Motivace studentů „nezdravotníků“ ke studiu ošetřovatelství

„Aktivně vycházíme vstříc zralým studentům (21 let a starším) s různým předchozím profesionálním zaměřením, kteří si podají přihlášku ke studiu ošetřovatelství. Oceňujeme jedinečné a cenné zkušenosti, které starší studenti do procesu na univerzitě přinášejí, a věříme, že již mají životní dovednosti potřebné pro ošetřovatelství.“ (1)

Tento aktuální text, který je možné dohledat na stránkách School of Health Sciences Nottinghamské univerzity, dobře vystihuje trend, který je již několik let patrný zejména ve Spojených státech amerických a Velké Británii. Ke studiu ošetřovatelství se hlásí stále více lidí, kteří nejenže jsou starší než „tradiční“ studenti, ale mají za sebou již zkušenosti z jiného zaměstnání. Nutno podotknout, že vzdělávací instituce v uvedených zemích nejenže umějí pracovat s předchozími zkušenostmi studentů, ale vzhledem ke specifickým potřebám studentů, kteří často během studia podporují nejen sebe, ale i členy své rodiny, jsou jim schopny nabídnout i kvalifikační programy ve zkrácené formě. Předpokladem je, že student již získal bakalářský titul v jiném oboru.

Na 3. lékařské fakultě UK (3. LF UK) již několik let zaznamenáváme změnu ve skladbě uchazečů o studium oboru všeobecná sestra jak do prezenční, tak do kombinované formy studia. V prezenční formě studia nahradili dříve převažující absolventy SZŠ a VZŠ oboru všeobecná sestra nejprve zdravotničtí asistenti, potom i absolventi gymnázií, lyceí a jiných typů středních škol. V současné době tito studenti, kterým říkáme „nezdravotníci“, v prezenční formě studia převažují. V loňském akademickém roce úspěšně ukončili studium i první „nezdravotníci“ v kombinované formě studia. Počet těchto studentů každým rokem stoupá. Než přišli studenti k nám, studovali a někteří i pracovali v různých oborech lidské činnosti. Pro příklad uvádíme obchodní akademii, kosmetické služby, veterinární péči, konzervatoř, aplikovanou chemii, nutriční terapii, hotelovou školu, sociální péči, pedagogiku, antropologii či teologii. Mezi uchazeči a přijatými studenty jsou zralé osobnosti s ukončeným vysokoškolským vzděláním a titulem Bc., Mgr. nebo Ing. Jak již bylo uvedeno v předchozích článcích, tito studenti mohou vnést do procesu přípravy na zdravotnické povolání nový vítr, podněty, postřehy a impulzy, ale také představují velkou výzvu jak pro pedagogy ve škole, tak pro mentorky podílející se na klinické výuce.

Inspirovány zahraničními články, které se zabývají problematikou motivace těchto studentů a tím, co pro studenty znamená zcela změnit svoji kariéru a studovat novou profesi, rozhodly jsme se i my získat o našich studentkách více informací, než jen jaké známky mají v indexu a jak jsou úspěšné v klinické praxi. Pro získání dat jsme zvolily formu polostrukturovaného rozhovoru, který byl nahráván na diktafon, přepsán a analyzován. Po přepsání rozhovorů byly studentky osloveny e-mailem k zodpovězení doplňujících nebo upřesňujících otázek. V období od března do května 2014 proběhlo celkem šest rozhovorů.

V pěti případech šlo o současné studentky, z nichž dvě studují ve druhém ročníku a tři ve třetím ročníku kombinované formy studia oboru všeobecná sestra. Šestý rozhovor byl uskutečněn s absolventkou, která studium úspěšně ukončila v akademickém roce 2012/2013 a nyní pracuje jako všeobecná sestra. Průměrný věk respondentek je 35 let, nejmladší je 24 a nejstarší 49 let. Předchozí vzdělání studentek bylo následující: absolventka střední hotelové školy, absolventka střední průmyslové školy strojní a čtyř semestrů potravinářské fakulty, nutriční terapeut (DiS.), farmaceutický asistent (DiS.), pedagogika a sociální péče (Mgr.), zootechnik (Ing.). S výjimkou studentky, která po absolvování střední hotelové školy v tomto oboru nikdy nepracovala, měly všechny určité pracovní zkušenosti ve své původní profesi.

Při formulování otázek jsme vycházely z výsledků zahraničních prací, podle kterých jsou studenti, kteří studují ošetřovatelství jako svoji druhou nebo i třetí profesi, vysoce motivovaní pro práci ve zdravotnictví, mají výborné studijní výsledky a vzhledem ke svým dosavadním životním zkušenostem, pracovnímu nasazení a schopnosti kritického myšlení jsou velmi oceňováni svými zaměstnavateli (2). Zajímalo nás, jaké v tomto kontextu získáme informace o našich studentkách.

Cílem rozhovorů bylo zjistit: 1. co motivovalo studentky bez předchozího vzdělání v oboru ošetřovatelství ke studiu ošetřovatelství v kombinované formě; 2. jaké to je být studentem kvalifikačního studia zdravotnického oboru, který je označován jako „nezdravotník“ a je ve své studijní skupině v menšině; 3. jak studentky samy vnímají přínos předchozího vzdělání a životních zkušeností pro současné studium a budoucí profesi.

Výsledky

1. Motivace ke studiu a povolání všeobecné sestry (VS)

Při prvním čtení můžeme u dvou studentek označit jako vnější motivaci praktický aspekt toho, že ve svém zaměstnání již určité kompetence sestry vykonávaly a získáním kvalifikace VS chtěly tuto skutečnost „legitimizovat“. První ze studentek vystudovala nutriční terapii a pracuje v diabetologické ambulanci na pozici, kde se předpokládají znalosti a dovednosti z ošetřovatelství. „Moje kolegyně mi několikrát řekla, že vlastně nejsem sestra“.

Tři studentky přiznaly, že si plní sen z doby, kdy chtěly po ukončení základní nebo střední školy studovat ošetřovatelství, ale buď jim to nedovolil otec, nebo jim to rozmlouvaly ženy v rodině, které jako zdravotní sestry pracovaly. Důvody nesouhlasu rodičů s výběrem povolání lze u těchto studentek shrnout do tří kategorií: práce sestry je těžká a špatně ohodnocená; jde o podřadnou práci spojenou s nedostatečným stupněm dosaženého vzdělání; v této práci je riziko nakažení infekcí nejen sestry, ale i její rodiny. Studentky šly tedy studovat jiný obor a až později se vrátily ke své původně vysněné profesi. Za všechny to vyjádřila studentka, která řekla: „Když všechny naše ženy trvaly na tom, že nechtějí, abych něco podobného dělala, tak jsem jim naslouchala a šla do čistějšího oboru zdravotnictví, do lékárny. Ale potom, když už jsem měla život ve svých rukách, jsem se rozhodla jít na tu sestřičku.“ Druhá studentka „vzala život do svých rukou“ poté, co získala bakalářský titul v oboru pedagogika a byla přijata do magisterského studia na téže fakultě. Otec byl již v té době smířlivější s tím, že jeho dcera půjde studovat obor ošetřovatelství. Třetí z těchto studentek byla v době přijetí na naši fakultu starší než její kolegyně. Uvedla, že ji v jejím rozhodování velmi ovlivnila kamarádka, která jako sestra dlouhou dobu pracuje.

Na dotaz, co studentky tolik přitahuje k oboru ošetřovatelství a povolání sestry, mluvily o svém vztahu k lidem, snaze a ochotě pomáhat. Jedna studentka s titulem Ing. připustila, že se celý život stará o rodinu a známé a studiem oboru ošetřovatelství si plní svůj dřívější sen. Péče o umírající babičku zas byla impulzem pro další studentku. Ta se vždycky zajímala o přírodní a zdravotnické vědy. Před několika lety byla přijata ke studiu lékařství, ale nakonec se ho z finančních a rodinných důvodů vzdala. Při péči o babičku si uvědomila, že potřebuje více teoretických znalostí, poznat souvislosti, a že ji to i přes veškeré těžkosti „baví“. Pro upřesnění dodala, že ji péče o druhé naplňuje a neobtěžuje ji posloužit druhým. Nyní má konečně pocit, že má její práce smysl. V podobném duchu odpovídaly i další studentky.

2. Zkušenost dospělého studenta „nezdravotníka“

Motivace, která přivedla naše respondentky ke studiu ošetřovatelství, jim velmi pomáhá překonávat obtížné momenty, které se studiem souvisejí. Vzhledem k velkému množství hodin odborné praxe, kterou musejí splnit, si všechny studentky zkrátily stávající pracovní úvazek, některé přestaly pracovat úplně. Jedna studentka byla v době studia na mateřské dovolené, právě to jí umožnilo z časového hlediska školu vystudovat. Se zkráceným úvazkem souvisí i snížený příjem, proto je pro studentky velmi důležitá nejen morální, ale i finanční podpora rodiny či jiného blízkého člověka.

Studentky se ve svých výpovědích také vyjadřovaly k tomu, jak rozdílná byla náročnost předmětů s lékařskou a ošetřovatelskou tematikou v porovnání s předměty humanitními a preklinickými. Srovnávaly se přitom se svými kolegyněmi z praxe, které na jedné straně mají vědomostní výhodu – jak několik respondentek uvedlo, „ony určují obsah seminářů a diskuzí“; na druhou stranu si ale naše respondentky uvědomují, že přinášejí do studia i praxe nový pohled, dosud nepoznamenaný rutinou každodenní dlouholeté praxe na jednom pracovišti. Markantní je to v předmětu etika v ošetřovatelství, ale také v předmětech, které jsou zaměřeny na potřeby pacientů a ošetřovatelské postupy. Vzhledem k tomu, že byly zařazeny do klinické výuky v nemocnici spolu se studenty prezenční formy studia, vyjadřovaly se i k tomu, jaké jsou mezi nimi a jejich mladšími kolegyněmi rozdíly v přístupu ke studiu a praxi. Velké plus jak pro sebe, tak pro pacienty i sestry mentorky viděly v tom, že již mají zkušenosti z rodinného života i života pracovního: „Máme zkušenosti se zodpovědností z našeho zaměstnání.“ Svůj věk chápou jako výhodu při komunikaci se sestrami a prosazování svých vzdělávacích zájmů. „Všude se cpu, chci všechno vidět, všechno se dozvědět…“ Zejména ty starší se nenechají odradit občasnou neochotou sester podílet se na profesionální přípravě studentů a svůj věk a zralost využívají k asertivnímu jednání.

3. Přínos předchozího vzdělání a životních zkušeností pro současné studium a budoucí profesi

Když se studentky zamýšlely nad tím, co mohou ony samy přinést budoucímu zaměstnavateli, opíraly se o předchozí vzdělání a zkušenosti z praxe, ale také o životní zralost a osobní zkušenosti. Nebojí se komunikovat i v náročnějších situacích. „Vzhledem k věku i mým dosavadním zkušenostem bych byla taková vyrovnávací síla v kolektivu. I pacienti se mi hodně svěřují.“ Využívají své znalosti z nutriční terapie, farmakologie a pedagogiky. Studentka, která původně vystudovala strojní fakultu, byla spíše skeptická v hodnocení přínosu svého původního zaměření, velmi však vyzdvihovala sílu a hodnotu vlastní motivace: „Doufám, že mé nadšení ocení, protože mě žene dopředu, mám potřebu odvést dobrou práci.“ Zodpovědnost, snažení a to, že si vzhledem k věku váží své práce, považuje za důležité i studentka, která již pracuje.

Naše studentky shodně a s nadšením vypovídaly, že i když je pro ně studium časově a finančně náročné, na každý den praxe se těší. Motivace, která je přivedla k oboru, je žene vpřed a je to na nich znát. Staniční sestry, s nimiž pracují, jsou s nimi spokojené. I studentky druhého ročníku již získávají pracovní nabídky.

Závěr

„Přínos vidím v každém vzdělávání, které formuje člověka v různých oblastech a poskytuje člověku nadhled.“

Materiál, který jsme prostřednictvím rozhovorů a e-mailové korespondence se studentkami získaly, poskytuje mnohem více námětů k analýze a využití, než umožňuje zadání a rozsah tohoto příspěvku, a bude předmětem dalších publikací. V současné sérii článků, které se týkaly obecné problematiky, praktické výuky a motivace, jsme se snažily především ukázat, že studium studentů ošetřovatelství, kteří nemají předchozí vzdělání v tomto oboru a oproti dosavadním zvyklostem studují v kombinované formě, má velký přínos nejen pro studenty samotné, ale především pro pacienty, poskytovatele zdravotní péče a v neposlední řadě i profesi ošetřovatelství.

Snad můžeme skončit úvahou jedné z našich starších studentek: „Nad tím, co dělám, přemýšlím. Snažím se zachytit i ty potřeby, které na první pohled nejsou zřejmé.“

Mgr. Jana Heřmanová, Ph.D., PhDr. Hana Svobodová, PhDr. Marie Zvoníčková, Ústav ošetřovatelství, 3. lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Praze

Literatura

1. http://www.nottingham.ac.uk/healthsciences/undergraduate/nursing-courses/mature-students.aspx

2. Wujcik DM. Nursing Is a Good Choice for a Second Career. ONS Connect. June 2010

 

• tisk
• předplatit si