cz/clanek/priloha-lekarske-listy/resuscitace-podle-guidelines-z-r-2010-463236

 

Více o autorce

Ing. Bc. Lucie Lidická – Koronární jednotka, Oblastní nemocnice Kladno

1997: ukonč. SZŠ Kladno – obor Všeobecná sestra; 2002: ukonč. dopl. pedagogické studium – obor učitel odborné praxe, Vysoká škola J. A. Komenského, Praha; 2009: ukonč. Bc. studium – obor Zdravotní vědy, 3. LF UK, Praha; 2013: ukonč. Ing. studium – obor Systémová integrace procesů ve zdravotnictví, FBMI ČVUT; 2002–2007: Oblastní nemocnice Kladno, Interní oddělení – sestra na interním oddělení; 2008–2010: Oblastní nemocnice Kladno, Interní oddělení – sestra na interním oddělení; od 2010: Oblastní Nemocnice Kladno, Koronární jednotka – sestra na jednotce intenzivní péče

 

• tisk
• předplatit si